Lanšperk (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lanšperk
Zřícenina hradu Lanšperka v roce 2012
Zřícenina hradu Lanšperka v roce 2012
Základní informace
Slohgotický
Výstavba2. polovina 13. století
Materiálkámen
StavebníkPřemysl Otakar II., Václav II., Záviš z Falkenštejna, Zbraslavský klášter, Kostkové z Postupic, Bohdanecký z Hodkova, Pernštejnové, Hrzánové z Harasova, Lichtenštejnové, KNV Pardubice, MNV Lanšperk
Současný majitelobec Dolní Dobrouč
Poloha
AdresaLanšperk, Hnátnice, Lanšperk, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Lanšperk (hrad) (Česko)
Lanšperk (hrad), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky19104/6-3985 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zřícenina hradu Lanšperk (dříve Landšperk) se rozkládá na vysokém strmém ostrohu nad levým břehem řeky Tiché Orlice ve stejnojmenné osadě, náležející do katastru obce Dolní Dobrouč, asi 5 km východo-severovýchodně od města Ústí nad Orlicí.

Dějiny hradu[editovat | editovat zdroj]

Hrad Lanšperk byl založen asi v polovině 13. století za posledních Přemyslovců v rámci kolonizace řídce osídleného pohraničního pralesa východních Čech, který byl královským majetkem. Založil jej buď Vilém z Drnholce nebo některý z jeho synů, kterými byli Heřman a Oldřich.[1] Brzy po založení přešel hrad do královského majetku a stal se správním centrem rozsáhlého panství. První písemná zmínka o Lanšperku je z roku 1285, kdy jej král Václav II. daroval Závišovi z Falkenštejna. V letech 1292 a 1304 král panství na základě dvou donačních listin daroval nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Následkem tohoto aktu na hradě vzniklo a krátce existovalo proboštství, prvně připomínané k roku 1314, které na tomto vzdáleném klášterním panství vykonávalo správní funkci.[2] Během první poloviny 14. století dávali zbraslavští cisterciáci lanšperské panství opakovaně do zástavy a v roce 1358 jej směnou za statky v okolí Prahy převedli na litomyšlské biskupství, které tehdy spravoval Jan ze Středy. Mezi lety 1360 a 1363 zmiňují prameny lanšperského hejtmana Smila z Brandýsa, držitele nedalekých Libchav.

V počátcích husitského hnutí měl hrad i panství v zástavě Jan ze Smilkova a na Kostelci a po něm katolický šlechtic Václav z Dubé, který na hradě vydržoval posádku, věrnou králi Zikmundovi. Roku 1425 hrad dobyli sirotci a svěřili jej do správy Janovi Městeckému z Opočna; tomu se podařilo získat i zástavní právo k hradu. Jan Městecký se ale zanedlouho od husitů odklonil a přešel do tábora krále Zikmunda. Sirotci proto hrad v roce 1429 pod vedením táborského hejtmana Jakuba Kroměšína z Březovic opět dobyli a svěřili jej do správy Janu Šárovcovi. Zástavní právo nicméně nadále zůstalo Janovi Městeckému (v roce 1430 opět přestoupil k husitům), avšak 1432 jej převedl na Jana z Jenštejna, synovce stejnojmenného pražského arcibiskupa. Po r. 1437 disponoval zástavou Janův syn Pavel z Jenštejna, po něm pak Bohuše z Kosině. V roce 1451 nabyl zástavní právo k Lanšperku a část lanšperského panství Zdeněk Kostka z Postupic, který jej později sjednotil s druhou částí panství s městem Lanškrounem, jež měl od roku 1436 v zástavě jeho otec Vilém.

Landšperk kolem r. 1880 (K. Liebscher)

V době Kostků z Postupic byl hrad opraven, jak dosvědčují dodnes dochované části pískovcového zdiva odlišného od původního materiálu hradby (lomová opuka) a byl opět obýván. Zřejmě došlo i k posílení hradního opevnění v prostoru severního podhradí, pokud se tak nestalo již za doby Jana Šárovce.[3] Ve vlastnictví hradu vystřídali zřejmě v roce 1506 Kostky Pernštejnové,[4] neboť synové Viléma z Pernštejna, Jan a Vojtěch, sňatkem s Annou a Markétou, dcerami Bohuše Kostky z Postupic, spojené zástavní lanškrounsko-lanšperské panství vyženili.[5] V roce 1544 byl Jan z Pernštejna nucen pro velké dluhy lanšperské panství odprodat Petrovi Bohdaneckému z Hodkova,[6] který z hradu opět učinil panské sídlo. Od Petrových synů panství v roce 1564 odkoupil Vratislav z Pernštejna (o čtyři roky později čítalo 3 městečka, 28 vesnic a žilo na něm 992 osedlých),[7] avšak mezi lety 1588 a 1589 byl nucen jeho syn Jan z Pernštejna kvůli velkému zadlužení opět spojené lanškrounsko-lanšperské panství odprodat Adamu Hrzánovi z Harasova († 1619).[8] Z doby Kostků a Pernštejnů známe jména některých vrchnostenských úředníků, kteří panství z hradu Lanšperka spravovali. Roku 1453 se připomíná hejtman Václav Preger, 1484 hejtman Bernart z Petrkova[9] a 1523 purkrabí Jiří Sádovský ze Sloupna.[10] V letech 15761577 měla lanšperský hrad a panství od Vratislava z Pernštejna v nájmu Johanka Černohorská z Boskovic.[11]

Ještě v poslední čtvrtině 16. století začal hrad Lanšperk pustnout, neboť jako sídlo panství Pernštejnové využívali zámek v Lanškrouně. Z roku 1588 pochází popis hradu, který se dochoval v kupní smlouvě mezi Bohdaneckými a Pernštejny. Podle toho měl hrad nemálo pokojů, které by se malým nákladem ještě mohly nechat opravit a s poplužním dvorem byl oceněn na 700 kop grošů.[12] Takovou vůli však nový majitel, který taktéž sídlil na zámku v Lanškrouně, neměl a v roce 1622, kdy Zdeslav Hrzán z Harasova prodal panství Karlovi z Lichtenštejna, je hrad uváděn již jako pustý. Od této doby sloužil jako zdroj levného stavebního materiálu pro údržbu lanšperského poplužního dvora a zejména pro výstavbu nových poddanských obydlí v podhradí; tento proces se ještě urychlil v roce 1790, kdy byl zrušen poplužní dvůr a na jeho pozemcích si poddaní vystavěli nové domy. V roce 1922 se při první pozemkové reformě stala zřícenina hradu majetkem obce Dolní Dobrouč, k níž ves Lanšperk od roku 1976 správně náleží.

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pohled na hradbu v severní části hradního areálu

Hrad byl vystavěn na nejjižnější části vysokého ostrohu a chránil jej ze severozápadní, západní a jižní strany především strmý svah, spadající do údolí Tiché Orlice. Celý areál jádra obklopovala hradba (dochovaná dodnes jen na východní, čelní straně), v níž byla na severozápadní straně situována vstupní brána. K hradbě byl na východní straně nádvoří přistavěn palác, na protilehlé snad hospodářské budovy. Uprostřed nádvoří byla vyhloubena studna. Badatelé se přiklánějí k názoru, že se jednalo se o tzv. hrad s plášťovou zdí, neboť žádný z dochovaných objektů nelze spojit s existencí věže.[13] Na severovýchodní straně přetnuly jen málo snížený ostroh, který umožňoval přístup k hradu, dva příkopy oddělené valem a parkánovou hradbou. Přístup k hradu byl zajištěn ze severní strany po mostech, překlenujících první a druhý příkop a cestě procházející branou v parkánové hradbě. Severovýchodním směrem od jádra hradu byl v podhradí vybudován poplužní dvůr a rozkládala se zde malá osada, připomínaná teprve v roce 1544 pod názvem Budy.

Zřejmě při opravách hradu, prováděných za Kostků z Postupic, bylo opevněno i podhradí a v jeho severovýchodní části byla zřízena bašta. Žádné prvky tohoto opevnění se však do dnešních dní nedochovaly s výjimkou zemního tělesa bašty, na němž stojí novogotická kaple z konce 19. století. Výstavba nových obydlí v době, kdy hrad již dávno neplnil obrannou ani rezidenční funkci, uspořádání podhradí silně pozměnila. Zřejmě až po zrušení poplužního dvora byla původní přístupová cesta k hradu nahrazena dnešní úzkou pěšinou, vedoucí po východním úbočí a po dně bývalého druhého příkopu. V roce 1944 se zříceniny pronájmem od obce ujal Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, který provedl první zásahy, jež měly zamezit dalšímu chátrání hradního areálu; do roku 1953 se podařilo provést některé zabezpečovací práce a průzkum, spojený s odkrytím a vyčištěním sklepů v prostoru paláce, ale poté byla zřícenina hradu až do devadesátých let 20. století ponechána svému osudu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Hrad je v současné době majetkem obce Dolní Dobrouč, která na počátku 90. let 20. století vyšla vstříc aktivitám Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, registrovanému na podzim 1992 u Ministerstva vnitra ČR jako občanské sdružení. Jemu se do roku 2005 podařilo zakonzervovat celý dochovaný úsek čelní hradby, přičemž v posledních letech postupně přecházela iniciativa spíše na obec a Sbor zajišťoval organizační podporu.[14] V rámci záchranných prací bylo vybudováno jednoduché lapidárium pro zajištění opracovaných kamenů, jež byly doposud volně roztroušeny v hradním areálu.[15] Vedle vlastních sanačních prací Sbor rozvinul bohatou osvětovou a publikační činnost, v jejímž rámci vzniklo několik monografií a řada studií, publikovaných v regionálních odborných periodikách. Od roku 1996 vydává pro informování svých členů a příznivců Sborové listy. Příležitostník Sboru pro záchranu hradu Lanšperka. Propagaci zříceniny podporuje i pořádáním turistických pochodů. V létě 2007 byla z iniciativy Regionu Orlicko-Třebovsko v severní části nádvoří instalována volně přístupná vyhlídková plošina z ocelové konstrukce, která umožňuje výhled na panorama Orlických hor, masiv Králického Sněžníku, Suchý vrch, Bukovou horu a za dobrých podmínek i na Jeseníky.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Novodobá pověst praví, že na hradě samém žije mužíček jménem Stromouch; pozná se dle klobouku ve tvaru koruny stromu a větviček namísto rukou. Pečuje o lesy v okolní krajině; kdysi ochraňoval hrad, za což v něm mohl přebývat. Na jeho počest se zde každoročně počátkem března konají turistické pochody „Hledání stromoucha“.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MUSIL 1995, 51. Z tohoto pojednání pochází i valná část následujících informací, týkajících se historie a stavebního vývoje hradu.
  2. FELCMAN ‒ MUSIL 2009, 290.
  3. MUSIL 1995, 54.
  4. BARTÁČKOVÁ 2003–2004, 294; srov. též HONC 1975, 10, 16.
  5. VOREL 1995, s. 24, 74.
  6. BARTÁČKOVÁ 2003–2004, 295.
  7. BARTÁČKOVÁ 2003–2004, 309–310.
  8. Tamtéž; VOREL 1995, s. 75.
  9. SEDLÁČEK 1883, 102, 103.
  10. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sv. 22. V Praze: J. Otto 1904, heslo Lanšperk, s. 644. Dostupné online.
  11. SEDLÁČEK 1883, 104–105.
  12. SEDLÁČEK 1883, 105.
  13. MUSIL 1995, 51; DURDÍK 2009, 321.
  14. V roce 2014 však obec Dolní Dobrouč spolupráci se Sborem vypověděla. Srov. informace webu Sbor pro záchranu hradu Lanšperka.
  15. K evidenci těchto architektonických článků srov. DUŠEK ‒ KLIMEŠ 2002, 111–128.
  16. BRÁZDOVÁ, Tereza. Znáte Stromoucha? Objevíte ho jen jednou v roce. Cestování | Východočeské výlety. Český rozhlas Pardubice [online]. Český rozhlas, 1. říjen 2017 [cit. 2021-07-04]. Čas 05 min : 21 sec. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTÁČKOVÁ, Petra. Postavení měst a městeček na panství Lanškroun a Lanšperk ve světle privilegií udělených Pernštejny v letech 1506–1588. In: Východočeské listy historické. Hradec Králové: Ústav historických věd PdF VŠP, 2004, č. 21–22, s. 291–318. ISSN 1211-8184.
  • CEJPOVÁ, Miroslava. Oprava hradů Žampach a Lanšperk. In: Sommer, Jan; Samková, Hana (red.). Zříceniny historických staveb a jejich obnova. Příloha časopisu Zprávy památkové péče: časopis státní památkové péče. Praha: Jalna, 1998, roč. 58, s. 95–100.
  • CIBULKA, Josef a SOKOL, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A, Země Česká. XLVII, Okres Lanškrounský. V Praze: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1935. 271 s. S. 112–116.
  • DURDÍK, Tomáš. Encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 1996, ©1995. 365 s. ISBN 80-85983-03-6. S. 165‒166.
  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 3., opr. vyd. Praha: Libri, 2009. 733 s. ISBN 978-80-7277-402-9. S. 320‒321. Dostupné online.
  • DUŠEK, Radim. Hrad Lanšperk v obrazových pramenech. In: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002, č. 4, s. 24–31. ISSN 1214-2794.
  • DUŠEK, Radim a BIEDERMANOVÁ, Eva. Lanšperk. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, 1994. 30 s.
  • DUŠEK, Radim (red.). Sborník lanšperského hradu. Lanšperk, 1997.
  • DUŠEK, Radim. Trhová smlouva lanškrounského a lanšperského panství z roku 1588. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, 1997, č. 8, s. 3–16.
  • DUŠEK, Radim a KLIMEŠ, René. Hrad Lanšperk ve 20. století. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002. 220 s. ISBN 80-86042-63-4.
  • DUŠEK, Radim et al. Pohádky lanšperského hradu. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 1998. 112 s. ISBN 80-86042-17-0. (2. vyd. tamtéž 2014)
  • MUSIL, František, FELCMAN, Ondřej, ed. a ČECHURA, Jaroslav. Dějiny východních Čech: v pravěku a středověku (do roku 1526). Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 825 s. ISBN 978-80-7422-003-6. S. 355‒357, 466 (a dále podle místního rejstříku). Dostupné online.
  • HONC, Jaroslav. Cena půdy a výnos velkostatku Lanškrouna v letech 1420–1622. In: Sborník prací východočeských archivů. Zámrsk: Státní oblastní archiv Zámrsk, 1975, č. 3, s. 9–62. ISSN 0231-6307.
  • KLIMEŠ, René. Ústečtí a hrad Lanšperk ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. In: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2000, č. 2, s. 18–22. ISSN 1214-2794.
  • MUSIL, František. Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Grantis, 1995. 111 s. S. 51–55.
  • MUSIL, František. Osídlování Poorlicka v době předhusitské: kraj na Tiché Orlici, v povodí Třebovky a Moravské Sázavy. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002. 280 s. ISBN 80-86042-64-2.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl druhý, [Hradecko]. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1883. 282 s., [28] l. obr. příl., [1] složená mapa. Kapitola Landšperk hrad, s. 95b–105. Dostupné online.
  • VÍCH David. Neznámá vrcholně středověká fortifikace na k. ú. Lanšperk. In: Castellologica bohemica. Praha: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2010, č. 12, s. 319–343. ISSN 1211-6831. Dostupné online.
  • VOREL, Petr. Vývoj pozemkové držby pánů z Pernštejna v 15. – 17. století. In: Týž (red.). Pernštejnové v českých dějinách. Sborník příspěvků z konference konané 8. - 9. 9. 1993 v Pardubicích. Pardubice: Východočeské muzeum a Historický klub, 1995. 354 s., s. 9–76.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]