Zákon o půjčce a pronájmu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prezident Franklin Delano Roosevelt podepisuje Zákon o půjčce a pronájmu.

Zákon o půjčce a pronájmu (anglicky Lend and Lease Act) přijatý Kongresem USA 11. 3. 1941 nahradil dosavadní zákony zakládající neutralitu USA a "Cash and Carry Act" z roku 1939. Umožnil zapůjčit nebo pronajmout válečný materiál a potraviny zemím, jejichž obranu prezident USA označil za životně důležitou pro obranu USA. Zákon prosadil prezident Franklin Delano Roosevelt, který o americké pomoci Evropě, konkrétně Velké Británii a Francii, prostřednictvím dodávek výzbroje, výstroje a materiálu určeného k obraně mluvil poprvé veřejně již v prosinci 1940.

Válečná pomoc[editovat | editovat zdroj]

Britští školáci děkují za potravinovou pomoc dodanou z USA (přelom srpna a září 1941).

Dodávky trvaly od března 1941 do 20. září 1945. Celkový objem dodávek představoval částku 50,1 miliardy dolarů, z této částky dostala Velká Británie 31,4 miliardy, SSSR 11,3 miliardy, Francie 3,2 miliardy, Čankajškova Čína 1,6 miliardy a ostatní spojenci (Brazílie, Norsko, Nizozemsko…) dostali celkem 2,6 miliardy dolarů (ČSR 0,6 miliardy).

Princip byl takový, že američtí spojenci obdrželi válečný materiál, který měli používat do jeho zničení v boji, či vrácení po válce. V praxi samozřejmě většina materiálu již po válce vrácena nebyla. Spojenci za dodaný materiál začali platit již v době války, a to prostřednictvím tzv. "Reverse Lend and Lease". Tyto platby měly různou podobu, většinou se jednalo o výhodné, nebo rovnou bezplatné pronájmy vojenských základen, které poskytovaly Spojeným státům na svých územích, a to buďto na dobu války, nebo na různě dlouhou dobu po válce (většinou 99 let). Jednalo se o základny v Karibiku, Kanadě, Nové Kaledonii, Austrálii, Novém Zélandu atd. Většina těchto základen tvoří mocenskou oporu USA dodnes. Další formou plateb v době války bylo poskytování technologií, především radaru, sonaru, samotěsnících palivových nádrží, plastických výbušnin, ale třeba i britská spolupráce na projektu Manhattan. SSSR zase posílal do USA různé vzácné kovy (platina) a průmyslové diamanty.[zdroj?] Celkový objem válečného "Reverse Lend-Lease" byl 7,8 miliardy dolarů, z toho 6,8 miliardy z Velké Británie.

Za materiál poskytovaný spojencům platila americká vláda jeho výrobcům pomocí peněz získaných ze státních dluhopisů.

Systém Lend and Lease byl výhodný i pro USA.[zdroj?] Spojenci dostávali životně důležitý materiál, za který museli zaplatit různými způsoby během války či po ní. Spojené státy zase mohly nastartovat svoji ekonomiku vzpamatovávající se po Velké hospodářské krizi a navíc získávaly čas na vytvoření armády a letectva (v roce 1940 byla například rumunská armáda silnější než armáda USA)[zdroj?] a samozřejmě díky dodaným zbraním a materiálu válčícím spojencům šetřily životy vlastních vojáků. V roce 1941 byl objem dodávek z důvodu rozbíhající se výroby zanedbatelný.[zdroj?] V roce 1942 započal postupně narůstat, ale až v 1943 (tedy až po velkých bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku[zdroj?]) začal dosahovat významných objemů.

Pomoc Sovětskému svazu[editovat | editovat zdroj]

Americký lehký tank M3 Stuart, ukořistěný Němci na východní frontě (květen 1942).

Podpora bojujícího Sovětského svazu měla nejen formu vojenských dodávek, ale i strategických civilních dodávek. SSSR byl zemí, jejíž průmyslová a potravinářská základna byla válkou těžce poškozena a to již v prvních měsících bojů. Řada továren byla sice evakuována a mnoho dalších nově postaveno, ale všechny se soustřeďovaly primárně na výrobu zbraní a munice, proto byly civilní dodávky pro SSSR životně důležité. Ačkoli většina tankových jednotek Rudé armády byla vybavena tanky sovětské výroby, jejich logistická podpora byla poskytována stovkami tisíc amerických kamionů. V roce 1945 pocházela třetina logistického vozového parku Rudé armády z USA.

Tanky Sherman ve výzbroji Rudé armády na Křenové ulici v Brně v dubnu 1945

Jednotlivé prameny se v přesných počtech celkových dodávek do SSSR liší, ale přibližně bylo celkové množství zbraní a materiálu následující: více než 400 000 džípů a nákladních automobilů; asi 13 000 obrněných vozidel (cca 7000 tanků, 1386 typu M3 Lee a 4102 M4 Sherman), cca 11 400 letadel (4 719 Bell P-39 Airacobra), 35 000 motocyklů, 131 633 ks automatických zbraní, 12 997 ks pistolí, 350 000 t výbušnin, 90 nákladních lodí, 15 417 000 párů vojenských bot, 622 100 tun kolejnic (56,5 % z produkce SSSR), 2000 lokomotiv - před válkou měl Sovětský svaz 25 000 lokomotiv (za války vyrobeno jen 446 lokomotiv, z toho mezi lety 1942 a 1945 pouze 92).[1][2] Dále bylo dodáno 11 000 železničních vozů, ale pouze v okupovaném území SSSR byla ztraceno či poškozeno 428 000 vozů. Celkový vozový park SSSR před válkou dosáhl počtu 600 tisíc vozů.

Zničený britský Mk III Valentine, používaný Rudoarmějci - východní fronta, leden 1944.
Výroba SSSR Půjčka a pronájem Poměr %
Výbušniny 558 000 t 295 600 t 53 %
Měd 534 000 t 404 000 t 76 %
Hliník 283 000 301 000 106 %
Cín 13 000 t 29 000 t 223 %
Kobalt 340 t 470 t 138 %
Letecký benzin 5 500 000 t 1 087 000 t 18 %
Pneumatiky 3 988 000 ks 3 659 000 ks 92 %
Vlna 96 000 t 98 000 t 102 %
Cukr 995 000 t 658 000 t 66 %
Masové konzervy 432 500 000 ks 2 077 000 000 ks 480 %
Živočišné tuky 565 000 t 602 000 t 107 %

Je třeba si uvědomit, že většina materiálu byla dodána až po polovině roku 1943[zdroj?], tedy až po vítězných bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku. V polovině roku 1943 představoval například objem dodaných vozidel ve vozovém parku Rudé armády pouze 5,4 % celkového počtu, v polovině roku 1944 to bylo 19 %, 1. května 1945 32,8 % (58,1 % tvořila vozidla domácí výroby a 9,1 % kořistní vozidla Německa a jeho spojenců).[zdroj?]

Pro zajímavost: celkem Rudá armáda v bojích od roku 1941 do 1945 ukořistila na Německu a jeho spojencích 232 573 vozidel z nichž většinu zařadila do svého vozového parku.

Americké dodávky do Sovětského svazu, lze rozdělit do následujících fází:

Vstup sovětské armády do Bukurešti v srpnu 1944. Na fotografii je britský Universal carrier, pronajmutý v rámci smlouvy "Lend-Lease".
  • "Pre Lend-Lease" - 22. června 1941 do 30. září 1941 (placeno v hotovosti ve zlatě a dalších vzácných kovech a minerálech)
    • První protokol - období od 1. října 1941 do 30. června 1942 (podepsáno 1. října 1941), toto zboží bylo buď přímo vyráběno nebo původně dovezeno do Spojeného království a úvěrově financováno z USA.
    • Druhý protokol - období od 1. července 1942 to 30. června 1943 (podepsáno 6. října 1942)
    • Třetí protokol - od 1. července 1943 to 30. června 1944 (podepsáno 19. října 1943)
    • Čtvrtý protokol ode dne 1. července 1944 do 20. září 1945 (podepsáno 17. dubna 1945), tento oficiálně skončil 12. května 1945, ale dodávky byly prodlouženy až do konce války s Japonskem a ukončeny 20. září 1945.

Dodávky pomoci do SSSR byly realizovány cestou arktických konvojů, dále cestou přes Írán a pak také severopacifickou cestou. Arktická trasa byla nejkratší, ale také nejnebezpečnější. 3 964 000 tun zboží (23 %) bylo dodáno touto trasou; 7 % materiálu bylo na této cestě ztraceno. Cesta přes Írán byla nejdelší a začala se využívat až od poloviny roku 1942. Poté tudy prošlo 4 160 000 tun zboží, 27 % ​​z celkového objemu. Pacifická cesta fungovala již od roku 1941, ale z důvodu války mezi Japonskem a USA na ní mohly být používány pouze sovětské lodě. Nicméně tudy bylo přepraveno 8 244 000 tun zboží (50 % z celkového objemu).

Splácení dluhu[editovat | editovat zdroj]

Britská kontrola kvality zásilky amerických kulometů Browning M1917, 1941.

Část dluhu Velké Británie byla splacena již během války, a to v podobě poskytnutých cenných technologií, důležitých pro vývoj a konstrukci - radaru, sonaru, proudových motorů, bazook, raket, gyroskopu, samotěsnících palivových nádrží, plastických výbušnin, jaderné energie, magnetronu. A dále v podobě námořních a leteckých základen rozsetých po britských koloniích, a také dodávkami surovin z britských kolonií a dominií a taktéž poskytnutím vojenské techniky (například USAAF byly poskytnuty stovky letadel Spitfire Mk V a Mk VIII). Zbytek dluhu pak byl propojen s novými úvěry z Marshallova plánu, kdy 90 % dluhu bylo odpuštěno (zbraně byly zcela odepsány a civilní zařízení prodáno Velké Británii za 10 % ceny).

SSSR taktéž splatil část pomoci již za války - zlatem, diamanty, platinou, poskytováním leteckých základen na svém území pro americké bombardéry.[zdroj?] O další splácení dluhu po válce se vedly dlouhé spory mezi USA a SSSR, neboť SSSR odmítl Marshallův plán, který předpokládal kontrolu ekonomiky přijímající země ze strany USA.[zdroj?] Země, které Marshallův plány přijaly (a s ním i dohled ze strany USA) byly spojením úvěrů a nevýhodným odprodejem přebytků rozjeté válečné výroby USA zbaveny nutnosti pomoc splácet.[zdroj?] Po dlouhých jednáních bylo v roce 1972 stanoveno, že SSSR má zaplatit 722 milionů dolarů za stroje použitelné i v mírových dobách, které však nebyly dodnes uhrazeny, po rozpadu SSSR veškerý tento dluh převzalo Rusko (představovalo cca 64 % území SSSR).

Francie taktéž poskytla USA své základny a nerostné suroviny z kolonií. Zbytek splacení dluhu byl vyřešen 28. května 1946, kdy Francie podepsala balíček dohod se Spojenými státy (Blum - Byrnesův plán), kdy se francouzský dluh za Lend-Lease smazal výměnou za řadu obchodních koncesí ze strany Francie. Mimo jiné Francie významně zvýšila kvóty pro promítání amerických filmů ve svých kinech - tato dohoda měla za následek téměř úplnou likvidaci francouzské kinematografie, která se obnovila až v 60. letech.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BUDNICKI, Oleg. Importance of Lend-Lease cannot be overestimated. Russia Beyond the Headlines [online].  [cit. 29. 2. 2016]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. HILL, Alexander. The Great Patriotic War of the Soviet Union, 1941-45: A Documentary Reader. [s.l.] : Routledge, 2008. Dostupné online. ISBN 113576526X. S. 188. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Overy, Richard: Rusové ve válce, 1941-1945, 2004
  • Hall, H.D.: North American Supply, London, 1955
  • Harrison, M: Soviet Planning in War and Peace 1938-1942, Cambridge, 1985
  • Hart, Liddell: Dějiny druhé světové války, Brno, 2004
  • Tuyll, van H.: Feedeng the Bear: American Aid to the Soviet Union 1941-1945, Now York, 1989
  • Soviet Storm: WWII In The East, The Battle of the Caucasus, 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]