Něnečtina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Něnečtina
Verspreiding-Nenetsen.png
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření Rusko
Počet mluvčích 21 900
Klasifikace
Písmo Cyrilice
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 yrk

Něnečtina spadá do skupiny samojedských jazyků uralské jazykové rodiny. S přibližně 21 900 mluvčími (údaj z roku 2010 dle www.ethnologue.com) je nejrozšířenějším jazykem v podskupině severních samojedských jazyků. Dělí se na dva dialekty - tundrovou (Ненэцяʼ вада) a lesní (Нешаӈ вата) něnečtinu. Lesní něnečtina je na pokraji zániku, tundrovou mluví zhruba 95 % populace Něnců. Něnci byli dříve označováni také jako Jurakové. Tato etnická skupina obývá polární končiny severovýchodní Evropy a severozápadní Sibiře, od poloostrova Kanin na Bílém moři až po deltu řeky Jenisej; žijí také na Kolském poloostrově a na ostrovech v Severním ledovém oceánu. Administrativně se toto území rozděluje na Něnecký autonomní okruh v rámci Archangelské oblasti a Jamalo-něnecký autonomní okruh v rámci Ťumeňské oblasti.

Písmo a literatura[editovat | editovat zdroj]

Něnečtina v latince (1931)

Po staletí se zapisovalo piktografickým písmem, což patřilo obecně k rysům kultury severských národů. O ustálení psaného jazyka usilovali především pravoslavní misionáři, ve 30. letech 19. století publikoval první texty náboženského charakteru archimandrita Venjamin Smirnov. Jeden z prvních slabikářů vydal J. Sibircev (1895). Něnecký spisovný jazyk byl ustálen v roce 1932, a to na základě jednoho ze středních dialektů, který využíval latinku. Poté byl vydán slabikář Jadei vada (Nový svět), čítanka, kniha aritmetiky a školní slovníky, vedle toho také pár politických textů a drobných překladů z ruštiny. V roce 1937 se paralelně zavedl přepis do azbuky. Téhož roku Sergej Prokofjev napsal přehled gramatiky. V současné době se vydávají především učebnice, existuje ale i něnecká krásná literatura. Nejznámějšími autory jsou např. Tyko Vylka (1886-1960), Ivan Istomin (1917-1988), Leonid Lapcui (*1932) nebo Vassilij Ledkov (*1933). Jediné něnecky psané noviny – Nyjaryjana Ngyrm (Červený sever) – vychází v Salechardu, hlavním městě Jamalsko-něneckého autonomního okruhu.

Něnečtina jako předmět bádání[editovat | editovat zdroj]

První, kdo poukázal na příbuzenství finno-ugrických a samojedských jazyků, byl J. von Strahlenberg (1730). Sběrem lingvistického materiálu se dále zabývali D. G. Messerschmidt, J. von Klaproth nebo A. G. Schrenk. V roce 1767 se misionář J. S. Vater rozhodl vytvořit stručnou gramatiku něnečtiny, a to na základě jedné legendy; je zřejmé, že materiál, který si pro práci zvolil, rozhodně nedostačoval. O něco úspěšnější byl M. A. Castrén – vydal první gramatiku samojedských jazyků (Grammatik der samojedischen Sprachen, 1854), následně také slovník (Wörterverzeichnis aus den samojedischen Sprachen, 1855). Na tato díla v roce 1912 navázal T. Lehtisalo. V roce 1930 byl v tehdejším Leningradu založen Institut severských národů (rus. Институт Народов Севера), který se specializuje na menšinová etnika z polárních regionů a Sibiře. V roce 1937 G. Prokofjev napsal stručný přehled gramatiky, zhruba o 30 let později vydala Natal’ja Tereščenko gramatiku poněkud obsáhlejší (1966). Spolu s A. Porerkou také zkompilovala první bilingvní slovník (1948). Sbírku folkloru vydal T. Lehtisalo (1947), etnologii zkoumal L. Homich. V současné době se něnečtinou zabývá Tapani Salminen, působící na univerzitě v Helsinkách.

Gramatický systém něnečtiny[editovat | editovat zdroj]

Hlásky[editovat | editovat zdroj]

Vokály[editovat | editovat zdroj]

Samohlásky se dělí na krátké a dlouhé, rozlišují se také přední a zadní. V tabulkách jsou uvedený včetně ortografického přepisu.

Krátké samohlásky

foném přední zadní
a a я
e э e
o o ë
i ы и
u y ю

Dlouhé samohlásky

foném přední zadní
æ э
í ы и
ú y ю

Konsonanty[editovat | editovat zdroj]

Text záhlaví labiály palatolabiály dentály palatály veláry glotály
nazály m (м) my n (н) ny ng
plozívy znělé p (п) py t (т) ty k (к) q/h (“⁄ ’)
plozívy neznělé b (б) by d (д) dy
afrikáty c (ц) cy
frikatívy s (c) sy x (x)
aproximanty w (в) ÿ (й)
laterály l (л) ly
vibranty r (р) ry

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Něnečtina je syntetický, převážně aglutinační, ale z části také flektivní jazyk. Má dva hlavní slovní druhy – slovesa a jména (resp. substantiva). Vedle jmen existují i další, vedlejší druhy vykazující některé nominální kategorie – např. osobní zájmena, různé skupiny adverbií a postpozicí. Adjektiva netvoří samostatný slovní druh, ačkoliv mohou mít jisté derivační odchylky a zvláštnosti. To samé platí pro číslovky. Dalším, okrajovým slovním druhem jsou částice, tedy slova neohebná.

Slovesa[editovat | editovat zdroj]

U něneckých sloves se určují následující kategorie: způsob, čas, konjugace (subjektivní, objektivní, reflexivní), číslo objektu (při konjugaci objektivní), osoba a číslo subjektu. Existuje i pár neurčitých slovesných tvarů.

Způsob[editovat | editovat zdroj]

Něnecké sloveso může mít až 16 způsobů. Jejich druhy si předvedeme u slovesa nú- „to stand; stát“ ve 3. osobě jednotného čísla.

  1. indikativ: nú° - (s)he stands; on/a stojí
  2. imperativ, mající tři pod-způsoby: hortativ pro 1. os.: 1. sg. núxəd°m - let me stand (lépe by se překládal pl., tedy „stůjme“); imperativ pro 2. os.: núq – stand!; stůj!; optativ pro 3. os.: 3. sg. nú°ya - let him/her stand; ať on/a stojí
  3. konjunktiv: núyi - (s)he will stand (request); bude(-li) stát
  4. necesitativ: núbcu -(s)he shall stand (demand); měl/a by stát
  5. interogativ: núsa - did (s)he stand?; stál/a?
  6. imperfektivní probabilitativ: núnaki° - (s)he may stand; mohl/a stát
  7. perfektivní probabilitativ: núweki° - (s)he may have stood; mohl/a býval/a stál/a
  8. obligativ: núbcaki° - (s)he should stand (expectation); měl/a by býval/a stá/a
  9. imperfektivní aproximativ: núnarəxa - (s)he seems to stand; vypadá, že stál/a
  10. perfektivní aproximativ: núwerəxa - (s)he seems to have stood; vypadá, že býval/a stál/a
  11. aproximativ futura: núw°ntar°xa - (s)he seems to be going to stand; vypadá, že bude stát
  12. superprobabilitativ: núwan°ŋkəbya - (s)he probably stands; pravděpodobně stojí
  13. hyperprobabilitativ: núr°xawi° - (s)he must have stood; musel/a stát
  14. narativ: núwi° - (s)he has stood; stojí, popř. stál/a
  15. reputativ: núw°na - (s)he is supposed to stand; má stát
  16. desiderativ: núr°wa - (s)he is encouraged to stand; je vybízen/a, aby stál/a
Čas[editovat | editovat zdroj]

Uvádí se dvě kategorie času – aorist a préteritum. Aorist, jakožto čas jednodušší, nemá žádné speciální tvoření, préteritum vyžaduje sufix.

aorist préteritum
1. os. sg. núəd°m nú°dəmcy°
2. os. sg. núən° nú°nəsy°
3. os. sg. nú° núəsy°
Konjugace[editovat | editovat zdroj]

Slovesa se rozdělují do čtyř konjugačních skupin:

  1. Intranzitivní slovesa mají pouze subjektivní konjugaci.
  2. Tranzitivní mohou mít subjektivní i objektivní konjugaci.
  3. Reflexivní slovesa mají reflexivní.
  4. Tranzitivně-reflexivní mají všechny tři typy.

Konjugační skupiny jsou spojeny se čtyřmi sadami osobních sufixů:

  1. pro subjektivní konjugaci,
  2. pro objektivní konjugaci, pokud je objekt v singuláru,
  3. pro objektivní konjugaci s objektem v plurálu,
  4. pro reflexivní konjugaci.
Osoba a číslo[editovat | editovat zdroj]

Něnecké sloveso rozlišuje tři čísla (singulár, duál, plurál) a tři osoby. Následující tabulka obsahuje nejběžnější osobní sufixy pro indikativ (a další slovesné způsoby), a to podle konjugačních skupin zmíněných výše.

číslo osoba subjektivní k. objektivní k., objekt sg. objektivní k., objekt pl. reflexivní k.
singulár 1. -t-əm -m-ə -n-ə -m-əq
2. -n-tə -r-ə -t-ə -n-tə
3. ø -t-a -t-a -q
duál 1. -n-yih -m-yih -n-yih -n-yih
2. -t-yih -r-yih -t-yih -t-yih
3. -xəh -t-yih -t-yih -xəh
plurál 1. -m-aq -m-aq -n-aq -n-aq
2. -t-aq -r-aq -t-aq -t-aq
3. -q -t-oh -t-oh -t-əq

Jména[editovat | editovat zdroj]

Něnecká nominální flexe vyjadřuje číslo, pád, skloňování (absolutní, posesivní, predestinační). U ne-absolutního skloňování se určuje také osoba a číslo vlastníka či predestinátora.

Číslo a pád[editovat | editovat zdroj]

Substantivum v něnečtině může mít tři čísla – singulár, duál a plurál. Pádů rozlišuje celkem sedm – gramatické (nominativ, akuzativ, genitiv) a lokální (dativ, lokativ, ablativ, prolativ). Druhá skupina pádu, tj. pády lokální, se neuplatňují u duálu, pády se nahrazují postpozicí.

Syntax[editovat | editovat zdroj]

Něnečtina využívá tzv. slovosled řazení slov (subjekt-objekt-sloveso). Objekt bývá většinou v akuzativu, pokud je věta v imperativu, objekt zůstává v nominativu.