Lanškroun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lanškroun
Radnice
Radnice
Znak města LanškrounVlajka města Lanškroun
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0534 580511
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Lanškroun
Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 9 906 (2020)[1]
Rozloha 20,64 km²
Nadmořská výška 373 m n. m.
PSČ 563 01
Počet částí obce 4
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 15
Kontakt
Adresa městského úřadu Městský úřad Lanškroun, Nám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun
posta@lanskroun.eu
Starosta Mgr. Radim Vetchý
Oficiální web: www.lanskroun.eu
Lanškroun
Lanškroun
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Lanškroun (německy Landskron) leží v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou. Žije v něm přibližně 9 900[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.

Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 15811582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem tzv. regionu Hřebečsko.

Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť. Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.

Lanškroun leží na silnici I/43 (BrnoSvitavyPolsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrouně pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (r. 1358). 8. srpna roku 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie[2]. Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renezančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od r. 1622).

V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.[3]

Po druhé světové válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.[4]

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela k Lanškrounu Albrechtice jako místní část.[5]

Starostové (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lanškrouně.
Zámek v Lanškrouně, původně gotický klášter

Části města[editovat | editovat zdroj]

Demografický vývoj[editovat | editovat zdroj]

rok 1910 1920 1930 1937 1940 1942 1944 1945 1948 1965 1980 1990 1994 1998 2002 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
počet obyvatel 6 253 6 351 6 425 6 678 5 420 4 102 4 134 4 200 4 520 6 980 7 410 8 100 8 956 9 125 9 852 9 769 9 847 9 690 9 716 10 360 10 317 10 242 10 159 10 117 10 124

Významné osobnosti a rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Jelito (1320-1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
  • Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
  • Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filosof a přírodovědec
  • Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
  • Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
  • Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník - dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání - řádu Marie Terezie
  • Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
  • Vincenc Pernikář (1781-1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
  • Josef Niederle (1821-1894), starosta města, založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun - Rudoltice a zřízení gymnázia
  • Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
  • Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
  • Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
  • Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
  • Karel Langer (1894-1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
  • Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
  • Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
  • Ing. Bohumil Modrý (1916–1963) brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
  • Herwig Schopper (* 1924) fyzik
  • Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
  • Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
  • Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji

Čestná občanství[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Esperanto v Lanškrouně[editovat | editovat zdroj]

Esperantisté v Lanškrouně působili již velmi brzo. Ve světové esperantské ročence z roku 1905, lze najít jméno poštovního úředníka z Lanškrouna Ignaze Schicho pod pořadovým číslem 12820.[7]

Roku 1925 vychází ve Zprávách německých esperantistů v Československu informace o sérii fotografii na téma "Esperanto v praxi", které si mohli zájemci objednat u p. Rud. Fuchse (policisty v Lanškrouně).[8]

Koncem roku 1928 bylo v Lanškrouně 12 členů (esperantistů) Bundes deutscher Esperantisten in der čechoslovakischen Republik.[9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 119-127
  3. Město Lanškroun: Základní informace o městě Lanškroun [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-14. 
  4. https://interaktivni.rozhlas.cz/sudetenland/
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25. 
  6. Hitler je stále čestným občanem Lanškrouna. iDNES.cz [online]. 2002-04-09 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  7. Adresaro de la personoj, kiuj ellernis la lingvon 'Esperanto'. Roč. 1905. 
  8. La Marto. Roč. 1925. 
  9. La Marto. Roč. 1929. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153. 
  • Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
  • Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 119-127.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]