Dolní Čermná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dolní Čermná
Kostel sv. Jiří
Kostel sv. Jiří
Znak městyse Dolní ČermnáVlajka městyse Dolní Čermná
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0534 580112
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Lanškroun
Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 329 (2020)[1]
Rozloha 14,99 km²
Nadmořská výška 394 m n. m.
PSČ 561 53
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa úřadu městyse Obecní úřad Dolní Čermná
Dolní Čermná 101
561 53 Dolní Čermná
obec@dolni-cermna.cz
Starosta Petr Helekal
Oficiální web: www.dolni-cermna.cz
Úřední web: www.dolni-cermna.cz/urad/index.php?kategorie=uvod
Dolní Čermná
Dolní Čermná
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Čermná (německy Nieder Böhmisch Rothwasser, též i Niedertscherma) je městys v okrese Ústí nad Orlicí, asi 8 kilometrů severně od Lanškrouna a 12 kilometrů východně od Ústí nad Orlicí. V obci je evidováno 370 adres. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel, její katastrální území činí 1499 ha (15 km²), PSČ všech adres je 561 53. Obec se nachází ve výšce 394 m n. m.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1304. V minulosti byla Dolní Čermná částí městyse Čermná u Kyšperka. Od 17. září 2009 je opět městysem. [2]

Exulanti, narozeni v Čermné, panství lanškrounské[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské obyvatelé Čermné (Horní i Dolní) stáli před volbou buď konvertovat ke katolické víře, nebo ze země odejít. V roce 1737 odešla první skupina Českých bratří (asi 350 lidí) do Českého Rixdorfu v Německu. O pět let později se situace zhoršila, ale obyvatelé Čermné už na výběr neměli. Jezuitské metody rekatolizace (v oblasti působil i Antonín Koniáš) zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, zákazy pohřbů nekatolíků, tresty aj. Proto během slezských válek utekly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V dubnu 1742 odešly z Čermné do Münsterbergu např. tyto rodiny (abecedně): Jan Appl (*20.10.1686) - převod jeho statku v Čermné na bratra Pavla byl draze vykoupen, Jan Bárta (*9.9.1709), Martin Bednář (*1701), Coufal Jan (1680), Dušek Martin (*1699), Dušek Matěj (*1714), Jandera Pavel (9.3.1702) měl osm dětí, emigrovali ve skupině čítající 100 osob... atd.[3] Někteří z těchto exulatů spoluzakládali nové české osady v pruském Slezsku, např. Friedrichův Tábor, Husinec, byli i v Zelově, ale většinou šli do Rixdorfu či do Berlína za svými krajany. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.

Potomci exulantů "z Čermné, panství lanškrounské" žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii... někteří byli repatriováni v roce 1945 z Polska do Čech. Rodokmeny exulantů spravuje pro Exulant (spolek) Petr Hlaváček. Touto historií se zabývají i jiní badatelé. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně uvedení dalších zdrojů a údajů z matrik).

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Svůj současný znak a vlajku má obec Dolní Čermná od roku 2009. Autorem návrhu je Tomáš Zdechovský. Při tvorbě nových symbolů se vycházelo z jediné dochované pečetě obce. Pečeť pochází z roku 1780 a je na ní vyobrazen svatý Jiří přemáhající draka a holubice.[4] Barevnost znaku je podle slov autora odvozena od názvu obce, kde lze najít základ slova červená. Uprostřed je bojující svatý Jiří, jemuž je v Dolní Čermné zasvěcen místní kostel. Svatý Jiří zde propichuje kopím zeleného draka, který má být metaforou ďábla. V hlavě štítu je umístěná letící holubice. [5]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dolní Čermné.
  • Kostel svatého Jiří
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Fara
  • Kamenný most s nápisem 1308–1861 (Autentičnost letopočtu 1308 není prokázána; pokud by tomu tak bylo, jednalo by se po Kamenném mostu v Písku[p 1] o druhý nejstarší dochovaný kamenný most v Česku.[6][7])

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura - autorka Edita Štěříková[editovat | editovat zdroj]

  • Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, 1999
  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
  • Z nouze o spaseni. Česká emigrace v 18. století do Pruského Slezska, 1992

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Od roku 2007 je oficiální název této písecké památky Kamenný most.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=58323
  3. JÍLEK, JAN, 1707-1780. Jan Jílek : krejčí, který chodil s Bohem. 3. vyd. vyd. Vojnův Městec: České studny 142 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905574-0-6, ISBN 80-905574-0-6. OCLC 862712751 
  4. Světili prapor a znak obce. orlicky.denik.cz. 2009-11-11. Dostupné online [cit. 2019-08-29]. (česky) 
  5. HTTP://WEBOVY-SERVIS.CZ, Webový servis-. Webový servis. Pardubice.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. MARTÍNEK, Jan. Staré stezky v oblasti Lanškrounska. In: Martínek Jan a kolektiv. Výzkum historických cest v interdisciplinárním kontextu II.. Praha: Centrum dopravního výzkumu, 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-06. Svazek II.. S. 83.
  7. JANYŠKOVÁ, Radka. Staré stezky a jejich význam v oblasti Lanškrounska. Olomouc, 2013 [cit. 2017-12-04]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Aleš Létal. s. 51 a obr. 13. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]