Ordu Balık
| Ordu Balık Mu-balık | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°25′52″ s. š., 102°39′34″ v. d. |
| Stát |  Mongolsko |
  Ordu Balık | |
| Správa | |
| Vznik | 751-840 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ordu Balık (a varianty v jiných jazycích: Ordu Balykh, Ordu Balík, Ordu-Balıq, Ordu Baılıg, Ordu Balıgh, Ordu-balık) s významem „Město dvoru“ → „Hlavní město“, „Město armády“ → „Město hordy“, nebo Mu-balık také Kara Balgasun (a varianty: Karabalghasun, Kara-Balghasun, Kara-balgasun) v turkických jazycích znamená „Západní město“ → „Černé město“, nebo Královské hradiště Ujgurů (čínsky: 回鶻單于城 pchin-jinem huíhǔ dānyú chéng, obvyklou fonetikou: Chuej-chu tan-jü čcheng), bylo jedním z dvou hlavních měst první Ujgurské monarchie [pozn. 1], postavené na místě bývalého Turkuckého říšského hlavního města. Vystavět ho dal Bajan Čör-kagan (747–759) roku 751 jako své sídelní město. Jeho ruiny jsou známé mongolsky jako Chara-balgas, Charabalghasun, Char Balga nebo Chara-cherem s významem „Černá zeď“. Leží 17 km severo-severovýchodně od pozdějšího hlavního města Mongolské říše - Karakorumu. Je součástí Světového dědictví UNESCO (Kulturní krajina - Orchonské údolí).
Historické záznamy[editovat | editovat zdroj]
Roku 821 navštívil Ordu Balık vyslanec perských Sámánovců, Tamim ibn Bahr. Po odchodu zanechal písemnou zprávu o městě. Ordu Balık opsal jako velké, bohaté zemědělské město, o rozloze minimálně 32 km2 [1], s okolními plně pěstitelskými vesnicemi, ležícími blízko u sebe. Město bylo zalidněno a hustě přeplněno, s tržištěmi a různými obchody. Také napsal, že mezi měšťany převládal manicheismus.[2]
Prvním Evropanem jež navštívil zříceniny hlavního města Ujgurů, byl roku 1871 ruský cestovatel Paderin. Bylo mu řečeno, že Mongolové je nazývají buď Kara-Balghasun s významem „Západní město“ → „Černé město“, nebo Chara-cherem s významem „Černá zeď“. Ruiny paláce nebo chrámového komplexu, mezi něž patří 10 metrů vysoká zeď, 12 m tvrz a 14 m vysoký stup v samém centru, jasně ukazují, že Ordu Balık bylo zámožné a velké město. Zřícenina velkého množství chrámů a bytových domů se nachází na jihu, mimo centra města. Chánův obytný palác, který byl také obklopen hradbami ze všech stran, stál v severovýchodní části města, kde ruský archeolog Nikolaj Jadrincev (1889) [pozn. 2] objevil zelený žulový pomník, se sochou draka posazeného na vrcholu, a nesoucí runový nápis oslavující kagany. Následovali ještě dvě expedice, a to Ugro-finské společnosti Helsingfors[ujasnit] roku 1890, a Ruské akademie věd roku 1891 pod vedením Friedricha Wilhelma Radloffa (1837-1918).
Umístění[editovat | editovat zdroj]
Příznivé mikroklima umožňující umístění města je ideální pro pastvu. Leží podél nejdůležitější východo-západní trasy přes Mongolsko. Ordu Balık se nachází na travnaté pláni zvané Talal-chajn-dala Tepe, na západním břehu řeky Orchon v Chotontském sumu (okres) v Archangajském ajmagu (provincie) v Mongolsku. Je vzdálen 16 km severovýchodně od vesnice Chotont, nebo 30 km severo-severozápadně od dnešního města Charchorin. Orchon se vynořuje z soutěsky v Changajských horách a teče na sever kde vtéká do Túl golu na jehož horním toku se nachází současné hlavní město Mongolska, Ulánbátar.
Krátké dějiny[editovat | editovat zdroj]
Orchonské údolí bylo centrem osídlení důležité politické a hospodářské činnosti dlouho před narozením Čingis-chána, který ho udělal známým širšímu světu.
Již v roce 742 se Ujgurské, Karlucké a Basmalské kmeny vzbouřili proti vládnoucímu Kutlukskému kaganátu (Modří Turci) [pozn. 3] [3]. Roku 744 Basmalové (5-Oguzové), pod vedením náčelníka známého jako Etimis-kagan [pozn. 4], poté, co obsadili Ötüken [pozn. 5] centrum Turkutů a zajali jejich krále Özmyše, úspěšně převzali jejich pozemky. Nicméně později, Ujgursko-karlucká koalice porazila Basmaly a zvolila si svého krále Kutluk Bilgä Kül-kagana z Jaglakarů [pozn. 6], jednoho z devíti rodů kmene 9 Oguzů. Poté, Ujgurové založili své první skutečné království. Jeho zakladatelem byl Kutluk Bilgä Kül-kagan. Roku 747 byl následován svým synem Bajan Čör-kaganem, mocným vůdcem, který utlumil jiné Turecké kmeny a klany, konsolidoval monarchii a rozšířil svou vládu na severu až po Bajkal, na jiho-východě po Kan-su a na jiho-západě až po Indii. Roku 751 vzniklo na břehu řeky Orchon staro-nové hlavní město Ordu Balık. Bylo vystavěno na místě starého Ordu (hlavní město kočovníků → Turkutů).
Ordu Balık vzkvétalo až do roku 840 než byl kaganát rozvrácen a zničen Jenisejskými Kyrgyzy, který podnikli invazi do kaganátu o síle asi 100.000 jezdců. Jelikož se nezletilý vládce Dítě-tegin (Hosa-kagan) a jeho ministr Kürebir nezmohli na větší odpor a byli okamžitě popraveni, nastal zánik království a také města Ordu Balık, které bylo vypáleno a zničeno.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ stejně jako v případě Turkutů, hlavními regiony byly Orchonské údolí s městem Ordu Balık (Kara Balgasun) a Džungarie z městem Beš Balık
- ↑ Nikolaj Michajlovič Jadrincev (1842- 1894), byl ruský badatel, archeolog a turkolog. Mezi jeho objevy patří Orchonské nápisy, Kara Balgasun, hlavní město Ujgurského kaganátu a Čingischánové hlavní město Karakorum
- ↑ kaganát byl založen Ašına klanem v 7. století v původní vlastí Turků - severním (velkém) Mongolsku
- ↑ Etimis-kagan byl Zieghuův (683) syn. Sestupující linie Seldžuků
- ↑ Ötüken byl uctíván ranními tureckými kmeny jako posvátný a mytický
- ↑ staroturecky
→ Jaγlaqar→ Jagla-gur, nebo Jaluke (čínsky v českém přepisu Jao-luo-ke, pchin-jinem yao luo gě, znaky 藥羅葛)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ordu-Baliq na anglické Wikipedii a Ordu-Balık na turecké Wikipedii.
- ↑ Hüttel, Hans-Georg, Ulambayar, Erdenebat. Karabalgasun und Karakorum - Zwei spätnomadische Stadtsiedlungen im Orchon-Tal. Ulaanbaatar: [s.n.], 2009. S. 18. (german, mongolian)
- ↑ Asimov, M. S. „History of Central Asia - The historical,social and economic setting“, Volume 4, part I, p. 192–193, March 1999, Motilal Banarsidass Publ. dostupné online, 15 March 2012, ISBN 978-81-208-1595-7 (anglicky)
- ↑ MACKERRAS, Colin, Ch. 12 - "The Uighurs", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia", Sinor, Denis, 317-342, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lambert M. Surhone, Mariam T. Tennoe, Susan F. Henssonow, „Ordu-Baliq“ Betascript Publishing (31-05-2011) [1] ISBN 978-613-6-12443-8, ISBN 6136124432 (francouzsky)