Vídeňský kongres

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Vídeňský kongres (1515).
Státní hranice po kongresu, 1815.
Vídeňský kongres (Jean-Baptiste Isabey), 1819

Vídeňský kongres bylo setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv. Kongres se konal od 1. října (někdy je uváděno 16. nebo také 18. září) 1814 do 9. června 1815[1] ve Vídni pod předsednictvím rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I., který byl ve funkci předsedajícího pravidelně zastupován ministrem zahraničí Klemensem Metternichem. Kongres tedy začal již po první abdikaci Napoleona Bonaparta v roce 1814 a pokračoval až do doby těsně před jeho definitivní porážkou v bitvě u Waterloo dne 18. června 1815. Pro své téměř každodenní plesy, které byly pořádány hlavně v salónech význačných šlechtičen, a výlety pro hosty je také nazýván tančící kongres. Na Vídeňském kongresu bylo poprvé postulováno právo národů na sebeurčení.

Myšlenky kongresu[editovat | editovat zdroj]

Hlavní myšlenky, ke kterým byl kongres veden:

  • Restaurace – snaha o nastolení do původního stavu do doby před Velkou Francouzskou revoluci a obnovit feudální a klerikální uspořádání, uspokojit územní požadavky vítězných velmocí a na trůny dosadit původní panovnické rody – legitimismus.
  • Kvietismus – snaha o naprostý klid v Evropě, snaha zabránit revolucím za každou cenu.

Územní změny[editovat | editovat zdroj]

Největší územní změny zaznamenaly vítězné mocnosti, tedy Rakousko, Rusko a Prusko.

Změnit se však muselo i Napoleonem rozvrácené Německo. Vídeňský kongres zde vytvořil Německý spolek, což bylo volné soustátí 39 zemí, ke kterým patřily Rakouské císařství (včetně Království českého a Markrabství Moravského) a Pruské království.

Povýšení zemí[editovat | editovat zdroj]

Na vídeňském kongresu byly také jako odměna a uznání za účast v protifrancouzské koalici (od r. 1813) povýšeny některé země:

Dále bylo na kongresu potvrzeno povýšení těchto zemí, provedené Napoleonem:

Svatá aliance[editovat | editovat zdroj]

Svatá aliance bylo spojenectví Ruska, Rakouska a Pruska, které mělo dohlížet na dodržování kvietismu na základě „křesťanské solidarity“ (nehledě na to, že Romanovci byli pravoslavní, Habsburko-Lotrinkové katolíci a Hohenzollernové luteráni). Tato aliance byla vlastně ztělesněním reakční spolupráce.

Jelikož tvůrcem politiky rovnováhy byl do značné míry kníže Metternich, mluvíme někdy také o metternichovském systému. Ráz této politiky, která fungovala v Evropě od vídeňského kongresu v podstatě až do první světové války, označujeme také jako koncert velmocí.

Revoluční myšlenky však nezapadly a již po několika letech se v Evropě projevila touha lidí i celých národů po svobodě.

Významní účastníci[editovat | editovat zdroj]

Klemens Wenzel von Metternich, Rakousko

Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, Francie

Fridrich Vilém III., Prusko

František I. Rakouský, Rakousko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. velvyslanectvi.com

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TARABA, Luboš, Vídeňský kongres, salony, kuloáry, budoáry, Baset, Praha 2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]