Hrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Krak des Chevaliers, největší z křižáckých hradů na Blízkém východě – příklad koncentrického hradu
Zámek ve Štětíně, Polsko
Tento článek je o opevněném feudálním sídle. Další významy jsou uvedeny na stránce Hrad (rozcestník).

Hrad (cizojazyčně a odborně též kastel z latinského castellum) je opevněné feudální sídlo vystavěné většinou v rozmezí jedenáctého až šestnáctého století.[1] Ve spojení „raně středověký hrad“ označuje raně středověká hradiště. Největším hradem v České republice a zároveň jedním z největších hradů na světě je Pražský hrad.

Typy hradů podle dispozice[editovat | editovat zdroj]

Česká literatura rozlišuje základní typy hradů rozdělené podle rozmístění a vzájemného vztahu budov:

Jiná členění[editovat | editovat zdroj]

Další možné členění hradů je podle stavebníka na hrady královské a šlechtické.

Dalšími typy hradů jsou hrady skalní nebo vodní, jejichž hradby byly obklopené příkopy naplněnými vodou. Bývaly stavěny v rovinatém terénu. Příklady v Česku jsou Švihov, Blatná a Okoř nebo Loevestein v Nizozemsku.

Vývoj hradů v zemích Koruny České[editovat | editovat zdroj]

Jako prvotní fázi hradů na českém území můžeme definovat raně středověké hrady označované nepřesně jako hradiště (hradiska). Jednalo se území opevněné pomocí zemního valu, který mohl mít rozdílnou konstrukci od prostého sypaného přes roštovou až po komorovou (srubovou). Většinou byl osazen dřevěnou palisádou. Přední strana mohla být zpevněna kamennou plentou (na sucho postavenou zdí). Na vojensky exponovaných místech byl většinou před val předsazen příkop. Do prostoru hradiště se vcházelo branou. Samotný prostor hradiště pak mohl být dále členěn na více prostor, kde na nejchráněnějším místě se nacházela akropole se sídlem majitele nebo správce.

Podle způsobu osídlení se hradiště dělí na útočištná, která sloužila jako místo obrany v případě nouze bez trvalého osídlení, a trvale osídlená, která mohla dosáhnout až rozměrů prvotních měst. Podle polohy se hradiště dělí na výšinná, nížinná, blatná nebo ostrožná.

Jako první kamenné hrady začal stavět panovník, následovala církev a pak i šlechta.

V pozdním 14. a na počátku 15. století je i v Česku patrný vývoj směrem k zámku, kdy palác není stavěn na nejchráněnějším místě, ale dostává se do přední linie (Točník, Nový hrad u Kunratic, Krakovec). Tento vývoj byl přerušen husitskými válkami, kdy v reakci na vojenské události a masivní nasazení střelných zbraní dochází k různým tendencím – uchýlení se na nedostupné výšiny, vývoj prvních dělostřeleckých věží a bašt až po znovuzavedení zemních valů jako prvních v Evropě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAŽÍČEK, Oldřich J.; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. 1. vyd. Praha : Odeon, 1991. S. 80.  
  2. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 197–198.  
  3. Durdík 2002, s. 118
  4. Durdík 2002, s. 173–175
  5. Durdík 2002, s. 69–70

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]