Takt (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hudební takt je krátký časový úsek hudební skladby, ve kterém se střídají přízvučné a nepřízvučné stejně dlouhé doby. Počet dob a délka základní doby jsou vyznačeny na začátku notové osnovy. Např. 3/4 znamená, že jeden takt má 3 čtvrťové doby.

Na notové osnově jsou takty ohraničené kolmými čarami, které se nazývají taktová čára.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Podle délky doby[editovat | editovat zdroj]

  1. celé (dvě celé doby, tři celé doby... čili takt dvoucelý, třícelý atd.)
  2. půlové (dvě půlové doby, tři půlové doby…, čili takt dvoupůlový, třípůlový atd.)
  3. čtvrťové (dvě čtvrťové doby, čtyři čtvrťové doby..., čili takt dvoučtvrťový, tříčtvrťový atd.)
  4. osminové (dvě osminové doby, tři osminové doby…, čili takt dvouosminový, tříosminový atd.)
  5. šestnáctinové (dvě šestnáctinové doby, tři šestnáctinové doby..., čili takt dvoušestnáctinový, tříšestnáctinový atd.)

Podle počtu dob[editovat | editovat zdroj]

  1. jednodobé (vzácné)
  2. dvoudobé
  3. třídobé
  4. čtyřdobé
  5. pětidobé

Další možné dělení[editovat | editovat zdroj]

  1. jednoduché, které mají jenom jedinou přízvučnou dobu, a to první; základními jednoduchými takty jsou takt dvoudobý a třídobý
  2. složené, které mají kromě hlavního důrazu na první době ještě vedlejší (slabší) důrazy na jedné či více dalších dobách; typickým složeným taktem je 4/4, který je složen ze dvou dvoudobých taktů a má vedlejší přízvuk na třetí době, nebo 6/8 s vedlejším přízvukem na čtvrté době (dva třídobé takty). Celkem běžné jsou i takty vzniklé skládáním dvou- a třídobých taktů, zejména pětidobý, členěný jako 3+2, 2+3 nebo i 2+2+1, sedmidobý (často 3+2+2 apod.), osmidobý (i v populární hudbě častý rytmus 3+3+2) a další, běžné například v balkánské hudbě. Příslušné dělení do skupin bývá naznačeno buď přímo na začátku úseku, např. 3+2+2/8, a nebo seskupováním not trámci (u osminových a šestnáctinových taktů)

Taktová čára[editovat | editovat zdroj]

Taktová čára je kolmá linka na notové osnově, která odděluje jednotlivé takty. Dvojitá taktová čára se skládá ze dvou tenkých taktových čar nakreslených blízko sebe. Rozděluje skladbu na jednotlivé části.

Repetice[editovat | editovat zdroj]

Znaménko opakování je tenká čára a tlustá čára nakreslené blízko sebe, před kterými jsou umístěny dvě tečky nakreslené nad sebou. Část skladby psaná před repeticí se při hraní opakuje. Začátek opakování je buď začátek skladby, začátek části, nebo je vyznačen opakovacím znaménkem, které má dvě tečky ve směru opakované fráze.

Předtaktí[editovat | editovat zdroj]

Předtaktí označuje začátek hudební fráze, který začíná jedním nebo několika (nepřízvučnými nebo nesoucími vedlejší přízvuk) tóny umístěnými před začátek taktu. Mezi hudebníky se často označuje výrazem pocházejícím z němčiny - auftakt. Poslední takt skladby (nebo její části) uvedené předtaktím musí být o příslušnou notovou délku zkrácen.

Synchronizační čára[editovat | editovat zdroj]

U hudebních skladeb s velmi komplikovaným rytmem často takt neurčuje přízvučné a nepřízvučné doby a slouží spíše k synchronizaci hráčů; podobně u staré hudby lze často potkat taktové čáry pouze naznačené, právě jen kvůli synchronizaci.

Synkopa[editovat | editovat zdroj]

Přízvuk na jiné době taktu (a nebo i na její části), než vyplývá z jeho označení, se nazývá synkopa. Synkopování je často možné přepsat použitím složených taktů, například 4/4 takt lze rozdělit na osm osminových dob a ty seskupit jako 3+3+2 se čtvrtou a šestou osminou s vedlejším přízvukem. Vzniklý rytmický útvar lze chápat buď jako synkopovaný čtyřčtvrťový takt s vedlejším přízvukem na druhé polovině druhé doby a na čtvrté době (místo obvyklé třetí doby) nebo jako složený osmiosminový takt členěný 3+3+2.

Polymetrika[editovat | editovat zdroj]

Jako polymetrické se označují pasáže, v nichž jednotlivé hlasy hrají v současně různých taktech; formálně shodný je zápis pomocí synkopování jednotlivých hlasů.

Související články[editovat | editovat zdroj]