Hradiště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o původním významu slova hradiště. Další významy jsou uvedeny na stránce Hradiště (rozcestník).

Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitickáraně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany.[1]

Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.

Název[editovat | editovat zdroj]

Praslovanské slovo pro hradiště je *gordъ. V různých slovanských jazycích se vyvíjelo různě, což vysvětluje původ českého slova hrad a ruského город (gorod).[2]

Hradiště podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hradiště v Česku.

Česká hradiště byla budována od neolitu do raného středověku.[1] Raně středověká hradiště byla ve své době označována jako hrady, a proto správným označením těchto staveb je termín raně středověké hrady. Svou podobou se však hradiště od vrcholně středověkých hradů velmi lišila.[3]

Nejstarší objekty považované za hradiště či opevněná výšinná sídliště pochází ze závěrečné fáze neolitu. Nezpochybnitelná hradiště pochází až z eneolitu, kdy se objevují objekty opevněné příkopy, palisádami a různými typy hradeb.[4] S příchodem doby bronzové hradiště mizí a v malém množství se objevují až ve střední době bronzové. V mladší a pozdní době bronzové se počet hradišť výrazně zvýšil. Opevněná sídla té doby byla středisky řemeslné výroby a snad i ekonomicko-správními centry.[5]

V dalším období je stavba hradišť doložena až od počátku šestého století před naším letopočtem v pozdní době halštatské. Halštatská opevněná sídliště v maximální míře využívala kombinaci přírodních obranných prvků a umělých opevnění a jejich rozloha se pohybovala od stovek metrů čtverečních do desítek hektarů. V době laténské se hradiště objevují již v její časné fázi, ale dobře poznané jsou až objekty z mladšího období.[6] Na počátku druhého století před naším letopočtem vnikala hradiště označovaná jako oppida. Jejich výstavba souvisela pravděpodobně s příchodem keltských skupin z předalpské Galie, které si s sebou přinesly pokročilé znalosti stavebního umění.[7]

V období od přelomu letopočtu do sedmého století byla na území Čech budována jen lehká a nejspíše dočasná opevnění. První raně středověká hradiště se objevila až v osmém století. Zpočátku jejich stavebníci využívali k opevnění pouze mělké příkopy a jednoduché dřevěné hradby. Ty byly často v průběhu devátého století nahrazeny mohutnějšími hradbami, které ve svých konstrukcích kombinovaly dřevo, hlínu a především kámen.[8] Od desátého století se některá hradiště stala základními mocenskými oporami přemyslovského státu.[2] Centra provincií tvořila tzv. hradskou soustavu, která přetrvala až do první poloviny třináctého století.[3]

Litva[editovat | editovat zdroj]

Hradiště Daubarių piliakalnis, okres Mažeikiai.

Litevský piliakalnis, (lotyšsky pilskalns) je litevský protějšek hradiště s tím rozdílem, že se nevyskytují hradiště tzv. blatná, že litevská hradiště jsou neolitická (první se objevila již 1500 př. n. l.[zdroj?] a jsou nejdůležitějšími kulturními památníky pohanských Baltů)[zdroj?], častěji raně středověká, výjimečně budovaná též v současnosti a jsou původu převážně žemaitského nebo litevského, méně se jich nachází ještě také na území Lotyšska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. 1. vyd. Praha : Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. S. 13. Dále jen Encyklopedie českých hradišť. 
  2. a b Encyklopedie českých hradišť, s. 19
  3. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Nástin vývoje českých hradů, s. 14.  
  4. Encyklopedie českých hradišť, s. 15
  5. Encyklopedie českých hradišť, s. 16
  6. ČIŽMÁŘ, Miloš. Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha : Libri, 2004. 304 s. ISBN 80-7277-174-4. S. 65.  
  7. Encyklopedie českých hradišť, s. 17
  8. Encyklopedie českých hradišť, s. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. 1. vyd. Praha : Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6.  
  • ČIŽMÁŘ, Miloš. Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha : Libri, 2004. 304 s. ISBN 80-7277-174-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]