Korunovace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem v chrámu sv. Víta v Praze 1836. Akvarel od Eduarda Gurka
Korunovace Matyáše římskoněmeckým císařem v roce 1612 na dobovém mědirytu

Korunovace (či investitura) panovníka (například císaře, krále, faraóna, šáha, cara, císařovny, královny či carevny) je slavnostní ceremoniál, při kterém významný církevní činitel, zpravidla metropolita, na významném - posvátném místě (zpravidla před hlavním oltářem chrámu, katedrály) vyvolenému uchazeči ve slavnostním oděvu (jímž jsou nejčastěji korunovační plášť, korunovační rukavice a korunovační střevíce), uděluje obzvláštní moc a výsady ovládnout církev, stát a lid. Na znamení této moci mu na hlavu vkládá korunu, do rukou žezlo, jablko, prsten, případně meč, souhrnně nazývané korunovační klenoty, korunovační insignie neboli regalia.

První korunovace v dějinách jsou popsány ve Starém zákoně, od nich se odvíjí křesťanská tradice panovníků, kteří jsou zástupci Boha na zemi. Existují také výjimky korunovací, například císař Napoleon Bonaparte se korunoval sám, jindy byli korunováni králové dva, či jmenován vzdorokrál bez korunovace. Po korunovaci některých nezletilých králů následovala vláda regentky - matky nebo správce království. Například za nezletilého Ladislava Pohrobka vládl Jiří z Poděbrad. Po korunovaci se panovník s korunovačními klenoty na znamení své vlády posadí na trůn pod baldachýn, což je stejně jako slavnostní postoj tzv. majestát.

Pořádek korunovace ve většině zemí stanoví starobylý Korunovační řád. Korunovační řád českých králů pochází z poloviny 40. let 14. století, ještě starší jsou Korunovační řád římských císařů, francouzských či anglických králů. Kromě praktických úkonů korunovační řád obsahuje obřadní průvody, obřadní dialogy (tzv. skrutinium a aklamaci), modlitby a zpěvy. Součástí korunovace je korunovační průvod, korunovační mše (při které se užívá zlatý korunovační kříž a korunovační evangeliář), následuje rozhazování korunovační mince[1] a korunovační hostina.

dědičné monarchii je podle zákonů dědičnosti novým panovníkem jmenován následník trůnu (obvykle korunní princ – nejstarší syn).

Obecné informace[editovat | editovat zdroj]

Zpravidla bývají monarchové, tedy králové a císaři nebo královny či císařovny, uvedeni do úřadu korunovací. Ne však ve všech zemích je takové dosazení do úřadu běžné, např. Španělsko takovou tradici nemá.

Korunovací je však též uzavřena vazalská smlouva s poddanými. Naopak nový panovník stvrzuje všechna práva a privilegia, jež platí v jeho říši.

Čechách byl poprvé korunován v roce 1085 Přemyslovec Vratislav II., poslední korunovace proběhla 7. září 1836, kdy byl korunován Ferdinand V.

Korunovace podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Albánie[editovat | editovat zdroj]

Jediná korunovace albánského krále proběhla 1. září 1928, kdy byl korunován král Zog I. Tento jediný evropský muslimský král při své korunovaci přísahal jak na Bibli, tak na Korán.

Bhútán[editovat | editovat zdroj]

Králové Bhútánu jsou tradičně korunováni tzv. Havraní korunou v buddhistickém ceremoniálu konajícím se v pro tento účel speciálně vybraném datu. Poslední bhútánská korunovace proběhla 6. listopadu 2008, kdy byl korunován Džigme Khesar Namgjal Wangčhug.

Bosna[editovat | editovat zdroj]

Poslední korunovace bosenského krále proběhla v listopadu 1461 v kostele P. Marie v Jajci, kdy byl korunován Štepán Tomaševič, a to korunou, kterou osobně poslal do Bosny papež Pius II.

Brazílie[editovat | editovat zdroj]

Korunovace císaře Pedra I. (1822, Brazílie)

První korunovace brazilského císaře proběhla 1. prosince 1822, kdy byl v Katedrála Naší Paní z hory Karmel v Riu de Janeiru korunován biskupem z Ria de Janeira císař Pedro I. Následující a poslední korunovace proběhla 18. července 1841, kdy byl ve stejné katedrále korunován biskupem ze São Salvador da Bahia a primasem brazilským jeho syn Pedro II. Korunovace byla prováděna brazilskou císařskou korunou. Brazilská ústava požadovala aby byl panovník v době korunovace stár minimálně osmnáct let.

České země[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace českých panovníků.

První královská korunovace v českých zemích se uskutečnila 15. června 1086, kdy byl korunován první český Vratislav I. Poslední česká královská korunovace proběhla 7. září 1836, kdy byl v Praze v chrámu sv. Víta korunován král Ferdinand V. (rakouský císař Ferdinand I.)

Dánsko[editovat | editovat zdroj]

Poslední dánská královská korunovace proběhla 28. června 1840, kdy byl v kapli královského zámku Frederiksborg pomazán král Kristián VIII.. K samotné korunovaci nedošlo, jelikož král již přicházel s korunou na hlavě. Tento rituál nahradil plnohodnotnou korunovaci při zavedení absolutismu v roce 1660. Při zavedení ústavy v roce 1849 byl i tento rituál zrušen.

Etiopie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace etiopských panovníků.

Poslední korunovace etiopského císaře proběhla 2. listopadu 1930, kdy byl v Katedrále svatého Jiří v Addis Abebě korunován císař Haile Selassie.

Manželka císaře byla původně dle etiopské tradice korunována v paláci tři dny po císařově korunovaci. Haile Selassie přerušil tuto tradici, když nechal svou ženu korunovat v katedrále během své korunovace.

Havajské království[editovat | editovat zdroj]

Jediným skutečně korunovaným králem havajského království byl Kalākaua, který byl společně se svou manželkou královnou Kapiolani korunován 12. února 1883, až téměř devět let po nástupu na trůn. Pro tuto korunovaci byly v Anglii vyrobeny korunovační koruny. Během korunovační ceremonie, která se konala v zahradě královského paláce nejdříve král korunoval sám sebe, protože nikdo na Havaji nebyl považován za dostatečně vhodného pro korunovaci krále. Poté král korunoval svou manželku.

Královna Liliuokalani, která nastoupila po smrti Kalākaui v roce 1891, nebyla před svržením v roce 1893 korunována.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Korunovace Karla VII. (1429)
Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace francouzských panovníků.

Poslední korunovace francouzského krále proběhla 29. května 1824, kdy byl v katedrále v Remeši korunován Karel X.

Jediná francouzská císařská korunovace se uskutečnila 2. prosince 1804, kdy se v katedrále Notre-Dame v Paříži nechal sám korunovat Napoleon I.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Poslední korunovace italského (lombardsko-benátského) krále proběhla 9. září 1838, kdy byl v milánském dómu korunován Ferdinand I.

Moderní italské království, které existovalo v letech 1861 a 1946 neobnovilo středověkou tradici korunovace, i když takové plány existovali. Italský panovník na rozdíl od uherského či původně norského panovníka nepotřeboval korunovaci k vládnutí a rozpory s papežským stolcem trvající do roku 1929 znemožnovali jak korunovaci přímo papežem, tak některým jeho zástupcem (ten za tento čin mohl být exkomunikován).

Írán (Persie)[editovat | editovat zdroj]

Korunovace Muhammada Rezá Pahlavího (1967)

Poslední korunovací perského (íránského) šáha se uskutečnila v roce 1967, kdy se dle zvyků sám korunoval šáh Muhammad Rezá Pahlaví a následně korunoval svou ženu šáhbanu Farah. Ceremoniál proběhl v paláci Golestan. Šlo o korunovaci muslimskou.

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Japonští císařové jsou po svém nástupu na trůn uvedeni speciální šintoistickou ceremonií. Neexistuje zde přímo korunona, kterou by byli císařové korunováni.

Laos[editovat | editovat zdroj]

Králové Laosu byli korunováni v ceremonii obsahující buddhistické a bráhmanské prvky. Poslední korunovace proběhla 4. března 1905, kdy byl korunován král Sisavang Vong. Jeho syn Sisavang Vatthana, poslední laoský král nebyl kvůli špatné situaci v zemi korunován.

Kambodža[editovat | editovat zdroj]

Králové Kambodži byli podobně jako v sousedním Thajsku tradičně korunováni v ceremonii obsahující buddhistické a bráhmanské prvky. Poslední korunovace proběhla v roce 2004, kdy byl korunován současný král Norodom Sihamoni, který ovšem nenesl během korunovace na hlavě korunu.

Korea[editovat | editovat zdroj]

Mexiko[editovat | editovat zdroj]

Jediná korunovace mexického císaře proběhla 21. července 1822 v metropolitní katedrále v Ciudad de México, kdy se katolické ceremonii korunoval císař Augustín I. (1783–1824). Druhý a poslední mexický císař Maxmilián I. Mexický (1832–1867) plánoval korunovaci (pro kterou byla vyrobena nová císařská koruna a žezlo) v metropolitní katedrále, ale než byla uskutečněna byl svržen a popraven.

Nepál[editovat | editovat zdroj]

Poslední nepálský král Gjánéndra byl jako jediný hinduistický panovník na světě byl formálně korunován v roce 2001. V roce 2008 byla monarchie jako kompromis s komunistickými guerillami zrušena.

Nizozemí[editovat | editovat zdroj]

Nizozemští králové nejsou korunováni, ale pouze intronizováni. Jelikož se akt z velké části odehrává v kostele, kde jsou také přítomny korunovační klenoty a král je oděn královským pláštem, může akt intronizace sice korunovaci připomínat a být tak mylně veřejností a médii za korunovaci zaměněn, ale o skutečnou korunovaci nejde.

Norsko[editovat | editovat zdroj]

Korunovace Haakona VII. a Maud (1905, Norsko)
Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace norských panovníků.

Královské korunovace se v Norsku konaly mezi roky 1164, kdy proběhla první korunovace a 1906, kdy došlo k korunovaci poslední. Místem konání korunovace byla od roku 1281 Nidaroská katedrála v Trondheimu a korunovaci prováděl biskup z Nidarosu (archaické jméno pro Trondheim).

Ve 14. století se Norsko stalo součástí Kalmarské unie a později součástí Dánsko-Norského soustátí, korunovace ale zůstaly zachovány. Poté, co byl v Dánsku roku 1660 zaveden absolutismus byly norské korunovace zrušeny. K jejich obnově došlo až v roce 1814, kdy liberální norská ústava z toho roku stanovila nutnost královské korunovace v katedrále v Trondheimu. Prvním králem který zde byl korunován novou královskou korunou byl až Karel III. Jan společný král Norska a Švédska, jehož korunovace se konala v roce 1818. Další korunovace byla až v roce 1860, kdy byl korunován jeho vnuk Karel IV. a královna Luisa. Jednalo se po několika stoletích o první korunovaci norské královny. Karlův nástupce a bratr Oskar II. byl společně s manželkou korunován v roce 1873.

Následující a zároveň také poslední korunovace proběhla 22. června 1906, kdy byl Nidaroském dómu v Trondheimu korunován nový král Haakon VII. a královna Maud. V roce 1908 byl ústavní požadavek korunovace parlamentem kompletně zrušen. Norští králové od té doby pouze podstupují intronizační zasvěcení.

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace polských panovníků.

Korunovace polských králů tradičně prováděl arcibiskup z Hnězdna (nebo jeho zástupce) a to nejdříve v katedrále v Hnězdně a později ve Wawelské katedrále v Krakově. Poslední korunovace ve městě Hnězdno proběhla v srpnu roku 1300, kdy byl korunován přemyslovec Václav II. a poslední korunovace v Krakově se uskutečnila 17. ledna 1734, kdy byl korunován August III. Polský.

Několik posledních korunovací proběhlo v katedrále sv. Jana ve Varšavě, včetně té poslední vykonané arcibiskupem 25. listopadu 1764, kdy byl korunován Stanislav II. August Poniatowski.

Úplně poslední korunovace polského krále v dějinách proběhla 24. května 1829, kdy se v královském hradě ve Varšavě sám korunoval na polského krále ruský car Mikuláš I. Pavlovič. Car-král Mikuláš I. se kompromisně korunoval sám za asistence varšavského arcibiskupa Jana Pavla Woronicze, protože jako pravoslavný nemohl být korunován v katolickým hodnostářem (ten za tento čin mohl být exkomunikován) ani pravoslavným knězem. Korunován byl tzv. korunou carevny Anny (součást ruských korunovačních klenotů), protože původní polské korunovační klenoty byly zničeny.

Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

Poslední korunovace portugalského krále v dějinách proběhla 15. prosince 1640, kdy byl korunován Jan IV.. Hned po své korunovaci se však rozhodl předat korunu a tím i symbolicky celé království pod ochranu Panny Marie, a tak se jeho korunovace stala poslední v portugalských dějinách.

Prusko[editovat | editovat zdroj]

Jediné dvě korunovace (první a poslední) pruského krále proběhly 18. ledna 1701 (korunovace první krále Fridricha I.) a 2. února 1861 (korunovace krále Viléma I.). Obě korunovace se uskutečnily v katedrále v Královci (dnešní Kaliningrad), kde se král sám korunoval předtím posvěcenou korunou.

Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

Prvním rumunským králem byl korunován v roce 1881 Karel I. (v královském paláci) Další královská korunovace proběhla až v roce 1922 ve sedmihradském městě Alba Iulia v pro tento účel postavené pravoslavné korunovační katedrále, kdy byl korunován král Ferdinand a královna Marie. Obřad byl díky okolnostem pojat nikoliv pravoslavně (víra většiny Rumunů), ale jako ekumenicky jelikož král byl římský katolík a královna byla anglikánka. Následujícím a také posledním rumunským korunovaným králem byl v roce 1940 Michal I. korunovaný v pravoslavné patriarchální katedrále v Bukurešti, arcibiskupem bukurešťským a patriarchou celého Rumunska Nicodimem.

Rusko[editovat | editovat zdroj]

Korunovace cara Mikuláše II. (1896)
Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace ruských panovníků.

Posledním korunovaným ruským carem (císařem) byl Mikuláš II., který byl korunován 26. května 1896 v Moskvě v Chrámu Zesnutí Bohorodičky.

Srbsko[editovat | editovat zdroj]

Posledním korunovaným srbským králem byl Petr I. Karađorđević, který byl korunován 21. září 1904 v katedrále svatého Michaela archanděla v Bělehradu.

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Posledním pomazaným španělským králem byl Alfons XII., který byl korunován v roce 1874.

Spojené království[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace britského panovníka.

Poslední korunovace ve Spojeném království proběhla v roce 1953, kdy byla arcibiskupem z Canterbury ve Westminsterském opatství korunována královna Alžběta II. Zůstává tak v současnosti jediným evropským korunovaným monarchou.

Svatá říše římská[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace panovníků Svaté říše římské.

Poslední korunovace císaře papežem v Římě se konala 31. května 1433, korunovaným císařem byl Zikmund Lucemburský.

Posledním korunovaným císařem, který byl korunován papežem (Klementem VII.), se stal 24. února 1530 v Boloni Karel V.

Poslední římský (římskoněmecký) král, který se nechal korunovat v Cáchách, byl Ferdinand I. Slavnostní obřad se uskutečnil 11. ledna 1531. Jeho následovníci byli již korunováni ve Frankfurtu nad Mohanem a to již rovnou jako císařové. Jedinou výjimkou byla korunovace Rudolfa II. 1. listopadu 1575, která proběhla v Řezně.

Vůbec posledním korunovace se uskutečnila 14. července 1792, kdy byl ve Frankfurtu nad Mohanem korunován František I.

Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace švédských panovníků.

Tradičním korunovačním místem švédských králů byla katedrála v Uppsale a obřad prováděl arcibiskup z Uppsaly.

Posledním korunovaným švédským králem byl Oskar II., který byl korunován v roce 1873.

Thajsko[editovat | editovat zdroj]

Thajští (siamští) králové byli tradičně korunováni v ceremonii obsahující buddhistické a bráhmanské prvky. Poslední korunovace proběhla 5. května 1950, kdy byl korunován současný král Pchúmipchon Adunjadét.

Tonga[editovat | editovat zdroj]

Posledním korunovaným tonžským králem je Tupou VI., který byl korunován v roce 2015. Jde také o nejnověji korunovaného monarchu. Na tomto postu nejnověji korunovaného monarchy nahradil svého bratra, který byl korunován v roce 2008.

Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Korunovace Karla IV. Uherského v roce 1916
Podrobnější informace naleznete v článku Korunovace uherských panovníků.

První uherská královská krounovace proběhla 25. prosince 1000, když byl arcibiskupem z Ostřihomi korunován první uherský král Štěpán I. Svatý v bazilice ve Stoličném Bělehradu. V letech 1563 až 1830 probíhaly korunovace uherských králů katedrále svatého Martina v Prešpurku. Poslední korunovace zde proběhla 28. září 1830, kdy byl korunován uherský král Ferdinand V. (rakouský císař Ferdinand I.). Úplně poslední uherská korunovace proběhla 30. prosince 1916 v Budapešti, kdy byl korunován uherský král Karel IV. (rakouský císař Karel I.).

Vatikán/Svatý stolec[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Papežské korunovace.

Poslední korunovace papeže tiárou proběhla v roce 1963, kdy byl korunován papež Pavel VI.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLEISNER, Tomáš. Žezlo a koruna. 2016. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít, a kol. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha : Paseka, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7432-002-6.  
  • HRBEK, Jiří. České barokní korunovace. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 232 s. ISBN 978-80-7422-011-1.  
  • VÁCHA, Štěpán. „Mutatio vestis“ v korunovačním ceremoniálu českých králů z rodu Habsburků v 16. až 18. století. Folia historica bohemica. 2006, roč. 22, s. 251–266. ISSN 0231-7494.  
  • Zpráwy o Korunowánj wéwodů a králů českých : s církevním obřadem korunování Gegich Cjsařských Majestátů Ferdinanda I. za krále Českého a Marie Anny Karoliny Pin za králownu Českau. Praha : Špinka, 1836. Dostupné online. Zpráva o korunování českých vévodů a králů od doby prvního českého krále Vratislava a popis příslušného církevního obřadu.. 
  • ZUPKA,Dušan. Power of rituals and rituals of power: Religious and secular rituals in the political culture of medieval Kingdom of Hungary. In HOLEC, Roman –KOŽIAK,  Rastislav. (ed.). Historiography in Motion. Slovak Contributions to the 21st International Congress of Historical Sciences. Bratislava ; Banská Bystrica  2010, s. 29-42. ISBN 978-80-89388-31-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]