Notace (hudba)
Notace (z latinského notare = zaznamenat, označit, zapsat) je způsob záznamu hudební skladby v určité soustavě notového písma, obvykle pomocí grafických znaků - not.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší formy zápisu[editovat | editovat zdroj]
Moderní zápis hudby se vyvíjel velmi dlouhou dobu. Nejstarším známým dochovaným zápisem textu a hudby v Evropě je Seikilova píseň z doby kolem roku 200 př. n. l.
Moderní notace[editovat | editovat zdroj]
Prvními předchůdci moderního hudebního zápisu byly neumy (v překladu pokynutí, znamení rukou), vzniklé v raném středověku (přibližně v 8. století). Jejich nevýhodou ovšem bylo, že nedokázaly zaznamenat přesnou délku ani výšku tónu. Šlo pouze o orientační zápis udávající relativní výšku tónu (směr melodie vzhůru, či dolů), a délku trvání určoval vedoucí sboru.
Další přechodnou formou záznamu byla chorální notace, kde již byly vztahy mezi intervaly dány přesněji, avšak délka trvání tónů byla dána pouze přibližně. Zde opět záleželo na citu a praxi zpěváků.
Od druhé poloviny 13. století zavedl Franko Kolínský notaci, která umožňuje zaznamenat jak výšku tónu, tak jeho délku (rytmickou hodnotu) pomocí numerických proporcí mezi jednotlivými notovými hodnotami - menzurami. Tato notace se nazývá mensurální, případně frankonskou notací. Tento způsob se udržel přibližně do začátku 17. století.
Moderní notový zápis se začal vyvíjet na konci renesance, ustálil se v období klasicismu, ale jisté nové prvky přijímá průběžně prakticky až do dnešní doby (např. grafický zápis hudby).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Dynamické značky
- Klíč (hudba)
- Nota
- Notová osnova
- Předznamenání
- Tabulatura
- Hudební takt
- Tempo
- Grafický zápis hudby
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu notace ve Wikimedia Commons - Galerie notace ve Wikimedia Commons
