Daimjó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Daimjó (japonsky 大名; doslova „Velké jméno“) bylo označení člena japonské vysoké šlechty, osobních vazalů císaře, formálně mu podřízených, ale ve skutečnosti nezávislých pánů provincií. V období válčících států (14671570/1603) docházelo mezi jednotlivými daimjóy ke krvavým bitvám o území. Daimjó byl vůdce rodinného klanu, jehož členové stáli v hierarchii provincie nad ostatními pánovými vazaly. Mezi nejznámější daimjóy této éry patřili např. Nobunaga Oda, Iejasu Tokugawa, Hidejoši Tojotomi, Šingen Takeda, Kenšin Uesugi, Motonari Móri, Sóun Hódžó a další.[1]

Termín daimjó se v 15. a 16. století používal pro pána, kterému náleželo několik provincií, několik okresů, v některých případech několik vesnic. Občas je tento pojem nesprávně používán jako dřívější označení pro šuga (hejtmana) nebo je za něj úplně zaměňován. V tom samém období byl někdy termín šugo-daimjó použit pro vládce s rostoucí nezávislostí do poloviny 14. století a termín šugo pro tu samou funkci do roku 1560. V období Edo (1603–1867) byl termínem daimjó označován pán, který vládl knížectví s výnosy potravin většími než 10 000 koku (= zhruba 1,8 mil. litrů).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. jména jsou převedena do standardní indoevropské podoby jméno-příjmení; v japonském zápisu je tomu obráceně (tj. Oda Nobunaga, Tokugawa Iejasu atd.)