Mahábhárata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rukodělná ilustrace zachycující bitvu na Kuruovském poli
Krišna a Ardžuna v bitvě na Kuruovském poli

Mahábhárata, doslova Velké vyprávění o Bháratovcích (dévanágarí: महाभारत) je spolu s Rámajánou jedním z hlavních staroindických eposů. Je klasifikována jako itihāsa. Itihāsy a Purāṇy jsou zmíněny již v Atharvavédě[1] a jsou označovány jako pátá Véda.[2] Název eposu vznikl ze dvou sanskrtských slov mahá (velký) a bhárata (pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty).

Jde o druhou nejdelší báseň na světě[3]. Skládá se z 18 knih zvaných parva, jejichž délka se pohybuje od 100 do 18 000 dvojverší, a celkově obsahuje 110 000 dvojverší.[4]

Autorství a vznik eposu[editovat | editovat zdroj]

Tradičně je autorství Mahábháraty připisováno mudrci Vjásovi, ale autorem eposu v dnešní podobě nemohl být jeden člověk, protože dílo se dá charakterizovat jako soubor sanskrtských mýtů, pověstí, lidových vyprávění, příběhů z Purán a nábožensko-filozofických pojednání zasazených do rámce hrdinského eposu.[4]

Jednotlivá datování vzniku eposu se od sebe liší. Tradice určuje jeho vznik do doby mudrce Vjásy a vychází i z faktu, že epos hovoří o Kali juze jako o přicházejícím věku.[5] Moderní datování uvádí období od 4. století př. n. l. do 4. století n. l., kdy se k původnímu válečnému příběhu postupně připojovaly další části, které mají s hlavní dějovou linií mnohdy velmi málo společného.[4] Epos se pak dochoval ve dvou verzích, severní a delší jižní, které se od sebe liší řadou detailů.[4]

Obsah eposu[editovat | editovat zdroj]

Jádro příběhu je pravděpodobně odvozeno od skutečné historické události z počátku 1. tisíciletí př. n. l., kterou byla bratrovražedná válka Pánduovců a Kuruovců, dvou spřízněných rodů odvozujících svůj původ od legendárního krále Bharaty. Zakladateli rodů byli slepý král Dhrtaráštra, který měl sto synů Kuruovců, a jeho bratr Pándu se svými pěti syny (Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva). Po smrti Pándua rozdělil Dhrtaráštra vládu v říši mezi své syny a syny svého bratra. Když však Kuruovci, vedeni podlým Durjodhanou, připravili lstí Pánduovce o vládu (Judhištira jí prohrál ve falešné hře v kostky), bylo dohodnuto, že Pánduovci odejdou na třináct let do vyhnanství a poté jim bude vláda vrácena. Po uplynutí lhůty však Durjodhana nehodlal dohodu splnit. Spor vyvrcholil velkou bitvou na Kuruovském poli, ve které Pánduovci za pomoci boha Kršny zvítězili. Judhištira se stal svrchovaným králem a vládl se svými bratry po mnoho let. Nakonec Pánduovci vstoupili do říše bohů.

Nedílnou součástí Mahábháraty je Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného), jedna z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Odehrává se těsně před bitvou, když je Ardžuna zmítán pochybnostmi, zda bojovat či se stáhnout do ústraní a meditovat. Jeho pochybnosti jsou rozptýleny Kršnou (osmým avatarem boha Višnua) vyjevením transcendentální moudrosti. Bezprostředně na Bhagavadgítu navazuje Uttaragíta, která obsahuje další duchovní rady předávané Kršnou Ardžunovi během bitvy. Z četných vedlejších epizod je nejznámější vyprávění o králi Nalovi a jeho ženě Damajantí a o utrpení, do něhož tuto dvojici uvrhla hráčská vášeň králova, dále příběh krále Dušjanty a jeho ženy Šakuntaly (známý zejména z pozdějšího zpracování od Kálidásy) nebo stručná verze Rámajány.[4]

Mahábhárata v češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině dosud neexistuje úplné vydání eposu. Kromě Bhagavadgíty vyšla pouze převyprávění nebo překlady epizodních vyprávění a některých úryvků.

Převyprávění[editovat | editovat zdroj]

Bhagavadgíta[editovat | editovat zdroj]

Překlady dílčích vyprávění a úryvků[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Atharva Veda 11.7.24, 15.6.4
  2. Chāndogya Upaniṣad 7.1.2,4
  3. James L. Fitzgerald. The Mahabharata, Volume 7: Book 11: The Book of the Women Book 12: The Book of Peace, Part 1. The University of Chicago Press 2003. synopsis: http://www.press.uchicago.edu/presssite/metadata.epl?mode=synopsis&bookkey=26090
  4. a b c d e Slovník světových literárních děl 2., Odeon, Praha 1989, str. 13-14
  5. Mbh. 9.59.211