Přeskočit na obsah

D’Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Estenští)
Na tento článek je přesměrováno heslo Este. O padovském městě pojednává článek Este (Padova).
D’Este (Estenští)
znak rodu
ZeměSvatá říše římská, Bavorsko, Sasko,
Hannoversko, Spojené království,
Brunšvicko, Modena
Titulyřímsko-německý císař
Král Spojeného království
král Hannoverský
Hannoverský kurfiřt
Brunšvicko-Lüneburský vévoda
Brunšvický vévoda
Bavorský vévoda
Saský vévoda
Modenský vévoda
Toskánský markrabě
ZakladatelAzzo II.
Rok založenícca 815
Konec vlády1803Modena
1866Hannoversko
1901Spojené království
1918Brunšvicko
Poslední vládceErcole III. - Modena
Jiří V. - Hannoversko
královna Viktorie - Spojené království
Arnošt August Brunšvický - Brunšvicko
Současná hlavaArnošt August V.
Větve roduWelfové (Welf-Este)

markrabata d'Este (Fulc-Este) (†)

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

D’Este, někdy také Estenští (německy Este, italsky Este) jsou starobylý evropský šlechtický a panovnický rod původem z italského města Ferrara, který v dalších staletích vládl v rozličných státech v Německu, Itálii a jinde. Za zakladatele rodu je uváděn Azzo II. markrabě estenský (997–1097) z rodu Obertenghiů, jehož syny se rod rozdělil na dvě větve:

Azzo II. měl ještě třetího syna Huga V., který byl hrabětem z Maine.

Související informace naleznete také v článku Welfové.

Mladší větev Welfů

[editovat | editovat zdroj]

Brunšvičtí vévodové (Brunšvick-Wolfenbüttel)

Znak vévodství Brunšvického
Znak vévodství Brunšvického

linie Brunšvick-Bevern

  • Karel II. (1815–1830)
  • Vilém (1830–1884)
  • 18841913, princ Arnošt Augustus Hannoverský se vzdal svých práv ve prospěch pruské administrativy, období císařských regentů

Dynastie Hannoverská

  • Arnošt Augustus (1913–1918), syn posledního hannoverského korunního prince, hlava Hannoverské dynastie (1923–1953)

Hannoverská dynastie

[editovat | editovat zdroj]

Kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicka-Lüneburska

Podrobnější informace naleznete v článku Brunšvicko-lüneburské kurfiřtství.

Králové Hannoverští

Znak království Hannoverského
Znak království Hannoverského
Podrobnější informace naleznete v článku Hannoverské království.

Hannoverské království vzniklo v říjnu roku 1814 rozhodnutím Vídeňského kongresu. Britský král Jiří III. tak po napoleonských válkách získal zpět své hannoverské državy. Kongres rovněž rozhodl o územní výměně s Pruským královstvím, díky níž rozloha Hannoverska podstatně vzrostla.

Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho dcera Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie. Stalo se to díky starému německému následnickému řádu, tj. polosalickému zákonu, díky němuž může žena vládnout pouze pokud rod nemá muže schopné vlády.

Při hlasování v Německém spolku 14. června 1866 podpořilo Hannoversko návrh na mobilizaci spolkových vojsk proti Prusku, což o den později vedlo k vyhlášení války ze strany Pruska. Hannoverská armáda ještě zvítězila v bitvě u Langensalzy (27. června 1866), o dva dny později však musela kapitulovat. Král Jiří V. byl zbaven trůnu a Hannoversko bylo připojeno k Prusku jako provincie.

Králové Spojeného království Velké Británie a Irska

Znak Spojeného království Velké Británie a Irska
Znak Spojeného království Velké Británie a Irska
Podrobnější informace naleznete v článcích Spojené království Velké Británie a Irska a Zákon o nástupnictví.

Syn hannoverského kurfiřta Jiří Ludvík zdědil na základě Zákona o nástupnictví roku 1714 britský trůn jako Jiří I. Britští králové vládli do roku 1814 současně jako kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicko-Lüneburští, od roku 1814 jako králové Hannoverští. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho neteř Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie.

Italská větev

[editovat | editovat zdroj]

Markrabata estenská

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam estenských markrabat.

Pánové ferrarští a modenští

[editovat | editovat zdroj]
Znak pánů ferrarských a modenských (1431)
Znak pánů ferrarských a modenských (1431)

Ferrarští a modenští vévodové

[editovat | editovat zdroj]
Znak vévodství ferrarského
Znak vévodství ferrarského
Související informace naleznete také v článku Seznam ferrarských panovníků.

Modenští vévodové

[editovat | editovat zdroj]
Znak vévodství modenského
Znak vévodství modenského
Související informace naleznete také v článku Seznam modenských panovníků.

Větev Rakousko-Este (Lotrinkové)

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Rakouští-Este.
Znak vévodství modenského za vlády Lotrinků
Znak vévodství modenského za vlády Lotrinků

Po smrti Ercola III. zdědil vévodský titul jeho zeť Ferdinand Rakouský-d'Este (zemřel roku 1806). Po pádu Napoleona se mohl jeho syn jako František IV. (Francesco) ujmout svého dědictví v Itálii. Krátce poté také zdědil po své matce území Massy a Carrary.

Habsbursko-lotrinští vévodové byli v roce 1831 a 1848 vyhnáni, v obou případech se však poměrně rychle vrátili k moci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl syn Františka IV., vévoda František V. opět donucen uprchnout, tentokrát již definitivně. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoitalské provincie, které byly v březnu 1860 anektovány Sardinským královstvím. František V. zemřel v roce 1875 bez následníka a tak připadl titul vévody modenského rakouské větve rodu resp. podle dohody arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi d'Este ad personam. Po jeho smrti přešel titul přes císaře Karla I., jeho syna Roberta (který založil novou lotrinskou větev d'Este) a z něho na jeho syna Lorenze.

Modenští vévodové z rodu Lotrinků-Este

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]