Kurfiřt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kurfiřti volí Jindřicha VII. římským králem. Zleva (podle znaků): arcibiskupové kolínský, mohučský a trevírský, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský, král český (Codex Balduineus).
Kurfiřtský hodnostní klobouk
Novější varianta kurfiřtského heraldického klobouku

Kurfiřt (přejatý výraz z němčiny - Kurfürst, složenina ze slov küren tzn. volit a der Fürst tzn. kníže) byl říšský kníže s právem volit císaře Svaté říše římské.

Původní kurfiřti[editovat | editovat zdroj]

Původně volila krále všechna říšská knížata, nárok byl poprvé uplatněn roku 1198. Kolem poloviny 13. století se počet knížat volitelů (nazývaných nyní kurfiřty) ustálil na sedmi, což v roce 1356 formálně zlistinil císař Karel IV. svojí Zlatou bulou. Kurfiřti byli zároveň držiteli nejvyšších říšských úřadů.

Těchto původních sedm bylo:

tři duchovní:

čtyři světští:

Nově ustanovení kurfiřti[editovat | editovat zdroj]

V průběhu třicetileté války byl rýnský falckrabě Fridrich V., bojující proti císaři, zbaven svých držav Horní a Dolní Falce včetně kurfiřtské hodnosti, jež byly v roce 1623 uděleny bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I. vestfálským mírem z roku 1648 byla rýnská (Dolní) Falc navrácena synovi Fridricha Falckého Karlu Ludvíkovi a současně mu byla udělena nová kurfiřtská hodnost. Počet volitelů se tak zvýšil na osm.

Dalším kurfiřtem byl v roce 1692 jmenován vévoda Brunšvicko-lüneburský (následně nazýván kurfiřtem hannoverským).

V souvislosti s napoleonskými válkami byla zrušena církevní kurfiřtství trevírská a kolínská a mohučské bylo převedeno do Řezna. Naopak byla vytvořena čtyři další světská kurfiřtství:

Po zániku Svaté říše římské v roce 1806 pozbyl titul kurfiřta opodstatnění (tj. volba císaře) a většina tehdejších kurfiřtů přijala jiné tituly. Jediný panovník, který pokračoval v užívání titulu kurfiřta, byl lankrabě hessensko-kasselský (tzv. Kurhessenský), a to z prestižních důvodů, aby si uchoval postavení seniora Hessenského domu vůči nově povýšenému velkovévodovi Hessensko-Darmštadtskému. Vládci Hessensko-Kasselska udrželi kurfiřtský titul a vládu až do porážky v prusko-rakouské válce a zániku samostatného státu v letech 18661867.

Kurfiřtské klobouky a insignie[editovat | editovat zdroj]

České královské a kurfiřtské insignie

Symboly kurfiřtského úřadu, jejich hodnostní klobouky, případně pláště a další součásti slavnostního hávu, se na rozdíl od královských korun dochovaly jen vzácně, neboť byly vyrobeny z látky a tedy z pomíjivého materiálu. Dodnes se dochoval kurfiřtský klobouk český cca z roku 1640. Spolu s pláštěm a rukavicemi je přechováván ve Světské klenotnici vídeňského Dvorního hradu.[1] Braniborský kurfiřtský klobouk zhruba z roku 1650 je uložen v pokladnici (dómském muzeu) katedrály v Halberstadtu[2] a saský klobouk z doby kolem roku 1675 se nachází ve sbírkách královské zbrojnice[3] na drážďanském zámku. Spolu s kloboukem se ve sbírkách zbrojnice nachází i kurfiřtský ceremoniální meč vyrobený přibližně v roce 1425.[4] V roce 2013 byla podle nálezu z hrobu vyrobena replika falckého klobouku kurfiřta Jana Viléma pro město Düsseldorf, která je dočasně přechovávána při vévodském mauzoleu v kostele svatého Ondřeje.[5] Replika hannoverského klobouku je přechovávána v Bomannově muzeu v Celle a byla v roce 2014 prezentována na výstavě o hannoverské dynastii.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek "Kurfürst" na Wikiwand [online]. [cit. 2016-11-23]. S fotografií klobouku, pláště a rukavic. Dostupné online. (německy) 
  2. Článek o výstavě "Bavaria, Germania, Europa" [online]. [cit. 2016-11-23]. S fotografií klobouku. Dostupné online. (německy) 
  3. Katalog Státních uměleckých sbírek v Drážďanech [online]. [cit. 2016-11-23]. S fotografií klobouku. Dostupné online. (německy) 
  4. Turistický portál Drážďan [online]. [cit. 2016-11-23]. S fotografií klobouku a meče. Dostupné online. (německy) 
  5. Článek "Krone von Düsseldorf" [online]. [cit. 2016-11-23]. S fotografií repliky klobouku. Dostupné online. (německy) 
  6. Oficiální stránky Bomannova muzea [online]. [cit. 2016-11-23]. S fotografií repliky klobouku. Dostupné online. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]