Přeskočit na obsah

Alfons II. d'Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfons II.
Alfons II. d'Este
Alfons II. d'Este
Narození22. listopadu 1533
Ferrara
Úmrtí27. října 1597 (ve věku 63 let)
Ferrara
Místo pohřbeníklášter Corpus Domini ve Ferraře
Povoláníkondotiér
OceněníŘád sv. Michala
PředchůdceHerkules II. d'Este
NásledovníkCaesar d'Este
ChoťLucrezia Medicejská
Barbora Habsburská
Markéta Gonzagová
RodičeHerkules II. Estenský[1] a Renata Francouzská[1]
RodEstenští
PříbuzníLudvík Estenský, Anna Estenská, Eleonora Estenská a Lukrecie Estenská (sourozenci)
Hypolit II. Estenský (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons II. d'Este (24. listopadu 1533 Ferrara27. října 1597 Ferrara) byl vévodou ferrarským a modenským v letech 1559 až 1597. Byl příslušníkem rodu Este.

Byl nejstarším synem Herkula II. d'Este a Renaty Francouzské, dcery Ludvíka XII. Francouzského a Anny Bretaňské a byl pátým a posledním vévodou Ferrary.[2]

V mládí bojoval ve službách Jindřicha II. Francouzského proti Habsburkům. Brzy po jeho nástupu na trůn byl papežem Piem IV. donucen poslat svou matku zpátky do Francie kvůli jejímu kalvínskému vyznání. Za jeho vlády v roce 1570 postihla Ferraru série silných zemětřesení. V roce 1583 se spojil s císařem Rudolfem II. ve válce proti Turkům v Uhrách.

V průběhu padesátých let 16. století projevoval Alfons zvýšený zájem o pěvce kastráty. Tato skutečnost, společně s bezdětností, přiměla některé historiky ke spekulacím o vévodově sexuální orientaci.  

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se celkem třikrát:

Neměl žádné děti, ať už legitimní či nikoli.

Následnictví

[editovat | editovat zdroj]

S Alfonsem II. vymřela v roce 1597 hlavní linie rodu Este. Císař Rudolf II. uznal jako jeho dědice Alfonsova bratrance Caesara d'Este z vedlejší rodové větve. Ten nadále vládl v Modenském vévodství, které bylo součástí Svaté říše římské. Jako vévodu z Este a dědice Alfonse II. jej však uznal pouze císař, papež nikoli. V roce 1598 proto bylo papežem Klementem VIII. Ferrarské vévodství začleněno do Papežského státu. Po Alfonsově smrti musel Caesar d'Este a jeho rodina opustit město a vláda byla předána do rukou papežského legáta.[4]

Patron umění a věd

[editovat | editovat zdroj]

Za vlády Alfonse II. dosáhla Ferrara své největší slávy. Alfons byl mimo jiné patronem Torquata Tassa, Giovanniho Battisty Guariniho a Caesara Cremoniniho. Po vzoru svých předků upřednostňoval umění a vědy. Kromě mateřské italštiny ovládal také latinu a francouzštinu. Jeho dvorním varhaníkem byl Luzzasco Luzzaschi.

Navíc sponzoroval Concerto delle donne, hudební skupinu, která byla kopírována po celé Itálii. Také obnovil hrad Estenských ve Ferraře, poškozený zemětřesením v roce 1570.

Tyto jeho výdaje však vyprázdnily vévodskou pokladnici.

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Vévoda Alfons II. inspiroval Roberta Browninga ke složení básně Má poslední vévodkyně.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Niccolò III. d'Este
 
 
Ercole I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Ricciarda ze Saluzza
 
 
Alfons I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Ferrante
 
 
Eleonora Neapolská
 
 
 
 
 
 
Isabella z Chiaromonte
 
 
Herkules II. d'Este
 
 
 
 
 
 
Jofré Llançol i Escrivà
 
 
Alexandr VI.
 
 
 
 
 
 
Isabell de Borgia y Cavanilles
 
 
Lucrezia Borgia
 
 
 
 
 
 
Giacommo Cattanei
 
 
Vannozza dei Cattanei
 
 
 
 
 
 
Mencia Pinctoris
 
Alfons II. d'Este
 
 
 
 
 
Ludvík z Valois
 
 
Karel Orleánský
 
 
 
 
 
 
Valentina Visconti
 
 
Ludvík XII.
 
 
 
 
 
 
Adolf I. Klevský
 
 
Marie Klevská
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Renata Francouzská
 
 
 
 
 
 
Richard Bretaňský
 
 
František II. Bretaňský
 
 
 
 
 
 
Marguerite d'Orléans
 
 
Anna Bretaňská
 
 
 
 
 
 
Gaston IV. z Foix
 
 
Markéta z Foix
 
 
 
 
 
 
Eleonora Navarrská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso II d'Este, Duke of Ferrara na anglické Wikipedii.

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Este, Alfonso, II, D' (1533 - 1597). (2006). In J. Hale (Ed.), Thames & Hudson Dictionary of the Italian renaissance, the. London, United Kingdom: Thames & Hudson. Retrieved from https://learn.sfcc.edu/login?url=http://search.credoreference.com/content/entry/thir/este_alfonso_ii_d_1533_1597/0 Archivováno 1. 8. 2020 na Wayback Machine.
  3. Murphy, Caroline P. Murder of a Medici Princess. Oxford: Oxford University Press, 2008. p. 70. ISBN 978-0-19-531439-7
  4. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-01. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]