Ghaznovská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ghaznovská říše
Gaznevîyyûn
غزنويون - غزنویان'''
 Samánovská říše 963–1187 Seldžucká říše 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Ghaznovská říše v době svého největšího rozmachu
hlavní město:
Ghazna (do 1151)
Láhaur (od 1151)
obyvatelstvo
perština (oficiální jazyk dvoru)[1][2] arabština (jazyk vědy, vzdělání a teologie,
oghuzské jazyky (mluvené vládci, armádou a místní obyvateli v každodenní řeči)[3]
státní útvar
vznik:
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Samánovská říše Samánovská říše
Nástupnické:
Seldžucká říše Seldžucká říše
Historie Turkických národů
Historie turkických národů
do 14. století
Turkucké kaganáty 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
  Dunajské Bulharsko
  Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Kan-čouské království 848-1036
Kao-čchangské království 856-1335
Pečeněžský chanát
860–1091
Kimacko-Kypčacký chanát
743–1035
Kypčacko-Kumánský chanát
1067–1239
Stát Oguzský jabguluk
750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[4][5][6]1240-1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců

Ghaznovská říše, také Ghaznovský sultanát se od druhé poloviny 10. století do 12. století rozkládala ve střední Asii. Jejím hlavní městem byla nejdříve Ghazna (v dnešním Afghánistánu), od roku 1151 pak Láhaur (dnes leží v pákistánské provincii Paňdžáb). Za zakladatele dynastie Ghaznovců se považuje Alp Tegin, který byl také velitelem samánovské armády. Ovšem dynastii v pravém slova smyslu založil jeho zeť Sebük Tegin (asi 942–997), asi nejznámějším vládcem dynastie pak je Mahmúd z Ghazny. Ghaznovci byli muslimové vyznávající sunnitský islám.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ghaznavid Empire na anglické Wikipedii.

  1. KATOUZIAN, Homa. Iranian history and politics. [s.l.] : Published by Routledge. Indeed, since the formation of the Ghaznavids state in the tenth century until the fall of Qajars at the beginning of the twentieth century, most parts of the Iranian cultural regions were ruled by Turkic-speaking dynasties most of the time. At the same time, the official language was Persian, the court literature was in Persian, and most of the chancellors, ministers, and mandarins were Persian speakers of the highest learning and ability, 2003. S. 128. (anglicky) 
  2. Persian Prose Literature. HighBeam Research [online]. World Eras. Princes, although they were often tutored in Arabic and religious subjects, frequently did not feel as comfortable with the Arabic language and preferred literature in Persian, which was either their mother tongue—as in the case of dynasties such as the Saffarids (861–1003), Samanids (873–1005), and Buyids (945–1055)—or was a preferred lingua franca for them—as with the later Turkish dynasties such as the Ghaznawids (977–1187) and Saljuks (1037–1194, 2002 [cit. 2014-07-20]. Dostupné online.  
  3. BOSWORTH, Clifford Edmund. The Ghaznavids, their empire in Afghanistan and Eastern Iran 994-1040. [s.l.] : Edinburgh University Press, 1963. S. 134. (perská turečtina) 
  4. CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York : Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky) 
  5. BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden : Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky) 
  6. BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York : Facts On File, Inc., 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Turecká prezidentská pečeť

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]