Sámové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sámové
sámská vlajka
sámská vlajka
Sámský sbor na koncertu v roce 2003
Sámský sbor na koncertu v roce 2003
Populace
137 477 (odhad)
Země s významnou populací
LaponskoLaponsko Laponsko 63 800 – 107 300
NorskoNorsko Norsko 37 890–60 000[1][2]
ŠvédskoŠvédsko Švédsko 14 600–36 000[2]
FinskoFinsko Finsko 9 350[3]
RuskoRusko Rusko 1 991[4]
UkrajinaUkrajina Ukrajina 136[5]
Jazyk(y)
sámština, norština, švédština, finština, ruština
Náboženství
šamanismus, protestanství, pravoslavná církev
Příbuzné národy
Baltofinové

Sámové (také Sámi, tradičně známí v češtině jako Laponci) jsou domorodí ugrofinští obyvatelé obývající arktickou oblast Laponska, která dnes zahrnuje části nejsevernějšího Norska, Švédska, Finska a Murmanské oblasti Ruska. Sámové jsou jediní domorodí obyvatelé Skandinávie, kteří jsou uznáváni a chráněni v rámci mezinárodních úmluv o domorodých národech a jsou tedy nejsevernějším původním obyvatelstvem Evropy.[6] Původní území sámských předků nejsou dobře určeny. Jejich tradiční jazyky jsou sámské jazyky a jsou klasifikovány jako větev rodiny uralských jazyků.

Počet Sámů v Laponsku se odhaduje na 60 až 100 tisíc, z čehož žije asi 40–60 tisíc v Norsku, 15–36 tisíc ve Švédsku, 9000 ve Finsku a 2000 v Rusku.

Sámové žijí na severu Evropy minimálně 5000 let, tradičně se věnovali řadě způsobů obživy, včetně pobřežního rybolovu, lovu pro kožešiny a chovu ovcí. Jejich nejznámějším zdrojem živobytí je polokočovný chov sobů. Z tradičních, ekologických, kulturních a politických důvodů je tento chov v některých oblastech severských zemí (Norsko a Švédsko) legálně vyhrazen pouze jim.[7]V celé severní Evropě se chovu věnuje méně než 10 % Sámů.[8]

Sámové jsou v Norsku, ve Švédsku a ve Finsku národnostní menšinou a zároveň jsou v těchto zemích uznáni jako domorodé obyvatelstvo. Sámské jazyky a nářečí jsou uznávány jako menšinové ve Švédsku a části Finska a Norska.[9] V těchto zemích postupně vznikly samostatné a reprezentativní sámské parlamenty (Finsko 1973, Norsko 1989, Švédsko 1993). Rusko neuznalo Sámy jako menšinu a v důsledku toho neuznává žádný sámský parlament.

Obsah

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Laponsko.

Sámové jsou často známi v různých jazycích exonymem Lap, Lapp nebo Laponci. Někteří Sámové je považují za pejorativní pojmy,[10][11][12] zatímco jiní přijímají alespoň jméno Lappland (Laponsko).[12] Varianty jména Lapp se původně používaly ve Švédsku a ve Finsku a skrze švédštinu byly přijaty mnoha hlavními evropskými jazyky: anglicky Lapps; německy, nizozemsky Lappen; francouzsky Lapons; řecky Λάπωνες (Lápōnes); maďarsky lappok; italsky Lapponi; polsky Lapończycy. V ruštině je odpovídajícím výrazem лопари́ (lopari) a v ukrajinštině лопарі́ (lopari); v češtině se koncem 19. století nazývali též Lopaři.[13]

Pravděpodobně první historická zmínka o Sámech, nazývaných Fenni, je v Tacitovi, kolem roku 98 n. l.[14] Ve starověku se široce používaly varianty Finn nebo Fenni, soudě podle názvů Fenni a Phinnoi v klasických římských a řeckých dílech. Finn (nebo varianty jako je skridfinn, „kráčející Finn“) bylo jméno, které původně používali severští mluvčí (a jejich proto-norsky hovořící předci) pro označení Sámů, jak dokládá islandská Edda a norské ságy (z 11. až 14. století). Etymologie je poněkud nejistá, ale zdá se, že konsenzus spočívá v tom, že souvisí se staronorským slovem finna, od proto-germánského *finthanan („najít“)[15] s logikou, že Sámové jako lovci „hledají“ své jídlo, spíše než aby ho pěstovali. Jak se ze staré severštiny postupně rozvinuly samostatné skandinávské jazyky, Švédové zřejmě používali Finn výlučně k odkazu na obyvatele Finska, zatímco Sámové začali být nazýváni Laponci. V Norsku však Sámy ještě přinejmenším do moderní doby nazývali jako Fini (odráží se v toponymech jako Finnmark, Finnsnes, Finnfjord a Finnøy) a někteří severní Norové ještě příležitostně používají slovo Finn, aby odkázali na sámský lid, ačkoliv sami Sámové to již nyní považují za pejorativní označení. Finští přistěhovalci do severního Norska v 18. a 19. století byli označováni jako „Kvenové“, aby byli odlišeni od sámských „Finů“.[16] Od Sámů odlišná skupina jsou etničtí Finové.

Slovo Lapp lze vysledovat ve starošvédském lapper, islandském lappir (množné číslo), pravděpodobně finského původu; porovnejte finské lappalainen „Lapp“, Lappi „Lapland“ (možná znamenající „divočiny na severu“), původní význam není znám.[17][18] Není známo, jak se slovo Lapp dostalo do staré severštiny, ale jedna z prvních písemných zmínek s tímto slovem je v Gesta Danorum dánského historika Saxo Grammatika z 12. století, který referoval o dvou Lappi, ačkoli stále ještě referoval o Sámech jako (Skrid-)Finech.[19][20] Ve skutečnosti Saxo nikdy výslovně nespojuje Sámy s „dvěma Laponci“. Termín „Lapp“ byl popularizován a stal se terminologickým standardem díky dílu Johannese Schefferuse Lapponia (1673), byl však také dříve používán Olausem Magnusem v jeho Popisu severních lidí (1555).[21] Existuje další návrh, že původně znamenal „divoký“.

Ve Finsku a ve Švédsku je Lapp běžné v místních jménech jako jsou Lappi (Satakunta), Lappeenranta (Jižní Karélie) a Lapinlahti (severní Savo) ve Finsku; a Lapp (Stockholm), Lappe (Södermanland) a Lappabo (Småland) ve Švédsku. Jak již bylo uvedeno, Finn je část základu v názvech norských míst (zvláště severonorských), zatímco základ Lapp je mimořádně řídký.

severní sámštině láhppon olmmoš znamená osobu ztracenou (ze slovesa láhppot „ztratit se“).

Mapa Evropy s vyznačením sámské domoviny
Domovina sámského lidu

Sámové se sami nazývají Sámit (Sámové) nebo Sápmelaš (sámská rodina), slovo Sámi je ohnuto do různých gramatických forem. Bylo navrženo, že slova Sámi (pravděpodobně vypůjčeno z protofinského slova), Häme (finský název historické provincie Tavastia) (← protofinsky * šämä, druhé ä se dodnes nachází v zastaralé derivaci Hämäläinen), a možná i slovo Suomi (finský název pro Finsko) (← *sōme-/sōma-, porovnejte suomalainen, pravděpodobně vypůjčený z proto-germánského zdroje *sōma-proto-baltského *sāma-, vypůjčený z protofinštiny *šämä) mají stejný původ a byly vypůjčeny z baltického slova *žēmē, což znamená „země“.[22] Baltské slovo je příbuzné se slovanským земля (zemlja), která také znamená „půdu“.[23] Sámské instituce – zejména parlamenty, rozhlasové a televizní stanice, divadla atd. – všichni používají termín Sámové, a to i když hovoří s mluvčími v norštině, švédštině, finštině nebo angličtině (tedy nejen se Sámy). V norštině jsou dnes Sámové označovány norskou formou same, zatímco slovo lapp je považováno za archaické a pejorativní. V nejsevernějším Švédsku se slovo lapp používá a není považováno za hanlivé nebo tabu.[24]

Ve finštině se terminologické otázky poněkud liší. Finové, kteří žijí ve finském Laponsku, se obecně sami nazývají lappilainen, zatímco podobné slovo pro Sámy je lappalainen. To může být matoucí pro zahraniční návštěvníky, protože v současnosti Finové i Sámové v Laponsku žijí podobným způsobem života. Lappalainen je také běžné příjmení ve Finsku. Stejně jako ve skandinávských jazycích je lappalainen často považováno za archaické nebo pejorativní a místo toho se používá slovo saamelainen, přinejmenším v oficiálních souvislostech.[25]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Sámů.
fotografie rodiny o 8 lidech stojících a klečících před jejími stany
Sámská rodina v Norsku kolem roku 1900. Vepředu goahti, vzadu lavvu

Od prehistorického času[26][27] žili a pracovali Sámové z evropské Arktidy v oblasti, která se rozprostírá v severních částech regionů, které jsou nyní známé jako Norsko, Švédsko, Finsko a ruský poloostrov Kola. Obývali severní arktické a subarktické oblasti Fennoskandinávie a Ruska po dobu nejméně 5 000 let.[28] Sámové se počítají mezi arktické národy a jsou členy cirkumpolárních skupin, jako je Arktická rada domorodých národů.[29]

Historicky Sámové po dlouhou dobu obývaly celé dnešní Finsko a východní Karelii, ačkoli východní Sámové se asimilovali s finským a karelianským obyvatelstvem poté, co osadníci z dnešních provincí Häme, Savo a Karelie migrovali do tohoto regionu. Místní jména např. Nuuksio na jižním pobřeží Finska zůstávají důkazem bývalého sámského osídlení. Sámové se však stále více mísili s finskými a skandinávskými osadníky, a tak ztráceli svou kulturu a jazyk.[30] Důkazy místních názvů také naznačující bývalou přítomnost Sámů v severozápadním Rusku (Archangelská oblast a Vologdská oblast).[31] To ale také může naznačovat bývalou populaci, která mluvila jazykem příbuzným, ale odlišným od samotného sámského jazyka.[32]

Na sámských tradičních územích se nacházejí skalní kresby a archeologické nálezy jako jsou osady, které jsou datované kolem roku 10 000 př. n. l.[33] Tyto lovce a sběrače pozdního paleolitu a raného mezolitu nazvali vědci Komsa, jak se oni sami identifikovali, není známo.

Nedávné archeologické objevy ve finském Laponsku byly původně považovány za kontinentální verzi kultury Komsa ve stejném věku jako nejranější nálezy na pobřeží Norska.[34][35] Předpokládá se, že na konci poslední doby ledové (mezi roky 11 000 a 8 000 před naším letopočtem), kdy se pro osídlení otevřela nová území (např. mezi současnou oblastí kraje Finnmark na severovýchodě a pobřežím poloostrova Kola), lidé kultury Komsa následovali ustupující ledovce od pobřeží Arktidy do vnitrozemí.[36] Vzhledem k tomu, že Sámové jsou nejčasnější etnickou skupinou v této oblasti, jsou proto považováni za původní obyvatelstvo této oblasti.[37]

Předpokládá se, že od doby Vikingů byla sámská kultura zaháněna více a více na sever, možná nejčastěji asimilací, neboť žádné nálezy zatím nepodporují existenci bitev. Existuje však folklór nazvaný stalo a také příběhy o neobchodních vztazích s krutým válečným lidem, který Læstadius interpretoval jako historii vikingské vzájemné komunikace. Kůže a kožešiny byly nejběžnějšími komoditami a vyměňovali se za sůl, kovové čepele a různé druhy mincí. Důsledkem těchto kontaktů bylo, že sámská společnost prošla kulturním skokem ze společnosti doby kamenné; dokonce si vytvořila vlastní měnový systém zvaný tjoervie.[38]

Až do začátku 16. století byli Sámové hlavně rybáři a lovci a kočovali podle migrace sobů. Okolo roku 1500 začal kvůli nadměrnému lovu počet sobů v Laponsku klesat. Většina Sámů kolonizovala území kolem fjordů a na březích řek. Kromě rybolovu a lovu začali chovat dobytek. Někteří Sámové začali domestikovat větší množství sobů a stali se z nich známí sobí kočovníci s extenzívním způsobem chovu. Domestikace sobů a intenzivní chov sobů z dřívějších dob jsou však doloženy jak archeologickými nálezy, tak písemnými prameny – např. ve Starém anglickém Orosiu od Alfréda Velikého. Navzdory obecným představám vedla nomádský způsob života jen asi desetina Sámů, několik sobů však chovala téměř každá sámská rodina.

Zašedlá titulka knihy s nadpisem Lapponia
Titulní strana Lapponie

Od 15. století byli Sámové tradičně poddanými Švédska, Norska, Ruska a na nějakou dobu i Dánska. V 16. století oficiálně prohlásil švédský král Gustav I. Vasa, že všichni Sámové by měly být pod švédským královstvím. Nicméně oblast byla sdílena mezi zeměmi (tedy pouze mezi Švédskem a Norskem – v té době byly ugrofinské kmeny regionu, kde je nyní Finsko, také poddanými Švédska) a hranice byla zřízena jako linie rozvodí ve Fennoskandinávii.[39] Sámský zpěv Joik, bubnování a oběti byly opuštěny a byly vnímány jako „magické“ nebo „čarodějnické“, což bylo pravděpodobně zaměřeno na odstranění opozice vůči koruně. Tvrdá výchova Sámů vedla k velké ztrátě sámské kultury.

Nejstarším zdrojem s detailními informacemi o sámské kultuře je Lapponia z roku 1673 švédského humanisty Johannese Scheffera. Dílo mělo napravit důsledky propagandy, německé i švédské, ze třicetileté války o hříšnosti, resp. síle švédského vojska kvůli pomoci sámské magie. Sepsání knihy inicioval švédský státník Magnus de la Gardie. Jde o raný „etnologický“ výzkum sámských skupin, v knize jsou použity misijní zprávy a hlášení z farností. Schefferus tyto zprávy kompiloval, sám se „terénního výzkumu“ neúčastnil. Kniha byla rychle přeložena do mnoha jazyků včetně francouzštiny, němčiny a angličtiny.[40]

Sámové překračovali hranice zcela volně až do roku 1826, kdy byla vytvořena norsko-ruská hranice; v roce 1852 byla pro soby zavřena norsko-finská hranice (Finsko tehdy patřilo pod Rusko).[41] Švédsko-norská hranice byla pro Sámy volná podle smlouvy Lapp Codicil z roku 1751 až do roku 1940, kdy byla zavřena kvůli okupaci Norska Německem. Po druhé světové válce zůstala hranice uzavřená.[42]

Ve čtyřicátých letech 19. st. kázal švédsko-sámský kněz Lars Levi Laestadius zvláště přísnou verzi luteránského učení. To vedlo k náboženskému probuzení mezi Sámy podél všech hranic, často s velkým nepřátelstvím vůči autoritám a zavedené církvi.[43] V roce 1852 to vedlo k nepokojům v norské obci Kautokeino, kde byl kněz ošklivě zbit a místní obchodník byl zabit fanatiky „křižáků“. Vůdci nepokojů byli později popraveni nebo odsouzeni k dlouholetému vězení. Po tomto úvodním násilném výbuchu pokračovalo laestadiánské hnutí ve Švédsku, Norsku a ve Finsku. Vůdci však nyní trvali na vstřícnějším vztahu s úřady.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Černobílá fotografie skupiny asi 20 lidí v tradičním oblečení s čepicemi. Vzadu dva stany lavvu
Nordičtí sámští lidé se stany Lavvu, kolem roku 1900

Ve 20. století norské úřady vytvářely tlak na sámskou kulturu ve snaze, aby norský jazyk a kulturu učinily univerzální. Výrazný ekonomický rozvoj probíhal také na severu, což dalo norské kultuře a jazyku status. Na švédské a finské straně byly úřady ve svém úsilí mnohem méně militantní; silný ekonomický vývoj na severu však vedl k oslabení sámského statutu a ekonomiky.

Nejsilnější tlak se uskutečnil mezi lety 1900 až 1940, kdy Norsko investovalo značné peníze a úsilí, aby zničilo sámskou kulturu. Zejména každý, kdo chtěl koupit nebo pronajmout státní pozemky pro zemědělství v kraji Finnmark, musel prokázat znalost norského jazyka. Po druhé světové válce se tlak trochu uvolnil.[44]

Ve Švédsku byla politika zpočátku výrazně méně militantní. Učitelé sami následovali sámské pastevce, aby poskytovali vzdělání pro jejich děti, ale sámské oblasti byly stále více využívány jako nové doly v Kiruně a Gällivare a pro výstavbu železnice Luleå-Kiruna-Narvik. Později se založením Švédského institutu pro biologickou rasu byly sámské hroby plundrovány, aby poskytly výzkumný materiál.[45] [46]

V Rusku byly starodávné způsoby života Sámů brutálně přerušeny kolektivizací chovu sobů a zemědělstvím obecně. Většina Sámů byla organizována v jediném kolchozu, který se nachází v centrální části poloostrova Kola, v Lovozeru (sámsky: Lojavri). Sovětský stát vynaložil obrovské úsilí na rozvoj tohoto strategicky významného regionu a Sámové byli svědky toho, že jejich území byla zabrána etnickými Rusy a dalšími sovětskými národnostmi, včetně Něnců a dalších obyvatel Arktidy.[47]

Druhá světová válka se odehrával přímo uprostřed sámské oblasti a východní Sámové v severovýchodním Finsku a Rusku se ocitli na opačných stranách bojiště. Stažení německého Wehrmachtu ze severního Finska a dalekého severu Norska znamenalo zničení všech domů, silnic a infrastruktury. To znamenalo nucenou evakuaci, zničení, ekonomickou překážku a ztrátu veškeré viditelné historie. Provincie Finnmark, severovýchodní obce provincie Troms a všechny oblasti severního Finska byly zničeny.[48] Došlo tedy k destrukci viditelných stop sámské kultury.

Jižní hranice sámského osídlení v minulosti[editovat | editovat zdroj]

Dítě sedící na sobu, vpravo muž držící soba na uzdě. Oba v tradičním oblečení, s čepicemi.
Sámský muž a dítě v norském kraji Finnmark,kolem roku 1900

Jak daleko na jih byli v minulosti Sámové rozšířeni se mezi historiky a archeology diskutuje již mnoho let. Norský historik Yngvar Nielsen pověřený norskou vládou v roce 1889, aby tuto otázku vyřešil pro řešení tehdejších otázek týkajících se sámských práv na půdu, dospěl k závěru, že Sámové nežili dále než dnešní obec Lierne v kraji Nord-Trøndelag až do doby asi kolem roku 1500, kdy se začali přesouvat k jihu, když v 18. století dosáhli oblasti kolem jezera Femund.[49] Tato hypotéza je stále přijímána mezi mnoha historiky, ale je předmětem vědecké debaty v 21. století. V uplynulých letech některé archeologické nálezy ukazují na přítomnost Sámů v jižním Norsku ve středověku a v jižním Švédsku[28], včetně nálezů v Lesja, ve Vangu v oblasti Valdres a v Holu a v Ålu v údolí Hallingdal.[50] Zástupci sámských interpretací těchto nálezů předpokládají, že ve středověku žili v horských oblastech jižního Norska smíšené populace Norů a Sámů.[50]

Jižní osídlení Sámů na území dnešního Ruska zahrnovalo v minulosti určitě oblast kolem Ladožského jezera, tedy severovýchodně od Petrohradu.[51]

Současný život a prostředí[editovat | editovat zdroj]

Domorodá populace Sámů je většinou demograficky urbanizovaná, značná část ale žije ve vesnicích v nejsevernější Arktidě. Sámové se stále potýkají s kulturními důsledky ztráty jazyka a kultury vztahující se ke generacím sámských dětí přijatých do misijních a/nebo státních internátních škol a k dědictví zákonů, které byly vytvořeny k odmítnutí práv Sámů (např. na jejich víru, jazyk, půdu a praktiky tradičního živobytí). Sámové zažívají kulturní a environmentální hrozby[27] včetně průzkumu těžby ropy, stavby přehrad, těžby dřeva, změny klimatu, vojenského bombardování, cestovního ruchu a komerčního rozvoje.

Zelené údolí ve tvaru obráceného písmene U. Zelené údolí a modrá obloha.
rezervace Vindelfjällen

Hledání přírodních zdrojů[editovat | editovat zdroj]

Laponsko je bohaté na drahé kovy, ropu a zemní plyn. Důlní aktivity v arktickém Laponsku způsobují spory, pokud se nacházejí v oblasti pastvy a otelení. Sámský parlament odmítá báňské projekty v norském kraji Finnmark. Sámský parlament požaduje, aby ze zdrojů a geologických průzkumů měly prospěch především místní sámské komunity a obyvatelstvo, neboť navrhované doly jsou na územích Sámů a ovlivní jejich schopnost udržet si své tradiční živobytí.[52] Hornické lokality zahrnují dokonce i starobylá sámské území, které jsou označovány jako ekologicky chráněné oblasti jako je Přírodní rezervace Vindelfjällen.[53] Na ruském poloostrově Kola již byly rozsáhlé oblasti zničeny těžební a hutní činností a další rozvoj je na spadnutí. Zahrnuje to průzkum těžby ropy a zemního plynu v Barentsově moři. Je tam plynovod, který se táhne přes poloostrov Kola. Ropné skvrny ovlivňují rybolov a výstavbu silnic. Energetické vedení může odříznout přístup k místům pro otelení sobů a posvátným místům.[54]

Hornictví[editovat | editovat zdroj]

Ve švédském Kallaku (sámsky Gállok) v létě roku 2013 skupina domorodých a nedomorodých aktivistů protestovala, aby zabránila britské těžební společnosti Beowulf provádět vrtací práce na zimních sobích pastvinách.[55] Často je tam místní opozice vůči novým důlním projektům, kde jsou vlivy na životní prostředí vnímány jako velmi velké. Nové moderní doly eliminují potřebu mnoha typů pracovních míst a vytváření nových pracovních míst.[56] Úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 169 by měla udělit sámskému lidu práva k jejich zemi a poskytnout jim moc ve věcech, které ovlivňují jejich budoucnost.[57] Švédské daně z nerostů jsou v mezinárodním srovnání proto tak nízké, aby se zvýšil počet geologických průzkumů. Existuje také několik málo plánů na důlní rekultivaci.

Těžba dřeva[editovat | editovat zdroj]

V severním Finsku existuje dlouhodobý spor o ničení lesů, který zabraňuje přechodu sobů mezi sezónními potravními teritorii a ničí zásoby lišejníků, které rostou na horních větvích starších stromů. Tento lišejník je jediným zdrojem výživy sobů v zimních měsících, když je vrstva sněhové pokrývky vysoká. Těžba dřeva byla řízena státním lesním systémem.[58] Greenpeace, pastevci sobů a sámské organizace uskutečnili historickou společnou kampaň a v roce 2010 získali sámští pastevci sobů nějaký čas v důsledku těchto soudních případů. Průmyslová těžba dřeva je nyní vyjmuta z nejdůležitějších lesních oblastí buď natrvalo a nebo pro příštích 20 let, přestože stále existují hrozby, jako jsou důlní plány a stavební plány rekreačních středisek na chráněném pobřeží jezera Inari.[59]

Vojenské činnosti[editovat | editovat zdroj]

Státní úřady a Severoatlantická aliance vybudovaly v sámských oblastech v severním Norsku a Švédsku střelnice pro cvičné bombardování. Tyto oblasti sloužily po tisíce let jako místa sobího otelení a jako letní základny a obsahovaly mnoho starobylých sámských posvátných míst.[60][61]

Pozemky[editovat | editovat zdroj]

pohled na tmavě modré jezero, vepředu sluncem nasvícená vegetace, vzadu mraky na temné obloze
Jezero Suorvajaure ve švédském národním parku Stora Sjöfallet

Švédska vláda umožnila vybudovat největší pobřežní větrnou farmu na světě v Piteå v arktickém regionu na místě, kde obec Östra Kikkejaure má své zimní pastviny. Větrná elektrárna se bude skládat z více než 1 000 větrných turbín na ploše 450 km², 800 km cest, což znamená, že je nemožné v praxi využít prostor pro zimní pastvu.[62] Švédsko bylo silně mezinárodní kritizováno, a to i Výborem OSN pro rasovou diskriminaci a Výborem pro lidská práva, že porušuje sámská landrättigheter (půdní práva) a to i tím, že nereguluje průmysl. V Norsku někteří sámští politici (např. Aili Keskitalo) navrhli, aby Sámský parlament měl zvláštní právo veta na plánované těžební projekty.[63]

Vodní práva[editovat | editovat zdroj]

Státní regulace mořského rybolovu prošla na konci osmdesátých letech 20. století drastickou změnou. Nařízení svázalo kvóty s plavidly, a nikoli s rybáři. Tyto nově vypočtené kvóty byly rozděleny bez nákladů na větší plavidla na základě výše úlovků v předchozích letech, což mělo za následek, že malá plavidla v sámských oblastech do značné míry nespadají do systému nových kvót.

Sámové nedávno zastavili projekt na hledání vody, který hrozil, že pro světový trh promění staré posvátné místo a přirozený pramen nazvaný Suttesaja na rozsáhlou továrnu na balení vody – bez oznámení nebo konzultací s místními sámskými obyvateli, kteří tvoří 70 procent populace. Finská národní rada pro památky zaregistrovala oblast jako památkové místo kulturního a historického významu a vlastní potok je součástí povodí Deatnu/Tana, která je domovem největší evropské lososové řeky, což je důležitý zdroj sámského živobytí.[64]

V Norsku vedly vládní plány na výstavbu vodní elektrárny na řece Alta v kraji Finnmark v severním Norsku k politické kontroverzi a shromažďování sámského hnutí na konci sedmdesátých a na počátku osmdesátých let 20. století. Výsledkem je, že opozice v Altaské rozepři přinesla pozornost nejen otázkám životního prostředí, ale také otázce sámských práv.

Změna klimatu, životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Muž v barevném oblečení, vedle něj sob u koryta a sámský stan lavvu
Sámský muž z Norska

Sobi mají významný kulturní a ekonomický význam pro domorodé národy na severu. Lidské ekologické systémy na severu, jako např. pastevectví sobů, jsou citlivé na změnu klimatu, možná víc než prakticky v jakékoliv jiné oblasti světa, částečně kvůli variabilitě arktického klimatu a ekosystému a charakteristickým způsobům života původních arktických národů.[65]

Černobylská jaderná katastrofa v roce 1986 způsobila radioaktivní spad v citlivých arktických ekosystémech a otrávení ryb, masa[66] a bobulí. Lišejníky a mechy jsou dvěma hlavními druhy arktické vegetace a jsou vysoce náchylné na znečišťující látky a na těžké kovy ve vzduchu. Protože mnohé nemají kořeny, absorbují živiny a toxické sloučeniny skrze listy. Lišejníky nahromadily záření ze vzduchu a 73 000 sobů ve Švédsku muselo být vybito jako „nevhodné“ pro lidskou spotřebu. Vláda slíbila Sámům odškodnění, které ale nebylo vládou uskutečněno.[67]

Minerální bohatství poloostrova Kola a jeho vhodná geografická poloha zhoršují situaci místních obyvatel. Těžba a hutnictví způsobilo zničení velkých ploch; nárůst poptávky po minerálech situaci může zhoršit životní podmínky a životní prostředí ruských Sámů. Může je ovlivnit i plánované aktivity ropného a plynárenského průmyslu. Dlouho se například mluví o potrubí, které by mělo vést ze Sibiře přes Kolu do Murmansku.[68] Sověti se také po mnoho let během studené války dopouštěli méně známého zneužívání sámské půdy. Od roku 1964 do roku 1986 používali vody v blízkosti přístavního města Murmansk jako skládku radioaktivního odpadu. Toto využití Arktického oceánu jako jaderné skládky velmi ohrožuje Severní Sámy kvůli tomu, že ryby tvoří velkou část jejich stravy a příjmů. Vody, kam se odpad ukládal, jsou jen desítky metrů nebo méně hluboké, přičemž v oblasti se nachází velké populace ryb.[69]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Cestovní ruch ve Finsku je kritizován za to, že přeměnil sámskou kulturu na marketingový nástroj tím, že propaguje příležitosti zažít „autentické“ sámské obřady a jejich životní styl. Na mnoha turistických místech se ne-Sámové oblečeni v nepřesných replikách tradičního sámského oblečení a obchody s dárky prodávají vulgární reprodukce sámských rukodělné výroby. Například populární „ceremoniál“, překračování arktického kruhu, ve skutečnosti nemá v spiritualitě Sámů žádný význam. Pro Sámy jde o urážlivé zobrazení kulturního vykořisťování.[70]

Diskriminace Sámů[editovat | editovat zdroj]

černobílá fotografie tří sámských žen v pokrývkách hlavy, jedna kouří dýmku
Tři sámské ženy

Sámové byli po staletí předmětem diskriminace a zneužívání dominantními kulturami, které tvrdí, že doposud vlastní jejich zemi.[71] Nikdy nebyli jediným společenstvím v jediném regionu Laponska, které bylo až donedávna považováno pouze za kulturní oblast.[72]

Norsko bylo kritizováno mezinárodním společenstvím za politiku ponorštění a diskriminaci domorodého obyvatelstva v zemi.[73] Dne 8. dubna 2011 byla Norsku předána doporučení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace; ty se týkaly mnoha otázek, včetně situace ve vzdělávání studentů, kteří potřebují dvojjazyčné vzdělávání v sámštině. Jedním doporučením výboru bylo, aby žádný jazyk nebyl základem diskriminace v norských antidiskriminačních zákonech a doporučil znění článku 1 úmluvy o rasové diskriminaci, který je obsažen v zákoně. Další doporučení týkající se sámské populace v Norsku zahrnovala začlenění rasové úmluvy do zákona o lidských právech, zlepšení dostupnosti a kvality tlumočnických služeb a rovnoprávnost doporučení občanského veřejného ochránce práv pro přijetí opatření.[74]

Dokonce i ve Finsku, kde sámské děti, stejně jako všechny finské děti, mají nárok na denní péči a jazykovou výuku ve svém jazyce, finská vláda popřela financování těchto práv na většině území, a to i v Rovaniemi, v největší obci finského Laponska. Sámští aktivisté prosazují celostátní uplatňování těchto základních práv.[75]

Stejně jako v ostatních zemích, které uplatňují suverenitu nad sámskými územími, úsilí sámských aktivistů ve Finsku ve 20. století dosáhlo omezeného uznání sámských práv jako uznávané menšiny, ale finská vláda se neochvějně drží svého legálně vynuceného předpokladu, že Sámové musí „dokázat“ své vlastnictví půdy, což je myšlenka, která je neslučitelná a v protikladu k tradičními způsobu života Sámů se stády sobů. To skutečně umožnilo finské vládě, aby bez náhrady, motivovaná hospodářským ziskem, po staletí zabírala sámská území.[76]

Oficiální sámská politika v Norsku[editovat | editovat zdroj]

Pohled na budovu, levá část je špičatá ve tvaru sámského stanu lavvu s proskleným vchodem; zadní část s rovnou střechou
Sámský norský parlament

Sámové byli uznáni jako domorodí lidé v Norsku (v roce 1990 podle článku Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 169, jak je popsáno níže), a proto podle mezinárodního práva mají Sámové v Norsku nárok na zvláštní ochranu a práva. Právní základ sámské politiky je:[77]

  • Článek 110a norské ústavy.
  • Sámský zákon (zákon č. 56 ze dne 12. června 1987 o Sámském parlamentu (Sámediggi) a dalších právních věcech týkajících se Sámů).

Ústavní dodatek uvádí: „Je odpovědností orgánů státu vytvořit podmínky umožňující sámským lidem zachovat a rozvíjet svůj jazyk, kulturu a způsob života.“ To poskytuje právní a politickou ochranu sámského jazyka, kultury a společnosti. Navíc „změna znamená právní, politickou a morální povinnost norských orgánům vytvořit prostředí, které napomáhá Sámům samotným ovlivňovat vývoj sámské komunity“ (ibid.).

Sámský zákon stanoví zvláštní práva pro sámský lid (ibid.):

  • „... Sámové mají svůj vlastní národní Sámský parlament zvolený Sámy“ (kapitola 1–2).
  • Sámové mohou rozhodovat o oblastech činnosti norského Sámského parlamentu.
  • Sámské a norské jazyky mají stejné postavení v Norsku (část 15, kapitola 3 obsahuje podrobnosti týkající se používání sámského jazyka).
Pohled do krajiny osvícené sluncem, podzimní sbarvení, místa ve stínu s popraškem sněhu. vzadu vysoké hory
Horská krajina v Kvalsundu poblíž Hammerfestu

Navíc Sámové mají zvláštní práva na chov sobů.

Norský sámský parlament také volí 50 % členů do správní rady Finnmarkského pozemkového spolku, který kontroluje 95 % pozemků v kraji Finnmark.

Norsko rovněž přijalo mezinárodní úmluvy, prohlášení a dohody použitelné pro Sámy jako menšinu a původní obyvatelstvo, včetně:[78]

  • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966). Článek 27 chrání menšiny a domorodé obyvatele před diskriminací: „V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, osobám patřícím k těmto menšinám nebude odepřeno právo společně s ostatními členy své skupiny užívat svou vlastní kulturu, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství nebo používat svůj vlastní jazyk.“
  • Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodých a kmenových národech v nezávislých zemích (1989). Tato úmluva uvádí, že práva domorodého obyvatelstva k půdě a přírodním zdrojům jsou uznávána jako klíčová pro jejich materiální a kulturní přežití. Domorodé národy by navíc měly mít nárok na kontrolu a řízení svých vlastních institucí, způsob života a hospodářský rozvoj za účelem udržení a rozvíjení jejich identit, jazyků a náboženství v rámci států, v nichž žijí.
  • Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965).
  • Úmluva o právech dítěte (1989).
  • Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979).
  • Rámcová úmluva Rady Evropy o ochraně národnostních menšin (1995).
  • Charta Rady Evropy o regionálních a menšinových jazycích (1992).
  • Deklarace OSN o právech původních obyvatel (2007).[79]

V roce 2007 přijal norský parlament nový zákon o chovu sobů, který uznává siidu jako základní instituci týkající se práv půdy, organizaci a každodenního řízení pastevectví.[27]

Oficiální sámská politika ve Švédsku[editovat | editovat zdroj]

Průčelí budovy s centrálním schodištěm a vchodem, 2 patra
Sámský švédský parlament

Sametingslag byl založen jako švédský sámský parlament k 1. lednu 1993. Švédsko uznalo existenci „sámského národa“ v roce 1989, ale nepřijalo Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodých a kmenových národech. Všechna práva domorodců jsou v současné době zakázána. Povinná školní vyhláška uvádí, že sámští žáci mají nárok na výuku ve svém mateřském jazyce. Obec je však povinna zajistit výuku mateřského jazyka v sámštině, pouze pokud je k dispozici vhodný učitel a žák má o Sámech základní znalosti.[80] V roce 1998 se Švédsko formálně omluvilo za křivdy spáchané Sámům.

Až v roce 2010 začalo Laponiatjuottjudus, sdružení se sámskou většinovou kontrolou, řídit oblast světového dědictví UNESCO Laponia, po 14 letech jednání od vyhlášení v roce 1996. V oblasti bude platit i zákon o chovu sobů.[81] Sámové jsou jednou z pěti národnostních menšin uznaných švédskou legislativou.[82]

Oficiální sámská politika ve Finsku[editovat | editovat zdroj]

Pohled na plochou krajinu, vlevo mokřady, vpravo jezero, v dáli kopce a nad tím temná obloha
Krajina poblíž Ylläs

Zákon zakládající finský Sámský parlament (finský Saamelaiskäräjät) byl schválen dne 9. listopadu 1973. Finsko uznalo Sámy za „lid“ v roce 1995, ale dosud neratifikovalo Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodých a kmenových národech.

Mapa finského Laponska
Finské Laponsko. Tři nejsevernější obce Utsjoki, Inari a Enontekiö a část Sodankylä jsou oficiálně považovány za sámskou oblast]

Finsko ratifikovalo Úmluvu OSN o občanských a politických právech z roku 1966, i když bylo předloženo několik případů Výboru OSN pro lidská práva. Z toho 36 případů zahrnovalo určení práv jednotlivých Sámů ve Finsku a Švédsku. Rozhodnutí výboru objasňují, že Sámové jsou členy menšiny ve smyslu článku 27 a že zbavení nebo narušení jejich práv k výkonu tradičních činností, které jsou základním prvkem jejich kultury, spadají do působnosti článku 27.[83] Případ J. Lansman versus Finsko se týkal výzvy sámských chovatelů sobů v severním Finsku a plánů finského centra lesního hospodářství schválit těžbu a výstavbu silnic v oblasti, kterou pastevci používali jako zimní pastviny a jarní území pro otelení.[84]

Finští Sámové mají od 70. let 20. století přístup k výuce sámských jazyků v některých školách a v roce 1992 byla založena jazyková práva. Existují tři sámské jazyky, kterými se hovoří Finsku: severní sámština, skoltská sámština a inarská sámština. Z těchto jazyků je inarská sámština, kterou mluví asi 350 řečníků, jediná, který se používá výhradně ve Finsku, zejména v obci Inari.

Finsko odmítlo jakákoliv domorodá práv nebo práva na půdu sámského lidu;[85] ve Finsku mohou i tzv. Nesámové chovat soby.

Sámové mají ve finské národní politice velmi malé zastoupení. Např. až v roce 2007 se Janne Seurujärvi, zástupce strany Finský střed, stal prvním Sámem, který byl kdy zvolen do finského parlamentu.[86]

Oficiální sámská politika v Rusku[editovat | editovat zdroj]

Mapa sámského osídlení v Rusku
Kildinova sámská mapa. СААМИ znamená „Sami“ v azbuce
Pohled na poslední patro budovy. Na střeše špičatá konstrukce
Národní kulturní centrum v Lovozeru

Na území dnešního Ruska, v tehdejším Sovětském svazu, došlo ve dvacátém století ke dvojímu násilnému přestěhování Sámů. V první fázi byl ve 30. a 40. letech zaveden systém kolchozů (kolektivních komunit), kam byli Sámové přestěhováni. Následně byly mezi 50. a 70. lety malé neperspektivní kolchozy zrušeny a Sámové opět přemístěny. Nejvíce Sámů bylo centralizováno ve vesnici Lovozero (Lujávri).[47]

Rusko doposud nepřijalo úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodých a kmenových národech z roku 1989. Ruská Ústava z roku 1993 v článku 69 uvádí, že „Ruská federace zaručuje práva malým domorodým národům v souladu s obecně uznávanými zásadami a normami mezinárodního práva a mezinárodními smlouvami Ruské federace“.[87][88] Poprvé tak na území dnešního Ruska byla práva původních menšin zavedena přímo v ústavě.[84]

Sovětský svaz v roce 1973 ratifikoval Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech z roku 1966;[84] Článek 2 této úmluvy výslovně zakazuje zbavit lid „vlastních prostředků k životní existenci“.[89][84] Už samostatný Ruský parlament přijal dílčí opatření k jeho provedení.[84]

Ruská federace uvádí jednotlivé domorodé národy jako subjekty zvláštního práva a ochrany podle Ústavy a federálních zákonů a vyhlášek.[84][90] Tato práva jsou spojena s kategorií známou od sovětských časů jako jsou maločislenyje narody („malé národy“), což je termín, který je často překládán jako „domorodé menšiny“, mezi něž patří arktické národy (původní malé národy Severu, Sibiře a Dálného východu Ruské federace), jako jsou Sámové, Něnci, Evenkové a Čukčové.[84]

Regionální zákon, zákoník Murmanské oblasti, vyzývá orgány státní moci této oblasti k tomu, aby usnadňovaly domorodým obyvatelům ze severu Koly, konkrétně jmenuje Sámy, „při uskutečňování svých práv na zachování a rozvoj jejich mateřského jazyka, národní kultury, tradic a zvyků.“ Třetí část článku 21 uvádí: „V historicky založených oblastech bydlení mají Sámové právo na tradiční užívání přírody a na [tradiční] aktivity.“[84]

Pohled na přístav, vlevo doky, jeřáby a lodě. V popředí zarostlý svah
Přístav Murmansk v zálivu Kola

V celém ruském severu jsou domácím a místním obyvatelům odpírána práva na rybolov, lov, využívání pastvin nebo kontrolu nad zdroji, na nichž oni a jejich předkové po celá staletí závisejí. Zanedbání ochrany domorodých způsobů však nevyplývá z nedostatku psaného zákona, ale z neúspěchu při zavádění stávajících zákonů. Bohužel porušování práv domorodého obyvatelstva přetrvává a růst těžby ropy, zemního plynu a nerostů a další činnosti (těžba nerostných surovin a dřeva, komerční rybolov a cestovní ruch), které přinášejí cizí měnu do ruského hospodářství, mají přednost nad zákonem.[84]

pohled do zeleno šedého údolí s prudkými srázy, vzadu rozsáhlá vodní plocha
Masiv Chibiny na poloostrově Kola

Životní způsoby a ekonomika domorodých obyvatel ruského severu jsou založeny na chovu sobů, rybolovu, lovu suchozemských a mořských savců a lovu do pastí. Mnoho skupin v ruské Arktidě je polokočovných, pohybuje se sezónně po různých loveckých a rybářských táborech. Tyto skupiny závisí spíše na různých typech prostředí v různých časech roku než na tom, zda se jedná o jednu komoditu na vyčerpání.[84][91]

Zimní pohled na vesnici. Uhlazená sněhová plocha, dva muži na skútru, vzadu ulice dřevěných domků
Vesnice Krasnoščelje na řece Ponoj

V sámské domovině na poloostrově Kola v severozápadním Rusku regionální úřady uzavřely úsek řeky Ponoj (a dalších řek) pro místní rybolov a poskytly výhradní rybolovná práva komerční společnosti nabízející úlovky – uvolnění rybolovu sportovním rybářům převážně ze zahraničí.[92] To znemožnilo místním Sámů (viz článek 21 kodexu Murmanské oblasti) obstarat si potraviny pro jejich rodiny a společenství a jejich tradiční hospodářské živobytí. Takže zákaz rybolovu pro místní obyvatele mohl porušovat zkoušku formulovanou Výborem OSN pro lidská práva a ignorovat zákon o půdě, jiné legislativní akty a prezidentský dekret z roku 1992. Sámové mají zakázáno lovit v osmdesáti kilometrovém úseku pronajatém společnosti Река Поной (Reka Ponoj), ale také podle regionálních zákonů se po nich požaduje, aby platili za licenci za lov omezeného počtu ryb mimo oblast pronájmu. Obyvatelé vzdálených komunit nemají sílu ani zdroje, aby požadovali vymáhání svých práv. Zde v dalších polárních oblastech neúspěch uplatňovat zákony na ochranu původních obyvatel vede k „kriminalizaci“ místních obyvatel, kteří nemohou přežít bez „pytláctví“ zdrojů, které by jinak měly být právně dostupné.[84]

Jedním z významných problémů ruských Sámů je jejich nedostatečné povědomí o právech, výsadách a postupech jejich provádění, které často vedou k tomu, že nemohou využívat své výsady.[93]

Skandinávie[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. listopadu 2005 předložila v Helsinkách skupina expertů vedená bývalým předsedou Nejvyššího soudu Norska, profesorem Carstem Smithem, návrh na Severskou sámskou úmluvu, každoroční společné zasedání ministrů odpovědných za záležitosti Sámů ve Finsku, Norsku a Švédsku a předsedů tří sámských parlamentů z příslušných zemí. Tato úmluva uznává Sámy jako jedno společné domorodé obyvatelstvo, sídlící přes hranice ve všech třech zemích. Navrhuje soubor minimálních standardů pro práva rozvoje sámského jazyka a sámské kultury a práva na půdu a vodu, živobytí a společnost.[94] Úmluva nebyla doposud v severských zemích ratifikována.[95]

Sámská kultura[editovat | editovat zdroj]

S cílem vykompenzovat minulé potlačování se nyní orgány Norska, Švédska a Finska snaží rozvíjet sámské kulturní instituce a propagovat sámskou kulturu a jazyk, aby se vyrovnali s potlačováním Sámů v minulosti. Tradiční sámské obydlí je lavvu. Má podobný vzor jako indiánské týpí, ale je méně vertikální a při silném větru je stabilnější. Umožňuje domorodé kultuře na holých pláních následovat svých stád sobů. Sámové ho stále používají jako dočasný přístřešek a navíc i stále více lidí pro kempování. Jako dočasné i trvalé obydlí se také používá goahti, což je sámská chýše nebo stan tří základních typů, krytý buď tkaninou, rašeliníkem nebo dřevem. Goahti pokryté tkaninou vypadají velmi podobně jako lavvu, ale často je jejich konstrukce o něco větší.

Duodji (řemeslo)[editovat | editovat zdroj]

Dva zdobené zahnuté sámské nože
Sámský můž
sámský korálkový pás, nůž a jehelníček z paroží
Korálkový pás, nůž a jehelníček z paroží
žena v barevném ozdobném oblečení na sněhu, opodál pasoucí se sob
Sámská žena ze Švédska

Sámské řemeslo duodji pochází z doby, kdy Sámové byli samostatnými a samozásobitelnými kočovníky, a proto věřili, že objekt by měl předně a především sloužit svému účelu a nikoli primárně jako dekorace. Muži většinou používají k výrobě předmětů jako jsou parohy s rukama vyřezávané sámské nože, bubny a kuksy (hrnečky z březových nádorů na dřevě) dřevo, kosti a parohy. Ženy používaly k výrobě takových předmětů, jako jsou gákti (oblečení) a košů z břízových a smrkových kořenů kůži a kořeny.[96]

Oblečení[editovat | editovat zdroj]

Tradiční oděv, který nosí Sámové, je gákti. Nosí se jak při obřadech, tak při práci, obzvláště při pasení sobů.

Tradičně se gákti vyráběl ze sobích kůží a šlach, dnes se častěji používá vlna, bavlna nebo hedvábí. Ženské gákti se obvykle skládá z šatů, šálu s třásněmi, které jsou upevněny 1–3 stříbrnými broži, a bot vyrobených z sobí kožešiny nebo kůže. Boty mohou mít špičaté nebo zvlněné špičky a často mají bandážové tkané kotníkové omotávky. Boty východních Sámů mají zaoblenou špičku na botách ze sobí kožešiny, jsou obloženy plstí a korálkovými detaily. Existují různé gákti pro ženy a muže; Mužské gákti mají kratší „bundy“ než dámské dlouhé šaty. Tradiční gákti je nejčastěji v odstínech červené, modré, zelené, bílé, středně hnědé vyčiněné kůže nebo kožešiny sobů. V zimě se přidává sobí kožich a kalhoty, někdy pončo (luhkka) a lano/laso.

Dvě sámské čepice ve vitríně; vlevo kožešinová, vpravo tkaná, červená
Sámské čepice
dvě sámské zdobené sámské rukavice, umístěné v expozici
Sámské rukavice

Barvy, vzory a šperky na gákti ukazují, odkud je nositel, zda je svobodný nebo ženatý, a někdy mohou být dokonce specifické pro jednu rodinu. Obuv, rukávy a spodní lem mají obvykle nášivky ve formě geometrických tvarů. V některých oblastech se používají pásky, jinde mají plechové výšivky a někteří východní Sámové nosí obrubu na oblečení nebo límec. Klobouky se liší podle pohlaví, sezóny a oblasti. Bývají vlněné, z kůže nebo z kožešiny. Mohou být vyšívané, nebo jako na východě, kde jsou spíš v podobě korálkové tkaniny se šálkem. Některé tradiční šamanské pokrývky hlavy, zejména ve východním Laponsku, byly ze zvířecí kůže, copánků a peří.

Gákti může být přepásáno páskem. Pásky jsou někdy z pruhů utkané pásky, tkané nebo z korálků. Kožené řemeny mohou mít knoflíky z parohů, stříbrné koncovité knoflíky, střapce nebo mosazné/měděné detaily, jako jsou kroužky. Pásky mohou mít také korálková kožená pouzdra, pouzdra na jehly parohů, doplňky pro oheň, měděné kroužky, amulety a často vyřezávaný a nebo vyřezávaným parožím ozdobený nůž. Někteří východní Sámové také nosí kapuci „малиц“ (malic) ze sobí kožešiny s vlnou uvnitř a boty nad kolena.

Média a literatura[editovat | editovat zdroj]

Černobílá kresba, kruh plný zvířat, asi sobů. Příběh života sámského lidu
Muitalus sámiid birra od Johana Turiho
žena v tmavém oblečení s tmavým kloboukem
Marry Áilonieida Somby, sámská spisovatelka z norského Deatnu
  • V národních televizích v Norsku, Švédsku a ve Finsku existuje krátké denní zpravodajství v severní sámštině. V sámštině se také často dělají dětské televizní pořady. K dispozici je také rozhlasová stanice pro severní Sámy, která má některé zpravodajské programy v ostatních sámských jazycích.
  • Jediný deník vydávaný v severní sámštině je Ávir,[97] spolu s několika časopisy.[98]
  • Existuje sámské divadlo Beaivvaš, sídlící v norském Kautokeino a další ve švédské Kiruně. Obě divadla jezdí na turné po celém Laponsku se hrami napsanými sámskými autory nebo s mezinárodními překlady.
  • Každoročně se v severní sámštině a někdy i v ostatních sámských jazycích vydává řada románů a sbírek poezie. Největší sámské vydavatelství je Davvi Girji.[99]
stojící zpívající žena v šatech zdobených tradičními barvami
Sara Marielle Gaupová na festivalu Riddu Riđđu
stojící žena v tmavých šatech u mikrofonu, vedle ní velký šamanský buben
Sofia Jannoková, sámská zpěvačka a hudebníce ze švédského Gällivare

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Charakteristickým prvkem sámské hudební tradice je zpěv joik. Joiky jsou zpěvné písně, tradičně zpívané a cappella, obvykle pomalu a hluboko v krku se zdánlivým emočním obsahem smutku nebo hněvu. Joiky mohou být věnovány zvířatům a ptákům v přírodě, zvláštním lidem nebo zvláštním příležitostem a mohou být radostné, smutné nebo melancholické. Často jsou založeny na slabičné improvizaci. V posledních letech joiky často doprovází hudební nástroje. Jediné tradiční sámské nástroje, které byly někdy používány k doprovodu joiků, byly „fadno“ flétny (vyrobené ze stonků rákosu podobného andělici lékařské) a ruční bubny (bubny s rámy a miskové bubny).

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • Existuje vzdělání se sámštinou jako prvním jazykem ve všech čtyřech zemích i mimo území Sámů.
  • Sámská univerzita se nachází v Kautokeino. Sámský jazyk lze studovat na několika univerzitách ve všech zemích, speciálně na univerzitě v Tromsø, která považuje sámštinu za mateřský jazyk, nikoliv za cizí jazyk.

Festivaly a trhy[editovat | editovat zdroj]

žena v bílém triku zpívající na pódiu
  • Mnoho sámských festivalů v Laponsku oslavuje různé aspekty kultury Sámů. Nejznámější festival na norské straně je každoroční Riddu Riđđu, ačkoli existují i další, jako je Ijahis Idja v Inari. Mezi nejslavnější patří velikonoční festivaly, které se konají v Kautokeino a Karasjoku před jarním migrací sobů k pobřeží. Tyto festivaly spojují tradiční kulturu s moderními jevy, jako jsou sněžné skútry.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Vedle duodji (sámský rukodělný výrobek) se rozvíjí i oblast současného sámského výtvarného umění. Zřizují se galerie jako je Sámi Dáiddaguovddáš (Sámské centrum současného umění).[100]

Tanec[editovat | editovat zdroj]

Po mnoho let se mylně myslelo, že Sámové jsou na zemi jediní domorodí lidé bez taneční tradice.[101] Objevily se sámské taneční společnosti jako např. Kompani Nomad.[102] Kniha o „ztracené“ sámské taneční tradici se jmenuje Jakten på den försvunna samiska dansen a nedávno vyšla v Centru pro výzkum Sámů (CeSam) Umejské university.[103] Ve východních oblastech Laponska je taneční tradice více spojitá a pokračuje ve skupinách jako Johtti Kompani.[104]

Chov sobů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sob polární#Domestikace.
stádo sobů u plotu, uprostřed jedna postava zezadu
Chov sobů
Dřevěný domek se střechou porostlou trávou, vzadu a kolem stromy
Budova v Ljungris vlastněná sámskou komunitou, která byla v létě využívána především pro značení sobých mláďat

Chov sobů byl a stále je důležitým aspektem sámské kultury. Během let nucené asimilace byly oblasti, ve kterých byla stáda sobů významným zdrojem živobytí mezi několika, kde přežila sámská kultura a jazyk. V celé severní Evropě (Norsko, Finsko, Švédsko a Rusko) se mu věnuje méně než 10 % Sámů.[8]

Dnes je v Norsku a ve Švédsku chov sobů právně chráněn jako exkluzivní živobytí Sámů, takže pouze jedinci sámského původu s vazbou na chovatelskou rodinu mohou vlastnit soby a vydělávat nimi na živobytí. V současné době se v Norsku zabývá chovem sobů přibližně 2800 lidí[7] na ploše asi 140 tisíc km² (40 % plochy Norska). Ve Švédsku se chovají soby na ploše 160 tisíc km² (34 % plochy země) a celkem se mu věnuje asi 4600 osob. Ve Finsku není chov sobů exkluzivní a praktikují ho v omezeném rozsahu také etničtí Finové. Praktikuje se na ploše 114 tisíc km² (33 % plochy Finska) v provincii Laponsko, kde stále hraje významnou roli v místní ekonomice, a v sousední jižní provincii Severní Pohjanmaa (Oulu), kde je jeho ekonomický dopad nižší. Celkem se mu ve Finsku věnuje asi 5700 osob a je do něj zapojeno asi 1500 rodin.[105] V Rusku se mu věnuje také jen minorita Sámů.[8]

Mezi chovateli sobů v sámských obcích mají ženy obvykle vyšší úroveň formálního vzdělání v oblasti.[106]

Hry[editovat | editovat zdroj]

Sámové tradičně hrají jak karetní hry, tak stolní hry, ale jen málo sámských her se zachovalo, částečně proto, že křesťanští misionáři a laestadiánci (luteráni) považovali tyto hry za hříšné.[107] Do současnosti se zachovala pravidla pouze tří deskových her Sámů. Sáhkku je běh-boj desková hra, kde každý hráč ovládá sadu vojáků (označovaných jako „ženy“ a „muži“), která závodí ve smyčce na celé desce, pokoušející se odstranit vojáky druhého hráče. Hra souvisí s jiho skandinávským dallós, arabským tabi a indickým tablanem.[108] Sáhkku se od těchto her liší v několika ohledech, nejvíce pozoruhodné je přidání figurky „král“, který radikálně mění hru. Tablut je čistě strategická hra z rodiny her tafl. Hra obsahuje „Švédy“ a „švédského krále“, jehož cílem je uniknout, a armáda „Moskovitů“, jejímž cílem je chytit krále. Tablut je jediná taflová hra, kde do naší doby přežila relativně neporušená sada pravidel. Proto jsou všechny moderní verze taflu (běžně nazývané „Hnefatafl“ a uváděné na trh výhradně jako „norské“ nebo „vikingské“ hry) založené na sámské verzi hry tablut.[109] [110][111] Dablot Prejjesne je hra příbuzná s alquerque (středověká hra králů), která se liší od většiny takových her (např. od dámy) tím, že má figurky tři různých typů. Herní strany se nazývají „Sámové“ (figurky jsou král, princ a válečníci) a „Finové“ (velkostatkář, syn velkostatkáře a zemědělci).[112] [113]

Laponsko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Laponsko.

Laponsko („Sámsko“) je název kulturní oblasti, která je tradičně obývána Sámy. Nesámové a mnoho regionálních map často nazývaly tento stejný region Laponsko, neboť mezi oběma výrazy existuje značný regionální přesah. Překrývání však není úplné: Laponsko (finský Lappi, švédsky Lappland) pokrývá pouze některé části Laponska, které spadají pod finskou a švédskou jurisdikci, a ne ty, které spadají pod norskou nebo ruskou. Větší část „Sámska“ tedy není pokryta pojmem „Laponsko“. Laponsko také může být zavádějící nebo urážlivé k Sámům nebo obojí v závislosti na kontextu a kde je toto slovo používáno. Mezi Sámy se používá a je přijatelný pouze výraz Sápmi.

Laponsko se nachází v severní Evropě, zahrnuje severní části Fennoskandinávie a zasahuje čtyři země: Norsko, Švédsko, Finsko a Rusko.

Oblast[editovat | editovat zdroj]

pohled na jezero, vepředu desítky balvanů, vzadu les a kopce
Laponská oblast v Laponsku, památka UNESCO

Neexistuje žádná oficiální geografické definice hranic Laponska. Obvykle však zahrnuje následující kraje a provincie:

Obce Gällivare, Jokkmokk a Arjeplog ve švédském Laponsku byly v roce 1996 přidány na Seznam světového dědictví UNESCO jako „Laponská oblast“.[114]

Oblast sámského osídlení ve Finsku tvoří obce Enontekiö, Utsjoki a Inari, jakož i část obce Sodankylä.[115]

Důležitá sámská místa[editovat | editovat zdroj]

pohled na zasněženou ves zdáli, dřevěné domy, v pozadí zamrzlá a zasněžená řeka
vesnice Kanevka, řeka Ponoj, ruská Lovozerská oblast
zasněžený oblý kopec, uprostřed fotky vodní plocha, nahoře šedé nebe
Arjeplog

V následujících městech a vesnicích žije významná populaci Sámů nebo hostí sámské instituce. Norská, švédská, finská nebo ruská toponyma jsou v závorkách.

Sámská jádrová oblast[editovat | editovat zdroj]
  • Deatnu (Tana) má významnou populaci Sámů.
  • Divtasvuodna (Tysfjord) je centrem populace lulejských Sámů. Nachází se zde Centrum Árran lulejských Sámů.
  • Eanodat (Enontekiö) ve Finsku.
  • Gáivuotna (Kåfjord) je důležitým centrem pro pobřežní kulturu Sámů. Každoročně jsou hostitelem mezinárodního domorodého festivalu Riddu Riđđu. Obec má sámské jazykové centrum a hostí Ájské sámské centrum. Na konci devadesátých let byla v Gáivuotné neskutečná opozice proti revitalizaci sámského jazyka a kultury a zahrnovala opakované rozstřílení dopravních značek v sámštině na kousky.[116]
  • Giron (Kiruna) je sídlem švédského sámského parlamentu a největším městským sídlem ve švédském Laponsku.
  • Guovdageaidnu (Kautokeino) v Norsku. Asi 90 % obyvatel hovoří severní sámštinou a nachází se zde několik sámských institucí. Patří mezi ně: sámské divadlo Beaivváš, Sámská střední škola a Škola chovu sobů, Sámská vysoká škola, Severosámský výzkumný ústav, Sámská jazyková rada, Zdrojové centrum pro práva domorodého obyvatelstva a Mezinárodní středisko pro chov sobů. Navíc v Kautokeino sídlí několik sámských médií. Patří mezi ně noviny v sámském jazyce Áššu a vydavatelství a nahrávací společnost DAT Sami. Kautokeino také hostí Sámský velikonoční festival. Povstání v Kautokeino v roce 1852 bylo jednou z mála vzpour Sámů proti útlaku norských vlád proti Samům.
  • Jiellevárri nebo Váhčir (Gällivare)
  • Johkamohkki (Jokkmokk) hostí první víkend v únoru velký sámský trh a festival. Je to také místo, kde se nachází muzeum umění Ájtte, Svenskt fjäll- och samemuseum.
  • Kárášjohka (Karasjok) je sídlem norského sámského parlamentu. Také tu sídlí další významné sámské instituce včetně NRK Sami Radio, Sámského muzea, Sámského centra umění, specializované sámské knihovny, právní kanceláře Middle Finnmark, Inner Finnmark dětské a mládežnické psychiatrické léčebny, Sámského speciálního lékařského centra a Sámského výzkumného ústav zdraví. V městečku je navíc Laponský kulturní park a vycházejí zde noviny Sami Min Aigi.
  • Leavdnja (Lakselv) v obci Porsáŋgu (Porsanger) je sídlem Finnmark Estate a novin Ságat Sami. Organizace Finnmarkseiendommen vlastní a spravuje zhruba 95 % půdy ve Finnmarku a 50 % členů rady je voleno norským sámským parlamentem.
  • Ohcejohka (Utsjoki).
  • Romsa nebo Tromsa (Tromsø) je největší město v centrální sámské oblasti a má univerzitu, která se specializuje na Sámy. Má také významnou a velmi aktivní sámskou populaci.
  • Unjárga (Nesseby) je důležitým centrem pro kulturu pobřežních Sámů. Je tu také museum Várjjat Sami a sídlí tu Oddělení kultury a životního prostředí Norského sámského parlamentu. Narodil se tady první Sám zvolený do norského parlamentu, Isak Saba.
Jižní Laponsko[editovat | editovat zdroj]
  • Aarborte (Hattfjelldal) je centrem jižních Sámů s jazykovou školou jihosámských jazyků i a Sámským kulturním centrem.
  • Arjeplog.
  • Snåase (Snåsa) je centrem pro jihosámštinu a jediná obec v Norsku, kde je jižní sámština oficiálním jazykem. Ve městě se nachází Muzeum Saemien Sijte jižních Sámů.
Východní Laponsko[editovat | editovat zdroj]
  • Aanaar, Anár nebo Aanar (Inari) je sídlem finského sámského parlamentu
  • Lujávri (Lovozero) je největší sámská osada na ruské straně.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

černobílá zimní fotografie hocha v kožešinových botech
Sámský hoch, rok 1923
zimní sámská rodina, v čepicích, barevné zdobení všeho oblečení
Rodina Sámů na jarní oslavě

V zeměpisné oblasti Laponsko tvoří Sámové jen malou populaci. Podle některých odhadů je celková populace Sámů asi 70 000.[117] Jeden z problémů při pokusu o sčítání populace Sámů spočívá v tom, že existuje jen málo společných kritérií toho, co znamená „být Sámem“. Kromě toho existuje několik sámských jazyků a dalších dialektů a v Laponsku je několik oblastí, kde Sámové kvůli nucené asimilaci málo Sámů mluví svým rodným jazykem, ale stále se považují za Sámy. Jiné znaky totožnosti jsou příbuzenské vztahy (což lze říci, že na nějaké úrovni nebo jiné mají velký význam pro všechny Sámy), geografická oblast Laponska, odkud pocházejí jejich rodiny, a/nebo ochrana nebo zachování určitých aspektů sámské kultury.[118]

Všechny nordické sámské parlamenty zahrnují jako „klíčové“ kritérium pro registraci jako Sám identitu samu o sobě – každý musí prohlásit, že se skutečně považuje za Sáma. Objektivní kritéria se liší, ale obecně se vztahují ke příbuznosti a nebo jazyku.

Přesto vzhledem k kulturní asimilaci sámského lidu, ke kterému došlo během čtyř staletí ve čtyřech zemích, je obtížné přesně měřit odhad populace.[119] Počet obyvatel se odhaduje na 80 000 až 135 000[120][121] v celém severském regionu, včetně městských oblastí, jako je norské Oslo, tradičně uvažované mimo Laponsko. Norský stát uznává jakéhokoli Nora jako Sáma, pokud má jednoho praprarodiče, jehož domácím jazykem byla sámština, ale neexistuje a nikdy nebyla žádná registrace domácího jazyka, kterou mluvili norští lidé.

Přibližně polovina všech Sámů žije v Norsku, mnoho jich žije ve Švédsku, přičemž menší skupiny žijí na dalekém severu Finska a na poloostrově Kola v Rusku. Sámové v Rusku byli nuceni sovětskými úřady, aby se přestěhovali do kolchozu Lovozero (Lujávri) v centrální části poloostrova Kola.

Sámské skupiny a jazyky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sámské jazyky.

Americký vědec Michael E. Krauss publikoval v roce 1997 odhad populace Sámů a jejich jazyků.[122][123]

Skupina Počet obyvatel Jazyková skupina Jazyk Mluvčí % Hlavní území Další tradiční území
Severní Sámové 42 500 Západosámské jazyky Severní sámština 21 700 51 % Norsko Švédsko, Finsko
Lulejští Sámové 8 000 Západosámské jazyky Lulejská sámština 2 300 29 % Švédsko Norsko
Pitejští Sámové 2 000 Západosámské jazyky Pitejská sámština 60 3% Švédsko Norsko
Jižní Sámové 1 200 Západosámské jazyky Jižní sámština 600 50 % Švédsko Norsko
Umejští Sámové 1 000 Západosámské jazyky Umejská sámština 50 5 % Švédsko Norsko
Skoltští Sámové 1 000 Východosámské jazyky Skoltská sámština 430 43 % Finsko Rusko, Norsko
Kildinští Sámové 1 000 Východosámské jazyky Kildinská sámština 650 65 % Rusko
Inarští Sámové 900 Východosámské jazyky Inarijská sámština 300 33 % Finsko
Terští Sámové 400 Východosámské jazyky Terská sámština 8 2% Rusko
Akkalští Sámové 100 Východosámské jazyky Akkalská sámština 7 7 % Rusko
Sámové - celkem 58 100 Sámské jazyky Sámské jazyky 26 105 45 % Norsko Švédsko, Finsko, Rusko
mapa rozšíření sámských jazyků na severu Evropy
Geografická distribuce sámských jazyků: tmavší oblasti představují obce, které uznávají sámštinu jako oficiální jazyk
  1. jižní sámština
  2. umejská sámština
  3. pitejská sámština
  4. lulejská sámština
  5. severní sámština
  6. skoltská sámština
  7. inarijská sámština
  8. kildinská sámština
  9. terská sámština

Interaktivní atlas světových jazyků v ohrožení UNESCO poskytuje různě odhadovaný počet řečníků každého jazyka:[124]

Kemijská sámština zanikla v 19. století.

Mnoho Sámů nehovoří kvůli historickým procesům asimilace žádným sámským jazykem, takže počet Sámů žijících v každé oblasti je mnohem vyšší. Stejně jako u mnoha domorodých jazyků,[125] všechny sámské jazyky jsou v určitém stupni ohrožení, a to od toho, co definuje UNESCO jako „rozhodně ohrožený“ až po „zaniklé“.[124]

Rozdělení podle geografie[editovat | editovat zdroj]

Laponsko je tradičně rozdělena na:

  • Východní Laponsko (Inarští Skoltští, Akkalští, Kildští a Terští Sámové na poloostrově Kola (Rusko) a Inari (Finsko, dříve také ve východním Norsku)
  • Severní Laponsko (Severní, Lulejší a Pitejští Sámové ve většině severních částí Norska, Švédska a Finska)
  • Jižní Laponsko (Umejští a Jižní Sámové v centrálních částech Švédska a Norska)

Je třeba také poznamenat, že mnoho Sámů nyní žije mimo Laponsko ve velkých městech, jako je Oslo v Norsku.[126]

Rozdělení podle zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení, které se často používá u severních Sámů, je založeno na povolání a oblastech života. Toto dělení je také používáno v mnoha historických textech:[127]

  • Sobí Sámové nebo horští Sámové (v severní sámštině boazosapmelash nebo badjeolmmosh). Donedávna kočovní Sámové žijící jako pastevci sobů. Nyní má většina trvalé bydliště v klíčových oblastech Sámů. Přibližně 10 % Sámů praktikuje chov sobů, který je považován za základní součást sámské kultury a v některých částech severských zemí (Norsko a Švédsko) ho mohou praktikovat pouze Sámové.[8]
  • Pobřežní, neboli mořští Sámové (v severní sámštině mearasapmelash). Žili tradičně kombinací rybolovu a drobného zemědělství. Dnes se často používá jako označení pro všechny Sámy na pobřeží bez ohledu na jejich zaměstnání.
  • Lesní Sámové, kteří tradičně žili tím, že kombinovali rybaření ve vnitrozemských řekách a jezerech s malým chovem sobů.
  • Městští Sámové, kteří jsou nyní pravděpodobně největší sámskou skupinou.

Dělení podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Podle norského Sámského parlamentu je sámská populace v Norsku 40 000 lidí. Pokud se zahrnou všichni lidé, kteří mluví sámsky nebo mají rodiče, prarodiče nebo praprarodiče, kteří mluví nebo mluvili sámsky, je to číslo 70 000. V roce 2005 se zaregistrovalo 12 538 lidí, kteří volili do Sámského parlamentu v Norsku. Většina Sámů žije ve Finnmarku a severním Tromso, ale existují také populace Sámů v jižních Tromso, Nordlandu a Trøndelagu. Kvůli nedávné migraci se také tvrdilo, že Oslo je obec s největší populací Sámů. Sámové jsou většinou pouze v obcích Guovdageaidnu-Kautokeino, Karasjohka-Karasjok, Porsanger, Deatnu-Tana a Unjargga-Nesseby ve Finnmarku a Gáivuotna (Kåfjord) v severním Tromso. Tato oblast je také známá jako sámská jádrová oblast. Sámština a norština jsou v této oblasti rovné administrativní jazyky.[128]

Ve Švédsku a Norsku jsou Sámové primárně luteráni, ve Finsku a Rusku jsou ortodoxní křesťané.

Podle švédského sámského parlamentu zahrnuje švédská populace Sámů asi 20 000 lidí.

Podle Finského centra pro populaci a Finského sámského parlamentu byla populace Sámů žijící ve Finsku v roce 2003 celkem 7 371 osob.[129] K 31. prosinci 2006 bylo zaregistrováno pouze 1776 z těch, kteří mluvili mateřským jazykem jedním ze sámských jazyků.[130]

Podle sčítání lidu z roku 2002 byl počet sámského obyvatelstva v Rusku 1 991.[4]

Od roku 1926 se v Rusku postupně mírně zvyšuje počet osob identifikujících se jako Sámové:

  • Sčítání lidu 1926 : 1 720 (toto číslo se týká celého Sovětského svazu)
  • Sčítání lidu 1939 : 1 829
  • Sčítání lidu 1959 : 1 760
  • Sčítání lidu 1970 : 1 836
  • Sčítání lidu 1979 : 1 775
  • Sčítání lidu 1989 : 1 835
  • Sčítání lidu 2002 : 1 991

Sámská imigrace mimo Laponsko[editovat | editovat zdroj]

více než stohlavé stádo sobů, vzadu plot
Sobi na Aljašce

V Severní Americe žije přibližně 30 000 lidí, kteří jsou buď Sámové nebo potomci Sámů.[131] Většina z nich se usadila v oblastech, o nichž je známo, že mají norské, švédské a finské přistěhovalce. Některé z těchto koncentrovaných oblastí jsou Minnesota, Severní Dakota, Iowa, Wisconsin, Horní poloostrov Michigan, Illinois, Kalifornie, Washington, Utah a Aljaška; a celá Kanada, včetně Saskatchewanu, Manitoby a severního Ontáru, a kanadských území severozápadních území Yukon a území nyní známé jako Nunavut.

Potomci těchto sámských přistěhovalců obvykle neznají své dědictví, protože jejich předkové záměrně ukryli svou původní kulturu, aby se vyhnuli diskriminaci od dominantní skandinávské nebo nordické kultury. Ačkoli někteří z těchto Sámů jsou diasporou, která se přestěhovala do Severní Ameriky, aby unikla asimilační politice ve svých domovských zemích, mnozí pokračovali v oslabování své sámské kultury při internalizaci koloniálních názorů na původní obyvatele a aby se pokusili zapadnout do své příslušné nordické kultury. Bylo také několik sámských rodin, které byly přineseny americkou a kanadskou vládou do severní Ameriky se svými stády sobů jako součást „sobího projektu“ určeného k tomu, aby učil Inuity o chovu sobů.[132] Existuje dlouhá historie Sámů na Aljašce.

Někteří z těchto sámských přistěhovalců a potomků přistěhovalců jsou členy organizace Sami Siida ze Severní Ameriky.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Laponsko ukazuje odlišnou polonárodní identitu, která překračuje hranice mezi Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem. Neexistuje žádné hnutí pro úplnou autonomii.

Sámské parlamenty[editovat | editovat zdroj]

žena v červeném oblečení s ozdobou na krku
Ann Mari Thomassenová, norské sámské sdružení
dva stojící muži a uprostřed stojící žena v tradičních sámských oblecích
Sven-Roald Nystø, Aili Keskitalová a Ole Henrik Magga, první tři předsedové norského sámského parlamentu

Sámské parlamenty (Sámediggiseverním sámštině, Sämitiggeinarské sámštině, Sää'mte'ǧǧ ve skoltské sámštině) založené ve Finsku (1973), Norsku (1989) a Švédsku (1993) jsou reprezentativními orgány pro národy sámského dědictví. Rusko neuznalo Sámy jako menšinu a v důsledku toho neuznává žádný sámský parlament, i když tamní Sámové vytvořili neuznaný Sámský parlament Ruska. Neexistuje žádný jediný sjednocený sámský parlament, který by se rozprostíral přes všechny skandinávské země. Spíše každá z výše uvedených tří zemí vytvořila vlastní samosprávné orgány pro Sámy, ačkoli tři sámské parlamenty často spolupracují na přeshraničních otázkách. Ve všech třech zemích působí parlament jako instituce kulturní autonomie pro původní sámské obyvatelstvo. Parlament má velmi slabý politický vliv, daleko od autonomie. Jsou to formálně veřejné orgány, řízené skandinávskými vládami, ale mají demokraticky zvolené poslance, jejichž posláním je pracovat pro lidi a kulturu Sámů. Sliby kandidátů se často dostávají do konfliktu s autoritami v rámci svých vlád, ale jako orgány mají určitý vliv na vládu.

Norské organizace[editovat | editovat zdroj]

Hlavní organizace pro zastupování Sámů v Norsku jsou siida. Pokrývají severní a centrální Norsko.

Švédské organizace[editovat | editovat zdroj]

Hlavní organizace pro zastupování Sámů ve Švédsku jsou sliidas. Pokrývají severní a střední Švédsko.

Finské organizace[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od Norska a Švédska je ve Finsku siida (paliskunta ve finštině) společnost pro chov sobů, která není omezena etnikem. Existují skutečně někteří etničtí Finové, kteří praktikují chov sobů, a v zásadě všichni obyvatelé oblasti chovu sobů (většina finského Laponska a části provincie Oulu), kteří jsou občany zemí EHP[133] tj. Evropské unie a Norska, Islandu a Lichtenštejnska mohou vstoupit do paliskunty.

Ruské organizace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 Sámská rada podpořila založení kulturního centra pro arktické obyvatelstvo v Rusku. Centrum pro severní národy má za cíl podporovat uměleckou a kulturní spolupráci mezi arktickými národy Ruska a severskými zeměmi se zvláštním zaměřením na domorodé národy a menšiny.[134]

Hraniční konflikty[editovat | editovat zdroj]

asi šest sobů mezi břízami
Práva na půdu pro sobí pastviny

Laponsko, tradiční země Sámů, překračuje čtyři národní hranice. Tradiční letní a zimní pastviny někdy leží na různých stranách hranic národních států. Navíc existuje hranice pro moderní Laponsko. Někteří uvádějí, že práva (pro pastviny sobů a v některých částech dokonce i pro rybolov a lov) zahrnují nejen současné Laponsko, ale oblasti, které jsou mimo dnešní Laponsko, které odrážejí starší území. Dnešní „hranice“ pocházejí ze 14. až 16. století, kdy došlo k konfliktům vlastníkům půdy. Vytvoření stabilnějších obytných míst a větších měst pochází ze 16. století a bylo provedeno pro strategické obranné a ekonomické důvody jak ze strany samotných sámských skupin, tak z větší části jižních přistěhovalců.

Vlastnit pozemky v rámci hranic nebo být členem siida (Sámská společnost) dává práva. Jiný zákon, který byl schválen ve Švédsku v polovině devadesátých let, dal zcela každému právo rybařit a lovit v tomto regionu, něco, co se potkalo mezi siidami se skepsí a nahněváním.

Soudní řízení jsou běžné v celé historii a ze strany Sámů je cílem získat území, které dříve v historii využívali. Kvůli velké porážce v roce 1996, jedna siida zavedla sponzorský koncept „sobí kmotr“, aby získala finanční prostředky pro další bitvy u soudů. Tyto „vnitřní konflikty“ jsou obvykle konflikty mezi majiteli pozemků, kteří nejsou Sámy, a vlastníky sobů. Případy zpochybňují dávná práva Sámů na sobí pastviny. V roce 2010 bylo Švédsko kritizováno za jeho vztahy se Sámy ve Všeobecném periodickém přezkumu, který vypracovala pracovní skupina Rady pro lidská práva.[135]

Otázka, zda území Skandinávského pohoří (fjeld) je ve vlastnictví vlády (korunní země) nebo sámské populace není odpovězena.

Z domorodé perspektivy lidé „patří do země“, země nepatří k lidem, ale to neznamená, že lovci, pastevci a rybáři nevědí, kde leží hranice jejich území, stejně jako jejich sousedů.[84]

Národní symboly[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli Sámové se považovali za jeden lid v celé historii, myšlenka Laponska, sámského národa, získala souhlas mezi Sámy teprve až v 70. letech 20. století a dokonce až později mezi majoritní populací. Během osmdesátých a devadesátých let byla vytvořena vlajka, byla napsána národní hymna a bylo stanoveno datum národního dne.

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sámská vlajka.
sámská vlajka, vlevo červená, vpravo modrá, uprostřed barevné pruhy a kruh
Sámská vlajka

Sámská vlajka byla slavnostně uvedena během Sámské konference ve švédském Åre dne 15. srpna 1986. Byl to výsledek soutěže, do které dorazilo mnoho návrhů. Vítězný návrh předložil umělec Astrid Båhl z norského Skibotnu.

Motiv (viz vpravo) pochází ze šamanského bubnu a básně „Paiven parneh“ („Písně slunce“) Jihosáma Anderse Fjellnera, který popsal Sámy jako syny a dcery slunce. Na vlajce jsou sámské barvy červená, zelená, žlutá a modrá, kruh představuje slunce (červené) a měsíc (modrý).

Sámský národní den[editovat | editovat zdroj]

Sámský národní den se slaví 6. února, protože tento den se v roce 1917 v norském Trondheimu konal první sámský kongres. Na tomto kongresu se poprvé norští a švédští Sámové setkali přes své národní hranice, aby společně pracovali na nalezení řešení běžných problémů. Usnesení o oslavách dne 6. února bylo přijato v roce 1992 na 15. sámském kongresu v Helsinkách. Od roku 1993 Norsko, Švédsko a Finsko uznávají 6. únor za Sámský národní den.

„Píseň sámského lidu“[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sámi soga lávlla.

„Sámi soga lávlla“ (Píseň sámského lidu) byla původně poema Isaka Saba, která byla poprvé vydána v novinách Sagai Muittalægje dne 1. dubna 1906. V srpnu 1986 se stala sámskou národní hymnou. Arne Sørli převedl báseň na píseň, která byla poté na 15. sámské konferenci v Helsinkách v roce 1992 schválena. „Sámi soga lávlla“ byla přeložena do všech sámských jazyků.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

reprodukce obrazu stojícího muže s velkým zdobeným bubnem
Lept do mědi (1767) O. H. von Lodeho zobrazuje nojda s bubnem meavrresgárri

Až do 18. století byl mezi mezi Sámy široce rozšířen šamanismus. Většina Sámů dnes patří do státních luteránských církví Norska, Švédska a Finska. Někteří Sámové v Rusku patří do ruské pravoslavné církve a podobně jsou některé skoltští Sámové, kteří se znovu usadili ve Finsku, také součástí východní ortodoxní kongregace s další malou populací v Norsku.

Tradiční sámské náboženství[editovat | editovat zdroj]

Tradiční sámské náboženství bylo druhem polyteismu. Byla v něm různá rozmanitost kvůli šíři oblasti, kterou Laponsko je, dovolující vývoj rozdílů ve vírách a v praktikách mezi kmeny. Stará víra byla spojena s půdou, animismem a nadpřirozeností. Sámská spiritualita je často charakterizována panteismem, silným důrazem na význam osobní spirituality a její propojenost s každodenním životem člověka a hlubokým spojením mezi přirozenými a duchovními „světy“.[136] Důležitou roli má nojd, neboli sámský šaman, schopný rituální komunikace s nadpřirozenem pomocí nástrojů, jako jsou bubny, zpěvy a posvátné objekty.[137][138] Některé praktiky náboženství starých Sámů zahrnovaly přírodní posvátná místa jako jsou hory, prameny, pozemní útvary, stejně jako objekty člověkem vytvořené jako petroglyfy a labyrinty.[139]

Sami kosmologie rozděluje vesmír na tři světy. Vrchní svět se vztahuje k Jihu, teplu, životu a bílé barvě. Je to také obydlím bohů. Střední svět je jako norský Midgard, je obydlím lidí a je spojen s červenou barvou. Třetí svět je podsvětí a je spojen s černou barvou, představuje sever, zimu a je obýván vydrami, potáplicemi, tuleni a mýtickými zvířaty.[140][141]

Sámské náboženství, možná už od časných kontaktů s obchodními Vikingy, sdílí některé prvky se severskou mytologií (nebo naopak). Prostřednictvím převážně francouzské iniciativy Josepha Paula Gaimarda v rámci jeho expedice La Recherche začal švédský sámský pastor Lars Levi Læstadius výzkum sámského bájesloví. Jeho práce vyústila v dokument Fragmenty laponské mytologie, protože podle jeho vlastních slov obsahovaly jen malé procento toho, co kdysi skutečně existovalo. Fragmenty označil jako Teorie bohů, Teorie oběti, Teorie proroctví nebo Krátké zprávy o darebácké sámské magii a Sámské ságy. Celkově tvrdí, že odfiltroval vliv norštiny a získal společné prvky mezi skupinami jižních, severních a východních Sámů. Mytologie má společné prvky s jinými tradičními domorodými náboženstvími — jako jsou ty na Sibiři a v Severní Americe.[142]

Misionářské úsilí[editovat | editovat zdroj]

hlava muže v detailu, s brýlemi v oblečení v sámských barvách
Tore Johnsen, křesťanský sámský kněz a vůdce Sámského církevního sboru a významná osobnost v roce 2004 na akci Samiske kirkedager
kázání ve velkém stanu, vepředu ohniště
Kázání sámským kazatelem v roce 2004

Termín sámské náboženství obvykle odkazuje na tradiční náboženství, které praktikovala většina Sámů až do přibližně 18. století. Křesťanství bylo představeno římskokatolickými misionáři již v 13. století. Po protestantské reformaci nastoupil zvýšený tlak a např. sámské šamanské bubny byly spáleny nebo poslány do zahraničních muzeí. V tomto období mnoho Sámů praktikovalo své tradiční náboženství doma, zatímco chodili v neděli do kostela. Vzhledem k tomu, že Sámové byli považováni za nositele „čarodějných“ pravomocí, byli často během 17. století obviňováni z čarodějnictví, byli subjekty zkoušek čarodějnictví a upalování.[143]

V Norsku byla kolem roku 1720 velká snaha o konverzi Sámů, kdy Thomas von Westen, „apoštol Sámů“, spálil bubny a posvátné předměty a lidi obracel na víru.[144] Z odhadovaných tisíců bubnů existujících před tímto obdobím zůstalo dodnes jen asi 70 kusů rozptýlených po muzeích v Evropě.[138] Byla zničena posvátná místa, jako jsou sieidi (kameny v přírodních nebo lidských stavbách), álda a sáivu (sakrální kopce), prameny, jeskyně a další přírodní útvary, kde se dělaly oběti.

Na úplném východě sámské oblasti v 16. století konvertoval Sámy ruský mnich Trifon. V dnešní době o tomto úsilí svědčí kaple sv. Jiří v norském Neidenu (z roku 1565).

Laestadius[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Laestadianismus.
šamanský oválný buben zblízka
Nojdský buben

Okolo roku 1840 započal švédsko-sámský luterský pastor a správce Lars Levi Laestadius mezi Sámy puritánské pietistické hnutí, které zdůrazňovalo absolutní abstinenci alkoholu. Toto hnutí je stále velmi dominantní v oblastech, kde se mluví sámsky. Laestadius hovořil mnoha jazyky. Stal se schopným plynně mluvit a kázal také ve finštině a severní sámštině kromě své rodné jižní sámštiny a švédštiny,[145] kterou používal pro odborné publikace.[144]

Dvě velké výzvy, kterým Laestadius čelil od počátku svého působení jako duchovní kostela, byla lhostejnost jeho sámských farníků, kteří byli švédskou vládou přinuceni převést své šamanské náboženství na luteránství a bída způsobená alkoholismem. Duchovní chápání Laestadiusa získalo a sdílelo ve svých nových kázáních „plné živých metafor ze života Sámů, kteří mohli pochopit,... o Bohu, který se staral o životy lidí“, měl hluboký pozitivní vliv na oba problémy. Jedna zpráva ze sámské kulturní perspektivy připomíná novou touhu mezi Sámy, aby se naučili číst a „shon a energie v církvi, když lidé vyznávají své hříchy, pláčí a modlí se za odpuštění... [Zneužívání alkoholu] a krádež sobů [Samům] se snížily, což mělo pozitivní vliv na vztahy mezi Sámy, na jejich finance a rodinný život.“[146]

Neošamanismus a tradiční léčení[editovat | editovat zdroj]

Dnes existuje řada Sámů, kteří se snaží navrátit k tradičním pohanským hodnotám svých předků. Existují také někteří Sámové, kteří tvrdí, že jsou nojdi a nabízejí své služby prostřednictvím novinových inzerátů v tzv. new agové úpravě nebo pro skupiny turistů. Zatímco oni praktikují náboženství založené na náboženství svých předků, rozsáhlé antipohanské předsudky způsobily, že tito šamani nebyli obecně považováni za součást neporušené sámské náboženské tradice. Tradiční sámská víra se skládá ze tří propletených prvků: animismus, šamanismus a polyteismus. Sámský animismus se projevuje v sámské víře, že všechny významné přírodní objekty (jako jsou zvířata, rostliny, skály atd.) mají duši; a z polyteistické perspektivy tradiční sámská víra zahrnuje množství duchů.[144] Mnoho současných praktiků je srovnávána s praktikami novopohanství, neboť řada novopohanských náboženství také kombinuje prvky starověkých pohanských náboženství s novějšími revizemi nebo inovacemi; ale jiní mají pocit, že se pokoušejí oživit nebo rekonstruovat domorodé sámské náboženství, jak se nachází v historických, folklórních zdrojích a v ústní tradici.

V roce 2012 guvernér okresu Troms schválil Šamanskou asociaci Tromsø jako nové náboženství.[147]

Velmi odlišná náboženská myšlenka je reprezentována četnými „moudrými muži“ a „moudrými ženami“, které žijí v celé sámské oblasti. Často nabízejí léčení nemocných prostřednictvím rituálů a tradičních léků a mohou také kombinovat tradiční prvky, jako jsou starší sámská učení, s novějšími monoteistickými vynálezy, které křesťanští misionáři naučili jejich předky, jako jsou čtení z Bible.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sámské jazyky.
reprodukce jedné strany z knihy, asi 24 obrázků a k tomu dvojjazyčné slova
E. W. Borgova kniha abecedy, publikovaná v roce 1859 ve finštině-inarské sámštině

Neexistuje jediný sámský jazyk, ale skupina deseti odlišných sámských jazyků. Šest těchto jazyků má své vlastní písemné normy. Sámské jazyky jsou poměrně úzce spojeny, ale nejsou vzájemně srozumitelné; například mluvčí jižní sámštiny nerozumí mluvčímu severní sámštiny. Zejména dříve se tyto odlišné jazyky označovaly jako „dialekty“, dnes je to však považováno za zavádějící kvůli hlubokým rozdílům mezi formami. Většinou sámských jazyků se mluví v několika zemích, protože jazykové hranice neodpovídají národním hranicím.

Všechny sámské jazyky jsou ohroženy. To je částečně způsobeno historickými zákony zakazujícími používání sámských jazyků ve školách a doma ve Švédsku a Norsku. Sámské jazyky a sámské zpěvy nazývané joiky byly v Norsku od roku 1773 až do roku 1958 nezákonné. Později až do roku 1988 nebyl k dispozici přístup k výuce sámštiny jako součást školní docházky. Byly zřízeny speciální rezidenční školy, které měly Sámy asimilovat do dominantní kultury. Tyto školy byly původně řízeny misionáři, později vládou. Například v Rusku byly sámské děti odvezeny ve věku 1–2 let a vrátily se ve věku 15–17 let bez znalosti jazyka a tradičních komunit. Ne všichni Sámové pohlíželi na školy negativně a ne všechny školy byly brutální. Odebírání z domova a zákaz mluvit sámsky nicméně vyústilo v kulturní odcizení, ztrátu jazyka a snížené sebeúcty.[148]

Sámské jazyky patří do rodiny uralských jazyků, jazykově příbuzných finštině, estonštině a maďarštině. Kvůli delšímu kontaktu a importu věcí, které jsou původně cizí v sámské kultuře, od sousedních Skandinávců, existuje v sámštině řada germánských vypůjčených slov, zejména pro „městské“ objekty. Většina Sámů nyní hovoří většinovým jazykem země, ve kterých žijí, tj. švédsky, rusky, finsky a norsky. Vyvíjí se úsilí o další používání sámských jazyků mezi Sámy a lidmi se sámským původem. Navzdory těmto změnám stále existuje kulturní represe. Mnoho starších Sámů stále odmítá mluvit sámsky. Kromě toho se sámští rodiče stále cítí být odcizeni od škol, a proto se nezúčastňují příliš formování školních učebních osnov a politik.[149]

V Norsku je název jazyka samisk a jméno obyvatel je Same; ve Finsku se název jazyka zapisuje jako saame a jméno lidu je saamelainen.

Genetické studie[editovat | editovat zdroj]

černobílá fotografie ženy držící dítě v zavinovačce
Sámská matka se svými dětmi

Antropologové už po stovky let studují sámský lid pro jeho předpokládané fyzické a kulturní odlišnosti od ostatních Evropanů. Z nedávných genetických studií plyne, že 90 % Sámů pocházejí ze dvou mateřských linií, a sice haploskupin U5b a V. Skupiny U5b a V jsou přítomny u populací západní Euroasie, nejčastější jsou ve východní Evropě. Nikde však nejsou tak časté jako u Sámů. Zřejmě pocházejí od prvních obyvatel severu Evropy, kteří osídlili Laponsko po ústupu ledovců počátkem holocénu (to jest cca 10 000 let př. n. l.). Tito lidé měli zřejmě více haploskupin, vlivem genetického driftu však většina z nich vymizela.[150] Haploskupiny zbylých 10 % Sámů jsou zřejmě příměsí od sousedů na jihozápadě, jihu a jihovýchodě.[150] To odpovídá archeologickým důkazům, které naznačují, že do sámské jádrové oblasti se mezi lety 8000 a 6000 př. n. l. dostalo několik různých kulturních skupin,[151] pravděpodobně včetně některých předků dnešní Sámů.

Z analýzy mDNA plyne, že Sámové tvoří relativně samostatnou skupinu evropského původu vzdálenou ostatním Evropanům, avšak ještě vzdálenější asijským populacím; haploskupiny na chromozomu Y staví Sámy do blízkosti Finů, ugrofinských i turkických národů Povolží a Rusů. Podle studie z roku 2004 je původ Sámů třeba hledat mezi prvních obyvateli severu Evropy, kteří osídlili sever Evropy po ústupu ledovců počátkem holocénu, jak se šířily technologie Ahrensburgské a Swiderské kultury na sever a severovýchod Evropy.[152]

Historie vědeckého výzkumu prováděného na Sámech[editovat | editovat zdroj]

Genetická výbava Sámů se rozsáhle studuje tak dlouho, jak existuje takový výzkum. Etnografické fotografování Sámů začalo s vynálezem fotoaparátu v 19. století.[153] To pokračovalo až do dvacátých a třicátých let 20. století, kdy byli Sámové fotografováni nahý a anatomicky měřeni vědci za pomoci místní policie – někdy s ozbrojenými zbraněmi – aby se shromáždili údaje, které by ospravedlňovaly vlastní rasové teorie.[154] U některých ze sámských komunit existuje tedy určitá míra nedůvěry ke genetickému výzkumu.[154]

Příklady diskriminačních akcí zahrnují projekt povinné sterilizace sámských žen švédského Státního ústavu pro rasovou biologii, který trval až do roku 1975,[155] a plenění sámských hrobů, aby poskytly výzkumné materiály,[156][157][158] jejichž zbytky a artefakty napříč Laponskem z tohoto období se stále nachází v různých státních sbírkách.[80][158][159][160] Koloniální fascinace arktickými národy na konci 19. století vedla k tomu, že lidé byli vystavování v lidských zoo. Sámové byli vystavováni svými tradičními stany lavvu, zbraněmi a sáňkami, spolu se skupinou sobů v hamburské zoo Tierpark Hagenbeck[161] a v dalších zoologických zahradách po celém světě.

Významní lidé sámského původu[editovat | editovat zdroj]

fotografie muže na pódiu
Lars Monsen, dobrodruh, novinář
fotografie tříčlenné hudební skupiny na pódiu
Vajas, sámská hudební skupina
fotografie ženy s mikrofonem, držící buben
Sámská zpěváčka Mari Boineová
žena v tradičním sámském oblečení u mikrofonu
Sámská zpěvačka Niko Valkeapääová
žena v moderním oblečení s moderní čepicí
Sámská lyžařka Anja Pärsonová

Vědci[editovat | editovat zdroj]

  • Louise Bäckmanová (1926) Narodila se v Tärnaby, hovoří umejskou sámštinou. Emeritní profesorka. Vytvořila několik studií, které poskytly poznatky o předkřesťanském náboženství a měla významný přínos v několika dalších souvisejících oblastech.
  • Inga Maria Mulková (1950) Publikovala několik důležitých článků o archeologii, historické geografii, etnografických studiích atd. Mluví lulejskou sámštinou.
  • Izrael Ruong (1903–1986) Narozen v Arjeplogu. Švédsko-sámský jazykovědec, politik a profesor jazyků a sámské kultury na univerzitě ve švédské Uppsale. Izrael Ruong jako svým mateřským jazykem hovořil pitejskou sámštinou.
  • Ande Somby (1958) Narodil se v Buolbmatu. Univerzitní vědec, umělec, spoluzakladatel hudebního vydavatelství DAT.

Průzkumníci a dobrodruzi[editovat | editovat zdroj]

  • Samuel Balto (1861–1921), průzkumník Arktidy – jeden z prvních lidí, kteří přešli Grónsko na lyžích (společně s Nansenem) – a zlatokop.
  • Lars Monsen (1963) dobrodruh, průzkumník, novinář a autor.[162]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ella Holm Bullová (1929–2006), autorka, hudebnice, učitelka.
  • Anders Fjellner (1795–1876), protestantský kněz a básník.
  • Ailo Gaup (1944), autor a současný nojd.
  • Isak Mikal Saba (1875–1925), politik a spisovatel. Jako Sám byl prvním členem parlamentu (za Norskou labouristickou stranu) a napsal slova sámské národní hymny.
  • Olaus Sirma (1655–1719), první sámský básník známý jménem.
  • Johan Turi (1854–1936) napsal jeden z prvních románů v sámském jazyce.[163]
  • Nils-Aslak Valkeapää (1943–2001), hudebník, básník a umělec.
  • Gladys Koski Holmes (1932–2005), sámsko-americký umělec, spisovatel a básník.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Ánde Somby, sámský hudebník a profesor práva.
  • Adjagas, hudební skupina.
  • Mari Boineová (1956), hudebnice.
  • Ane Brunová, zpěvačka a skladatelka.[164]
  • Frode Fjellheim, hudebník joiku.
  • Ingor Ánte Áilo Gaup (1960), herec, skladatel a lidový hudebník.
  • Sofia Jannoková (1982), umělkyně, hudebnice a rozhlasová moderátorka.
  • Agnete Johnsenová (1994), zpěvačka a skladatelka.
  • Inga Juusová (1945–2014), zpěvačka a herečka.
  • Gustav Kappfjell (1913–1999), sámský joiker a umělec.
  • Joni Mitchell (1943), hudebnice a malířka.[165][166]
  • Jaco Pastorius (1951–1987), vlivný americký jazzový hudebník, skladatel a elektrický baskytarista.
  • Roger Pontare (1951), hudebník.
  • Wimme Saari (1959), hudebník.
  • Lisa Cecilia Thomasson-Bosiöová, zvaná Lapp-Lisa (1878–1932), zpěvačka.
  • Nils-Aslak Valkeapää (1943–2001), hudebník, básník a umělec.
  • Niko Valkeapää (1968), hudebník a skladatel.
  • Mikkâl Morottaja (1984), rapový hudebník.[167]
  • Jonne Järvelä (1974), hudebník a skladatel.
  • Ulla Pirttijärvi (1971), zpěvák joiku.
  • The Blacksheeps, punková rocková kapela.
  • Øystein Aarseth, black metalový hudebník.
  • Berit Margrethe Oskal (1977), sámský joiker a hudebník.
  • Vajas, hudební skupina.
  • Jon Henrik Fjällgren (1987), tradiční sámský joiker a hudebník.

Politika a společnost[editovat | editovat zdroj]

  • Margareta (cca 1369-ca 1425), misionářka.
  • Lars Levi Laestadius (1800–61), náboženský reformátor, botanik a etnolog.[168]
  • Ole Henrik Magga (1947), politik. První předseda norského Sámského parlamentu (NSR) a první předseda Stálého fóra OSN o domorodých otázkách.
  • Nilla Lansman (1984), lesník na INSEAD, elitní francouzské obchodní škole
  • Helga Pedersenová (1973) politička.
  • Elsa Laula Renbergová (1877–1931), politička, která kromě jiného organizovala první mezinárodní sámskou konferenci.
  • Isak Mikal Saba (1875–1925), politik a spisovatel. Byl jako Sám prvním členem parlamentu (za Norskou labouristickou stranu) a napsal sámskou národní hymnu.
  • Janne Seurujärvi (1975), politik. První sámský člen finského parlamentu.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

  • Hans Ragnar Mathisen, umělec.[169]
  • Joni Mitchellová (1943), hudebnice a malířka.[165][166]
  • Nils-Aslak Valkeapää (1943–2001), hudebník, básník a umělec.

Sámské filmy[editovat | editovat zdroj]

  • Pathfinder (Ofelaš), 1988 nominovaný na Oscara za nejlepší zahraniční film. Natáčel se v Norsku a hráli v něm sámští herci mluvící sámsky.
  • Kautokeino-opprøret (Povstávní v Kautokeino) (2008) je hraný film, který se týká etnicko-náboženské sámské revoltě v Kautokeino v roce 1852.
  • Kukuška (2002) film odehrávající se během druhé světové války se sámskou ženou jako jednou z hlavních postav.
  • Oaivveskaldjut (Dej nám naše kostry) dokument z 1999 o vědeckém rasismu a hnutí rasové klasifikace prováděné na Sámech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sami people na anglické Wikipedii.

  1. Focus on Sami in Norway [online]. Statistics Norway. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b THOMASSON, Lars; SKÖLD, Peter. Samer [online]. Cydonia Development [cit. 2015-06-22]. Dostupné online. (švédsky) 
  3. Eduskunta — Kirjallinen kysymys 20/2009 [online]. Parliament of Finland. Dostupné online. (finsky) 
  4. a b Russian census of 2002 [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. National composition of population, 2001 census [online]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  6. HEITMANN, Ove; MIDTGARD, Mette Ravn. Going North: the new petroleum province of Norway. In: Arctic oil and gas : sustainability at risk. London New York: Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-44330-2. S. 223. (anglicky)
  7. a b Reindeer husbandry – an exclusive Sámi livelihood in Norway [online].[cit. 2007-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d Bridging Divides Ethno-political Leadership Among the Russian Sami. City: Berghahn Books, 2015. ISBN 978-1-78238-919-4. S. 40. (anglicky) 
  9. Förvaltningskommuner [online]. 2017-12-14 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (švédsky) 
  10. GRIMES, Barbara F; GRIMES, Joseph Evans, Summer Institute of Linguistics. Ethnologue. Michigan: SIL International, 2000. 966 s. [url=https://books.google.com/?id=b2liAAAAMAAJ&q=%22Lapp+is+derogatory%22&dq=%22Lapp+is+derogatory%22 Dostupné online]. ISBN 1-55671-103-4. S. 54, 688, 695. (anglicky) 
  11. International Union of Anthropological and Ethnological Sciences Commission on Nomadic Peoples. Nomadic Peoples. [s.l.]: Commission on Nomadic Peoples, 1983. Dostupné online. 
  12. a b Ole Magnus Rapp; Catherine Stein. Sámis don't want to be 'Lapps'. Aftenposten. Aftenposten, 2008-02-08 Dostupné online [cit. 2008-10-03]. (anglicky) 
  13. KOVÁŘ, Michal. Sámská literatura v Čechách. www.svetovka.cz [online]. 2011-10 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  14. TACITUS. Germania (původním názvem: De Origine et situ Germanorum). New York: P. F. Collier & Son, 1910. Dostupné online. 
  15. Online Etymology Dictionary [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. NIEMI, Einar. ETHNIC GROUPS, NAMING AND MINORITY POLICY [online]. Tromsø: uit.no, 2009-12-03 [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. 
  17. LAPP [online]. Svenska Akademiens ordbok [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (švédsky) 
  18. HELLQUIST, Elof. Svensk etymologisk ordbok. Lund: C. W. K. Gleerups förlag, 1922. Dostupné online. S. 397. (švédsky) 
  19. SIMMS, Doug. The Early Period of Sámi History, from the Beginnings to the 16th Century [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. GRAMMATICUS, Saxo. Gesta Danorum, Book V [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. BALZAMO, Elena. The Geopolitical Laplander: From Olaus Magnus to Johannes Schefferus. Journal of Northern Studies. 2014, roč. 8, čís. 2, s. 29-43. Dostupné online. ISSN 1654-5915. (anglicky) 
  22. Article on the subject by the Finno-Ugrian Society [online]. Sgr.fi, 2008-02-29 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Leiden: Brill, 2007. S. 542. (anglicky) 
  24. MONIKA, Žagar. Knut Hamsun : the dark side of literary brilliance. Seattle: University of Washington Press 1 online resource (viii, 343 pages) s. Dostupné online. ISBN 9780295989464. (anglicky) 
  25. Kymmenen usein esitettyä kysymystä [online]. 2007-12-16. Dostupné online. (finsky) 
  26. KORPIJAAKKO-LABBA, Kaisa. L Om samernas rättsliga ställning i Sverige–Finland. En rättshistorisk utredning av markanvändningsförhållanden och -rättigheter i Västerbottens lappmark före mitten av 1700-talet. Helsingfors: Juristförbundets förl, 1994. ISBN 951-640-728-5. S. 17. (švédsky) 
  27. a b c KORPIJAAKKO-MIKKEL, Sara. Siida and traditional Sami reindeer herding knowledge. Northern Review. Northern Review, 2009-03-22 Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b BROADBENT, Noel. Lapps and Labyrinths: Saami Prehistory, Colonization, and Cultural Resilience. Washington, D.C: Smithsonian Institution Scholarly Press, 2010. ISBN 978-0-9788460-6-0. S. 304. (anglicky) 
  29. IPS Arctic Council Indigenous Peoples' Secretariat [online]. Arctic Council, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  30.  "An essay on Saami ethnolinguistic prehistory"(2012). Mémoires de la Société Finno-Ougrienne 266: 63–117. Helsinki:Finno-Ugrian Society. 
  31. Matveev, A. K.(2007)."Saami Substrate Toponymy in Northern Russia", Borrowing of Place Names in the Uralian Languages(pdf), Onomastica Uralica 4, 129–139. 
  32. Helimski, Eugene(2006)."The “Northwestern” Group of Finno-Ugric Languages and its Heritage in the Place Names and Substratum Vocabulary", The Slavicization of the Russian North: Mechanisms and Chronology(pdf), Slavica Helsingiensia 27, 109–127 of the Russian North. 
  33. The ski-going people - Early history [online]. Galdu:Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Tuija Rankama; Jarmo Kankaanpää. The Earliest Postglacial Inland Settlement of Lapland [online]. Kamennyi Vek Evropeiskogo Severa, 2007. (anglicky) 
  35. Tuija Rankama; Jarmo Kankaanpää. Survey and excavation at Lake Vetsijärvi, Lapland in: People, material culture and environment in the North [online]. Proceedings of the 22nd Nordic Archaeological Conference, University of Oulu, 2004. (anglicky) 
  36. Janusz Kozlowski; H.G. Bandi. The Paleohistory of Circumpolar Arctic Colonization. Arctic [online]. The Arctic Institute of North America, 12 1984. Roč. 37, čís. 4 Dostupné online. (anglicky) 
  37. Viz např. odkaz na CARPELAN, Christian. The Saami;A Cultural Encyclopaedia. Příprava vydání Ulla-Maija Kulonen, Irja Seurujärvi-Kari & Risto Pulkkinen. Helsinki: The Finnish Literary Society, 2005. ISBN 951-746-506-8. Kapitola Origins, s. 252–258. (anglicky) 
  38. Important years in Sami history [online]. 2002-02-15 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Titles of European hereditary rulers – Sweden Konung Christoffers Landslag. Edictum Regis Caroli IX editovat edito textui praescriptum
  40. The Northern Lights Route - Johannes Schefferus [online]. University Library of Tromsø, 1999 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. The border country [online].[cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Reindeer husbandry under global change in the tundra region of Northern Fennoscandia [online]. Příprava vydání ukka Käyhkö & Tim Horstkotte. Turku: University of Turku, 2017 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. LAESTADIUS, L. L. Fragments of Lappish mythology. Beaverton, Ont: Aspasia Books, 2002. ISBN 978-0-9685881-9-2. S. 24. (anglicky) 
  44. Human rights of indigenous peoples. Příprava vydání Aman Gupta. Delhi: Isha Books, 2005. Dostupné online. ISBN 818205205X. S. 48. (anglicky) 
  45. (2007) Museum of Dalarna "The dark legacy" exhibition in Sweden. 
  46. Savage, James."University in quest to return Sami bones", The Local: Sweden's News in English, 31 May 2010. 
  47. a b AFANASYEVA, Anna. Forced relocations of the Kola Sámi people: background and consequences. Tromsø, 2013 [cit. 2018-01-22]. 82 s. . Faculty of Humanities, Social Sciences and Education. University of Tromsø. . s. 29-30. Dostupné online. (anglicky)
  48. JOHNSON, Jessica. The Sami and World War II [online]. The University of Texas [cit. 2018-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Yngvar Nielsen. Lappernes fremrykning mot syd i Trondhjems stift og Hedemarkens amt. Det norske geografiske selskabs årbog. Kristiania: 1891, roč. 1, čís. 1889–1890, s. 18–52. (norsky) 
  50. a b Hege Skalleberg Gjerde. Samiske tufter i Hallingdal?. Viking. Oslo: Norwegian Archaeological Society, 2009, roč. 72, čís. 2009, s. 197–210. (norsky) 
  51. * Лахденпохский район. От каменного века до наших дней. Древняя Карелия на берегах Ладоги. [online]. Кирьяж [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. (rusky) 
  52. Prospects bright for Arctic mining [online]. NRK, 2010-04-23. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Blackstone to Mine Reindeer Pastures, Sweden [online]. EALAT, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Shtokman Gas Project, Russia [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Sweden: Ongoing Road Blockade Against Mining in Saami Territory [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Motion 2011/12:N232 Ändring i minerallagen - riksdagen.se [online]. 2011. Dostupné online. (švédsky) 
  57. Finnish colonization – Irish invasion [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Last Yoik of Saami Forests? [online]. 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  59. VARSI, Magne Ove. Campaign for Northern Forests by Indigenous Sami Ended Successfully in Finland [online]. Gáldu: Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Christian Nellemann; Ingunn Vistnes. New bombing ranges and their impact on Saami traditions [online]. The Environment Times/Polar Times, 2003-10-18. S. 1-2. Dostupné online. (anglicky) 
  61. Aigi/Time (film). [s.l.]: Riho Västrik/Vesilind Studios, Uldis Cekulis/Vides Filmu Studija, 2008. (estonsky) 
  62. The Sami Reindeer Herders of Sweden [online]. Colorado College [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. KARLSBAKK, Jonas. Sami Parliament wants veto on mineral issues [online]. Barentsobserver, 2012-11-08 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. KUOKKANEN, Rauna; BULMER, Marja K. Suttesaja: from a sacred Sami site and natural spring to a water bottling plant? The effects of colonization in Northern Europe.. In: Echoes from the Poisoned Well: Global Memories of Environmental Injustice. [s.l.]: Lexington Books, 2006. ISBN 978-0739109120. S. 209–224. (anglicky)
  65. EALÁT. Reindeer Herders Vulnerability Network Study [online]. EALÁT, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  66. SKUTERUD, Lavrans; GAARE, Eldar; EIKELMANN, Inger; HOVE, Knut. Chernobyl Radioactivity Persists in Reindeer. Journal of Environmental Radioactivity. 2005, roč. 83, čís. 2, s. 231–52. Dostupné online [cit. 2016-04-13]. DOI:10.1016/j.jenvrad.2005.04.008. (anglicky) 
  67. SHARON, Stephens. Chernobyl Fallout: A Hard Rain for the Sami. Cultural Survival Quarterly Magazine. Dostupné online [cit. 2018-01-04]. (anglicky) 
  68. MADSLIEN, Jorn. Russia's Sami fight for their lives [online]. BBC, 2006-12-21 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ALLEMANN, Lukas. The Sami of the Kola Peninsula. About the life of an ethnic minority in the Soviet Unions [online]. University of Tromsø. Centre for Sami Studies, 2013-05 [cit. 2018-01-29]. S. 132. Licence: Creative Commons Attribution 3.0 Unported License. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Protests against the exploitation of Sami culture [online]. 1999-03 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. Reetta Toivanen. Civil Society in the Baltic Sea Region. Příprava vydání Norbert Götz. Aldershot, Hampshire, England Burlington, VT: Ashgate Publishing, 2003. ISBN 0-7546-3317-9. S. 205–216. (anglicky) 
  72. The Sami of Northern Europe – one people, four countries [online]. United Nations Regional Information Centre (UNRIC) [cit. 2018-01-15]. However, as with many indigenous peoples, the Sami in Norway have suffered a past dominated by discrimination, particularly regarding religion and language.. Dostupné online. (anglicky) 
  73. Journal of Indigenous People Rights. Issue No. 3/2005 [PDF]. 2005 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. The situation of the Sami people in the Sápmi region of Norway, Sweden and Finland [online]. OSN, 2011-06-06 [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. Anna Lawson, Dagmar Schiek. European Union Non-Discrimination Law and Intersectionality: Investigating the Triangle of Racial, Gender and Disability Discrimination. New York: Routledge, 2001. ISBN 1-4094-9750-X. S. 152. (anglicky) 
  76. Indigenous Peoples: Self-determination, Knowledge, Indigeneity. Příprava vydání Henry Minde. Delft: Eburon Uitgeverij B.V, 2008. ISBN 90-5972-204-3. S. 100–102. (anglicky) 
  77. The foundation for Norwegian Sámi policy [online]. 2006-12-27 [cit. 2007-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. Norway's international obligations [PDF]. 2006-12-27 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. United Nations Declaration on the Rights of Indigenous Peoples [online]. The Secretariat of the Permanent Forum on Indigenous Issues (SPFII), 2007-09-13 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. a b PIKKARAINEN, Heidi. Diskriminering av samer : samers rättigheter ur ett diskrimineringsperspektiv. Stockholm: Ombudsmannen mot etnisk diskriminering, 2008. Dostupné online. ISBN 978-91-973654-4-4. S. 48. (švédsky) 
  81. Swedish Sami National Association (SSR) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. Svensk författningssamling SFS 2009:600 [online]. Swedish Parliament [cit. 2015-02-02]. Dostupné online. (švédsky) 
  83. Jouni E. Lansman v. Finland, Communication No. 671 [online]. U.N. Doc. CCPR/CSS/D/671/1995, 1996 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. a b c d e f g h i j k l OSHERENKO, Gail. Indigenous rights in Russia: Is title to land essential for cultural survival?. Georgetown International Environmental Law Review. 2001, roč. 13, čís. 3, s. 695-734. (anglicky) 
  85. BANTING, Keith; KYMLICKA, Will. Multiculturalism Policies in Contemporary Democracies, Indigenous Peoples, Finland [online]. Canada: Queen's University [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. NordicStorm. Minority MEPs? [online]. 2007-11-05 [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. GOLOVNEV, A. V.; OSHERENKO, Gail. Siberian survival: the Nenets and their story. Ithaca, NY: Cornell University Press, 1999. 224 s. ISBN 978-0-8014-3631-4. (anglicky) 
  88. BYSTROV, G.E. Land Reform in Russia: Legal Theory and Practice. [s.l.]: 4 Gosudarstvo i pravo, 2000. S. 46–58. (anglicky) 
  89. OSN. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online]. 1966-12-19 [cit. 2018-01-22]. S. 1. Dostupné online. 
  90. ЗАПОРОЦКИЙ, О. Н. Как можно реализовать конституционное право на защиту исконной среды обитания и традиционного образа жизни. In: О. Мурашко. Северные народы России на пути в новое тысячелетие. [s.l.]: Ассоциация коренных и малочисл. народов Севера, Сибири и Дал. Востока Рос. Федерации, 2000. (rusky)
  91. Aboriginal Peoples and the Law: Indian, Metis and Inuit rights in Canada. [s.l.]: Bradford W. Morse ed, 1985. (anglicky) 
  92. OSHERENKO, Gail. The Ponoi River Report: Sport Fishing in the Kola Peninsula. [s.l.]: Circumpolar Conservation Union, 1998. (anglicky) 
  93. Квота на конфликт [online]. Мурманский вестник, 2011-09-03 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. (rusky) 
  94. Report on indigenous fishing rights in the seas with case studies from Australia and Norway [online]. New York: United Nations, Permanent Forum on Indigenous Issues, 2010-01-08. S. 19. Dostupné online. (anglicky) 
  95. The Nordic Sámi Convention [online]. 2006-12-27 [cit. 2007-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ARTS, Gauri. Indigenous People of Scandinavia: Sami [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. Aviissat ja bládit [online]. YLE Sámi Radio [cit. 2010-09-04]. Dostupné online. (severosámsky) 
  98. The Sami through their own perspective. United Nations Regional Information Centre for Western Europe (UNRIC). Dostupné online [cit. 2017-12-16]. (anglicky) 
  99. About us. Davvi Girji. Dostupné online [cit. 2017-12-16]. (anglicky) 
  100. Sámi Dáiddaguovddáš [online].[cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. Ola Stinnerbom and Birgitta Stålnert. FINAL Kompani_Nomad_presentation ENG. Kompani Nomad. 2013 Dostupné online. (anglicky) 
  102. Bigitta Stålnert. Nyheter - Kompani Nomad - Nyskapande samisk dans [online]. Kompaninomad.se [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. Ola Stinnerbom and Birgitta Stålnert. Jakten på den försvunna samiska dansen. Umeå University. 2013 Dostupné online [book]. (anglicky) 
  104. Johtti Kompani [online]. Johtti.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. Sustainable Reindeer Husbandry [online]. 2002-09-17 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. Niclas Kaiser. Mental health problems among the Swedish reindeer-herding Sami population. Umeå University Medical Dissertations, New Series. 2011, roč. 1430 Dostupné online [PDF, cit. 2012-10-02]. (anglicky) 
  107. BORVO, Alan. Sáhkku, The „Devil's Game“. Board Games Studies. 2001 Čís. 4, s. 33–52. [dále jen Borvo]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. Borvo, str. 33; DEPAULIS, Thierry. An Arab Game in the North Pole?. Board Games Studies. 2001 Čís. 4, s. 77–82. Dostupné online. (anglicky) 
  109. MURRAY, Harold. A history of board-games other than chess. Oxford: Clarendon, 1952. ISBN 978-0-19-827401-8. S. 61. (anglicky) 
  110. BELL, R. C. Board and table games from many civilizations. New York: Dover Publications, 1979. ISBN 978-0-486-23855-5. S. 77. (anglicky) 
  111. HELMFRID, Sten. Hnefatafl - the Strategic Board Game of the Vikings [online]. 2005-04-23 [cit. 2018-01-16]. S. 1-5. Dostupné online. (anglicky) 
  112. WILKINS, Sally. Sports and games of medieval cultures. Westport, Conn: Greenwood Press, 2002. ISBN 978-0-313-36079-4. S. 101–102. (anglicky) 
  113. KEYLAND, Nils. Dablot prejjesne och dablot duoljesne. Tvänne lappska spel från Frostviken, förklarade och avbildade. Göteborg: [s.n.], 1921. S. 35-47. (švédsky) 
  114. CENTRE, UNESCO World Heritage. Laponian Area. whc.unesco.org [online]. [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. AIKIO, Antti. A reply to calls for an extension of the definition of Sámi in Finland. Arctic Review on Law and Politics, [online]. 2014 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. ISSN 1891-6252. (anglicky) 
  116. NRK.no - Programmer NRK Troms. NRK.no - Programmer NRK Troms [online]. 2007-10-13 [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. (norsky) 
  117. Podle švédského Sámského parlamentu
  118. SAMI IN SWEDEN [online]. Institut de Sociolingüística Catalana [cit. 2009-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  119. KORPELA, Salla. The Saami. An ancient population on the northern edge of Europe [online]. Virtual Finland, 2009-02-10. Dostupné online. (anglicky) 
  120. CIA - The World Factbook [online]. Cia.gov [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  121. 2006-05-24. Dostupné online. (anglicky) 
  122. Krauss, ME 1997. The indigenous languages of the North: A report on their present state. In H. Shoji and J. Janhunen (eds.), Northern minority languages: Problems of survival', str. 1–34. Osaka and Fairbanks: National Museum of Ethnology and Alaska Native Language Center, University of Alaska Fairbanks.
  123. RYDVING, Håkan. Language Proficiency and Ethnicity: The Sami Case.. Senri Ethnological Studies. 2004-02-20 Čís. 66, s. 357-370. Dostupné online [cit. 2018-01-15]. (anglicky) 
  124. a b F. MOSELEY, Christopher, A large and geographically diverse group of regional editors and contributors, some of whom had already been involved in the previous two editions, worked with Christopher Moseley to provide and validate languages data and write essays. UNESCO Interactive Atlas of the World's Languages in Danger [online]. UNESCO, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  125. Gregory F. Anderson; Dr. K. David Harrison; Chris Rainier. Enduring Voices Project [online]. National Geographic, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  126. Sami people – the indigenous people of the north. www.nordnorge.com [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. Veli-Pekka Lehtola. "The Multi-Faceted Land of the Sámi" [online]. Galdu.org [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. Administrative areas for the Sami Language. - Gáldu. galdu.custompublish.com [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. Saamelaisten lukumäärä vuoden 2003 [online].[cit. 2014-01-14]. Dostupné online. (finsky) 
  130. Suomen väestö 2006 [online]. Tilastokeskus, 2007-03-23. Dostupné online. (finsky) 
  131. BÁIKI The North American Sami Journal [online]. BÁIKI International Sami Journal [cit. 2008-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  132. Faith Fjeld; Nathan Muus. Following the Reindeer: an Inuit-Sami Chronology in Alaska. BÁIKI: The International Sami Journal. Baiki: The International Sami Journal (anglicky) 
  133. FINLEX ® - Ajantasainen lainsäädäntö: 14.9.1990/848 [online]. Finlex.fi [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (finsky) 
  134. Frontpage - Senter for Nordlige Folk AS [online]. senterfornordligefolk.no. Dostupné online. (anglicky) 
  135. Draft report of the Working Group on the Universal Periodic Review [online]. Geneva: The Working Group on the UPR, 2010-05-14. Dostupné online. (anglicky) 
  136. DUBOIS, Thomas. An Introduction to Shamanism. [s.l.]: Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-69536-7. (anglicky) 
  137. KASTEN, Erich. Sami Shamanism from a diachronic point of view [online]. Siberian Studies, 1989. Dostupné online. (anglicky) 
  138. a b GUSTO, Ken Emerson Jr. Sámi Drums – Then and Now [online].[cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  139. Michael Robinson; Karim-Aly S. Kassam. Sami potatoes: living with reindeer and perestroika. [s.l.]: Bayeux Arts, 1998. ISBN 978-1-896209-21-0. S. 73. (anglicky) 
  140. MCDERMOTT, Alicia. A Window into the Traditional Sami Culture: Reindeer and a Worldview. Ancient Origins. Dostupné online. (anglicky) 
  141. DIPIAZZA, Francesca Davis. Finland in Pictures. [s.l.]: Twenty-First Century Books, 2010-07-01. Dostupné online. ISBN 9780761363804. (anglicky) 
  142. Human rights of indigenous peoples. Příprava vydání Aman Gupta. Delhi: Isha Books, 2005. Dostupné online. ISBN 818205205X. (anglicky) 
  143. WILLUMSEN, L.H. Witches of the high north: The Finnmark witchcraft trials in the seventeenth century. [s.l.]: Scandinavian journal of history, 1997. (anglicky) 
  144. a b c HOLLOWAY, Alan "Ivvár". The Decline of the Sámi People's Indigenous Religion [online]. TexasU. Dostupné online. (anglicky) 
  145. LAESTADIUS, L. L. Fragments of Lappish mythology. Beaverton, Ont: Aspasia Books, 2002. ISBN 978-0-9685881-9-2. S. 24. (anglicky) 
  146. Lars Levi Laestadius and the Sami [online]. 2006-08-06 [cit. 2013-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  147. Shamanism Approved as a Religion in Norway [online]. The Nordic Page, 2012-03-15 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  148. KUOKKANEN, Rauna. Survivance in Sami and First Nations Boarding School Narratives. American Indian Quarterly. 2003, roč. 27, s. 697–726. (anglicky) 
  149. CORSON, David. Norway's Sami Language Act': Emancipatory Implications for the World's Aboriginal Peoples.. Language in Society 24. 1995, s. 493–513. (anglicky) 
  150. a b БАЛАНОВСКИЙ, О.П. Генофонд высоких широт Евразии или откуда пришли cаамы?. In: ВЕЛИЧКО, А.А.; ВАСИЛЬЕВ, С.А. Путь на север: окружающая среда и самые ранние обитатели Арктики и Субарктики (материалы международной конференции)". Москва: Институт географии РАН, 2008. S. 277-282. (rusky)
  151. Esihistorian vuosiluvut, ajoitukset ja kronologia, Carpelan, v „Ennen, muinoin“, SKS, Helsinki 2002
  152. TAMBETS, Kristiina, a kol. The Western and Eastern Roots of the Saami—the Story of Genetic “Outliers” Told by Mitochondrial DNA and Y Chromosomes. American Journal of Human Genetics. 2004, roč. 74, čís. 4, s. 661–682. Dostupné online. DOI:10.1086/383203. PMID 15024688. (anglicky) 
  153. LARSEN, Peter. Individual and type: Early ethnographic photography. University of Bergen. Norway: , s. 54. (anglicky) 
  154. a b Dejte nám naše kostry dokumentární film. režisér Paul-Anders Simma. (1999)
  155. Paul O'Mahony. Sweden's 'dark legacy' draws crowds to museum. The Local. 9 Jan 2007 Dostupné online. (anglicky) 
  156. SAVAGE, James. University in quest toreturn Sami bones [online]. The Local: Sweden's News in English, 2010-05-31 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  157. Sami jaw bones found in display case [online]. The Local: Sweden's News in English, 2007-02-22 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. a b Norway returns skulls of Lappish dead [online]. BBC News, 1997-12-15 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  159. SELLEVOLD, Berit. Skeletal Remains of Norwegian Saami. [s.l.]: Routledge, 2002. (anglicky) 
  160. SAVAGE, James. University in quest to return Sami bones [online]. The Local, 2010-05-31 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  161. Nicolas Bancel; Pascal Blanchard; Sandrine Lemaire. Ces zoos humains de la République coloniale. [s.l.]: Le Monde diplomatique, 2000. Dostupné online. (francouzsky) 
  162. NRK. Monsen: – Forbilde for andre samer [online]. NRK, 2007-09-27 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (norsky) 
  163. Johan Turi [online]. Samiskt Informationscentrum Sametinget. Dostupné online. (anglicky) 
  164. Vender hjem til røttene - VG [online]. Pluss.vg.no [cit. 2013-11-15]. Dostupné online. (norsky) 
  165. a b Joni Mitchell er same - Troms og Finnmark - NRK Nyheter [online]. Nrk.no, 2008-01-23 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  166. a b AIKINS, Mary. Heart of a Prairie Girl [online]. Reader's Digest, 2005-07 [cit. 2008-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  167. Amoc is rapping the Sámi language onto the map - Consulate Generals of Finland, New York, Los Angeles : Current Affairs : News [online]. Embassy of Finland, Washington [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  168. Laestadius - Revivalist and Botanist [online]. The Northern Lights Route [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  169. Nunatsiaq News [online]. Nunatsiaq.com, 2000-06-30 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BERNATZIK, Hugo Adolf. Země sobů. Laponsko. Praha: Orbis, 1943. 
  • BOBERG, Torsten. Pastevcem sobů mezi Lapy. Praha: Česká grafická unie, 1941. 
  • Sámové: Jazyk, literatura a společnost. Příprava vydání Vendula Hingarová, Alexandra Hubáčková, Michal Kovář. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. 422 s. (Uralica; sv. 1). ISBN 978-80-86818-99-3. 
  • HOFÍRKOVÁ, Lucie. Sámské výpůjčky ve finštině. Brno, 2009. 99 s. Magisterská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Václav Blažek. Dostupné online.
  • MAREK, Václav. Staré laponské náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-87378-15-1. 
  • MAREK, Václav. Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska.. Praha: Triáda, 2000. ISBN 80-86138-32-1. 
  • QVIGSTAD, Just. O muži, který si koupil svědění : pohádky a pověsti Sámu. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-773-0. 
  • (latinsky) TACITUS. De Origine et situ Germanorum (Germania). [s.l.]: [s.n.] Kapitola o Fenni 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]