Přeskočit na obsah

Bučina (okres Ústí nad Orlicí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bučina
Letecký pohled
Letecký pohled
Znak obce BučinaVlajka obce Bučina
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVysoké Mýto
Obec s rozšířenou působnostíVysoké Mýto
(správní obvod)
OkresÚstí nad Orlicí
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel253 (2025)[1]
Rozloha3,83 km²[2]
Katastrální územíBučina
Nadmořská výška324 m n. m.
PSČ565 55
Počet domů94 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduBučina 36
566 01 Vysoké Mýto
info@obecbucina.cz
StarostkaKateřina Novotná
Oficiální webwww.obecbucina.cz
Bučina
Bučina
Další údaje
Kód obce579963
Kód části obce15156
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bučina (německy Butschina) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji a spadá do oblasti správního obvodu Vysoké Mýto. Katastrální výměra obce je 384 ha[4] a žije zde 253[1] obyvatel. Z občanské vybavenosti je zde zajištěn rozvod vody, kanalizace s čističkou, plynu, elektřiny, internetu pevného i mobilního. Nachází se zde autobusová zastávka Bučina, obchod se smíšeným zbožím, pohostinství a dětské hřiště. ZŠ a MŠ do 2 km v okolních obcích. Obec se nachází nedaleko silnice I/35 spojující Litomyšl a Vysoké Mýto.

V obci stojí kostel svatého Jakuba Většího a evangelický kostel.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1167, kdy se připomínala villa, tedy vesnice, na Bučině.[5] Nepocházeli odtud vladykové Globicové z Bučína, jejichž předek byl z hornolužického Budyšína.[6]

Ne všechny archiválie v cizině byly probádány tak, jak se stalo v případě obce Dolní Újezd (exulanti). Dopis rychtáře Jakuba Padovského z Bučiny ze dne 13. 1. 1778 oznamuje řediteli litomyšlského panství: „Z vesnice Bučiny. Poznámení se dává milostivý vrchnosti stranu Jana Burše, co pan delektor dobře v povědomosti má, co vonen tejdej tu v arestu byl, že pan misonalius ho vodtud z arestu vyzvih, že jen na faru Cerekvickou s ním dojel, a tam ho přeslechli a dobrov[o]lně ho pustili, poněvač prej juž napravenej byl. Pan misonalus mu poručil, aby k otci domů šel. On pryč šel, a žádnej neví, kam šel zas. Ani se k otci domů nevohlásil. 10. Jenuarii ho pustili a toho dne se zasej ztratil. Žádnej vo nem dokonce nic neslyší. Dne 13 Jenuarii 1778. - Jakub Padovský, rychtář. - Z obce Bučiny dáno.“[7] Dne 6. 7. 1798 se v Sacken ženil Jan Bureš, pravděpodobně jde o propuštěného vězně z Bučiny.[8]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. 52-13 : Katastrální území Bučina : Okres: Vysoké Mýto. [s.l.]: [s.n.], 1948. 2 s. Dostupné online. S. 1. Výkaz ploch stabilního katastru v roce 1845: 382 ha 74 a i 85 čtverečních metrů, zatímco v roce 1948: 383 ha 56 a i 18 čtverečních metrů.
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny : Díl I. : A-H. I. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954 (7. 10. 1954 tisk). VIII, 824 s. Heslo 2. Bučina (v Bučině, do Bučiny, bučinský), ves 6 km jjv. od Vys. Mýta: 1167 sp. 12, villam Nabucine (monio Lutomisl.), CB. I, 413 22; 1244 Drizko de Buchina, RB. I, 523; 1349 Buczina, CDMor. VII, 676 n.; 1547 ves bucżina, s pod. kost. w Buczinie, DZ. 46 K 21; 1654 ves Bucžyna, BR. 14/380., s. 221. (česky, latinsky)
  6. HASALÍK, Radek. Zemský měřič Samuel Globic z Bučína. Genealogická sonda. Genealogické a heraldické listy. Praha 13: Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, prosinec 2025, ročník XLV, čís. 4, s. 13–18. ISSN 1212-9631.
  7. SCHULZ, Václav. Listář náboženského hnutí poddaného lidu na panství litomyšlském v století XVIII. podává Václav Schulz. v Praze: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. Ia, Ib, I-LII, 512 s. (Historický archiv; sv. 40.). Dostupné online. S. 34, 480.
  8. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2001. 599 s. ISBN 80-7017-553-2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]