Hiát (lingvistika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hiát (lat, hiatus, rozestup, proluka) je ve fonetice přeryv ve výslovnosti dvou sousedních, plnohodnotných a slabikotvorných samohlásek. Může být buď vnitřní v rámci jednoho slova (např. boa, moa, kakao), anebo vnější ve dvou sousedních slovech. Příklad: „Budou u auta“ (tři samohlásky, včetně dvou dvojhlásek, ve třech slabikách). Nemá se vyslovit plynule a druhá samohláska se vyslovuje s explozivním začátkem.[1]

Obecně v mnoha jazycích lze vysledovat tendenci vyhýbat se hiátu, čehož se dá dosáhnout:

  • epentezí, vsunutím souhlásky nejčastěji polosamohlásky, např. dětská podoba slova „kakao“ jako "kakało" nebo výslovnost [-ije] ve slovech ekonomie, Marie
  • zánik slabičnosti přeměnou samohlásky na polosamohlásku, např. doufat = do + ufat (ze staročeského upvat), obdobně v poutat a přeměna na dvojhlásku
  • elize, zánik jedné samohlásky

Velmi zřetelné bylo vyhýbání se hiátu elizí v latinské poezii. I v klasickém sanskrtu je patrný sklon vyhýbat se hiátu podle přesně zpracovaných pravidel sandhi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. F. Čermák, Jazyk a jazykověda, str. 243.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • F. Čermák, Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum 2009.
  • Encyklopedia językoznawstwa ogólnego (Wrocław 2003) ISBN 83-04-04680-6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rozziew na polské Wikipedii.