Mokša (jazyk)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mokša (мокшень кяль)
Rozšíření

Rusko (Mordvinsko, Baškortostán, Tatarstán,

Penzenská oblast, Samarská oblast, Orenburská oblast)
Počet mluvčích cca 500.000
Klasifikace
Písmo Cyrilice
Postavení
Regulátor Mordovian Research Institute of Language, Literature, History and Economics
Úřední jazyk Mordvinská republika (Rusko)
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 mdf (B)
mdf (T)
ISO 639-3 mdf
Ethnologue MDF
Wikipedie
mdf.wikipedia.org

Jazyk mokša (mokšansky мокшень кяль, rusky мокшанский язык) patří do finsko-volžské větve uralské jazykové rodiny. Nejblíže příbuzným jazykem je jazyk erzja, se kterým tvoří skupinu mordvinských jazyků. Z morfologického hlediska se jedná o aglutinační jazyk.

Jazykem mokša mluví okolo 500 000 lidí. Nejvíce mluvčích se nachází v západní části Mordvinské republiky, ve které je také jedním ze tří úředních jazyků (dalšími jsou ruština a jazyk erzja). Dále se mokšanštinou mluví především v Baškortostánu, Tatarstánu, Penzenské oblasti, Samarské oblastiOrenburské oblasti.

Mimo tuto evropskou část Ruské federace jsou menšiny mluvčích v Arménii, AustráliiUSA.

Existují tři hlavní dialekty tohoto jazyka - centrální, západní a jihovýchodní.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První souvislý text v jazyce mokša se objevil na konci 18. stol. V té době neexistoval jednotný spisovný jazyk. Byly vydány tiskoviny, které se zapisovaly různými dialekty. V roce 1892 byl vydán první mokšanský slabikář. V 30. letech 20. stol. se jediným spisovným jazykem stal centrální dialekt. V současném spisovném jazyce jsou přítomny i některé zvláštnosti ostatních nářečí. Mezi významné spisovatele mokšanské literatury patří Zachar Dorofeev (Захар Дорофеев), Michal Bezborodov (Михаил Безбородов), Timofej Kirdjaškin (Тимофей Кирдяшкин) a Maksim Beban (Максим Бебан).

V současné době se v jazyce mokša vyučuje na některých středních školách. Jazyk je možné studovat na filologických fakultách Mordvinské státní univerzity a Mordvinského státního pedagogického institutu. Institut také vydává literárně-umělecký časopis Мокша (Mokša), časopis pro děti Якстерь тяштеня (Červená hvězdička) a noviny Мокшень правда (Mokšanská pravda). V jazyce mokša je také vysílán rozhlas a uvádějí se některé televizní pořady.

Abeceda a fonetika[editovat | editovat zdroj]

Mokšanský jazyk používá k zápisu cyrilici bez přidaných znaků.

velké А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
malé а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
přepis a b v g d e ё ž z i j k l m n o p r s t u f ch c č š šč '' y ' è ju ja

Mokšanština obsahuje více hlásek, než je písmen v abecedě. Proto k vyjádření některých souhlásek užívá spřežky. Některé samohlásky se také zapisují různými písmeny. Například samohlásky [æ] a [ə] se zapisuje pomocí písmen Э, O, E, Я. Psaný jazyk tedy neodpovídá přesně výslovnosti.

Jazyk mokša obsahuje 7 samohlásek. Předopatrové [æ], [e], [i], střední [a], [ə], zadopatrové [o], [u]. Na rozdíl od příbuzného erzjanského jazyka byla zachována hláska [æ] a také se objevila nová redukovaná samohláska [ə]. Samohlásky v přízvučných slabikách se vyslovují výrazně, v nepřízvučných méně výrazně nebo redukovaně.

Samohlásky v jazyce mokša
přední střední zadní
zavřené i u
středové e ə o
otevřené æ a

Na souhlásky je jazyk mokša jedním z nejbohatších mezi všemi uralskými jazyky. Obsahuje 33 souhlásek, z nichž 20 tvoří deset párů tvrdých - měkkých souhlásek. Zvláštností je pět neznělých sonor [lch], [l'ch], [rch], [r'ch] a [jch], které se zapisují pomocí spřežek лх, льх, рх, рьх a йх, a palatální frikativa [ç], která není v písmu rozlišena.

Přízvuk je v jazyce mokša zpravidla na první slabice. Pokud však je v první slabice И nebo У a v druhé samohláska [a] nebo [æ], přechází přízvuk na druhou slabiku. Například (přízvuk je vyznačen čárkou): сúмомс (pít), симáн (já piji), симáт (ty piješ).

Starobylá ugrofinská samohlásková harmonie se nezachovala.

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Jazyk mokša má velmi silný aglutinační charakter. Existují pouze přípony a koncovky, naopak neexistují žádné předpony. Podstatná jména lze rozložit na kmen - přípona čísla - posesivní přípona - pádová koncovka, slovesa na kmen - přípona způsobu - přípona času - koncovka osoby a čísla. V jazyce se nerozlišuje mluvnický rod, ani u zájmen 3. osoby (сон / son značí on, ona, ono).

Podstatná jména[editovat | editovat zdroj]

Podstatná jména se ohýbají podle čísla a pádu. Také k nim lze připojit posesivní přípony. Možné číslo se tvoří pomocí přípon , -ть / -t, -t'. Druhá přípona (-ть) se používá po měkkých souhláskách.

  • куд / kud (dům) - кутт / kutt - (domy)
  • ведь / ved' (voda) - ветть / vett' (vody)
  • ош / oš (město) - ошт / ošt (města)

Zvláštností mokšanského jazyka je dvojí skloňování. Existuje skloňování neurčité a skloňování ukazovací (určité). Tvary neurčitého a ukazovacího skloňování mají funkci podobnou jako neurčitý a určitý člen některých indoevropských jazyků, jako je třeba angličtina. Pádový systém v neurčitém skloňování se skládá ze 13 pádů.

Pády v neurčitém skloňování
pád koncovka příklad překlad otázka
nominativ   куд / kud dům Kdo? Co?
genitiv -нь / -n' кудонь / kudon' domu U koho? Čí?
dativ -нди / -ndi кудонди / kudondi domu Komu? Čemu?
lativ -в, -у, -и / -v, -u, -i куду / kudu do domu Kudy?
inesiv -са, -ца / -sa, -ca кудса / kudsa v domě Kde?
elativ -ста, -цта / -sta, -cta кудста / kudosta z domu Odkud?
ilativ -с, -ц / -s, -c кудс / kuds do domu Kam?
prolativ -ва, -га, -ге / -va, -ga, -ge кудога / kudoga po domě Po kom, čem? Podél koho, čeho?
ablativ -ка, -да, -та / -ka, -da, -ta кудода / kudoda od domu Od koho, čeho?
komparativ -шка / -ška кудшка / kudška jako dům Jako kdo, co?
abesiv -фтома / -ftoma кудфтома / kudftoma bez domu Bez koho, čeho?
translativ -кс / -ks кудкс / kudks v dům (se změnit) Kým se stát? V co se změnit?
kauzativ -нкса / -nksa кудонкса / kudonksa kvůli domu Kvůli koho, čeho?

Ukazovacím skloňováním se vyjadřují určité (neobecné) osoby nebo předměty. Na rozdíl od erzjanského jazyka, ukazovací skloňování v mokšanském jazyce obsahuje 3 pády - nominativ, genitiv a dativ.

  • куд / kud - dům obecně
  • кудсь / kuds' - tento dům (nominativ, jed. č.)
  • кудть / kudt' - tohoto domu (genitiv, jed. č.)
  • кудти / kudti - tomuto domu (dativ, jed. č.)
  • куттнень / kuttnen' - těchto domů (genitiv, mn. č.)
  • куттненди / kuttnendi - těmto domům (dativ, mn. č.)

Posesivní přípony v jazyce mokša tvoří systém přípon, pomocí kterých se vyjadřuje příslušnost jednoho nebo více předmětů k jedné či více osobám.

Posesivní přípony ve slově куд / kud (dům)
1 vlastník - 1 věc 1 vlastník - více věcí více vlastníků - 1 věc / více věcí
1. os. кудозе / kudoze můj dům кудне / kud moje domy кудоньке / kudon'kе náš dům / naše domy
2. os. кудце / kudce tvůj dům куттне kuttnе tvoje domy кудонте / kudontе váš dům / vaše domy
3. os. кудоц / kudoc jeho dům кудонза kudonza jeho domy кудсна / kudsna jejich dům / domy

Přídavná jména[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména si v mokšanském jazyce zachovala starobylou zvláštnost - v přívlastku se neshodují s podstatným jménem, které rozvíjí.

  • jednotné číslo - цебярь квартира / cebjar' kvartira - dobrý byt
  • množné číslo - цебярь квартират / cebjar' kvartirat - dobré byty

Stupňování přídavných jmen se tvoří analyticky pomocí samostatných slov - 2. stupeň přídavných jmen se tvoří pomocí slova сяда / sjada, 3. stupeň pomocí slov инь / in', сембода / semboda.

  • 1. st. - акша / akša - bílý
  • 2. st. - сяда акша / sjada akša - bělejší
  • 3. st. - сембода акша / semboda akša - nejbělejší

Zájmena[editovat | editovat zdroj]

Osobní zájmena
jed. číslo mn. číslo
1. os. мон / mon минь / min' my
2. os. тон / ton ty тинь / tin' vy
3. os. сон / son on синь / sin' oni

Slovesa[editovat | editovat zdroj]

Časování sloves v mokšanském jazyce se vyznačuje velkou složitostí a mnohotvárností. Existuje v něm sedm slovesných způsobů, tři slovesné časy - přítomný, I. minulý a II. minulý. V mokšanském jazyce neexistuje budoucí čas. Budoucnost se vyjadřuje přítomným časem. Zvláštností jazyka jsou dva druhy časování - předmětný a bezpředmětný. Slovesné způsoby se tvoří synteticky pomocí přípon. Ty se připojují ke kmeni slovesa.

Bezpředmětné časování[editovat | editovat zdroj]

Užívá se v případě, kdy sloveso k sobě neváže přímý předmět. Koncovky osoby a čísla se váží ke slovesu.

Bezpředmětné časování slovesa мора / mora (zpívat)
jednotné číslo množné číslo
1. os. моран / moran zpívám моратама / moratama zpíváme
2. os. морат / morat zpíváš моратада / moratada zpíváte
3. os. морай / moraj zpívá морайхть / morajcht' zpívají

Předmětné časování[editovat | editovat zdroj]

U předmětného časování koncovky sloves ukazují nejen na osobu a číslo podmětu, ale také předmětu. Díky tomuto existuje šest řad koncovek, které se liší osobou a číslem předmětu, po šesti koncovkách. Dohromady tedy 36 slovesných koncovek.

Předmětné časování slovesa кунда / kunda (chytit) pro řadu "mě"
jed. číslo mn. číslo
2. os. кундасамак / kundasamak chytíš mě кундасамасть / kundasamast' chytíte mě
3. os. кундасамань / kundasaman' chytí mě кундасамазь / kundasamaz' chytí mě

Zápor[editovat | editovat zdroj]

Zápor se v přítomném a II. minulém čase tvoří pomocí záporové částice аф / af, která se neohýbá.

  • аф молян / af moljan - nejdu

V I. minulém čase se místo záporové částice užívá záporové sloveso изе / ize, které se časuje. Významové sloveso je v infinitivu.

Zápor v I. minulém čase slovesa мора / mora (zpívat)
jed. číslo mn. číslo
1. os. изень мора / izen' mora nezpíval jsem иземе мора / izeme mora nezpívali jsme
2. os. изеть мора / izet' mora nezpíval jsi изеде мора / izede mora nezpívali jste
3. os. изь мора / iz' mora nezpíval исть мора / ist' mora nezpívali

V jiných slovesných způsobech jsou odlišné tvary záporu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]