Dvojhláska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dvojhláska (diftong) je typ hlásek s tónovou strukturou, kde dochází k plynulému spojení dvou vokalických pozic do jednoho slabičného jádra.

Dvojhlásky jsou obvykle tvořeny jedním vokálem (samohláskou) a jedním polovokálem (polosamohláskou - vyznačuje se nižší mírou sonority než samohláska), přičemž polovokál může být buď na první (např. slovenské /ô/ [u̯o]), nebo na druhé pozici (např. české /ou/ [oʊ̯]).

Často se liší názory lingvistů na to, zda považovat dvojhlásky za jednotné fonémy s dvojím artikulačním cílem, nebo je chápat jako spojení dvou fonémů. Hodnocení je obvykle závislé na fonologické funkci těchto hlásek v příslušném jazyce. České /ou/ je obvykle považováno za jediný foném, neboť jeho druhá část, neslabičné [ʊ̯], se v češtině samostatně nevyskytuje.

Diftong a hiát[editovat | editovat zdroj]

Dvojhlásku je třeba odlišovat od

  • hiátu, souběhu dvou plnohodnotných samohlásek, ovšem bez vkládané souhlásky, který je zpravidla pociťován jako něco obtížného a má sklon být nahrazen jiným uspořádáním: kakao, Mao, Kuomingtan, boa,
  • ale i od souběhu samohlásek s řešením obtížné výslovnosti:
    • vkladnou souhláskou, např. /j/ v slovech Marie, ekonomie vyslovované [Marije] a [ekonomije] nebo /l/ v dětské výslovnosti slova kakao [kakalo]
    • náhradou samohlásky souhláskou, jako ve jméně Čankajšek, kde ovšem se přizpůsobuje i pravopis

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny, Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X