Murmansk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Murmansk
Мурманск
Murmanský přístav
Murmanský přístav
Murmansk – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška0–305 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverozápadní
OblastMurmanská
Administrativní dělení3 městské rajóny: Leninskij, Pervomajskij, Okťabrskij
Murmansk na mapě
Murmanská oblast na mapě Ruska
Murmansk
Murmansk
Murmansk na mapě Murmanské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha154,4 km²
Počet obyvatel282 851  (2022)
Etnické složeníRusové (89 %)
Ukrajinci (4,6 %)
Bělorusové (1,6 %)
Tataři (0,8 %)
Sámové (0,2 %)
Náboženské složenípřevážně pravoslavné křesťanství
Správa
StarostaIgor Morar
Vznik1916
Oficiální webwww.citymurmansk.ru
Telefonní předvolba+7 8152
PSČ183000-183099
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Murmansk (rusky Мурманск, sámsky: Murmanska) je přístavní město na severozápadě Ruska, na poloostrově Kola, blízko hranic s Norskem a Finskem. Murmansk je správním střediskem Murmanské oblasti. Žije zde přibližně 298 tisíc[2] obyvatel. Městu se přezdívá Brána Arktidy.[3]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Murmani nebo Urmani tak Rusové nazývali Nory a Normany. Později se tento název přenesl i na zemi, kde se tito cizinci objevovali buď za účelem obchodu a nebo loupení. Jako Murman bylo nazýváno pobřeží Barentsova moře (nazývaného dříve Murmanské moře), sousední Norsko a také celý poloostrov Kola. Podle této teorie tedy Murmansk znamená „město na Murmanu“

Jiná teorie se domnívá, že Murman vzniklo prostým spojením sámských slov mur - moře a ma - země).[3]

Poloha a klima[editovat | editovat zdroj]

Murmansk je největší město za severním polárním kruhem (68°58’ s. š.) – roku 2011 zde žilo 307 257 obyvatel.[4] Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým přístavem, jediným ruským v Barentsově moři, který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému Golfskému proudu. Ještě v březnu 1918 odsud vyplul poslední transport československých legionářů tzv. "Severní cestou" na bojiště do Francie, další již odjížděly po magistrále do Vladivostoku. [5]

Město leží v subarktickém podnebném pásu. Průměrné roční srážky jsou poměrně nízké (376 mm), nejdeštivějším měsícem je srpen. Průměrná roční teplota činí 0,1 °C (12,8 °C v červenci, -9,9 °C v lednu).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Založení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1822 navštívil Kolský záliv, kde se dnes rozkládá Murmansk, ruský geograf Fjodor Litke a popsal ji jako zemi s panenskou přírodou, kde jsou jen břízy a smrkové háje.[6] V 70. letech 19. století se objevily první plány na založení přístavního města za polárním kruhem. V 90. letech 19. století gubernátor Archangelské gubernie Alexandr Platonovič Engelhart aktivně prosazoval myšlenku výstavby železnice na severní část poloostrova Koly. Ale v té době bylo rozhodnuto, že vybudování nových dvou železnic Vologda-Archangelsk (1895-1898) a Perm-Vjatka-Kotlas (1896-1899) pro Archangelskou gubernii postačuje.

V roce 1903 na Mezinárodním rybářském kongresu v Petrohradě vyzval profesor Vsevolod J. Timonov k vybudování ruského rybářského přístavu za polárním kruhem. Toto téma bylo na stejném kongresu předneseno ještě v roce 1908. Ale zatím zůstávalo jen u slov.

V roce 1912 se na Murmanském pobřeží začalo hledat vhodné místo pro založení nového města. Neexistoval jednotný názor, kde město založit. V červnu 1914 dorazil na pobřeží Valerian Ljachnickij, aby vybral vhodná místa pro budoucí přístavy a osady. Na základě jeho výzkumu bylo vybráno místo budoucího města. Toto místo vybral Ljachnickij v prvních měsících první světové války, aby Rusko bylo schopno nepřetržitě dostávat vojenské zásoby od Dohodových spojenců, protože Černé a Baltské moře byly zablokovány nepřítelem.

S plánem na vybudování přístavu bylo nutné urychleně postavit železnici, která by nový přístav napojila na zbytek Ruska. O založení města definitivně rozhodl ruský imperátor Mikuláš II. dne 19. červevnce 1916 a rozhodl se ho pojmenovat po svém rodu Romanov na Murmaně.[7] Oficiální datum založení je ale až 4. říjen 1916, kdy byl slavnostně položen základní kámen chrámu Svatého Mikuláše - patrona mořeplavců.[8] Město se stalo posledním založeným městem v Ruské říši. V zimě 1916-1917 zde kotvily spojenecké lodi. Po Únorové revoluci dostalo město svůj současný název - Murmansk.

Revoluce a intervence[editovat | editovat zdroj]

V roce 1917, po Říjnové revoluci, byl v Murmansku vytvořen dočasný revoluční výbor, v jehož čele stáli bolševici. V souvislosti s uzavřením brestlitevského míru došlo v březnu 1918 ve městě k vylodění Dohodových vojsk - to byl začátek tzv. intervence. V roce 1919 přešla moc v Murmansku na bílé a prozatímní vláda severní oblasti uznala moc admirála Kolčaka. Na podzim 1919 byla Dohodová vojska donucena se z města evakuovat. Dne 21. února 1920 vypuklo v Murmansku protibělogardské povstání a dne 13. března byla s příchodem pravidelných jednotek Rudé armády nastolena definitivně sovětská moc.[9]

Meziválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Na počátku dvacátých let 20. století měl Murmansk méně než 2 500 obyvatel a procházel úpadkem. Bylo zde jen několik menších průmyslových podniků a rybářství prakticky nefungovalo. Město tvořily jen dvě nebo tři ulice jednopatrových domů, přeplněné dělnické baráky, neuspořádaný shluk chatrčí a vysloužilé železniční vagony upravené pro bydlení. Město několikrát změnilo svůj statut. V roce 1921 se Murmansk stal centrem stejnojmenné provincie.

Ve druhé polovině dvacátých let určil Sovětský svaz rozvoj severního přístavu za svou základní strategii a město se tak začalo rychle rozvíjet. Na ulicích byly položeny dřevěné chodníky, byly budovány nové jednopatrové a dvoupatrové dřevěné domy. V roce 1927 byla v Murmansku postavena první zděná budova, která se zachovala dodnes.[10] Od roku 1937 je Murmansk jednou za zásobovacích a opravárenských základen Severní floty. Ve městě se také rozvíjel murmanský přístav pro civilní účely, především pro rybolov. Ve městě vznikl závod na zpracování ryb a na opravu lodí.

V roce 1934 vznikla v Murmansku autobusová doprava. Ve stejné době začal jezdit po železniční trati speciální rychlovlak Polární šipka do Leningradu. Od roku 1938 je Murmansk centrem Murmanské oblasti.

Velká vlastenecká válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku Velké vlastenecké války bylo v Murmansku již několik desítek cihlových a kamenných budov a počet obyvatel dosáhl 120 tisíc. Během války byl Murmansk opakovaně napadán ze vzduchu, počínaje 22. červnem 1941. K ochraně města, přístavu a železničního uzlu byla vytvořena brigády murmanské protivzdušné obrany. 150 tisíc německých vojáků rozmístěných v Arktidě mělo od Hitlera rozkaz zmocnit se Murmansku, přes který spojenecké konvoje dovážely suroviny, válečný materiál, zboží a zásoby v rámci programu Zákon o půjčce a pronájmu.[11] Podle propočtů německého velení měl být Murmansk dobyt za několik dnů.[12] Dvakrát (v červenci a v září) zahájila německá vojska generální ofenzívu proti Murmansku, ale obě ofenzívy byly odraženy. Na město bylo provedeno 792 náletů a shozeno celkem 185 tisíc bomb.[13] Mezi sovětskými městy byl více bombardován jen Stalingrad.[14][15] V důsledku bombardování byly zničeny tři čtvrtiny budov. Nejtěžší bombardování bylo 18. června 1942, kdy bylo na město svrženo asi 12 tisíc zápalných a asi 60 výbušných bomb. Německá letadla shazovala na převážně dřevěné město především zápalné pumy, aby bylo obtížné bojovat s požáry. Celkem bylo během válečných let nad Murmanskem sestřeleno 103 německých letadel.

Dne 7. října 1944 zahájila sovětská vojka Petsamo-Kirkeneskou ofenzívu a tím byla hrozba pro Murmansk odstraněna.

Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Na konci druhé světové války bylo město téměř úplně vypáleno. Zůstalo pouze přístavní zařízení a centrální část města, která byla tvořena převážně kamennými domy. V listopadu 1945 byl rozhodnutím sovětské vlády Murmansk zařazen mezi patnáct měst země (například spolu s Moskvou, Leningradem a Minskem), jejichž obnova byla prohlášena za prioritu. Na obnovu a rozvoj města bylo přiděleno 100 milionů rublů.[16] V prvních poválečných letech byly vybudovány průmyslové podniky, kotviště, zařízení sociální infrastruktury a televizní komplex. Město bylo na počátku 50. let 20. století kompletně znovuvybudováno a přestavěno.

Do roku 1952 dosáhl objem obytné plochy v Murmansku předválečné úrovně a do roku 1962 se bytový fond ztrojnásobil. Od roku 1962 se ve městě místo zděných obytných budov začaly stavět panelové domy. K významnému rozšíření města došlo především v 70. letech a začátkem 80. let.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Murmansk je konečnou stanicí Murmanské (Kirovské) železnice z Petrohradu (délka 1445 km; elektrifikovaná, z větší části dvoukolejná), která je hlavní spojnicí s ostatními části Ruska; denně tudy jezdí rychlíky do Petrohradu, Moskvy, Vologdy, sezónně i do dalších destinací. Končí zde také federální silnice M18 „Kola“. V Murmansku jsou střední a vyšší námořnická škola (Murmanská státní technická univerzita) a několik výzkumných středisek. Z průmyslu je významná stavba lodí, železářský a dřevozpracující průmysl, velký rybný kombinát. Městskou dopravu zajišťují trolejbusy (nejsevernější na světě) a autobusy.

Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000. Z části ponorky je dnes památník obětem.

Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje.[17] Kolaps řízené ekonomiky byl příčinou odchodu části obyvatelstva na jih do teplejších oblastí a za lepšími pracovními příležitostmi. Někteří zamířili do Skandinávie, jiní do Moskvy a Petrohradu. V době těsně před rozpadem SSSR byl Murmansk domovem téměř 500 000 lidí. Přilákala je sem privilegia jako vyšší mzdy, delší dovolená a nižší penzijní věk. Od roku 1990 opustilo město kolem 200 000 lidí, rozčarovaných ztrátou výhod – a zhroucením centrálního městského systému vytápění. V roce 2019 zde žilo 292 000 obyvatel, z nichž 85 % tvoří Rusové, zbytek zejména ruskojazyční Ukrajinci, Bělorusové a další.

Hlavní ulice v Murmansku, Leninův prospekt

Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Na kopci nad Murmanskem ční socha vojáka v notně nadživotní velikosti. Familiárně se mu říká Aljoša. Tuto sochu nechala ruská vláda postavit na památku námořníkům, kteří chránili město a přístav během druhé světové války. Murmansk byl také vyznamenán čestným titulem Město-hrdina.

V přístavu kotví ledoborec Lenin, dnes už na rozdíl od dalších čtyř vyřazen z provozu; slouží k reprezentačním účelům a jako muzeum.

Vždy poslední týden v březnu se v okolí Murmanska koná tradiční Festival Severu. Nedílnou součástí oslav jsou i oblíbené sobí závody a lyžařské maratóny.

V Murmansku sídlí krajská pobočka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti: stanice Murman.

Po městě je pojmenována pražská ulice Murmanská.[18]

Projekt Nový Murmansk[editovat | editovat zdroj]

V roce 2022 bude zahájen projekt Nový Murmansk, který zahrnuje výstavbu kongresového centra, hotelových a kancelářských komplexů na břehu zátoky Kola, vybavení nábřeží, vybudování Arktického muzea, zóny s restauracemi a kavárnami - to vše o rozloze téměř 38 tis. m2. Projekt také zahrnuje rozvoj území námořního přístavu, železničních a autobusových stanic. Pro tyto účely bylo z ruského federálního rozpočtu vyčleněno 5 miliard rublů.[19][20] Projekt Nový Murmansk má pomoci z chátrajících prostor nevyužívané loděnice vytvořit moderní městský prostor, což má pomoci přilákat do města nové mladé obyvatele.[21]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Dostupné online.
  3. a b VÍZDAL, Miroslav. Brána Arktidy. 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972. 100 s. S. 14. 
  4. Radioaktivní loď přestala být postrachem Murmansku [online]. Česká televize, 2012-09-16 [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 
  5. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30 - 137, 140 - 148, 169 - 200
  6. Литке Ф П. Четырехкратное путешествие в Северный Ледовитый океан на военном бриге "Новая Земля". Глава третья. qwercus.narod.ru [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  7. РОМАНОВ-НА-МУРМАНЕ — Лексикон КС. lexicon.dobrohot.org [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  8. Мурманск в старых фотографиях. romanov-murman.narod.ru [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  9. Звезда Александрова. mvestnik.ru [online]. 2012-05-26 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-26. 
  10. Мурманский областной художественный музей. www.museum.ru [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  11. Митчем С., Мюллер Д. - Командиры Третьего рейха 4. lib.rin.ru [online]. 2007-12-12 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-12. 
  12. Lesbo e-lib - Электронная библиотека » военные » Кузнецов Н.Г. - Курсом к победе. web.archive.org [online]. 2011-11-01 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-01. 
  13. КРАЕВА, Инна. Мурманск B-port.com: Вечерний Мурманск. b-port.com [online]. 2008-02-03 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-03. 
  14. Мурманску исполняется 90 лет. РИА Новости [online]. 20061004T0202 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. (rusky) 
  15. Огонь с берегов Волги. b-port.com [online]. 2017-04-09 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-09. 
  16. СУХАРЕВ, М.И. Мурманский Морской Рыбный Порт. portofmurmans.ru [online]. 2007-12-10 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-10. 
  17. REFRESHER. Murmansk: Největší město za polárním kruhem vymírá, za posledních 20 let z metropole odešlo 200 000 obyvatel. refresher.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 
  18. ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška. [s.l.]: Orbis, 1958. 535 s. S. 211. 
  19. К строительству объектов по проекту Новый Мурманск приступят в 2022 году - губернатор. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (rusky) 
  20. К строительству объектов по проекту "Новый Мурманск" приступят в 2022 году. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 
  21. Проект «Новый Мурманск» будет готов в мае 2021 года. severpost.ru [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]