Italské království (Svatá říše římská)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Italské království
Regnum Italiae (la)
Regno d'Italia (it)
 Italské království (středověk) 9621024
titulárně do 1801
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Italské království (tmavě zelená) jako součást Svaté říše římské (světle zelená) na počátku 11. století
Pavia (9611021)
Monza (10211801)
Milán (neformální 17141801)
obyvatelstvo
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
vznik:
961 – korunovace Oty I. italským králem v Pavii
962 – korunovace Oty I. císařem Svaté říše římské
Státní útvary a území
Předcházející:
Italské království (středověk) Italské království (středověk)
Nástupnické:
Italská republika (1802–1805) Italská republika (1802–1805)
Etrurské království Etrurské království
Spoletské vévodství Spoletské vévodství
Toskánské markrabství Toskánské markrabství
Veronské markrabství Veronské markrabství
Milánské vévodství Milánské vévodství
Papežský stát Papežský stát
Benátská republika Benátská republika
Pisánská republika Pisánská republika
Janovská republika Janovská republika
Furlánské vévodství Furlánské vévodství
Modenské vévodství Modenské vévodství
Vévodství Urbino Vévodství Urbino

Italské království (latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum, italsky Regno d'Italia, německy Königreich Italien), zpětně nazýváno také jako Říšská Itálie (německy Reichsitalien), byla monarchie Svaté říše římské rozkládající se na severu Apeninského poloostrova a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 9621024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Svatá říše římská roku 1000, italská území (světle fialově)
Státní útvary rozkládající se na území formálního Italského království v roce 1789

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k římskoněmecké říši, stalo se tak poté po odtržení Friuli. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu ke římskoněmecké říši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články[editovat | editovat zdroj]