Guelfové a ghibellini

Guelfové a ghibellíni
	konflikt: Boj o investituru, spor v Říši mezi Welfy a Štaufy
	Potyčka mezi milicemi ve městě Bologna ve 14. století, ilustrace z Kroniky Giovanniho Sercambi z Luccy
Trvání	první fáze: 1125–1186; druhá fáze: 1216–1392
Místo	severní a střední Itálie
Příčiny	boj o investituru mezi císařem a papežem, mocenský spor mezi Welfy a Štaufy v Říši o císařskou korunu
Výsledek	první fáze: Kostnický mír (1186); druhá fáze: patová situace (1392) úpadek italských svobodných komun a rozmach signorií,; oslabení císařské moci v Itálii,; interregnum po vládě Fridricha II.,; vymření štaufské dynastie,; rozšíření morové epidemie.;
Změny území	dobytí Sicílie Karlem z Anjou,; osamostatnění italských městských států a komun
Strany
první fáze (1125–1186): Svatý stolec (Papežský stát); Lombardská liga; Milán; ; druhá fáze (1216–1392):; Welfové v Říši; Lombardská liga; Sicílie Anjouvců; Papežský stát; Bologna; florentští guelfové; Milán pod della Torre; Janov; Siena; Lucca; Ferrara; Montferrat; Ancona; Patria del Friuli; Massa; Lodi; Mantova; Arezzo; Perugia; Cremona; Orvieto; Brescia; Prato; další italská města;	první fáze (1125–1186): Svatá říše římská; Pavia; Cremona; Como; Montferrat; druhá fáze (1216–1392):; Štaufové v Říši; štaufská Sicílie; Urbino; Treviso; Florencie; Milán della Torriů; Milán Viscontiů; Pisa; Siena; Modena; Montferrat; Savojsko; Saluzzo; Pavia; Terni; Massa; Arezzo; Asti; Verona; Novara; další italská města; Nikájské císařství;
Velitelé
1125–1186:; Guido da Landriano; Alexandr III.1216–1392:; Ota IV. Brunšvický; Řehoř IX.; Celestýn IV.; Jan XXII.; Celestýn IV.; Ottaviano degli Ubaldini; Karel z Anjou; Jan III. z Armagnacu; Azzo VII. d’Este; Vilém VII. z Montferratu	1125–1186 :; Fridrich Barbarossa1216–1392:; Fridrich II. Štaufský; Jindřich VII.; Ludvík IV. Bavor; Ezzelino III. da Romano; Enzio Sardinský; Manfréd Sicilský †; Guido I. da Montefeltro
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guelfové (italsky guelfi) a ghibellíni (ghibellini) byla dvě mocenská seskupení italských (i německých) šlechtických rodů a měst, která v době středověku bojovala mezi sebou o ovládnutí území střední a severní Itálie. Název ghibellini vznikl zkomolením jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů; guelfové je zase italský přepis jména rodu Welfů, kteří soupeřili s ghibellíny a stranili papežům. Konflikt vyvolal boj o investituru mezi císařem a papežem započatý roku 1075 a ukončený až Wormským konkordátem roku 1122. Boje mezi guelfy a ghibellíny v době 12. až 13. století ochromily celou Itálii a přerůstaly v občanskou válku.

Příčiny konfliktu

V době nástupu štaufské dynastie na císařský trůn (1138) se římsko-němečtí císaři snažili politicky i vojensky ovládnout území severní a střední Itálie, které formálně náleželo k Italskému království v Říši římské, avšak ve skutečnosti bylo pod silným vlivem papežů a severoitalské státy byly prakticky nezávislé.

V roce 1157 císař Fridrich Barbarossa rozšířil název Říše římské o přídavné jméno „svatá“, od té doby se nazývala Svatá říše římská (latinsky Sacrum Romanum Imperium), což mělo demonstrovat svrchovanost Říše nad územím Itálie včetně Papežského státu a císařské ambice jim vládnout. Po celý středověk měla Říše univerzalistické, nadnárodní aspirace. Navíc území střední a severní Itálie fakticky náleželo Říši, ale zdejší italské městské státy měly tendenci se osamostatňovat.

Boje mezi guelfy a ghibellíny se rozrostly také o spor ohledně nástupnictví v Sicilském království, která sice náleželo Štaufům, ale bylo lénem papežů. Po smrti Fridricha II. (1250) se papež Inocenc IV. rozhodl neudělit Konrádovi IV. království jako papežské léno. V roce 1263 uzavřel papež Urban IV. dohodu s Karlem z Anjou, který se výměnou za Království sicilské v léno neměl na oplátku snažit o ovládnutí Itálie. Karlova nadvláda, vysoké daně a expanzivní politika na Sicílii nakonec vedly k povstání zvanému Sicilské nešpory, která skončila vyhnáním Francouzů z ostrova a nastolení vlády aragonského krále Petra III. Velikého.

Boje mezi guelfy a ghibellíny skončily v roce 1392, kdy se konflikt octl v patové situaci. Politicky a kulturně však na dlouhou dobu ovlivnil Itálii. Některá města ghibellínů, která zachovávala loajalitu císaři, se dosud vyznačují červenou vlajkou s bílým křížem, zatímco města guelfů stranící papežům mají ještě dnes bílou vlajku s křížem červeným. V heraldice si některé ghibelínské rody na znamení věrnosti císaři doplňovaly znak rodu o černou říšskou orlici, jiné rody na straně guelfů zas přebíraly prvky ze znaku Anjouvců apod. Ghibellínská města si stavěla hradby s rozeklanými hranami, kdežto guelfská si budovala hranaté s otvory pro střílny.

Seznam podporujících městských států

Guelfové

Vlajka Guelfů

Guelfové (italsky guelfi) je italský přepis jména rodu Welfů. Welfové byl německý rod soupeřící se Štaufy o císařský trůn a v Itálii naopak stranili papežům a Anjouovcům. Do bojů proti Štaufům a jejich ghibellinským stoupencům je podpořili italský rod Este a italská města a italské městské státy:

Ghibellini

Vlajka Ghibellinů

Ghibellíni (italsky ghibellini) je zkomolenina jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů. Štaufové byli mocným rodem vládnoucím ve Svaté říši římské a na Sicílii. Jako císaři a zároveň králové Itálie a Sicílie nemohli nečinně přihlížet osamostatňujícím se tendencím severoitalských měst a ani nárokům Anjouovců na Sicílii. Do bojů mezi nimi a papeži se k nim přidaly italské rody Gonzaga a Scala a dále jihoněmecká knížata, která je podporovala v boji o císařský trůn vůči Welfům. K této alianci patřila italská města a italské městské státy:

A připojila se některá další, jejichž podpora byla střídavá.

Města a městské státy proměnlivé oddanosti

Poznámky

↑ Římská komuna v roce 1144 vyhnala papeže z Říma a vyhlásila republiku loajální císaři. Fridrich Barbarossa měl však větší zájem o císařskou korunovaci v Římě, postavil se na stranu papeže a vydal vůdce komuny Arnolda z Brescie papežské moci, který byl poté popraven. V roce 1193 byla papežská vláda nad Římem obnovena.

Literatura

Franco Cardini: Ghibellinen, Lexikon des Mittelalters, díl. 4, str. 1436–1438.
Franco Cardini: Guelfen, Lexikon des Mittelalters, díl. 4, str. 1763–1765.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Guelfové a ghibellini na Wikimedia Commons
Guelphs and Ghibellines

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Římská komuna v roce 1144 vyhnala papeže z Říma a vyhlásila republiku loajální císaři. Fridrich Barbarossa měl však větší zájem o císařskou korunovaci v Římě, postavil se na stranu papeže a vydal vůdce komuny Arnolda z Brescie papežské moci, který byl poté popraven. V roce 1193 byla papežská vláda nad Římem obnovena.

[p. 1]