Insignie prezidenta Turecka

Insignie prezidenta Turecka (turecky Türkiye Cumhuriyeti Cumhurbaşkanlığı Forsu) jsou oficiální insignie prezidenta Turecké republiky. Jsou jimi prezidentská pečeť a prezidentská vlajka.

Prezidentská pečeť

Tvoří ji velká centrální šestnácticípá hvězda (Slunce, symbolizující Turecko) obklopená šestnácti hvězdami symbolizujícími „šestnáct velkých tureckých států“^[1]^[2]^[3] (turecky 16 Büyük Türk Devleti), za jejichž dědice se Turecko považuje.^[4]

Původ turecké prezidentské pečeti (a obdobného symbolu na vlajce) sahá do září roku 1922, ve kterém podobnou vlajku používal na svém automobilu Mustafa Kemal Atatürk.^[5] Vzhled pečeti stanovil zákon (Sancak Talimatnamesi) z 22. října 1925. Tehdy bylo slunce dvaceticípé, s deseti ostrými a deseti oblými cípy. Roku 1978 byl počet paprsků snížen na šestnáct,^[5] současnou podobu má pečeť od roku 1985.^[1]

Prezidentská vlajka

Právní základ

Použití, výroba a vzhled vlajky jsou upraveny zákonem 2893 ze dne 22. září 1983 a regulovány ministerskou vyhláškou č. 85/9034 ze dne 25. ledna 1985.

Použití

Vlajka je používána:

v oficiálním sídle prezidenta,
během návštěv, v rezidenci prezidenta,
na levé straně za stolem prezidenta,
na levé přední části prezidentského vozidla.

Při projevech prezidenta bývá umístěna na přední straně křesla. Standarta je letecky převážena den a noc.^[ujasnit]

Stíhání

Podle článku 300 tureckého trestního zákoníku je urážka turecké vlajky trestná: Kdo tureckou vlajku protrhl, spálil nebo jiným způsobem veřejně urazil, bude potrestán odnětím svobody na jeden až tři roky.

Šestnáct velkých tureckých států

„Šestnáct velkých tureckých států“ symbolizovaných slunečními paprsky a hvězdami insignií:

Název říše		Období^[6]^{[pozn. 1]}	Zakladatel^{[pozn. 2]}
turecký^[6]	český	Období^[6]^{[pozn. 1]}	Zakladatel^{[pozn. 2]}
Velká Hunská říše	Siung-nuská říše	204 př. n. l. – 216	Tuo-men-šan-jü
Západní říše Hiung-nu	Říše Severních Siung-nuů^{[pozn. 3]}	48-216 (jižní Siung-nu)	Pchunu-šan-jü (první šan-jü severních Siung-nuů)
Evropská Hunská říše	Hunská říše	375-469	Balamber-kagan ^[7]^{[pozn. 4]} nebo Mundžuk-kagan
Říše Bílých Hunů	Heftalitská říše	420-552	Toramana-tegin
Gökturecká říše	Turkucké říše (První, Západní, Východní a Druhá)	552-745	Bumin-kagan
Avarský kaganát	Avarská říše	565-835	Bajan-kagan
Chazarský kaganát	Chazarská říše	651-983	Ziebel (pravděpodobně Tung Jabgu-kagan z Turkutů)
Ujgurský stát	Ujgurská říše	745-1369 ^{[pozn. 5]}	Kutluk Bilge Kül-kagan
Karahanidi	Karachánská říše	940-1040	Kül Bilge Karachán-kagan
Gaznavidský stát	Ghaznovská říše	962-1183	Alp Tekin-sultán
Velký Seldžucký stát	Seldžucká říše	1040-1157	Seldžuk-beg
Stát Harzemšáhů	Chórezmská říše	1097-1231	Kutbuddin Muhammad-šách
Stát Zlaté hordy	Říše Zlaté hordy	1236-1502	Bátú-chán
Osmanská říše	Osmanská říše	1299-1922	Osman I. Gází
Říše Timuridů	Tímúrovská říše	1368-1501	Tímúr-chán
Říše Báburovců	Mughalská říše	1526-1858	Bábur-šách

Odkazy

Poznámky

↑ Termíny jsou uvedeny v původním dokumentu
↑ Uvedená jména zakladatelů říší jsou v některých případech sporná.
↑ Uvedená pojmenování jsou odlišná.
↑ Podle některých historiků byl Balamber prvním vládcem Hunů
↑ Vlastní kaganát existoval v letech 745-840, ale v Turfanu přežily ujgurské státy až do 1369

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Les Seize Grands Etats Historiques Turcs sur le Sceau Présidentiel Turc na francouzské Wikipedii a Türkiye Cumhurbaşkanlığı Forsu na turecké Wikipedii.

1 2 , Central Eurasian Studies Review, Vol. 3, Central Eurasian Studies Society, 2004, p. 23
↑ H. Feridun Demokan, Contemporary Turkey: Geography, History, Economy, Art, Tourism, Demokan, 1978, p. 4.
↑ Necdet Evliyagil, Sami Güner, Basın-Yayın Genel Müdürlüğü, Ajans-Türk, Türkiye: Cumhuriyetin 50. Yıl Kitabı, Ajans-Türk Matbaacılık Sanayii, 1973.
↑ Hata Sayfası. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2025-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-02.
1 2 Oficiální stránky prezidenta Turecké republiky: Popis prezidentské pečeti. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2012-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.
1 2 Seznam na oficiálních stránkách prezidenta Turecké republiky. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2012-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.
↑ Ozdek R. Tyurkyun Gizil kitaby. Baku, 1992. Kniha 1. s. 69. (rusky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Insignie prezidenta Turecka na Wikimedia Commons
internetové stránky tureckého prezidenta (angličtina/turečtina) (englisch/türkisch)
Büyük Türk Devletleri (Smart cards of Türk Telekom)
Hüseyin Nihâl Atsız, „16 Devlet Masalı ve Uydurma Bayraklar“ (16 State tales and fake flags), Ötüken , 65. sayı, 1969.(v turečtině)
Türkiye Cumhuriyeti Cumhurbaşkanlığı resmî sitesinde Cumhurbaşkanlığı Forsu Archivováno 4. 10. 2011 na Wayback Machine.
Vlajky světa – Turecko: Prezident republiky (anglicky)

[7] Termíny jsou uvedeny v původním dokumentu

[8] Uvedená jména zakladatelů říší jsou v některých případech sporná.

[9] Uvedená pojmenování jsou odlišná.

[11] Podle některých historiků byl Balamber prvním vládcem Hunů

[12] Vlastní kaganát existoval v letech 745-840, ale v Turfanu přežily ujgurské státy až do 1369

[CESR-1] 1 2 , Central Eurasian Studies Review, Vol. 3, Central Eurasian Studies Society, 2004, p. 23

[2] H. Feridun Demokan, Contemporary Turkey: Geography, History, Economy, Art, Tourism, Demokan, 1978, p. 4.

[El_Kitabi-3] Necdet Evliyagil, Sami Güner, Basın-Yayın Genel Müdürlüğü, Ajans-Türk, Türkiye: Cumhuriyetin 50. Yıl Kitabı, Ajans-Türk Matbaacılık Sanayii, 1973.

[TCCB-4] Hata Sayfası. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2025-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-02.

[Presidency-5] 1 2 Oficiální stránky prezidenta Turecké republiky: Popis prezidentské pečeti. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2012-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.

[cumhur-6] 1 2 Seznam na oficiálních stránkách prezidenta Turecké republiky. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2012-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.

[10] Ozdek R. Tyurkyun Gizil kitaby. Baku, 1992. Kniha 1. s. 69. (rusky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

[7]

[pozn. 4]

[pozn. 5]