Severní sámština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Severní sámština
davvisámegiella / sámegiella
Rozšíření viz mapa (číslo 5)
Počet mluvčích 15 000 - 25 000
Klasifikace

Uralské jazyky

Písmo Latinka
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není
Kódy
ISO 639-1 se
ISO 639-2 sme (B)
sme (T)
ISO 639-3 sme
Ethnologue sme
Wikipedie
se.wikipedia.org
rozšíření severní sámštiny označuje č.5

Severní sámština (severos. davvisámegiella nebo jen sámegiella) je nejrozšířenějším sámským jazykem. Mluví jí 15 000 až 25 000 lidí především v severních částech Norska, Švédska a Finska. Severní sámština patří spolu s ostatními sámskými jazyky do uralské jazykové rodiny mezi skupinu jazyků ugrofinských. Je tedy (kromě ostatních sámských jazyků) příbuzná například s finštinou, estonštinou nebo vzdáleněji s maďarštinou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština byla poprvé podrobně popsána norským knězem a lingvistou Knudem Leemem v roce 1748 v publikaci En lappisk Grammatica efter den Dialect, som bruges af Field-Lapperne udi Porsanger-Fiorden a ve slovnících z let 1752 a 1768. Jedním z Leemových kolegů byl Anders Porsanger, jenž studoval mimo jiné na Trondheimské katedrální škole. Jeho práce ale nemohly být publikovány kvůli tehdejším rasistickým postojům vůči Sámům. Většina jeho prací však zmizela.

Kořeny současného pravopisu severní sámštiny položil dánský filolog Rasmus Rask, který v roce 1832 publikoval dílo Ræsonneret lappisk sproglære efter den sprogart, som bruges af fjældlapperne i Porsangerfjorden i Finmarken. En omarbejdelse af Prof. Knud Leems Lappiske grammatica. Raskův pravopis, inspirovaný pravopisem českým, stál na principu jedna hláska - jedno písmeno. Všechny pozdější typy pravopisu severní sámštiny byly založeny na Raskově systému, zatímco například lulejská sámština a jižní sámština používají pravopis založený především na švédštině a norštině. Následování Raskova systému znamenalo, že některá písmena používají diakritiku (č, đ, ŋ, š, ŧ, ž), což při psaní na počítači až do vynalezení Unicodu představovalo značné potíže.
Lze říci, že severní sámština byla popsána lépe než norština před tím, než Ivar Aasen publikoval svou gramatiku norštiny.

Severní sámština je stále užívána ve třech různých státech, z nichž každý používal po mnoho let vlastní severosámský pravopis. Při překladu bible do severní sámštiny, v prvních sámských novinách, Saǥai Muittalægje, a v náboženských novinách Nuorttanaste byl používán Friisův pravopis. Nor Konrad Nielsen vytvořil vlastní pravopis pro slovník Lappisk ordbok. V roce 1948 byly norský a švédský pravopis sloučeny v jeden, nazvaný Bergsland-Ruongův pravopis, nicméně v Norsku se příšil neuchytil. Navíc tehdejší moc zakázala praktické užívání sámštiny. V roce 1979 byla přijata oficiální verze pravopisu severní sámštiny pro Norsko, Švédsko i Finsko.

V současnosti je severní sámština úředním jazykem ve dvou norských krajích (fylke), Finnmark a Troms, a v šesti obcích (Kautokeino, Karasjok, Nesseby, Tana, Porsanger a Kåfjord).
Sámové narození před rokem 1977 se neučili ve škole psát sámsky.

Pravopis[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština má více verzí pravopisu. V roce 1979 byla přijata oficiální verze, která byla naposledy upravena roku 1985. Jazyk je psán v rozšířené verzi latinské abecedy.

A a Á á B b C c Č č D d Đ đ E e F f G g
a á be ce če de đe e eff ge
/ɑ/ /a/ /b/ /ts/ /tʃ/ /d/ /ð/ /e/ /f/ /ɡ/
H h I i J j K k L l M m N n Ŋ ŋ O o P p
ho i je ko ell emm enn eŋŋ o pe
/h/ /i/ /j/ /k/ /l/ /m/ /n/ /ŋ/ /o/ /p/
R r S s Š š T t Ŧ ŧ U u V v Z z Ž ž
err ess te ŧe u ve ez
/r/ /s/ /ʃ/ /t/ /θ/ /u/ /v/ /dz/ /dʒ/

V některých starší publikacích lze místo Č/č, Š/š a Ž/ž nalézt Ć/ć, Ś/ś, Ź/ź.

Dialekty[editovat | editovat zdroj]

Severní sámštinu lze rozdělit do tří větších nářečních skupin: tornedalské, finmarské a přímořské.

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština je převážně flektivní a aglutinační jazyk, takže tvary lexému se neliší jen co do připojeného sufixu, ale bývá změněn i slovní kořen. Důležitým gramatickým jevem je – jako v některých jiných ugrofinských jazycích (např. finština, estonština) – střídání kmenových souhlásek.

Pády[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština disponuje sedmi pády. Protože genitiv a akuzativ jsou s výjimkou některých zájmen homonymní, lze případně tvrdit, že pádů je jenom šest.

Kromě nominativu a genitivu singuláru se tvoří všechny pády pomocí koncovek. Každá koncovka má dvě varianty. Kratší pro vokalický kmen a druhá, která je prodloužená o vokál, pro kmen konsonantní.

pád přípona singuláru přípona plurálu
Nominativ   -t / -at
Genitiv - Akuzativ -id / -iid
Lokativ -s / -is -in / -iin
Illativ -i / -ii -ide / -iidda
Komitativ -in / -iin -iguin / -iiguin
Essiv -n / -in -n / -in

Essivní sufix -n je stejný jak v singuláru, tak v plurálu, takže například slovo mánnán znamená „jako dítě“ i „jako děti“.


Zájmena[editovat | editovat zdroj]

Osobní zájmena mají tři čísla: singulár, plurál a duál. Následující tabulka ukazuje osobní zájmena v nominativu a genitivu/akuzativu.

  česky nominativ česky genitiv
1. osoba (singulár) mun můj mu
2. osoba (singulár) ty don tvůj du
3. osoba (singulár) on/ona/ono son jeho/její su
1. osoba (duál) my (2) moai náš munno
2. osoba (duál) vy (2) doai váš dudno
3. osoba (duál) oni/ony/ona (2) soai jejich sudno
1. osoba (plurál) my mii náš min
2. osoba (plurál) vy dii váš din
3. osoba (plurál) oni sii jejich sin


Další tabulka ukazuje skloňování zájmena son (on/ona/ono):

  Singulár Duál Plurál
Nominativ son soai sii
Genitiv-Accusativ su sudno sin
Lokativ sus sudnos sis
Illativ sutnje sudnuide sidjiide
Komitativ suinna sudnuin singuin
Essiv sunin sudnon sinin

Slovesa[editovat | editovat zdroj]

V sámštině se slovesa dělí do 3 skupin podle toho, zda v nich dochází ke střídání stupňů a podle počtu slabik:

  • Sudoslabičná slova, ve kterých dochází ke střídání (boahtit - přijít)
  • Lichoslabičná slova, ve kterých nedochází ke střídání (veahkehit - pomáhat)
  • Sudoslabičná slova, ve kterých nedochází ke střídání (čohkkát - sedět)

Osoba[editovat | editovat zdroj]

Severosámská slovesa rozlišují tři mluvnické osoby:

  • 1. osoba
  • 2. osoba
  • 3. osoba

Slovesný způsob[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština má čtyři slovesné způoby:

  • indikativ
  • imperativ
  • kondicionál
  • potenciál


Imperativ

  boahtit veahkehit čohkkát
1. osoba (singulár) bohton veahkehehkon čohkkájehkon
2. osoba (singulár) boađe veahket čohkká
3. osoba (singulár) bohtos veahkehkos čohkkájehkos
1. osoba (duál) boahttu veahkeheadnu čohkkájeadnu
2. osoba (duál) boahtti veahkeheahkki čohkkájeahkki
3. osoba (duál) bohtoska veahkehehkoska čohkkájehkoska
1. osoba (plurál) bohtot veahkehehkot čohkkájednot
2. osoba (plurál) bohtet veahkehehket čohkkájeahkkot
3. osoba (plurál) bohtoset veahkehehkoset čohkkájehket

Kondicionál

Kondicionál se tvoří připojením sufixu -š- ke kmeni ve slabém stupni sudoslabičných slov a znaku -ivčče- ke konsonantnímu kmeni lichoslabičných slov. K sufixu se pojí navíc préteritní znak a preteritní sada koncovek.

  dívat se mluvit
1. osoba (singulár) geahčašin muitalivččen
2. osoba (singulár) geahčašit muitalivččet
3. osoba (singulár) geahčašii muitalivččii
1. osoba (duál) geahčašeimme muitalivččiime
2. osoba (duál) geahčašeidde muitalivččiide
3. osoba (duál) geahčašeigga muitalivččiiga
1. osoba (plurál) geahčašeimmet muitalivččiimet
2. osoba (plurál) geahčašeiddet muitalivččiidet
3. osoba (plurál) geahčašedje muitalivčče


Číslo[editovat | editovat zdroj]

Slovesa v severní sámštině rozlišují tři mluvnická čísla:

Čas[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština má dva jednoduché časy:

  boahtit veahkehit čohkkát
1. osoba (singulár) bohten veahkehin čohkkájin
2. osoba (singulár) bohtet veahkehit čohkkájit
3. osoba (singulár) bođii veahkehii čohkkái
1. osoba (duál) bođiime veahkeheimme čohkkáime
2. osoba (duál) bođiide veahkeheidde čohkkáide
3. osoba (duál) bođiiga veahkeheigga čohkkáiga
1. osoba (plurál) bođiimet veahkeheimmet čohkkáimet
2. osoba (plurál) bođiidet veahkeheiddet čohkkáidet
3. osoba (plurál) bohte veahkehedje čohkkájedje
  boahtit veahkehit čohkkát
1. osoba (singulár) boađán veahkehan čohkkán
2. osoba (singulár) boađát veahkehat čohkkát
3. osoba (singulár) boahtá veahkeha čohkká
1. osoba (duál) bohte veahkehetne čohkkájetne
2. osoba (duál) bohtibeahtti veahkeheahppi čohkkábeahtti
3. osoba (duál) boahtiba veahkeheaba čohkkába
1. osoba (plurál) boahtit veahkehit čohkkát
2. osoba (plurál) boahti'behtet veahkehehpet čohkkábehtet
3. osoba (plurál) bohtet veahkehit čohkkájit


a dva složené časy:

Negativní sloveso[editovat | editovat zdroj]

Severní sámština má (jako ostatní sámské jazyky, finština či estonština) tzv. negativní sloveso čili záporové sloveso, které se časuje podle slovesného způsobu, osoby a čísla.

   Ind. pres.               Imperativ               Optativ                      Supinum?
   sg.  du.     pl.         sg.    du.     pl.      sg.    du.      pl.          sg.    du.     pl.                        
1  in   ean     eat      1  -      -       -     1  allon  allu     allot     1  aman   amame   amamet
2  it   eahppi  ehpet    2  ale    alli   allet  2  ale    alli     allet     2  amat   amade   amadet
3  ii   eaba    eai      3  -      -       -     3  allos  alloska  alloset   3  amas   amaska  amaset

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NICKEL, Klaus Peter. Samisk Grammatikk, Oslo: Universitetsforlaget, 1990 ISBN 82-00-07369-6

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern Sami na anglické Wikipedii.