John Cage

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Cage
Opdracht GPD componist John Cage , kop, Bestanddeelnr 934-2728.jpg
Základní informace
Narození5. září 1912
Los Angeles, Kalifornie
Úmrtí12. srpna 1992 (ve věku 79 let)
New York
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Žánryaleatorická hudba, experimentální hudba
Povoláníhudební skladatel
Nástrojeklavír
Významná dílaThe Perilous Night
Two²
In the Name of the Holocaust
Bacchanale
4'33"
… více na Wikidatech
OceněníGuggenheimovo stipendium (1949)
Arts and Letters Award in Music (1949)
společník Americké akademie umění a věd
Kyoto Prize in Arts and Philosophy
Kyoto Prize
Manžel(ka)Xenia Cage (1935–1945)
Partner(ka)Merce Cunningham (Desetiletí od 1940 – 1992)
RodičeCrete Cage
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Milton Cage (5. září 1912 Los Angeles12. srpna 1992 New York) byl americký skladatel aleatorické experimentální hudby, spisovatel a tvůrce audiovizuálního umění. Jeho asi nejznámější skladbou je 4’33”, třívětá kompozice skládající se ze trojího otevření a zavření víka klavíru v přesně určených časových úsecích, aniž by za celou dobu byl zahrán jediný tón.

Cage se věnoval také výtvarnému umění[1] a byl znám jako vynikající znalec hub – mykolog. Byl spoluzakladatelem Newyorské mykologické společnosti (The New York Mycological Society).[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec, také John Milton Cage (1886–1964), byl elektroinženýr a vynálezce; jeho matka Lucretia („Créte“) Harvey (1885–1968) psala pro Los Angeles Times a byla aktivní v ženských studijních klubech. Dědeček Gustavus Adolphus Williamson Cage byl metodistický episkopální kazatel. Před Johnovým narozením zemřeli manželům Cageovým dva synové.[3]

Rané dětství strávil John v Long Beach v Kalifornii, kde později měla rodina letní domov. V roce 1916 se rodina přestěhovala do Detroitu v Michiganu, protože otec pracoval na univerzitě (University of Michigan). Následoval krátký pobyt ve Ford City v Ontariu. V Michiganu začal John Cage chodit do mateřské školy v Ann Arboru a dokud nenastoupil do třetí třídy základní školy v Detroitu (Detroit Public Schools, září 1918), měl domácího učitele.[3]

V roce 1921 se rodina vrátila do Kalifornie (Long Beach, Ocean Park, Santa Monica, Eagle Rock). John chodil na lekce hry na klavír k učitelce v sousedství a později k tetě z matčiny strany Phoebe Jamesové. Naučila ho hrát z listu a seznámila ho s hudbou Moritze Moszkowského a Edvarda Griega.[3]

V letech 1922–1928 studoval střední školu v Los Angeles; studium bylo zaměřené na jazyky (angličtina, francouzština, řečtina, patrně latina). Současně chodil na hodiny klavíru k Fannie Charles Dillonové (1881–1947), pianistce a skladatelce učící na hudební fakultě. Byl také přispěvatelem a redaktorem školního francouzského měsíčníku Le Flambeau.[3]

Od září 1928 do června 1930 studoval v kalifornském Claremontu na Pomona College svobodná umění. Kromě jiného přispíval povídkami do školního literárního časopisu Manuscript, začal se díky spolubydlícímu (pozdější tiskař Gregg Anderson) zajímat o typografii a vyhrál Jennings English Contest. V červnu 1930 odešel z Pomona College a odcestoval do Paříže.[3]

Během dvouletého pobytu v Evropě (1930–1931) se dostal ke komponování hudby. V prosinci 1931 se vrátil do Kalifornie, žil s rodiči v Pacific Palisades a pokračoval v psaní, malování a komponování. Do roku 1933 se živil prověřováním patentů pro svého otce. Po návratu do USA studoval u Arnolda Schönberga a Henryho Cowella. V polovině 30. let 20. století začal skládat hudbu pro bicí nástroje.[3]

I když měl milostné aférky s mladými muži, oženil se v roce 1935 s výtvarnicí Xenií Andrejevnou Kaševarovou (1913–1995), jednou ze šesti dcer pravoslavného kněze Andreje Petroviče Kaševarova (1863–1940). Roku 1938 se odstěhovali do Seattlu, kde John poznal mladého tanečníka Merce Cunninghama, jenž se později stal jeho životním partnerem i uměleckým spolupracovníkem. V roce 1942 se Cage s Xenií odstěhovali do New Yorku, ovšem o tři roky později se rozvedli. Cage pojal za svého životního partnera Merceho Cunninghama, a to až do své smrti v roce 1992.[4]

John Cage a fenomén ticha[editovat | editovat zdroj]

Objevil fenomén ticha jako hudební ekvivalent ryzí nicoty a osvojil si myšlenku rovnocennosti všech bytostí Stvoření. Odmítal jakýkoli hierarchický pořádek a prosazoval rovnoprávnost úmyslně, ale také neúmyslně vyluzovaných a vydávaných zvuků a hluků. Z buddhismu také vychází jeho přesvědčení, že musí mít každá věc možnost svobodného rozvoje.

Rok 1952 byl významným nejen pro něj, ale také pro novodobé dějiny umění obecně. V tomto roce byla provedena premiéra jeho legendární skladby 4’33”. Skladba sestávala z vět 33”, 2’40” a 1’20”. Jednotlivé věty interpretoval David Tudor tak, že před zahájením vždy zavřel víko klavíru a ukončil skladbu jeho otevřením. Tóny, kvůli kterým se posluchači dostavili, se neozvaly.

Cage tímto porušoval zavedená tabu a zacházel se zdroji zvuku. Jeho přístup nebyl destruktivní, ale naopak, organizoval zvuky a události. Jeho další představení měla charakter multisenzorických divadelních událostí.

Cage získal postavení na rozhraní různých druhů umění.

Mykologie[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 20. stol. navštívil John Cage hudebního skladatele Václava Hálka a pojedl u Hálků houbovou smaženici.[5] Oba zajímala mykologie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NICHOLLS, David. John Cage. University of Illinois Press, 2007. ISBN 0-252-03215-2, s. 112–113.
  2. EMMERIK, Paul van. A John Cage Compendium. August 30, 2006 [Staženo 6. srpna 2009]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20060908130833/http://www.xs4all.nl/~cagecomp/
  3. a b c d e f EMMERIK, Paul van. A John Cage Compendium. In collaboration with Herbert HENCK and András WILHEIM. Last modified 1 January 2022 [cit. 17. 11. 2022]. Dostupné z: https://cagecomp.home.xs4all.nl/chronology_1912-1971.html Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20070207024303/http://www.xs4all.nl/~cagecomp/1912-1971.htm
  4. BYRD, Jeffery. Cage, John (1912–1992). GLBTQ: An Encyclopedia of Gay, Lesbian, Bisexual, Transgender and Queer Culture [online]. [cit. 2010-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-15. 
  5. KRATOCHVÍL, Matěj. Hudební atlas hub. A2 [online]. 2006 [cit. 2022-11-17]. Roč. 2, čís. 36. Dostupné online. ISSN 1803-6635. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BYRD, Jeffery. Cage, John (1912–1992). GLBTQ: An Encyclopedia of Gay, Lesbian, Bisexual, Transgender and Queer Culture [online]. ©2015 [cit. 17. 11. 2022]. Přístup z: http://www.glbtqarchive.com/artsindex.html
  • CAGE, John a CSERES, Jozef, ed. Membra Disjecta for John Cage: wanting to say something about John = Membra disjecta pro Johna Cage: chceme říct něco o Johnovi. Praha: DOX Prague, 2012. 226 s. ISBN 978-80-87446-16-4.
  • DICKINSON, Peter, ed. CageTalk dialogues with and about John Cage. Rochester: University of Rochester Press, ©2006. xiii, 265 s. Eastman studies in music, 38. ISBN 978-1-58046-237-2.
  • FLEMING, Richard, ed. a DUCKWORTH, William, ed. John Cage at Seventy-Five. Lewisburg: Bucknell University Press, 1989. 305 s. Bucknell Review, vol. 32, no. 2.
  • IDDON, Martin. John Cage and David Tudor: correspondence on interpretation and performance. 2nd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. 225 s. Music since 1900. ISBN 978-1-107-01432-9.
  • John Cage Anarchic Harmony Ein Festival zum 80. Geburtstag. Herausgegeben von Stefan Schädler und Walter Zimmermann. Mainz: Schott, 1992. 316 s. ISBN 3-7957-2002-8.
  • KUHN, Laura Diane, ed. John Cage: vybrané dopisy. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2018. 650 s. ISBN 978-80-7511-447-1.
  • LARVOVÁ, Hana; BOSSEUR, Jean-Yves a BRONIARSKI, Alexandre. Otevřená forma = Forme ouverte = Open Form: John Cage, François Morellet, Milan Grygar: Kat. výstavy, Praha 15. 12. 1993 – 23. 1. 1994. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1993. 62, [23] s. ISBN 80-7010-026-5.
  • Merce Cunningham, John Cage, Robert Rauschenberg: Praha 1964 – Ostrava 2014: [hudebně-taneční performance k 50. výročí vystoupení skupiny Merce Cunninghama (Merce Cunningham Dance Company) v České republice: 24. 9. 2014 Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava; 28. 9. 2014 Národní divadlo, Nová scéna, Praha]. [Ostrava]: Národní divadlo moravskoslezské, [2014]. 52 s. ISBN 978-80-87650-55-4.
  • METZGER, Heinz-Klaus, ed. a RIEHN, Rainer, ed. John Cage. 1. München: Edition Text + Kritik, 1990. 162 s. Musik-Konzepte; Sonderbd. ISBN 3-88377-296-8.
  • METZGER, Heinz-Klaus, ed. a RIEHN, Rainer, ed. John Cage. 2. München: Edition Text + Kritik, 1990. 361 s. Musik-Konzepte; Sonderbd. ISBN 3-88377-315-8.
  • METZGER, Heinz-Klaus, ed. a RIEHN, Rainer, ed. John Cage. München: Text + Kritik, 1978. 174 s. Musik-Konzepte. Sonderband. ISBN 3-921402-69-7.
  • NICHOLLS, David, ed. The Cambridge companion to John Cage. First published. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. 287 s. Cambridge companions to music. ISBN 0-521-78968-0.
  • PRITCHETT, James. The music of John Cage. Cambridge: Cambridge University Press, ©1993. xiii, 223 s. Music in the twentieth century. ISBN 0-521-56544-8.
  • REICH, Steve a CAGE, John. Steve Reich & John Cage: sborník textů. [Praha]: [nakladatel není známý], [1987]. 128 listů strojopisu rozmn. na kopírce.
  • REVILL, David. The Roaring Silence: John Cage: A Life. 2nd. ed. New York: Arcade Publishing, 2014. 378 s. ISBN 9781611457308.
  • ŠTERBÁKOVÁ, Daniela. Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2019. 365 s. Myšlení současnosti. ISBN 978-80-246-4139-3.
  • TOMKINS, Calvin. The lives of artists. First published. London: Phaidon Press, ©2019. 6 svazků (286, 277, 252, 262, 269, 279 stran). ISBN 978-0-7148-7936-9. [John Cage a Merce Cunningham viz sv. 1.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]