Zákon o půjčce a pronájmu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prezident Franklin Delano Roosevelt podepisuje Zákon o půjčce a pronájmu.

Zákon o půjčce a pronájmu anglicky Lend and Lease Act přijatý Kongresem USA 11. 3. 1941 nahradil dosavadní zákony zakládající neutralitu USA a "Cash and Carry Act" z roku 1939. Umožnil zapůjčit nebo pronajmout válečný materiál a potraviny zemím, jejichž obranu prezident USA označil za životně důležitou pro obranu USA. Zákon prosadil prezident Franklin Delano Roosevelt, který o americké pomoci Evropě, konkrétně Velké Británii a Francii, prostřednictvím dodávek výzbroje, výstroje a materiálu určeného k obraně mluvil poprvé veřejně již v prosinci 1940.

Válečná pomoc[editovat | editovat zdroj]

Dodávky trvaly od března 1941 do 20.9.1945. Celkový objem dodávek představoval částku 50.1 miliardy dolarů, z této částky dostala Velká Británie 31.4 miliardy, SSSR 11.3.miliardy, Francie 3.2. miliardy, Čankajškova Čína 1.6.miliardy a ostatní spojenci (Brazílie, Norsko, Holandsko...) dostali celkem 2.6 miliardy dolarů (ČSR 0.6 miliardy).

Princip byl takový, že američtí spojenci obdrželi válečný materiál, který měli používat do jeho zničení v boji, či vrácení po válce. V praxi samozřejmě většina materiálu již po válce vrácena nebyla. Spojenci za dodaný materiál začali platit již v době války a to prostřednictvím tzv. "Reverse Lend and Lease". Tyto platby měly různou podobu, většinou se jednalo o výhodné, nebo rovnou bezplatné pronájmy vojenských základnen, které poskytovaly Spojeným státům na svých územích, a to buďto na dobu války, nebo na různě dlouhou dobu po válce (většinou 99 let). Jednalo se o základny v Karibiku, Kanadě, Nové Kaledonii, Austrálii, Novém Zélandu atd. Většina těchto základen tvoří mocenskou oporu USA dodnes. Další formou plateb v době války bylo poskytování technologií, především radaru, sonaru, samotěsnících palivových nádrží, plastických výbušnin, ale třeba i britská spolupráce na projektu Manhattan. SSSR zase posílal do USA různé vzácné kovy (platina) a průmyslové diamanty. Celkový objem válečného "Reverse Lend-Lease" byl 7,8 miliardy dolarů, z toho 6,8 miliardy z Velké Británie.

Za materiál poskytovaný spojencům platila americká vláda jeho výrobcům pomocí peněz získaných ze státních dluhopisů.

Systém Lend and Lease byl výhodný i pro USA. Spojenci dostávali životně důležitý materiál, za který museli zaplatit různými způsoby během války či po ní. Spojené státy zase mohly nastartovat svoji ekonomiku vzpamatovávající se po Velké hospodářské krizi a navíc získavali čas na vytvoření armády a letectva (v roce 1940 byla například rumunská armáda silnější než armáda USA) a samozřejmě díky dodaným zbraním a materiálu válčícím spojencům šetřili životy vlastních vojáků. V roce 1941 byl objem dodávek z důvodu rozbíhající se výroby zanedbatelný. V roce 1942 započal postupně narůstat, ale až v 1943 (tedy až po velkých bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku) začal dosahovat významných objemů, viz.níže.

Pomoc Sovětskému svazu[editovat | editovat zdroj]

Podpora bojujícího Sovětského svazu měla nejen formu vojenských dodávek, ale i strategických "civilních" dodávek. SSSR byl zemí, jejíž průmyslová a potravinářská základna byla válkou těžce poškozena a to již v prvních měsících bojů. Řada továren byla sice evakuována a mnoho dalších nově postaveno, ale všechny se soustřeďovaly primárně na výrobu zbraní a munice, proto byly civilní dodávky pro SSSR životně důležité.

Ačkoli většina tankových jednotek Rudé armády byla vybavena tanky sovětské výroby, jejich logistická podpora byla poskytována stovkami tisíc amerických kamionů. V roce 1945 pocházela třetina logistického vozového parku Rudé armády z USA.

Jaká byla celková výše amerických dodávek do SSSR? Jednotlivé prameny se v přesných počtech liší, ale přibližně bylo celkové množství zbraní a materiálu následující:

více než 400.000 džípů a nákladních automobilů; 12-13.000 obrněných vozidel (cca 7000 tanků, 1386 typu M3 Lee a 4102 M4 Sherman ), cca 11.400 letadel (4.719, Bell P-39 Airacobra), 35.000 motocyklů, 131.633 ks automatických zbraní, 12.997 ks pistolí, 350.000 t výbušnin, 90 nákladních lodí, 15.417.000 párů vojenských bot, 622.100 tun kolejnic (56,5% z produkce SSSR), 2000 lokomotiv - před válkou měl Sovětský svaz 25.000 lokomotiv (za války vyrobeno jen 92 lokomotiv).

Dále bylo dodáno 11.000 železničních vozů, ale pouze v okupovaném území SSSR byla ztraceno či poškozeno 428.000 vozů. Celkový vozový park SSSR před válkou dosáhl počtu 600 tisíc vozů.

Výroba SSSR

Půjčka a pronájem

Poměr%

Výbušniny, tis. Tun

558

295,6

53%

Měd, tis. Tun

534

404

76%

Hliník, tis. Tun

283

301

106%

Cín, tis. Tun

13

29

223%

Kobalt, t

340

470

138%

Letecký benzin, tis. Tun

5500

1087

18%

Pneumatiky, tisíc. Kusů

3988

3659

92%

Vlna, tis. Tun

96

98

102%

Cukr, tis. Tun

995

658

66%

Masové konzervy, miliony plechovky

432,5

2077

480%

Živočišné tuky, tis. Tun

565

602

107%

- Toto jsou všechno obrovská čísla, nicméně je třeba si uvědomit, že většina materiálu byla dodána až po polovině roku 1943, tedy až po vítězných bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku. V polovině roku 1943 představoval například objem dodaných vozidel ve vozovém parku Rudé armády pouze 5,4% celkového počtu, v polovině roku 1944 to bylo - 19%, 1. května 1945 - 32,8% (58,1% tvořila vozidla domácí výroby a 9,1% -kořistní vozidla Německa a jeho spojenců).

Pro zajímavost: celkem Rudá armáda v bojích od roku 1941 do 1945 ukořistila na Německu a jeho spojencích 232.573 vozidel z nichž většinu zařadila do svého vozového parku.

Americké dodávky do Sovětského svazu, lze rozdělit do následujících fází:

  • "Pre Lend-Lease" - 22.června 1941 do 30. září 1941 (placeno v hotovosti ve zlatě a dalších vzácných kovech a minerálech)

* První protokol - období od 01.10.1941 do 30.června 1942 (podepsáno 01.10.1941), toto zboží bylo buď přímo vyráběno nebo původně dovezeno do Spojeného království a úvěrově financováno z USA.

* Druhý protokol - období od 1.7.1942 to 30.června 1943 (podepsáno 06.10.1942)

* Třetí protokol - od 1.7.1943 to 30.června 1944 (podepsáno 19.října 1943)

* Čtvrtý protokol ode dne 1. července 1944 do 20.9.1945 (podepsáno 17.dubna 1945), tento oficiálně skončil 12.května 1945, ale dodávky byly prodlouženy až do konce války s Japonskem - Sovětský svaz se zavázal zahájit válku proti Japonsku do 90 dnů po skončení války v Evropě (tj 8.srpna 1945). (dodávky ukončeny 20.9.1945).

Dodávky pomoci do SSSR byly realizovány cestou arktických konvojů, dále cestou přes Írán a pak také severopacifickou cestou.

Arktická trasa byla nejkratší, ale také nejnebezpečnější. 3.964.000 tun zboží (23%) bylo dodáno touto trasou; 7% materiálu bylo na této cestě ztraceno.

Cesta přes Írán byla nejdelší a začala se využívat až od poloviny roku 1942. Poté tudy prošlo 4.160.000t zboží, 27% ​​z celkového objemu.

Pacifická cesta fungovala již od roku 1941, ale z důvodu války mezi Japonskem a USA na ní mohly být používány pouze sovětské lodě. Nicméně tudy bylo přepraveno 8.244.000 t zboží (50% z celkového objemu).

Splácení dluhu[editovat | editovat zdroj]

Část dluhu Velké Británie byla splacena již během války, a to v podobě poskytnutých cenných technologií, důležitých pro vývoj a konstrukci - radaru, sonaru, proudových motorů, bazook, raket, gyroskopu, samotěsnících palivových nádrží, plastických výbušnin, jaderné energie, magnetronu. A dále v podobě námořních a leteckých základen rozsetých po britských koloniích, a také dodávkami surovin z britských kolonií a dominií a taktéž poskytnutím vojenské techniky (například USAAF byly poskytnuty stovky letadel Spitfire Mk V a Mk VIII). Zbytek dluhu pak byl propojen s novými úvěry z Marshallova plánu, kdy 90% dluhu bylo odpuštěno (zbraně byly zcela odepsány a civilní zařízení prodáno Velké Británii za 10% ceny).

SSSR taktéž splatil část pomoci již za války - zlatem, diamanty, platinou, poskytováním leteckých základen na svém území pro americké bombardéry. O další splácení dluhu po válce se vedly dlouhé spory mezi USA a SSSR, neboť SSSR odmítl Marshallův plán, který předpokládal kontrolu ekonomiky přijímající země ze strany USA. Země, které Marshallův plány přijaly (a s ním i dohled ze strany USA) byly spojením úvěrů a nevýhodným odprodejem přebytků rozjeté válečné výroby USA zbaveny nutnosti pomoc splácet. Po dlouhých jednáních bylo v roce 1972 stanoveno, že SSSR má zaplatit 722 milionů dolarů za stroje použitelné i v mírových dobách, které však nebyly dodnes uhrazeny, po rozpadu SSSR veškerý tento dluh převzalo Rusko (představovalo cca 64% území SSSR).

Francie taktéž poskytla USA své základny a nerostné suroviny z kolonií. Zbytek splacení dluhu byl vyřešen 28.května 1946, kdy Francie podepsala balíček dohod se Spojenými státy (Blum - Byrnesův plán), kdy se francouzský dluh za Lend-Lease smazal výměnou za řadu obchodních koncesí ze strany Francie. Mimo jiné Francie významně zvýšila kvóty pro promítání amerických filmů ve svých kinech - tato dohoda měla za následek téměř úplnou likvidaci francouzské kinematografie, která se obnovila až v 60. letech.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

Richard Overy, Rusové ve válce, 1941-1945, 2004

Hall, H.D.: North American Supply, London, 1955

Harrison, M: Soviet Planning in War and Peace 1938-1942, Cambridge, 1985

Hart, Liddell: Dějiny druhé světové války, Brno, 2004

Tuyll, van H.: Feedeng the Bear: American Aid to the Soviet Union 1941-1945, Now York, 1989

Soviet Storm: WWII In The East, The Battle of the Caucasus, 2012