Šlechtický titul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludvík August se stal vévodou z Maine díky Ludvíku XIV. a jeho právu fons honorum

Šlechtický titul a hodnost byly udělovány zejména v monarchiích panovníkem, který je fons honorum.[1] Udělením šlechtické hodnosti se osoba, a zpravidla i její potomci, stávají členy aristokracie. S udělením šlechtické hodnosti souvisí i její správné titulování: např. titulem šlechtické hodnosti krále je Veličenstvo, titulem hodnosti knížete je Jasnost, titulem hodnosti hraběte je hraběcí Milost atd. Šlechtická hodnost bývala spojená se zvláštní výsadou, například jako je právo nosit erb, právo pečetit červeným či zeleným voskem a účast na správě státu.

Šlechtické tituly v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Česká šlechta.

V českých zemích do roku 1848 mohl pouze šlechtic zasedat na zemském sněmu, vlastnit deskový statek či mohl vykonávat určité úřady. Po vzniku Československa bylo šlechtictví s tituly zákonem č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918 zrušeno, po novelizaci v roce 1920 byly zavedeny sankce za úmyslné a veřejné užívání titulu. Roku 1936 bylo novým zněním zákona zakázáno také užívání erbů a uvádění titulů v tisku. Během protektorátu bylo užívání titulů povoleno, od druhé světové války platí zrušení šlechtických titulů dodnes, neexistují však za porušení žádné sankce.[2]

Bylo však povoleno přijímání zahraničních aristokratických titulů.[zdroj?]

Panovnické tituly[editovat | editovat zdroj]

  

Vyšší šlechta (panstvo)[editovat | editovat zdroj]

  • kníže, kněžna (knížecí stav)
  • hrabě, hraběnka (hraběcí stav)
  • svobodný pán, svobodná paní (stav svobodných pánů)
  • pán, paní (panský stav)
  

Nižší šlechta[editovat | editovat zdroj]

Šlechtické tituly v dalších zemích[editovat | editovat zdroj]

Šlechtictví bylo i s tituly v Rakousku zrušeno zákonem ze dne 3. dubna 1919, který je platný dodnes.[3] Tedy "z právního hlediska byla monarchie v Rakousku odstraněna velmi důsledně, šlechtické tituly a přídomky jsou zakázány zákonem".[4]

Západní Evropa[editovat | editovat zdroj]

Panovnické tituly[editovat | editovat zdroj]

  

Vyšší šlechta (panstvo)[editovat | editovat zdroj]

Nižší šlechta[editovat | editovat zdroj]

  

Následníci a děti panovníků[editovat | editovat zdroj]

Východní a jihovýchodní Evropa[editovat | editovat zdroj]

Následníci panovníků[editovat | editovat zdroj]

Asie[editovat | editovat zdroj]

  

Muslimský svět[editovat | editovat zdroj]

Persie (Írán)[editovat | editovat zdroj]

Etiopie[editovat | editovat zdroj]

  

Indie[editovat | editovat zdroj]

Čína[editovat | editovat zdroj]

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Aztécká říše[editovat | editovat zdroj]

Starověký Egypt[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. O řádech a neřádech [online]. historickaslechta.cz, autor: Petr Nohel [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  2. Zrušení šlechtických titulů patřilo mezi první právní normy Československa [online]. Ceskatelevize.cz, 2008-12-10 [cit. 2013-06-26]. Dostupné online. 
  3. ATTLMAYR, Martin. Adelsaufhebung und das Gemeinschaftsrecht. Bemerkungen zum Vorlageverfahren VwGH 18.5.2009, EU 2009/0002 [online]. Jusportal.at, 2010 [cit. 2013-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-05. (německy) 
  4. http://zpravy.ihned.cz/c1-52320010-rakousko-se-promenilo-v-cisarstvi-pohrbivalo-sveho-naslednika-trunu - Rakousko se proměnilo v císařství, pohřbívalo svého následníka trůnu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Vykypěl: Studie k šlechtickým titulům v germánských, slovanských a baltských jazycích, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011, ISBN 978-80-7422-110-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]