Turkuti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Království Gökturků po rozdělení království v roce 552. Tmavší oblast - západní Gökturci. Světlejší oblast - východní Gökturci. Tato oblast byla ještě v šestém století čínským protektorátem
Ukázka čínského písma Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
Historie Turkických národů
Historie turkických národů
do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
  Dunajské Bulharsko
  Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Kan-čouské království 848-1036
Kao-čchangské království 856-1335
Pečeněžský chanát
860–1091
Kimäcký chanát
743–1035
Kumánie
1067–1239
Oguzský jabguluk
750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[1][2][3]1240-1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců
  Osmanská říše 1299-1923

Turkuti, též Gökturci, Modří anebo Nebeští Turci, Orchonští Turci, později také (nesprávně) Turkité, (staroturečtina: Znak písmene KZnak písmene RZnak písmene UZnak písmene T Znak písmene KZnak písmene UZnak písmene KKök Türk, čínsky v českém přepisu Tchu-ťüe, pchin-jinem tūjué, znaky 突厥) byla starověká konfederace středoasijských turkických nomádských kmenů Turkutů a Tieleských kmenů. [pozn. 1]. Odpradávna obývali usedlosti v oblasti Ötükenu (mongolsky Odigan) s centrem v Ordu, na řece Orchon (Mongolsko). Jejich dvanáct kmenú bylo od 5. do 8. století řízeno přistěhovaleckým Ašınovským klanem, který roku 265460 sestoupil z Perských a pozdních Siung-nuských [pozn. 2]států západně od Východního Turkestánu.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Roku 460, když byli Ašınové [pozn. 3], pobývající v Severní Liangu (Chesi), podmaněni dynastií Severní Wej (Tabgačové), byli pod vedením Ašına Tuwu-Ta-jabgu (Tuwa) z rodu Ašına, vytlačeni do Altaje který v tom období ovládali Žuan-žuani.

Zde, tato skupina o velkosti pětset rodin, společně s místním obyvatelstvem (Tieleové) zavedli kmenovou alianci, která přijala název Znak písmene KZnak písmene RZnak písmene UZnak písmene TTürk (Turek). Ve staroturečtine slovo Türk znamená „silný“.[6] Jméno vládnoucího klanu Ašına může pocházet z termínu chotanských Saků pro "tmavě modrou", āššɪna.[7]

V letech 551555 porazili Žuan-žuany a vytvořili Turkucký kaganát (552582), do jehož čela se postavil Ašına Tumen (Bumin). Hlavním městem se stalo Ordu, bývalé říšské město Siung-nuů. Po Buminovi nastoupil jeho syn Ašına Kelo (Kara Issik), který dokončil porážku Žuan-žuanů. V letech 740745 byli Turkuti poraženi Ujgury, ale zachovali si autonomii. Zabývajíc se kočovným pastevectvím a kovářstvím, část kmenů přežila do 10. století, kdy byly absorbováni Telengity.[8]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější kulturní památky patří Orchonské a Jenisejské nápisy a náhrobní kamenné sloupy (stély) popsané runovým písmem.[9] Z těchto nápisů si můžeme udělat představu i o religiozitě Turkutů, neboť se na nich prvně objevuje slovo tängri, které bývá překládáno jako božstvo či Nebe, a také pojem ötükän, který zřejmě označoval boha či ducha nějakého místa, především lesa a hory. Tuto polaritu nebeských a pozemských bohů nacházíme s podobnými pojmy později u Ujgurů, Kitanců (zakladatelů Liaa) a dokonce ještě u Mongolů v Čingischánově době. Je pravděpodobné, že tato myšlenková linie začíná již u Hunů, ale u nich se nedochovaly písemné památky.[10] V české orientalistice se Orchonskými Turky zabýval Lumír Jisl (Orchonští Turci a problémy archeologie druhého východotureckého kaganátu, 1963).[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tili (Tiele) (čínsky v českém přepisu Tili, pchin-jinem dílì, znaky 狄历, obvyklou fonetikou: Ty-ly) nebo také
    Tiele (čínsky v českém přepisu Tchie-lej, pchin-jinem tiělēi, znaky 鐵勒, obvyklou fonetikou: Tye-le) nebo také
    Čıle (Tiele) (čínsky v českém přepisu Čch'-lej, pchin-jinem chìlēi, znaky 敕勒, obvyklou fonetikou: Čı-le) nebo také
    Kaoke (Tiele) (čínsky v českém přepisu Kao-kche; doslova „vysoké kočáry“, pchin-jinem gāochē, znaky 高車 nazev, který nesli v období Severní Wej (Tabgačové), nebo také
    Čulu (Tiele) čínsky v českém přepisu Čchu-lu, pchin-jinem chulù, znaky 楚騄 což je alternativní název „Tiele“. Tieleové byli sbírkou kmenů z různých etnik turkického původu. V turkických jazycích také nazývání Tele, byli roku 357 vytlačeni z Mongolska Sien-piy a založili stát v Turpanu. Tato skupina zahrnovala kmeny Sır-Tardušů (Se-jenta), Basmalů (Pa-si), Oguzů (Wu-chu), Chazarů (Che-san), Alanů (A-lan), J. Kyrgyzů (Che-ku), Tuvānců (Tuva-la) a Jakutů (Kuli-kan) z Bajkalského regionu.[4][5]
  2. Mervská oblast v Turkmenistáne
  3. Ašına čínsky v českém přepisu A-š'-na, pchin-jinem ā-shǐ-nà, znaky 阿史那

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky) 
  2. BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky) 
  3. BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, Inc., 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky) 
  4. TUAN, Lian-čchin. (丁零, 高车与铁勒 → Ting-ling, Kao-kche jü Tchie-lej) - Ting-ling, Kaoke a Tiele. Šanghaj: (上海人民出版社出版 → Šangchaj Žen-min čchu-pan-še Čchu-pan 1988) - Šanghajské Vydavatelství Lidového Domu 1988, 1935. 566 s. ISBN 7208001103, ISBN 9787208001107. S. 11-12. (čínsky) 
  5. PULLEYBLANK, Edwin George. Central Asia and the non-Chinese peoples of ancient China - Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny V. Variorum collected studies series. Aldershot: Ashgate Publishing, 2002. 731 s. ISBN 0860788598, ISBN 978-0-86078-859-1. Kapitola VII, s. 21-26. (anglicky) 
  6. Turk [Ve: Great Books Online]. The American Heritage Dictionary of the English Language: Fourth Edition [online]. 2000 [cit. 2006-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. FINDLEY, Carter Vaughn. The Turks in World History. New York (NY): Oxford University Press, 2005. 300 s. Dostupné online. ISBN 978-1-28-053419-5, ISBN 1-28-053419-2. (anglicky) 
  8. BERNŠTAM, Aleksandr Natanovič. Sociaľno-ekonomičeskij stroj orchono-jenisejskich tjurok VI-VIII vv. - (Социально-экономический строй орхоно-енисейских тюрок VI-VIII вв.). Moskva: Akademia Nauk SSSR, 1946. 207 s. Dostupné online. (rusky) 
  9. KLJAŠTORNYJ, Sergej Grigorjevič. Drevnetjurkskije runičeskije pamjatniki kak istočnik po istorii Srednej Azii - (Древнетюркские рунические памятники как источник по истории Средней Азии). Moskva: Akademia Nauk SSSR, 1964. 213 s. 12. září 2008. (rusky) 
  10. MUHIČ VOBOŘILOVÁ, Jana. Mongolští nomádi: zákazy a přírodní kulty [online]. 2012. Dostupné online. 
  11. Jisl, Lumír - KDO BYL KDO - čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. libri.cz [online]. [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]