San Miniato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
San Miniato
Città di San Miniato
Panorama města
Panorama města
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 140 m m n. m.
Stát ItálieItálie Itálie
region Toskánsko
provincie Pisa
San Miniato
San Miniato
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 102 km²
Počet obyvatel 27 950 (2018)[1]
Hustota zalidnění 274 obyv./km²
Správa
Starosta Simone Giglioli (PD) od 9. června 2019
Oficiální web www.comune.san-miniato.pi.it
Telefonní předvolba 0571
PSČ 56027
Označení vozidel PI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

San Miniato (dříve San Miniato al Tedesco) je město v provincii Pisa v oblasti Toskánska v Itálii.

San Miniato leží na historicky strategickém místě na vrcholu tří kopců, kde dominuje údolí řeky Arno, mezi údolími řek Egola a Elsa. Dřívější doplněk názvu al Tedesco („do němčiny“) jej jasně odlišoval od kláštera San Miniato al Monte ve Florencii, který je od města vzdálen asi 40 kilometrů na severovýchod. Obyvatelstvo dosáhlo k 31. prosinci 2019 počtu 27 997.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo situováno při středověké silnici via Francigena, hlavní spojovací trase mezi severní Evropou a Římem. Stojí také na křižovatce silnic Florencie–Pisa a Lucca–Siena. Po staletí bylo město proto vystaveno neustálému proudění spřátelených i nepřátelských armád, obchodníků se různým zbožím a cestujícím z blízka i z dálky. Archeologické nálezy dosvědčují osídlení okolí města od paleolitu. Jako antické sídlo bylo známo Etruskům i Římanům, kteří tu zřídili vojenskou stanici „Quarto“.

Věž císaře Fridricha II.
Dóm

První zmínka v historických dokumentech je o vesnici postavené Langobardy roku 793 kolem kaple zasvěcené Svatému Miniatovi. Do konce 10. století se San Miniato rozrostlo na početnou a opevněnou osadu, oddělenou příkopem a chráněnou hradem postaveným císařem Otou I. Velikým. V roce 1116 se nový císařský vikář pro Toskánsko jménem Rabodo usadil v San Miniatu namísto Florencie, a přesunul sem církevní vládu. Označení al Tedesco se ve 12.-13. století pojilo s fakty, že se zde usazovali Němci a jako císařští vikáři vládli v Toskánsku většinou taky Němci.

První kamenné hradby s obrannými věžemi byly vystavěny ve 12. století za italské vlády císaře Fridricha Barbarossy z dynastie Štaufů. Za jeho vnuka Fridricha II. bylo město dále opevněno širšími hradbami a dalším obranným valem, byla vystavěna Rocca s věží. Během posledních let 13. století a ve 14. století bylo San Miniato vtaženo do pokračujícího politického konfliktu mezi stranami ghibellinů a guelfů. Zpočátku patřilo ghibellinům, od roku 1291 guelfům, ve spojenectví s Florencií v roce 1307 bojovalo proti ghibellinskému Arezzu. V roce 1347 se San Miniato dostalo pod florentskou nadvládu. Jen na krátkou dobu let 1367–1370 se na popud Pisy proti Florencii vzbouřilo. Samostatné bylo také v období let 1777–1779 po dobytí Napoleonem. Kanovníkem zde byl Napoleonův příbuzný Filip Bonaparte, jeho palác s pamětní tabulkou o Napoleonově návštěvě se dochovaly. Jako dosavadní součást velkovévodství Toskánského bylo San Miniato po vyhnání velkovévodů roku 1860 včleněno do nově vytvořeného Italského království.

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Věž císaře Fridricha II. Štaufského ze 13. století
  • Katedrála: Dóm Nanebevzetí Panny Marie a sv. Genesia, původně románská trojlodní bazilika vícekrát přestavěná
  • Diecézní muzeum (vedle katedrály), cenná sbírka gotického až barokního umění, mj. Lorenzo Monaco, Filippo Lippi, Andrea Verrocchio, Giambattista Tiepolo[2]
  • Palazzo vescovile – biskupský palác (hrad), sídlo městské správy
  • Palazzo dei Vicari (nyní hotel), dal vystavět římský císař Oto IV., dochovaly se románské fresky
  • Palazzo comunale – gotická budova radnice ze 14. století
  • Palazzo Grifone – renesanční budova
  • Chiesa San Domenico – kostel sv. Dominika ze 14. století, cenná výzdoba interiéru: reliéf z terakoty vytvořil Luca della Robbia, fresky Masolino da Panicale, sochu jednoho náhrobku vytvořil Donatello
  • Chiesa San Francesco − kostel minoritů, jejich konvent roku 1221 otevřel osobně sv. František z Assissi

Slavnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Každoročně 25. srpna se slaví svátek sv. Genesia.
  • Od roku 1969 se každoročně po 3 víkendy v listopadu koná gastronomická slavnost bílého čokoládového truffelu (Mostra Mercato Nazionale del Tartufo Bianco di San Miniato).[3]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ABEND, B., SCHLIEBITZ, A. a kol.: Itálie, průvodce. Marco Polo Praha 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]