Tón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o slyšitelných zvucích s periodickým průběhem kmitů. Další významy jsou uvedeny na stránce Tón (rozcestník).

Tón je v akustice a v hudbě zvuk s periodickým nebo alespoň přibližně periodickým průběhem kmitů,[1] který vzniká pravidelným chvěním (struny, vzduchového sloupce, ozvučné desky, hlasivek, membrány, apod.). Vlastnostmi tónu v hudbě jsou výška, délka, síla a barva.

Druhým významem slova tón v hudbě je hudební interval velké sekundy (např. c–d); pro odlišení od prvního významu se obvykle používá spojení celý tón. Tento „celý tón“ se dělí na dva půltóny (c–cis, cis–d).

Grafická značka pro tón je nota, zapisovaná do notové osnovy.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Základními vlastnostmi tónu jsou :

Frekvence tónů[editovat | editovat zdroj]

thought

Jednotlivé různé tóny se liší frekvencí. Lidské ucho ale obvykle nevnímá rozdíl frekvencí, ale rozlišuje je na základě jejich podílu. Tón s dvojnásobnou frekvencí zní pro lidské ucho o jednu oktávu výše.

Každý tón by mohl být popsán svou frekvencí (vyjádřenou např. v hertzech), v praxi by ale bylo takové označení velmi nepohodlné. Frekvence se proto uvádí jen pro základní tón, kterým je tzv. komorní a, které má frekvenci 440 Hz. V hudbě se následně jednotlivé tóny označují písmeny.

Základní tóny[editovat | editovat zdroj]

V evropské hudbě existuje sedm základních tónů: c, d, e, f, g, a, h. Nejmenší běžně v evropské hudbě používanou vzdáleností mezi dvěma tóny je půltón. Mezi základními tóny nejsou vzdálenosti vždy stejně velké. Mezi některými tóny je vzdálenost dvou půltónů, mezi jinými vzdálenost pouhého jednoho půltónu.

Šramoty, hluky[editovat | editovat zdroj]

Kromě tónů existují i zvuky, které nemají pravidelný frekvenční průběh, označované jako hluky. Patří k nim např. většina zvuků bicích nástrojů. I ty mají v hudbě své využití, nicméně jsou oproti tónům v evropské hudbě zastoupeny výrazně méně. Jejich význam vzrostl s rozvojem experimentální hudby a industriálních a postindustriálních hudebních směrů, především noisové hudby, ale mají důležité místo i v soudobé hudbě vážné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Všeobecná encyklopedie Nové Universum. 1. vyd. Praha: Euromedia group k.s., 2003. 1303 s. ISBN 80-242-1069-X. S. 1153. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo tón ve Wikislovníku