Přeskočit na obsah

Ugrofinské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ugrofinské jazyky
RozšířeníEurasie
Počet mluvčíchasi 22 000 000
Počet jazyků40
Klasifikace
ISO 639-2fiu
Dělení

Ugrofinské jazyky tvoří společně se samojedskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Přestože se jimi mluví na rozlehlých plochách Eurasie, nepatří do rodiny indoevropských jazyků. Termín „ugrofinské“ je však dnes považován za sporný, neboť někteří lingvisté mají za to, že obě podskupiny ugrofinských jazyků, tj. finsko-permské jazyky a ugrické jazyky k sobě mají zhruba stejně daleko, jako k nim má jiná skupina uralských jazyků, jazyky samojedské. Občas se termín „ugrofinské jazyky“ používá též pro celou uralskou jazykovou rodinu.

Ugrofinské jazyky mají kolem 22 milionů mluvčích, a to zejména ve východní, severní a střední Evropě a na západní Sibiři.

Klasifikace

[editovat | editovat zdroj]

Ugrické jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Ugrická skupina je početně malá. Jazykem s největším počtem mluvčích této skupiny je maďarština.

Finské jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Skupina finských jazyků je poměrně početná, ve většině případů se však jedná o jazyky s velmi malým počtem mluvčích. Finština (přes 5 milionů mluvčích) a estonština (přes 1 milion mluvčích) jsou jediné dva jazyky této skupiny, jimiž hovoří mluvčí na vlastním státním území. Dalšími významnými jazyky jsou karelština na území Karelské republiky (finsky a karelsky Karjala) a úřední jazyky republik Ruské federace komijština, udmurtština, marijština a mordvinština.

Další jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Jsou jimi laponské jazyky v severní Evropě na územích Finska, Švédska, Norska a Ruska a mnoho dalších jazyků, užívaných zejména na rozsáhlých územích bývalého Sovětského svazu, jimž nebyl přiznán status jazyků úředních či jazyků školní výuky. V mnoha případech jsou tyto jazyky ohrožené a jejich používání postupně zaniká společně se stárnoucí populací mluvčích a ztrátou prestiže ve střetu s ruštinou.

Srovnání ugrofinských pádů

[editovat | editovat zdroj]

(maďarské pády jsou uvedeny pod jejich označením, odpovídají však formálně mnohdy jinak označeným pádům estonským a finským).

Ugrofinské pády
Maďarština: Estonština: Finština:
Pád: Koncovka: Koncovka singuláru: Koncovka plurálu: [*] dle vzoru Koncovka:
nominativ - -, -s, -i -d -
(vokativ) (-!) (-!) (-!) (-!)
akuzativ -t - - -n/--/-t
kauzál-finál -ért - - -
genitiv -nak / -nek - -de, -te, -e -n
dativ -nak / -nek - -de, -te, -e -n
terminativ -ig -ni -[*]ni
lokál vnitřní -ba /  -be -ban / -ben -ból / -ből
lokál povrchový -ra / -re -on / -en -ról / -ről
lokál přibližný -hoz / -hez -nál / -nél -tól / - től
lokál časový -kor
instrumentál -val / -vel
translativ -vá / -vé -ks -[*]ks -ksi
essiv -na -[*]na -na/-nä
essiv formální -ként
essiv modální -ul / -ül
partitiv -, -d, -t, -st, -da e, -i, -u, -id, -sid -a/-ä,

-ta/-tä

inessiv -s -[*]s -ssa/-ssä
elativ -st -[*]st -sta/-stä
illativ -, -sse, -de, -h- -[*]sse -Vn/-seen
adessiv -l -[*]l -lla/-llä
ablativ -lt -[*]lt -lta/ltä
allativ -le -[*]le -lle
abessiv -ta -[*]ta -tta/-ttä
komitativ -ga -[*]ga (-ineen)
instruktiv (-an/-aen)


Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.
  • ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-832-5.
  • ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
  • ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. ISBN 80-85839-24-5.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]