Alfons I. d'Este

Alfons I. d'Este
	Vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia
	Alfons, opírající se o dělo a držící meč, Tizian
Narození	21. července 1476; Subiaco, Papežský stát
Úmrtí	31. října 1534; Ferrara, Ferrarské vévodství
Manželky	Anna Marie Sforza; Lucrezia Borgia; Laura Dianti
Potomci	Alexandr d'Este; Herkules II. d'Este; Hipolyt II. d'Este; Alexandr d'Este; Eleonora d'Este; František d'Este; Isabela Marie d'Este; Alfons d'Este
Rod	Estenští
Otec	Herkules I. Estenský
Matka	Eleonora Neapolská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons I. d'Este (21. července 1476, Subiaco – 31. října 1534) byl vévodou z Ferrary během války ligy z Cambrai.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alfons se narodil jako syn Herkula I. Estenského a Eleonory Neapolské. Vévodou se stal po smrti svého otce v roce 1505. V prvním roce své vlády odhalil spiknutí svého bratra Ferranta a nevlastního bratra Gulia namířené proti němu a jeho dalšímu bratrovi Hipolytovi. V září 1506 se konal soud za urážku majestátu a velezradu a podle očekávání byl vynesen rozsudek smrti, ale právě když se Ferrante a Giulio chystali vyjít k šibenici, byli informováni, že vévoda změnil svůj trest na doživotí. Byli odvedeni pryč do dvou cel v Torre dei Leoni. Ferrante zemřel ve své cele po 34 letech věznění, zatímco Gulio v té své zůstal až o svého omilostnění v roce 1559, po 53 letech věznění. Po propuštění byl Giulio v ulicích Ferrary zesměšňován kvůli zastaralému oblečení a zemřel v roce 1561.

V italských válkách si Alfonso zachoval svou nejistou pozici mezi soupeřícími mocnostmi díky flexibilitě a bdělosti a bezkonkurenčnímu opevnění Ferrary; vstoupil do ligy z Cambrai proti Benátkám a zůstal spojencem francouzského krále Ludvíka XII. i poté, co papež Julius II. uzavřel mír s Benátkami. Když se Boloňští vzbouřili proti Juliovi a svrhli Michelangelovu bronzovou sochu papeže z výšky brány, Alfons přijal střepy a přepracoval je jako dělo La Giulia, které postavil na hradby hradu: v roce 1510 jej Julius exkomunikoval a prohlásil, že jeho léna propadají, čímž se Ferrara připojila k Papežskému státu; Alfons poté úspěšně bojoval proti Benátkám a papežské armádě, zvítězil v bitvě u Poleselly, získal Bolognu a sehrál hlavní roli ve francouzském vítězství v bitvě u Ravenny (1512). Tyto úspěchy byly založeny na Ferrarském dělostřelectvu vyrobeném v jeho vlastní slévárně, která byla nejlepší své doby. Na obou portrétech od Tiziana pózuje s rukou přes ústí jednoho ze svých děl.

V letech 1526–1527 se účastnil výpravy Karla V., císaře Svaté říše římské a krále španělského, proti papeži Klementovi VII. a v roce 1530 jej papež znovu uznal jako vlastníka ztracených vévodství Modena a Reggio.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1491 se čtrnáctiletý Alfons oženil s Annou Marií Sforzou, neteří milánského vévody Lodovica. Svatba, řízená Leonardem da Vinci, byla dvojitá; Alfonsova sestra Beatrice se vdávala za vévodu Lodovica.

Politicky sjednané sňatky měly utužit vztahy mezi oběma rodinami. 3. ledna 1497 však Beatrice zemřela a 30. listopadu téhož roku ji následovala také Anna Marie, což znamenalo konec dobrých vztahů.

V roce 1502 se Alfons podruhé oženil s Lucrezií Borgiou, dcerou papeže Alexandra VI. Měl s ní několik potomků:

Alexandr d'Este (*/† 1505)
Herkules II. d'Este (5. dubna 1508 – 3. října 1559), vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia, ⚭ 1528 Renata Francouzská (25. října 1510 – 12. června 1574)
Hipolyt II. d'Este (25. srpna 1509 – 1. prosince 1572), kardinál
Alexandr d'Este (1514–1516)
Eleonora d'Este (3. července 1515 – 15. července 1575), jeptiška
František d'Este (1. listopadu 1516 – 2. února 1578)
Isabela Marie d'Este (*/† 14. června 1519)

Po Lucreziině smrti 24. června 1519 se oženil se svou milenkou Laurou Dianti, se kterou měl nemanželského syna, jenž byl později legitimizován: