Kumáni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kumánsko-Kypčacký chanát
Kumánsko-Kypčacká konfederace
Desht-i Qipchaq
 Kyjevská Rus
 Kimäcko-Kypčacký chanát
 Chazarská říše
 Pečeněhové
 Oguzové
 Haličské knížectví
 Haličsko-volyňské knížectví
 Uzové
 Alani
 Besarábie
 Budžak
 Munténie
 Olténie
 Bukovina (země)
9001220 Mongolská říše 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Kumánsko-Kypčacké území v Evropě okolo roku 1200
hlavní město:
(neznámo)
obyvatelstvo
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Kyjevská Rus Kyjevská Rus
Kimäcko-Kypčacký chanát Kimäcko-Kypčacký chanát
Chazarská říše Chazarská říše
Pečeněhové Pečeněhové
Oguzové Oguzové
Haličské knížectví Haličské knížectví
Haličsko-volyňské knížectví Haličsko-volyňské knížectví
Uzové Uzové
Alani Alani
Besarábie Besarábie
Budžak Budžak
Munténie Munténie
Olténie Olténie
Bukovina (země) Bukovina (země)
Nástupnické:
Mongolská říše Mongolská říše
Historie Turkických národů
Historie turkických národů
do 14. století
Turkucké kaganáty 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
  Dunajské Bulharsko
  Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Kan-čouské království 848-1036
Kao-čchangské království 856-1335
Pečeněžský chanát
860–1091
Kimacko-Kypčacký chanát
743–1035
Kypčacko-Kumánský chanát
1067–1239
Stát Oguzský jabguluk
750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[1][2][3]1240-1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců

Kumáni nebo Plavci či Polovci (vzácně, zejména pro ty, co se usadili v Uhrách i Kunové či Kuni; turkicky Quman, Qun - "stepní" Maď. Kun(ok); lat. Cuni, Cumana; řec. Koumanoi; v hornoněmčině Valwen, Falben - "plaví"; starorusky Polovci - "stepní"; staročesky Plavci; arménsky Xartešk'n - "plaví") byly kočovné kmeny, známé tím, že se část z nich ve vrcholném středověku dostala do střední Evropy.

Šlo o turkické[4][5][6] nomády, kteří byli součástí západní větve kumánsko-kypčacké konfedereace. Po mongolské invazi (1237), mnoho z nich hledalo útočistě v Uhrách[7] a následně v Bulharsku. Kumáni však v Uhrách i Bulharsku sídlili i před invazí.[8][9][10]

Byli příbuzní Pečeněhům,[11] obývali různá pobřeží severu Černého moře a také břehy řeky Volhy. Oblast byla známá jako Kumánie a kumánsko-kypčacké kmeny odsud ovliňovali dění na Kavkaze a také Chórezmské říše.[12]

Mnozí autoři považují název Kumáni (Plavci, Polovci) jen za alternativní označení pro všechny Kipčaky, které se používalo v západních textech. Jiní autoři prostě konstatují, že vztah pojmů Kumáni a Kipčakové je sporný.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 11. století část Kypčaků/Kumánů pronikla do Černomoří a na severní Kavkaz, později i do střední a jižní Evropy (Bulharsko, Krym), zbytek zůstal v Černomoří. Ve 13. století tzv. bílí Kumáni uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku.

Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.

Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády bylo založeno například Uherské Hradiště nebo Uherský Brod. Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.[13]

Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:

Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud.
— Zbraslavská kronika[14]

Kumánští chánové[editovat | editovat zdroj]

  1. Torak-chán (Turug, 641 –644, † 656), stejné jméno je identifikované v Osmanském rodokmenu
  2. Aj Kutluk (644 – ???, † 685)
  3. Čemen Dur (667 – 671, † 724)
  4. Jasak († 768?)
  5. Tur Temur (779?)
  6. Gazi Neli-chán (833?)
  7. Bilge Kül-chán (???)
  8. Kara-chán (887?)
  9. Sungur († 941?)
  10. Bulgaj († 995?)
  11. Turadž Ortuk († 1049?)
  12. Bulši-chán (???-1050)
  13. Šaru († 1060?-1068?), jeho bratr Sakur († 1052?) byl předek Osmanských sultánů
  14. Kurkulu a Sakal (???-1061), měl dva syny: Sakal-chána a Asep-chána
  15. Asep-chán (1070-1082), bratr Sakal-chána
  16. Tugor-chán (???-1096)
  17. Bonjak-chán Mangy (1096-1111)
  18. Otrok-chán (1111-1146), byl v opozici
  19. Ajjup-chán (???-1117)
  20. Aepak-chán (???-1120), měl tři syny: Sotana, Begluka a Kozela
  21. Kobjak-chán (1146-1183), byl v opozici
  22. Sotan-chán (???-1140)
  23. Begluk-chán (???-1160)
  24. Kozel (???-1160), byl Sotanův a Beglukův bratr
  25. Gazi-chán (???-1184)
  26. Konček-chán (1183-1194)
  27. Togli-chán (1190-1192)
  28. Kuntuvdi-chán (1192-???)
  29. Daniel Kobiakovič (???-1220), syn Kobjakův
  30. Juri Končakovič (???-1220), syn Končekův
  31. Köten (1194-1223, † 1241), měl dvě děti: syna Bachmu a dceru Alžbětu, manželku krále Štěpána V. z Maďarska. Byla předek evropských a britských králů.
  32. Borc-chán (1220-???), vládl ve historickém Valašsku (Munténie a Olténie)
  33. neznámý (1223-1236), byl v Mongolské hordě
  34. Bachma (1236-1237), byl v opozici
  35. identita neznámá (1236-1266), byl v Bílé hordě
  36. identita neznámá (1266-1299), byl v Nogajské hordě
  37. identita neznámá (1299-1361), byl v Bílé hordě
  38. identita neznámá (1361-1381), byl v Mamajské hordě
  39. identita neznámá (1381-1390), byl v Modré hordě
  40. Pulad-beg (1389-1390)
  41. Tímúr Taš (1390-???)
  42. Kutluk Tímúr (1394-1398), v Zlaté hordě 1394-1400
  43. identita neznámá (1398-1406), v Bílé hordě
  44. Tímúr Pulad (1406-1407,† 1412), v Zlaté hordě 1407-1412
  45. identita neznámá (1407-1427), v Bílé hordě[15]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York : Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky) 
  2. BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden : Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky) 
  3. BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York : Facts On File, Inc., 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky) 
  4. Robert Lee Wolff: "The 'Second Bulgarian Empire.' Its Origin and History to 1204" Speculum, Volume 24, Issue 2 (April 1949), 179; "Thereafter, the influx of Pechenegs and Cumans turned Bulgaria into a battleground between Byzantium and these Turkish tribes..."
  5. Bartusis, Mark C., The Late Byzantine Army: Arms and Society, 1204-1453, (University of Pennsylvania Press, 1992), 26; "Around 1239 a large group of Cumans--a Turkic people of the steppes...."
  6. Spinei, Victor(2009). The Romanians and the Turkic nomads north of the Danube Delta from the tenth to the mid-thirteenth century. Brill, 116. 
  7. Cuman (people) [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Mitochondrial-DNA-of-ancient-Cumanians [online]. Goliath.ecnext.com, [cit. 2014-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. István Vásáry (2005) Cumans and Tatars, Cambridge University Press, pg 2
  10. The Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Denis Sinor, pg 283
  11. Cumans [online]. Encyclopediaofukraine.com, [cit. 2011-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. István Vásáry, Cumans and Tatars Oriental Military in the Pre-Ottoman Balkans 1185-1365, Cambridge University Press, 2005, p.7.
  13. "Byl Kumán černooký chlapík". Navýchod.cz.
  14. "Kumáni ve středověkých Uhrách". Žitavský, P. :Zbraslavská kronika, překl. Heřmanský F., Praha 1976, s. 125.
  15. Kumáni V: Regnal Chronologies. London : The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]