Monarchismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Monarchismus (respektive royalismus/roajalismus) je politický směr upřednostňující jako společenské uspořádání monarchii. Konkrétní podoba monarchismu závisí na politické situaci a historii jednotlivých států.

Monarchismus v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice vznikl novodobý roajalismus ještě před pádem komunismu s iniciativou České děti, kterou založil Petr Placák. V roce 1988 vydali Manifest Návrat krále. V roce 1990 bylo založeno monarchistické hnutí Koruna Česká, později přeměněné na politickou stranu. O tuto změnu se nejvíce zasloužilo vedení hnutí v letech 2000 - 2003, které dokázalo utvořit z royalistického hnutí zcela legální monarchistickou politickou stranu. Ve vedení tehdy stál jako představený Milan Schelinger. Dlohodobým předsedou byl Václav Srb, aktuálním předsedou je Radim Špaček. V posledních několika volbách dostala Koruna Česká své kandidáty na kandidátkách větších stran (TOP 09, KDU-ČSL). Kromě toho má v současnosti několik zastupitelů v menších obcích, kde fungují její místní společnosti. Strana vydává také jednou až dvakrát do roka tištěný časopis Monarchistické listy a zhruba jednou měsíčně internetový Monarchistický zpravodaj.

Roku 1999 bylo vydáno monarchistické prohlášení Na prahu nového milénia, kde se mimo jiné píše: „Deset let od oficiálního konce „vědeckým materialismem“ formované společnosti, který je z mnoha koutů i zákoutí českých zemí cítit dodnes, se vyslovujeme pro obnovu tradičního českého království (rovnocenných zemí Koruny české).“ Mezi jeho signatáře patří Jana Červenková, Adam Drda, Jaroslav Erik Frič, Josef Hiršal, Ivan Martin Jirous, Svatopluk Karásek, Jiří Kuběna, Jiří Lábus, Lubomír Martínek, Jiří Peňás, Petr Placák, Martin Reiner, Petr Rezek, Andrej Stankovič, Michal Šanda, Ondřej Štindl, Alexander Tomský, Jáchym Topol, Ludvík Vaculík, David Vávra, Václav Vokolek a Ivan Wernisch.[1]

Skupina původních royalistů okolo Petra Placáka a časopisu Babylon pořádá od roku 2003 pravidelně v lednu Tříkrálový pochod za monarchii, laděný napůl vážně, napůl recesisticky, a oblíbený zejména mezi studenty. Roajalisté při něm vždy jménem českého krále symbolicky za jednu korunu na rok propůjčují Pražský hrad prezidentovi. Serióznější monarchisté, mezi něž patří členové a příznivci Koruny České, pořádají od roku 2008 28. října Monarchistický pochod, kterým chtějí upozornit veřejnost na některé zažité mýty o vzniku samostatného Československého státu a představit monarchii jako moderní alternativu společenského uspořádání. Nostalgie po monarchii se stala legitimní součástí české politické a kulturní scény, takže nikoho nepřekvapují pravidelné demonstrace monarchistických stran a spolků ani jejich kandidatura ve volbách.[2]

Počinem českých roajalistů z ledna 2008 je petice „Zrušme prezidenty“.[3]

Koncem roku 2010 vznikla nová internetová stránka, prezentující se jako internetový portál českých monarchistů s názvem Pro monarchii.[4] Mimoto existuje několik monarchisticky laděných blogů. Odkazy na ně je možné najít právě na portálu promonarchii.cz.

V roce 2010 (zaregistrováno na MV ČR v roce 2011) vzniklo Sdružení monarchistů se sídlem v Brně jako společenství monarchistů zemí Koruny české, kteří nechtějí být členy žádné politické strany nebo nemohou být členy KČ, protože jsou v jiné politické straně nebo těch, kterým vadí politický charakter monarchismu představovaný Korunou českou.

Mezi české osobnosti známé svými roajalistickými postoji patří například malíř Adolf Born, architekt David Vávra, spisovatel Petr Placák, podnikatelka Dagmar Havlová, nebo spisovatel Jan Vodňanský.[zdroj?]

V říjnu 2018, ke stoletému výročí nastolení republiky roku 1918, se uskutečnil průzkum veřejného mínění, podle kterého by monarchii před republikou dalo přednost 13 % obyvatel.[5]

Čeští monarchisté se zapojili do protivládních protestů v roce 2019 a upozornili na sebe použitím vlajek Českého království. O této aktivitě informovala některá média, například britský server Royal Central.[6]

V roce 2017 byl založen Spolek pro obnovu Českého království se sídlem v obci Pohleď. Jeho předsedou je Jindřich Holub.

Monarchismus ve světě[editovat | editovat zdroj]

Následující seznam ukazuje míru podpory v jednotlivých státech pro obnovení dříve zrušených monarchií.

Pořadí Stát Podporovatelů % z obyvatelstva
státu
Zdroj
1 ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko 1,696,326 41% [7]
2 RumunskoRumunsko Rumunsko 4,123,980 37% [8]
3 AlbánieAlbánie Albánie 1,389,275 33% [9]
4 RuskoRusko Rusko 31,781,959 28% [10]
5 HavajHavaj Havaj 355,123 25% [11]
6 RakouskoRakousko Rakousko 1,754,600 20% [12]
7 NěmeckoNěmecko Německo 15,646,310 19% [13]
8 FrancieFrancie Francie 11,053,890 17% [14]
9 ItálieItálie Itálie 12,000,000 15% [15]
10 PortugalskoPortugalsko Portugalsko 1,546,435 15% [16]
11 ŘeckoŘecko Řecko 1,342,046 14% [17]
12 BrazílieBrazílie Brazílie 31,236,957 13% [18]
13 ČeskoČesko Česko 1,379,423 13% [5]
14 MexikoMexiko Mexiko 6,500,000 5% [19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (česky) 
  2. BARTLOVÁ, Milena. Slavit narození Karla IV. je nebezpečná hloupost. A2larm [online]. 2019-02-17 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  3. http://www.zrusmeprezidenty.cz
  4. http://www.promonarchii.cz
  5. a b Průzkum ke 100 rokům od vzniku Československa: kdyby se monarchie nerozpadla, měli bychom se lépe nebo stejně. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (česky) 
  6. AANMOEN, Oskar. Bohemian royalists heavily involved in ongoing protests in the Czech Republic. Royal Central [online]. 2019-06-25 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  7. THOMAS, Mark. Two-fifths of Croatians want a return to the monarchy. www.thedubrovniktimes.com. Dostupné online [cit. 11 August 2019]. (anglicky) 
  8. MARICA, Irina. How popular is the monarchy restoration idea in Romania?. www.romania-insider.com. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (anglicky) 
  9. Albanien, 29. Juni 1997 : Staatsform -- [in German]. www.sudd.ch. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (německy) 
  10. SINELSCHIKOVA, Yekaterina. Will Russia ever revert back to a monarchy?. Russia Beyond. 14 April 2017. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (anglicky) 
  11. SINELSCHIKOVA, Yekaterina. Queen of Hawaii demands independence from 'US occupiers. The Telegraph. 30 June 2018. Dostupné online [cit. 23 March 2019]. (anglicky) 
  12. A century after Austrian-Hungarian Empire's fall, some nostalgic for monarchy. EFE. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (anglicky) 
  13. Restored monarchy gains young Germans' support. The Local. 25 April 2013. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (anglicky) 
  14. BVA Group - Société d'études et conseil [online]. BVA [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Emanule Filiberto: "Politici? Sono dei parac***"". Occhio, il Savoia vuole fare il re. www.liberoquotidiano.it. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (italsky) 
  16. ALMEIDA, Henrique. Portugal royal says monarchy still tops republic. Reuters. Dostupné online [cit. 3 December 2018]. (anglicky) 
  17. Το ΒΗΜΑ onLine - ΠΟΛΙΤΙΚΑ. tovima.dolnet.gr. 25 April 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (greek) 
  18. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Partido Imperialista busca convertirse en partido político. SDPnoticias. Dostupné online [cit. 20 March 2019]. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]