Fridrich Vilém III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fridrich Vilém III. Pruský
Narození3. srpna 1770
Postupim
Úmrtí7. června 1840 (ve věku 69 let)
Berlín
Místo pohřbeníMauzoleum v zámeckém parku Charlottenburgu
Povoláníhudební skladatel a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1814)
velkokříž Vojenského řádu Vilémova (1821)
velkokříž Řádu čestné legie
Řád sv. Jiří 4. třídy
Řád sv. Ondřeje
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkalvinismus
ChoťLuisa Meklenbursko-Střelická (1793–1810)[1]
Augusta z Harrachu (1824–1840)[1]
DětiFridrich Vilém IV.
Vilém I. Pruský
Šarlota Pruská
Karel Pruský
Alexandrina Pruská
Luisa Pruská
… více na Wikidatech
RodičeFridrich Vilém II. Pruský a Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
RodHohenzollernové
PříbuzníFrederika Pruská, Ludvík Karel Pruský, Vilemína Pruská, Augusta Pruská, Jindřich Pruský, Vilém Pruský, unnamed daughter von Hohenzollern, Ulrike Sophie von Berckholzen, Christiane Sophie Friederike von Lützenberg, Count Alexander von der Mark, Countess Marianne von der Mark, Gustav Adolf Wilhelm von Ingenheim, Friedrich Wilhelm Graf von Brandenburg a Countess Julie von Brandenburg (sourozenci)
Funkcepruský král (Prusko; 1797–1840)
kurfiřt
markrabě (Braniborské markrabství)
PodpisFridrich Vilém III. Pruský – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich Vilém III. (německy Friedrich Wilhelm III.) (3. srpna 1770, Postupim, Prusko7. června 1840, Berlín, Prusko) byl v letech 17971840 pátý pruský král a braniborský markrabě, a jako Fridrich Vilém IV. v letech 1797 až 1806 braniborský kurfiřt. Pocházel z rodu Hohenzollernů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Fridrich Vilém s manželkou Luisou.

Narodil se roku 1770 v Postupimi jako syn pruského krále a braniborského kurfiřta Fridricha Viléma II. a Frederiky Hesensko-Darmstadtské. Během svého dětství se projevoval jako stydlivý a zdrženlivý chlapec, což bylo přičiněno jeho málomluvností, vypouštěním zájmen a používáním skrovné vojenské řeči.

Dne 24. prosince 1793 se oženil s Luisou Meklenbursko-Střelickou, s níž měl deset dětí. Ve svém paláci v ulici Unter den Linden v Berlíně vedl korunní princ měšťanský život v bezproblémovém manželství. Tohoto životního stylu se nevzdal ani po korunovaci na pruského krále v roce 1797. Protivil se mu morální úpadek na dvoře jeho otce (hlavně intriky a aféry), proto se zde pokusil o obnovu mravnosti. Toto úsilí šlo dokonce tak daleko, že nechal téměř okamžitě po svém nástupu na trůn odstranit sochu Johanna Gottfrieda Schadowa, na které byly znázorněny jeho manželka a její sestra (Frederika Meklenbursko-Střelická). Nadto také neprojevoval mnoho zájmu pro umění a literaturu.

Po předčasné smrti královny Luisy v roce 1810 se dlouho neoženil, až v roce 1824 uzavřel morganatický sňatek s hraběnkou Augustou von Harrach; toto manželství zůstalo bezdětné.

Války s Francií[editovat | editovat zdroj]

Jeho politika byla stejně jako on sám zdrženlivá a nevýrazná. Reformy probíhaly jen velmi pomalu a jeho neutrální politika na mezinárodní scéně byla neúspěšná, jelikož Francie stále okupovala levobřežní území Rýna. Navíc se vytvořila koalice Velké Británie, Ruska a Rakouska, která následně zahájila tzv. druhou koaliční válku. Francie sice vyšla z této války oslabena, ale její vliv na Prusko stále rostl. Německo bylo v následujících letech Francií značně přetvořeno. V rámci tzv. mediatizace německých zemí zaniklo mnoho malých státečků a svobodných měst. Zpočátku Prusko profitovalo ze své neutrality, z Napoleonovy vůle mělo dokonce obdržet anglické Hannoversko, postupně se ale dostalo do mezinárodní izolace. Přestože Francie nakonec porušila i neutralitu severoněmeckých států, zastával Fridrich Vilém stále stejnou politiku a přispěl tak k úpadku Svaté říše římské a nepřímo také k vítězství Francie nad Ruskem a Rakouskem.

V roce 1806 se zavázal Rusku, že neposkytne Napoleonovi vojáky pro jeho plánovaný vpád do této země. Později vydal Francii ultimátum, ve kterém stanovil požadavek na stažení všech francouzských vojsk z jižního Německa. Toto ultimátum přišlo v době po porážce Rakušanů a Rusů v bitvě u Slavkova a francouzského triumfu, proto ho Napoleon ignoroval a místo toho vyhlásil dne 9. října 1806 Prusku válku. V bitvě u Saalfeldu z 10. října téhož roku padl u dvora velmi vlivný princ Ludvík Ferdinand, synovec Fridricha II. V následující bitvě u Jeny byla pruská armáda zničena a Fridrich Vilém musel uprchnout do Memelu ve Východním Prusku. Dne 9. července 1807 byl nucen podepsat tzv. Tylžský mír, ve kterém ztratilo Prusko všechna území západně od řeky Labe a také velkou část území, získaného během dělení Polska.

Tento úpadek pruského státu byl vhodným momentem pro zavedení reforem, které Fridrich Vilém začal jen s velkou nechutí. Tyto reformy však byly výrazně prosazovány politiky, jako byli Karl August von Hardenberg, Heinrich Friedrich Karl vom und zum Stein, Wilhelm von Humboldt, a vojáky, mezi nimiž figurovali August Neidhardt von Gneisenau a Gerhard von Scharnhorst. Situace země, ale také vztah mezi lidem a králem se v důsledku těchto změn citelně zlepšily.

Dne 24. února 1812 musel na nátlak Francouzů vstoupit do válečného stavu s Ruskem. Prusko vypravilo kontingent svých vojáků, který se účastnil po boku Grande Armée Napoleonova tažení do Ruska. Nutná potřeba vojáků vedla v Prusku k vyhlášení branné povinnosti „po dobu války“ ze dne 9. února 1813, která však zůstala později zachována. Po pohromě napoleonské armády při ruském tažení vyhlásil Fridrich Vilém 16. března 1813 Francii válku. Na pruskou armádu, reorganizovanou branným zákonem z roku 1814, uvolnil velké finanční prostředky. Např. 11. března 1815 vydal Příkaz na znovuopevnění města Koblenze a pevnosti Ehrenbreitstein (Order zur Neubefestigung der Stadt Coblenz und der Festung Ehrenbreitstein), na jehož základě vznikla koblenzská pevnost, jeden z nejrozsáhlejších pevnostních systémů v Evropě, postavená podle nejmodernějších způsobů.

Reformy[editovat | editovat zdroj]

Zanedbáno za jeho vlády nebylo ani školství. Dne 11. srpna 1806 nařídil založení prvního pruského ústavu pro slepce. V roce 1810 byla založena Wilhelmem Humboldtem první berlínská Univerzita Fridricha Viléma (Friedrich-Wilhelms-Universität, dnes Humboldtova univerzita v Berlíně), následujícího roku Slezská univerzita Fridricha Viléma ve Vratislavi (Schlesische Friedrich-Wilhelms-Universität, dnes Vratislavská univerzita) a také Rýnská univerzita Fridricha Viléma v Bonnu (Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität, dodnes stejný název).

V roce 1817 pak sjednotil kalvinisty a luterány do tzv. Unie (Evangelische Kirche in Preußen). Dne 11. března 1812 bylo z iniciativy krále na 30 000 pruských Židů zrovnoprávněno díky tzv. Judenediktu s křesťanským obyvatelstvem.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Fridrich I. Pruský
 
 
Fridrich Vilém I.
 
 
 
 
 
 
Žofie Šarlota Hannoverská
 
 
August Vilém Pruský
 
 
 
 
 
 
Jiří I. Anglický
 
 
Žofie Dorotea Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Albert I. Brunšvický
 
 
Ferdinand Albert II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
Kristína Hesenská
 
 
Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Šarlota Braniborsko-Ansbašská
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Johan Reinhard III. Hanau-Lichtenberský
 
 
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 
 
 
 
Dorotea Frederika Braniborsko-Ansbašská
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Kristián II. Zweibrückensko-Birkenfeldský
 
 
Kristián III. Falcko-Zweibrückenský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Agáta Rappoltsteinská
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Crato Nasavsko-Saarbrückenský
 
 
Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
 
 
 
 
 
Filipína Henrieta z Hohenlohe-Langenburgu
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Wilhelm III. (Preußen) na německé Wikipedii.

  1. a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fridrich Vilém III.
Znak z doby nástupu Braniborský kurfiřt
Fridrich Vilém IV.
17971806
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Fridrich Vilém III.
Znak z doby nástupu Braniborský markrabě
Fridrich Vilém IV.
17971815
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-