Kurfiřt

Kurfiřti volí Jindřicha VII. římským králem. Zleva (podle znaků): arcibiskupové kolínský, mohučský a trevírský, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský, král český (Codex Balduineus).

Kurfiřt (přejatý výraz z němčiny - Kurfürst, složenina ze slov küren tzn. volit a der Fürst tzn. kníže) byl říšský kníže s právem volit krále Svaté říše římské.

Původní kurfiřti

Původně volila krále všechna říšská knížata. Kolem poloviny 13. století se počet knížat volitelů (nazývaných nyní kurfiřty) ustálil na sedmi, což v roce 1356 formálně zlistinil císař Karel IV. svojí Zlatou bulou.

Těchto původních sedm bylo:

tři duchovní:

• arcibiskup mohučský (jako říšský kancléř pro německou část říše)
• arcibiskup kolínský (jako říšský kancléř pro Itálii)
• arcibiskup trevírský (jako říšský kancléř pro Burgundsko)

čtyři světští:

• král český (jako nejvyšší číšník)
• falckrabě rýnský (jako nejvyšší stolník)
• vévoda saský (jako nejvyšší maršálek)
• markrabě braniborský (jako nejvyšší komorník)

Nově ustanovení kurfiřti

V průběhu třicetileté války byl rýnský falckrabě Fridrich V., bojující proti císaři, zbaven svých držav Horní a Dolní Falce včetně kurfiřtské hodnosti, jež byly v roce 1623 uděleny bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I. vestfálským mírem z roku 1648 byla rýnská (Dolní) Falc navrácena synovi Fridricha Falckého Karlu Ludvíkovi a současně mu byla udělena nová kurfiřtská hodnost. Počet volitelů se tak zvýšil na osm.

Dalším kurfiřtem byl v roce 1692 jmenován vévoda Brunšvicko-lüneburský (následně nazýván kurfiřtem hannoverským).

V souvislosti s napoleonskými válkami byla zrušena církevní kurfiřtství trevírská a kolínská a mohučské bylo převedeno do Řezna. Naopak byla vytvořena čtyři další světská kurfiřtství:

• Bádensko
• Hesensko-Kasselsko
• Württembersko
• Solnohradsko (v roce 1805 převedeno do Würzburgu)

Po zániku Svaté říše římské v roce 1806 pozbyl titul kurfiřta opodstatnění (tj. volba císaře) a většina tehdejších kurfiřtů přijala jiné tituly. Jediný panovník, který pokračoval v užívání titulu kurfiřta, byl landkrabě hessensko-kasselský (tzv. Kurhessenský), a to z prestižních důvodů, aby si uchoval postavení seniora Hessenského domu vůči nově povýšenému velkovévodovi Hessensko-Darmštadtskému. Vládci Hessensko-Kasselska udrželi kurfiřtský titul a vládu až do porážky v prusko-rakouské válce a zániku samostatného státu v letech 1866–1867.

Související články

• Svatá říše římská
• Dějiny Německa
• Napoleonské války

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurfiřt ve Wikimedia Commons