Kabardsko-Balkarsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kabardsko-balkarská republika
Кабардино-Балкарская Республика
Къэбэрдей-Балъкъэр Республикэ
Vlajka
Vlajka
Znak
Znak
Geografie
Kabardino-Balkar in Russia.svg
Hlavní město Naľčik
Souřadnice
Rozloha 12 500 km²
Časové pásmo UTC+3[1]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 790 000
Jazyk Ruština
Národnostní složení Kabardinci, Balkarci, Rusové
Náboženství islám
Správa regionu
Nadřazený celek RuskoRusko Rusko
Druh celku republika Ruské federace
prezident Jurij Kokov
Kabardino Balkaria Republic map.png

Kabardsko-Balkarsko je republika Ruské federace na severním okraji Kavkazu. Má rozlohu 12 500 km² (srovnatelné s Libanonem) a žije tu 790 000 obyvatel. Sousedí s Stavropolským krajem, Karačajevsko-čerkeskou republikou a Severoosetskou republikou.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Jih a západ území je vyplněn Kavkazem, na jihozápadě je nachází nejvyšší hora Kavkazu, Elbrus měřící 5 633 m. Z Kavkazu vedou četná horská údolí s řekami Malka, Baksan, Čegem a Čerek do nížiny, z níž vytéká směrem na východ řeka Těrek. V jejím okolí (na severu území) se rozkládá úrodná nížina.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kabardinci a Balkarové bojovali již v 15. století o svoji nezávislost. A to jak s Krymem, tak s osmanskou říší. Jejich vítězství zajistilo až připojení k ruské říši, což však uznalo Turecko až po dalších sto padesáti letech. Připojení k Rusku pro zemi znamenalo zavádění ruských zákonů, stěhování Rusů a tím oslabování národnostní celistvosti země. Proto došlo v 19. století k sérii povstání, hlavně rolníků. Mezi lety 1918 a 1920 také zde probíhala občanská válka. V roce 1921 byla vytvořena v rámci nové RSFSR Kabardinská AO, která byla 6.1.1922 přejmenovaná na Kabardso-Balkarskou AO, která se v roce 1936 změnila v Kabardinsko- Balkarskou ASSR. Stalin na základě rozhodnutí prezidia nejvyššího sovětu ze dne 8.dubna 1944 deportoval Balkarce do Kazachstánu a střední Asie, republika byla přejmenována na Kabardskou ASSR. Za Chruščeva 6.ledna 1957 byla republika zpět přejmenována na Kabardinsko-Balkarskou ASSR a Balkarci se mohli vrátit, ale jejich domy již byly často obsazené Kabardinci, což dodnes působí nevraživosti mezi těmito národy. Balkarci dnes obývají převážně horská údolí, zatímco Kabardinci a Rusové jsou v nížinách. Od roku 1991 používá zemička název Kabardinsko-balkarská republika.

Útok na Nalčik 2005[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se v sousedních republikách se objevili teroristé a islámští extremisté, zde byla situace klidná. Dne 14. 10. 2005 však v hlavním městě Nalčik zaútočila na vládní budovy ozbrojená skupina čítající cca 300 teroristů (tzv. Kavkazská fronta). Došlo k několika ozbrojeným střetům s místní policií a vojáky. Město bylo poté obklíčeno speciálními jednotkami a armádou a po několika hodinách byla situace stabilizována. Asi v 15 budovách státní správy a policie vypukl požár, bylo zabito 12 civilistů a 7 policistů a zaměstnanců vládních budov.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od jiných republik Ruské federace zde si Kabardinci udrželi etnickou většinu (55 %), Balkarců je naopak menšina (11 %). Rusů zde žije asi 25 %, zbylé obyvatelstvo tvoří Oseti (1 %) a jiné národy. Většina obyvatel jsou muslimové.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V republice se těží a zpracovávají wolframové a molybdenové rudy (u města Tyrnyauz). Na to navazuje strojírenský průmysl (dnes ve všelijakém stavu). Dále je zastoupen průmysl potravinářský a stavebních hmot. V dobách SSSR se v nížině Tereku budovalo závlahové zemědělství a hojně se rozvíjela vysokohorská turistika. Turistika (přesněji vysohorská turistika a horolezectví) je v poslední době velkým ekonomickým přínosem, zvláště pak v okolí hory Elbrus, kde se již dnes připravují na Olympijské hry a dochází zde k modernizaci středisek, která od sovětských dob nebyla modernizována..

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Zemí prochází významná železniční trať vedoucí z Rostova na Donu do Machačkaly, prochází téměř všemi kavkazskými republikami (před Nalčikem se trať větví a jedna z krátkých tras vede do města, druhá podél řeky Terek do Čečenska). Silniční síť je řídká, hlavně v horských oblastech. Hlavní silniční tah je Pjatigorsk - Nalčik - Vladikavkaz.

Města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]