Oktáva (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oktáva
Doplňkový interval prima
Velikost
Půltóny 12
Čistý interval 2:1
Centy
Rovnoměrně
temp. lad.
1200
Čisté ladění 1200

Oktáva (z lat. octavus – osmý) je interval mezi dvěma tóny, jejichž poměr frekvencí je 2:1. Tón o oktávu vyšší tedy dostaneme zdvojnásobením frekvence základního tónu. V diatonické stupnici jde o interval mezi prvním a osmým stupněm. V rovnoměrně temperovaném ladění obsahuje oktáva dvanáct půltónů. Oktáva je nejkonsonantnější hudební interval (pomineme-li primu, což je souzvuk dvou tónů se stejnými frekvencemi).

Dva tóny vzdálené o oktávu mají v hudbě stejné jméno, např. C, ale rozdíl ve výšce je přesto vyjádřen - oktáva k (velkému) C je (malé) c apod. Příklad: komorní a (a’ - "a jednočárkované") má 440 Hz, tón o oktávu vyšší (a’’ - "a dvojčárkované") má 880 Hz, tón o oktávu nižší ("A velké") má 220 Hz.

Oktávový systém[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo řečeno, tóny vzdálené o oktávu jsou označovány stejným jménem (tím jsou písmena diatonické stupice - c, d, e, f, g, a, h, a značková označení pro zvýšené a snížené tóny v chromatické stupnici - cis, dis, eis atd., resp. ces, des, es atd.) Jako základní tón se pro toto názvosloví používá tón C. Důsledný zápis respektuje i umístění tónu v určité oktávě: c’ = c1 ("c jednočárkované"); C ("C velké"). Všechny slyšitelné tóny se tedy dají seřadit do oktáv, které mají pro rozlišení různá označení.

  • Subkontra oktáva: od C’’ (16,4 Hz) do H’’ (tóny přibližně od 16 Hz níže vnímá lidské ucho subjektivně jako sled hluků)
  • Kontra oktáva: od C’ (32,7 Hz) do H’
  • Velká oktáva: od C (65,4 Hz) do H
Noty stupnice C dur od velkého C do tříčárkovaného C
  • Malá oktáva: od c (130,8 Hz) do h
  • Jednočárkovaná oktáva: od c’ (261,5 Hz) do h’
  • Dvojčárkovaná oktáva: od c’’ (523,2 Hz) do h’’
  • Tříčárkovaná oktáva: od c’’’ (1046 Hz) do h’’’
  • Čtyřčárkovaná oktáva: od c’’’’ (2093 Hz) do h’’’’
  • Pětičárkovaná oktáva: od c’’’’’ (4186 Hz) do h’’’’’
  • atd., teoreticky bez omezení, ale vyšší než osmičárkované tóny jsou již lidským uchem neslyšitelné
  • v praxi u běžné akustické hudby se vyskytují maximálně šestičárkované oktávy a to pouze u některých velkých varhanních strojů
  • v elektronické hudbě žádná omezení neexistují a mohou se zde vyskytnout i vyšší oktávy než šestičárkované
  • Omezení je ale v MIDI komunikaci. Ta má nejvyšší číslo tónu 127, což odpovídá šestičárkovému G (cca 12,5 kHz). Nejnižší číslo tónu 0 odpovídá tónu C o oktávu nižší než subkontra C (cca 8,2 Hz).


Oktávová transpozice[editovat | editovat zdroj]

Tóny v notovém zápise (horní linka) a skutečně znějící tóny (dolní linka)

K omezení počtu pomocných linek v notovém zápise se používá oktávová transpozice. Znázorňují ji tyto symboly:

  • 8va (z ital. ottava alta) - pro tóny, které zní o oktávu výše než v notovém zápise
  • 8vb (z ital. ottava bassa) - pro tóny, které zní o oktávu níže než v notovém zápise
  • 15ma (z ital. quindicessima alta) - pro tóny, které zní o dvě oktávy výše než v notovém zápise
  • 15mb (z ital. quindicessima bassa) - pro tóny, které zní o dvě oktávy níže než v notovém zápise

Tón o oktávu vyšší než základní tón je osmý tón vzestupné diatonické stupnice, tón o dvě oktávy vyšší než základní tón je patnáctý tón vzestupné diatonické stupnice, proto zkrácená italská označení 8va, 8vb, 15ma a 15mb.

Související články[editovat | editovat zdroj]