Papežský legát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Papežský legát je vyslancem a reprezentantem papeže s církevním či diplomatickým posláním, jenž je zmocněn, aby v papežově jménu jednal jako jeho osobní reprezentant.

Legáta ustanovuje přímo papež, když je poslán k vládě státu nebo k zasedání koncilu.

Historické podoby legátů[editovat | editovat zdroj]

V různých dobách existovali různé druhy legátů:

Současné užití[editovat | editovat zdroj]

Současné kanonické i mezinárodní právo zná následující druhy legátů:

  • legatus a latere – nejvyšší druh legáta, jenž musí být kardinálem (na úrovni velvyslance zvláštní mise, jenž má za úkol splnit konkrétní úkol, např. být prostředníkem ve vyjednávání mezi státy či účast na protokolárních akcích jako korunovace, pohřeb, slavnostní bohoslužby...) Tento legát má být "Alter ego" (druhým já) papeže.
  • nuncius – vyslanec s diplomatickým posláním, obyčejně titulární arcibiskup (na úrovni velvyslance)
  • internuncius – nuncius-diplomat druhého řádu (na úrovni vyslance)
  • apoštolský delegát – reprezentant bez diplomatického statutu (na úrovni chargé d'affaires)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kalous Antonín, Plenitudo Potestatis in Partibus ? Papežští legáti a nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno, Matice moravská 2010, ISBN 978-80-86488-75-2.