Voděrady (okres Ústí nad Orlicí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Voděrady
dům čp. 10
dům čp. 10
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0534 581143
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Ústí nad Orlicí
Historická země Čechy
Katastrální výměra 7,79 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 341 (2019)[1]
Nadmořská výška 380 m n. m.
PSČ 565 52 až 566 01
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Voděrady 77
56601 Vysoké Mýto
Starosta Jan Dlouhý
Oficiální web: www.voderady-dzbanov.cz
E-mail: o.voderady@tiscali.cz
Voděrady
Voděrady
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Voděrady (německy Wodierad) se nachází v okrese Ústí nad OrlicíPardubickém kraji, něco přes 8 km západo-jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Žije zde 341[1] obyvatel.

Džbánov patří k obci Voděrady jako její evideční část od roku 1985. Na obecním webu voderady-dzbanov.cz se jako název obce používá označení „Obec Voděrady a Džbánov“ a Džbánov je na něm zmiňován jako obec.[2]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

  • Voděrady (k. ú. Voděrady u Českých Heřmanic)
  • Džbánov (k. ú. Džbánov u Litomyšle)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1292.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V dobách protireformace (zde v 18. století) v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Už v době pobělohorské vycházela různá nařízení, např. místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726, který zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky – a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Voděrady (panství litomyšlské) prokazatelně využili pozvánku pruského krále Fridricha Viléma I. a uprchli:[3]

  • Vojtěch Málek (*1754 Voděrady – 4.12.1774 Berlín). Emigroval v r. 1746 s bratrem Matějem. Jejich otec Jakub Málek pomáhal uprchlíkům a byl za to jezuity bit, vězněn i pokutován.
  • Václav Mikulecký (*22.9.1712 Voděrady – 26.4.1771 Berlín). Emigroval 1733 do Gerlachsheimu, kde se oženil k Kateřinou Jirečkovou z Heřmanic. Poté se přestěhovali do české čtvrti v Berlíně.

Za vlády Marie Terezie emigrovali z Voděrad další tajní nekatolíci. Tentokrát do nově nabytého pruského Slezska na pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého: [4]

  • František Dostal (syn Františkův) se v exilu dne 20.9.1768 v Husinci oženil s Kateřinou Janečkovou (otec Matěj z Voděrad) . Tam je oddával Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Později rodina odešla do Čermína.
  • Tobiáš Dostal *(1742), syn Františkův. Ženil se rovněž v Husinci dne 21.5.1776. Později rodina odešla do Sacken.

Ve Voděradech byl prokazateně v roce 1745 vyslýchán pro kacířství Matěj Dočkal a v roce 1752 František Dočkal s dětmi Františkem, Janem, Kateřinou a manželkou Dorotou. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně dalších zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii... někteří se po 2. světové válce vrátili.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Venkovský dům čp. 10

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Obec Džbánov Archivováno 3. 1. 2017 na Wayback Machine, obec Voděrady a Džbánov
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. S. str. 335, 408–410. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]