Nota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nota je základní hudební grafický symbol. Představuje značku tónu. Pro její zápis slouží notová osnova. Úloha noty v hudebním záznamu je dvojí:

  • umístění noty v notové osnově určuje výšku tónu
  • tvar noty označuje délku trvání tónu.

K přesné detekci hraného tónu slouží spolu s umístěním v osnově hudební klíč.

Noty zleva: celá, půlová, čtvrťová, osminová, šestnáctinová, dvaatřicetinová, čtyřiašedesátinová

Typy not z hlediska délky trvání:

  • celá
  • půlová
  • čtvrťová
  • osminová
  • šestnáctinová
  • dvaatřicetinová
  • čtyřiašedesátinová, atd.

Existují další znaménka, která noty prodlužují (tečka za notou, oblouček ligatury) či určují způsob hraní daného tónu. Zvláštní typem noty je pomlka. To je značka, která označuje délku trvání ticha - okamžiku, kdy nástroj nevydává žádný tón.

Jména not[editovat | editovat zdroj]

Pro pojmenování not se používají písmena v pořadí c, d, e, f, g, a a h v pořadí podle stoupající výšky tónu. Tato písmena se stále opakují. Po notě h následuje nota pojmenovaná opět c' (o jednu oktávu vyšší než první c). Tato sekvence se může teoreticky neustále opakovat, v praxi je počet opakování omezen schopností lidského ucha vnímat vysoké tóny a schopností hudebních nástrojů tyto tóny vyluzovat.

Tóny o oktávu vyšší se označují čárkou nebo indexem 1 (tedy c', c1), o další oktávu vyšší dvěma čárkami nebo indexem 2 (např. c'', c2), tóny o oktávu nižší se označují velkými písmeny a ještě nižší obdobnými indexy (tedy C, C', C2). Pro všeobecné porozumění pro polohu skladby vznikla potřeba výšku tónu ukotvit nějakým standardem. Komorní a' má dnes dohodnutou základní frekvenci 440 dvojkmitů za sekundu. Tón zní o oktávu výš, když má dvojnásobnou základní frekvenci.

V některých zemích, např. v USA, se nota H označuje písmenem B. Snížený tón B se pak označuje jako B♭.)

Noty se používají společně jako hudební stupnice nebo tónová řada. Zmínili jsme se, že v předchozím příkladu dvě písmena c dělí vzdálenost jedné oktávy. Jedna oktáva ale představuje 12 tónů chromatické stupnice. Abychom vystačili pro označení všech těchto tónů s pouhými 7 písmeny, musíme je v některých případech trochu modifikovat.

Dva základní modifikátory (posuvky) jsou křížek a (béčko) . Tyto posuvky tón buď zvyšují nebo snižují o jeden půltón. Pomocí těchto značek tak vytvoříme dalších 5 not, které nutně potřebujeme k označení všech tónů v rámci jedné oktávy. Kromě půltónových posuvek se z harmonických důvodů používají ještě posuvky zvyšující resp. snižující daný tón o dva půltóny – dvojkřížek (španělský křížek) a dvojbé (dvojbéčko, dvojité bé)

Symbol křížku je ♯ (podobný jako znak na počítačové klávesnici #), béčko má symbol ♭ (podobný jako malé [b] napsané kurzívou). Tato předznamenání se píší za jméno tónu; například F♯ znamená tón Fis, A♭ je As. V notovém zápisu se však píší před samotnou notu.

Křížek (♯) zvyšuje notu o jeden půltón. K názvu noty se přidá koncovka -is.

  • ♯ + c → cis
  • ♯ + d → dis
  • ♯ + e → eis
  • ♯ + f → fis
  • ♯ + g → gis
  • ♯ + a → ais
  • ♯ + h → his

Béčko (♭) snižuje notu o jeden půltón. K názvu noty se přidá koncovka -es.

  • ♭ + c → ces
  • ♭ + d → des
  • ♭ + e → es
  • ♭ + f → fes
  • ♭ + g → ges
  • ♭ + a → as
  • ♭ + h → b (hes)

U dvojitých posuvek se zdvojuje i přípona (c – cis – cisis, a – as – asas).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu