August Schleicher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
August Schleicher
August Schleicher.jpg
Narození 19. února 1821
Meiningen
Úmrtí 6. prosince 1868 (ve věku 47 let)
Jena
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo odpočinku Johannisfriedhof
Povolání jazykovědec, novinář, pedagog, vysokoškolský učitel a spisovatel
Alma mater Univerzita v Bonnu
Ocenění Prix Volney (1863)
Prix Volney (1867)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Schleicherovo dělení jazyků (In: Compendium der vergleichenden grammatik der indogermanischen sprachen)

August Schleicher (19. února 1821, Meiningen6. prosince 1868, Jena) byl německý jazykovědec, který je spolu s Franzem Boppem považován za průkopníka indoevropeistiky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zkoumal vztahy mezi indoevropskými jazykovými rodinami. Komparativní lingvistiku považoval za součást přírodních věd. Definoval jazyk jako přirozenou součást života, živý organismus, který má své vývojové fáze:

  1. prehistorické období – jazyk se zdokonaluje, prochází stadiem izolačního typu (čínština), přes stadium aglutinačního typu (ugrofinské jazyky), až k nejdokonalejšímu, kdy se stává jazykem flektivním
  2. historické období – jazyk je zakonzervován v písemné podobě, čímž se zastavuje jeho další přirozený vývoj a jazyk proto nezadržitelně začíná upadat

Zavedl do historicko-srovnávací lingvistiky metodu rekonstrukce a označení * pro rekonstruovaný tvar. Současně jako první lingvista začal ve srovnávací gramatice indoevropských jazyků používat jazykového materiálu jazyků slovanských a baltských, zejména litevšiny.

Za Schleicherovo hlavní dílo je považováno Compendium der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen („Kompendium srovnávací gramatiky indoevropských jazyků“), v němž se pokusil zrekonstruovat indoevropský prajazyk a dokonce v něm sepsal bajku o ovci a koních. Indoevropský prajazyk se ve Schleicherově pojetí silně podobal sanskrtu, na rozdíl od pozdějších rekonstrukcí Schleicher ještě nepracoval s diftongy a labializovanými a palatalizovanými velárami. Neméně důležitou je Schleicherova rodokmenová teorie (Stammbaumtheorie) – rodokmen indoevropských jazyků, kde kořenem je indoevropský prajazyk a větvemi jsou indoevropské jazyky. Významná byla také Schleicherova studie Litauische Grammatik („Litevská gramatika“, Praha 1856), díky níž bývá Schleicher označován za zakladatele litevské srovnávací gramatiky.[1]

V letech 1850–57 působil na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde však nebyl spokojen a tak odešel na Jenskou univerzitu. Během svého sedmiletého pražského pobytu se naučil velmi dobře česky, a to na takové úrovni, že běžně česky komunikoval i publikoval a z jeho pera také pocházejí první české překlady ze sanskrtu.[2] Stýkal se s některými osobnostmi českého národního obrození, zvláště s Františkem Ladislavem Čelakovským. Domníval se, že spisovná čeština měla být kodifikována na základě východomoravských dialektů, které jsou z hlediska hláskového vývoje velmi archaické.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠEFERIS, Vaidas, and KNABIKAITĖ, Vaida. Z dějin litevské stylistiky. Slovo a slovesnost, 2006, č. 2, 67/2006, s. 131.
  2. BLAŽEK, V. - MALÁŠKOVÁ, Z.: Z pozůstalosti Augusta Schleichera: Sedm let profesorem v c.k. službách Linguistica Brunensia, 2009, č. 1-2, 57/2009, s. 207–228.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]