Globicové z Bučína
| Globicové z Bučína | |
|---|---|
| Země |  České království |
| Tituly | vladykové |
| Rok založení | před 1600 |
| Konec vlády | kolem 1800 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Globicové z Bučína (také Globicové z Bučiny, Klobicové nebo Glaubicové) byl český šlechtický rod vladyků, lékařů, komunálních politiků a nakonec rytířů, pocházející z Bučiny na Orlickoústecku a doložený v pražských městech na čelných postech městské správy od 16. do konce 18. století. Patřili vesměs ke katolíkům, jako Baltazar, Daniel, Šimon nebo Samuel Globicové. Mezi posledními je doložen úředník Starého Města pražského Rudolf Globic.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemně doložení příslušníci rodu pocházeli z vesnice Bučina v okrese Ústí nad Orlicí,[1][nenalezeno v uvedeném zdroji] soustavně jsou doloženi až od první poloviny 17. století, vesměs jako politikové pražské městské správy.[2]
Významné osobnosti a jejich dílo[editovat | editovat zdroj]
- Baltazar Globic z Bučína byl primas a konšel Malé Strany v době stavovské vzpoury, roku 1621 byl zatčen, uvězněn a pak zase propuštěn. Na Malé Straně vlastnil dům U zlatého stromu, a na Starém Městě koupil Dům U Herzogů čp. 344/I, které roku 1628 odkázal svému synovi Janovi.[3]
- Samuel Globic z Bučína (1618 Praha – 1693 Praha) bydlel na Starém Městě, kde mu patřil dům čp. 340/I v Michalské ulici. Zabýval se zeměměřictvím a kartografií. Jeho mapy Čech sloužily při řešení majetkoprávních sporů mezi majiteli panství či nemovitostí. Byl roku 1653 povýšen do rytířského stavu s predikátem z Bučína za hrdinství při obraně Prahy proti Švédům.[2] Vedle plánu části Prahy (Malé Strany a osady Rybáře) zpracoval mapy Frýdlantska a mapu Krkonoš (1668).[4] Zemřel roku 1693 ve věku 75 let.[5]
- Samuel Rafael Globic (1632–18.8.1662 Řím) byl malíř raného pražského baroka, referoval o něm Karel Škréta. Zemřel v Římě na žlutou zimnici a byl tam pohřben v chrámu Santa Maria del Popolo.[6]
- Jan Daniel Globic († 1660) byl lékař, autor spisu Tripus medicinae oracula., jehož vydání se nedočkal, zemřel v Praze na mor.[6]
Erb[editovat | editovat zdroj]
Erb nebyl zatím popsán.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Bučina, s. 221.
- ↑ a b MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A–M. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0294-9.
- ↑ LÍVA Václav, Berní rula 3. Pražská města. Praha 1946, s. 31, 34
- ↑ PŘÍHODA, Jan. Staré lesnické mapy. Lesnická práce [online]. 2012-09-06 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online.
- ↑ PETŘÍK, Josef. Zeměměřičství a zeměměřiči v 16. a 17. století. Zeměměřič [online]. 2004-04-05 [cit. 2014-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
- ↑ a b Riegrův slovník naučný III, 1863, s. 411
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A–M. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0294-9.
- Riegrův slovník naučný, 3. díl, J.L.Körber Praha 1863, s. 411
