Evropská lidová strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evropská lidová strana
European People's Party
Parti Populaire européen
Europäische Volkspartei
Logo
ZkratkaEPP
Datum založení8. červenec 1976
PředsedaManfred Weber
PrezidentDonald Tusk
SídloRue du Commerce /Handelsstraat 10
Brusel (Belgie)
IdeologieLiberální konzervatismus
Křesťanská demokracie
Proevropanismus
Mezinárodní org.Mezinárodní demokratická unie
Centristická demokratická internacionála
Politická skupina EPEvropská lidová strana
BarvyModrá a oranžová
Oficiální webwww.epp.eu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o evropské politické straně. O politické skupině Evropského parlamentu pojednává článek Evropská lidová strana (politická skupina).

Evropská lidová strana (EPP) (anglicky: European People's Party) je evropská politická strana s křesťansko-demokratickými, konzervativními a liberálně-konzervativními členskými stranami.[1]

Založena byla především křesťansko-demokratickými stranami v roce 1976, od té doby rozšířila své členství o liberálně-konzervativní strany a strany s jinými středopravými politickými perspektivami. Dne 31. května 2022 si strana zvolila za svého předsedu Manfreda Webera.

EPP je od roku 1999 největší stranou v Evropském parlamentu a od roku 2002 v Evropské radě Je také největší stranou v současné Evropské komisi. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová jsou z EPP. Mnoho otců zakladatelů Evropské unie bylo také ze stran, které později vytvořily EPP. Mimo EU strana také kontroluje většinu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

EPP zahrnuje hlavní středopravé strany, jako jsou CDU/CSU (Německo), Republikáni (Francie), CD&V (Belgie), PNL (Rumunsko), Fine Gael (Irsko), Národní koaliční strana (Finsko), Nová demokracie (Řecko), Forza Italia (Itálie), Lidová strana (Španělsko), Občanská platforma (Polsko) a Sociálnědemokratická strana (Portugalsko).

Historie[editovat | editovat zdroj]

EPP je podle svých webových stránek „rodinou politického středopravého středu, jejíž kořeny sahají hluboko do historie a civilizace evropského kontinentu a která je průkopníkem evropského projektu od jeho počátku“.[2]

EPP byla založena v Lucemburku dne 8. července 1976 z iniciativy Jeana Seitlingera, Lea Tindemanse a Wilfrieda Martense. Prvním předsedou strany byl zvolen belgický ministerský předseda Leo Tindemans.[3]

Koncem 90. let vyjednal finský politik Sauli Niinistö sloučení Evropské demokratické unie (EDU), jejímž byl předsedou, do EPP. V říjnu 2002 EDU ukončila svou činnost poté, co byla formálně sloučena s EPP na speciální akci v Estorilu v Portugalsku. Jako uznání jeho úsilí byl Niinistö téhož roku zvolen čestným předsedou EPP.

EPP měla sedm předsedů:

Pořadí Portrét Jméno Období Strana Členský stát
1. Leo Tindemans

(1922–2014)

1976–1985 CD&V Belgie
2. Piet Bukman

(1934–2022)

1985–1987 CDA Nizozemsko
3. Jacques Santer

(narozen 1937)

1987–1990 CSV Lucembursko
4. Wilfried Martens

(1936-2013)

1990–2013 CD&V Belgie
5. Joseph Daul

(narozen 1947)

2013–2019 Republikáni Francie
6. Donald Tusk

(narozen 1957)

2019–2022 Občanská platforma Polsko
7. Manfred Weber

(narozen 1972)

2022– CSU Německo

Platforma a manifest[editovat | editovat zdroj]

Politický manifest a platforma[editovat | editovat zdroj]

Manifest zdůrazňuje:

  • Svoboda jako ústřední lidské právo spojené s odpovědností
  • Úcta k tradicím a spolkům
  • Solidarita pomáhat potřebným, kteří by se zase měli snažit o zlepšení své situace
  • Zajištění solidních veřejných financí
  • Zachování zdravého životního prostředí
  • Subsidiarita
  • Pluralistická demokracie a sociálně tržní hospodářství

Manifest také popisuje priority EPP pro EU, včetně:

  • Evropská politická unie
  • Přímá volba předsedy Evropské komise
  • Dokončení jednotného evropského trhu
  • Podpora rodiny, zlepšení vzdělání a zdraví
  • Posílení společné imigrační a azylové politiky a integrace přistěhovalců
  • Pokračování rozšiřování EU, posilování evropské politiky sousedství a zvláštních rámců vztahů pro země, které nemohou nebo nechtějí vstoupit do EU
  • Definování skutečně společné energetické politiky EU
  • Posílení evropských politických stran

Volební manifest[editovat | editovat zdroj]

Jako ústřední součást své kampaně k evropským volbám v roce 2009 schválila EPP na svém kongresu ve Varšavě v dubnu téhož roku svůj volební program. Manifest požadoval:

  • Vytváření nových pracovních míst, pokračující reformy a investice do vzdělávání, celoživotního učení a zaměstnanosti s cílem vytvořit příležitosti pro každého.
  • Vyhýbání se protekcionismu a koordinaci fiskálních a měnových politik.
  • Zvýšená transparentnost a dohled na finančních trzích.
  • Učinit Evropu lídrem na trhu zelených technologií .
  • Do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelné energie alespoň na 20 procent energetického mixu.
  • Flexibilita vstřícná k rodině pro pracující rodiče, lepší péče o děti a bydlení, fiskální politika vstřícná k rodině, podpora rodičovské dovolené.
  • Nová strategie k přilákání kvalifikovaných pracovníků ze zbytku světa, aby se evropské hospodářství stalo konkurenceschopnějším, dynamičtějším a více orientovaným na znalosti.EPP na svém kongresu ve Varšavě v roce 2009 podpořila Barrosa na druhé funkční období ve funkci předsedy Komise.

Krize Fidesz[editovat | editovat zdroj]

Obavy, že maďarská vládní strana Fidesz[pozn. 1] a její vůdce Viktor Orbán podkopávají právní stát v Maďarsku, způsobily rozkol v EPP před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019.[7] Na jedné straně se EPP léta zdráhala zabývat se postojem Fideszu proti právnímu státu, vyjádřeným v jednání Evropského parlamentu podle článku 7. Na druhé straně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, prominentní člen EPP, prohlásil: „Domnívám se, že pro Fidesz není místo v Evropské lidové straně“.[8] Orbánovy kampaně zaměřené na miliardáře George Sorose[9] a Jeana-Claude Junckera[10] přinesly názory, které zpochybňovali snahu EPP dosadit svého vedoucího kandidáta Manfreda Webera jako příštího předsedy Evropské komise.[11]

Po letech odkládání rozhodnutí o otázce Fideszu byla EPP nakonec nucena problém řešit dva měsíce před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019,[12] protože 13 rozhořčených členských stran požádalo o vyloučení maďarské strany z EPP kvůli její billboardové kampani Jean-Claude Juncker. 190 ze 193 delegátů EPP podpořilo 20. března 2019 společnou dohodu s Fideszem o částečném pozastavení členství. Podle ní byl Fidesz "až do odvolání" vyloučen ze schůzí EPP a interních voleb, ale zůstal ve skupině Evropské lidové strany Evropského parlamentu. Fidesz nakonec nesplnil svůj dřívější slib, že v případě penalizace opustí EPP.[13]

V únoru 2020 prodloužila EPP pozastavení Fideszu na neurčito.[14]

V dubnu 2020 vydalo třináct stran v rámci EPP společné prohlášení zaměřené na Donalda Tuska, ve kterém ho požádalo, aby Fidesz ze strany vyloučil.[15] Tři dny před tím schválil maďarský parlament zákon, který vyhlásil v Maďarsku výjimečný stav a udělil premiérovi Viktoru Orbánovi právo vládnout dekrety.[16]

Dne 3. března 2021 premiér Viktor Orbán oznámil, že Fidesz opustí skupinu EPP poté, co změnila svá vnitřní pravidla (aby umožnila suspendování a vyloučení více poslanců a jejich skupin), ačkoli Fidesz zůstal pozastaveným členem samotné EPP.[17] Dne 18. března 2021 se Fidesz rozhodl opustit Evropskou lidovou stranu.[18]

Členství[editovat | editovat zdroj]

V rámci EPP existují tři druhy členských organizací: řádní členové, přidružení členové a pozorovatelé. Řádnými členy jsou strany ze států EU. Mají absolutní právo hlasovat ve všech orgánech EPP a ve všech záležitostech. Přidružení členové mají stejná hlasovací práva jako řádní členové s výjimkou záležitostí týkajících se struktury nebo politik EU. Těmito přidruženými členy jsou strany z kandidátských zemí EU a zemí ESVO . Pozorovatelské strany se mohou účastnit všech aktivit EPP a účastnit se kongresů a politických shromáždění, ale nemají žádná hlasovací práva.

Zvláštní status „podpůrného člena“ uděluje předsednictvo jednotlivcům a sdružením. Přestože nemají hlasovací právo, mohou být přizváni předsedou k účasti na jednání některých orgánů strany.

Plnohodnotné členské strany[editovat | editovat zdroj]

Země Český název Originální název Zkratka Web Poslanecká sněmovna křesla Legislativa horní komora Sedadla Postavení
BelgieBelgie Belgie Christen-Democratisch en Vlaams Christen-Democratisch en Vlaams CD&V cdenv.be 12/150 5/60 Vláda
BelgieBelgie Belgie Les Engagés Les Engagés LE lesengages.be 5/150 2/60 Opozice
BulharskoBulharsko Bulharsko Demokraté za silné Bulharsko Демократи за силна България ДСБ dsb.bg 7/240 Vláda
BulharskoBulharsko Bulharsko Svaz demokratických sil Съюз на демократичните сили СДС sds.bg 2/240 Opozice
BulharskoBulharsko Bulharsko Občané za evropský rozvoj Bulharska Граждани за европейско развитие на България ГЕРБ gerb.bg 59/240 Opozice
BulharskoBulharsko Bulharsko Hnutí "Bulharsko občanů" Движение "България на гражданите" ДБГ grajdani.bg 0/240 Mimoparlamentní
ČeskoČesko Česko KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL kdu.cz 62/151 Vláda
ČeskoČesko Česko TOP 09 TOP 09 TOP 09 top09.cz 18/56 Vláda
DánskoDánsko Dánsko Konzervativní lidová strana Det Konservative Folkeparti C konservative.dk 12/179 Opozice
DánskoDánsko Dánsko Křesťanští demokraté Kristendemokraterne K kd.dk 1/179 Opozice
EstonskoEstonsko Estonsko Isamaa Isamaa I isamaa.ee/ 12/101 Opozice
FinskoFinsko Finsko Strana národní koalice Kansallinen Kokoomus Kok. kokoomus.fi 38/200 Opozice
FinskoFinsko Finsko Křesťanští demokraté Kristillisdemokraatit KD www.kd.fi 5/200 Opozice
FrancieFrancie Francie Republikáni Les Républicains LR https://www.republicains.fr/ 104/577 148/348 Opozice
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko Chorvatské demokratické společenství Hrvatska demokratska zajednica HDZ hdz.hr 62/151 Vláda
KyprKypr Kypr Demokratické shromáždění Δημοκρατικός Συναγερμός ΔΗ.ΣΥ. disy.org.cy 18/56 Vláda
MaďarskoMaďarsko Maďarsko Křesťanskodemokratická lidová strana Kereszténydemokrata Néppárt KDNP kdnp.hu 17/199 Vláda
NěmeckoNěmecko Německo Křesťanskodemokratická unie Německa Christlich Demokratische Union Deutschlands CDU cdu.de 151/735 22/69 Opozice
NěmeckoNěmecko Německo Křesťansko-sociální unie Bavorska Christlich-Soziale Union in Bayern CSU csu.de 45/735 4/69 Opozice
IrskoIrsko Irsko Keltský rod Fine Gael FG finegael.ie 35/160 15/60 Vláda
ItálieItálie Itálie Unie středu Unione di Centro UdC udc-italia.it 1/400 1/200 Vláda
ItálieItálie Itálie Lidová alternativa Alternativa Popolare AP www.alternativapopolare.it 0/400 0/200 Mimoparlamentní
ItálieItálie Itálie Forza Italia Forza Italia FI www.forzaitalia.it 45/400 18/200 Vláda
ItálieItálie Itálie Jihotyrolská lidová strana Südtiroler Volkspartei SVP www.svp.eu 3/400 2/200 Opozice
ItálieItálie Itálie Oblíbené pro Itálii Popolari per l'Italia PpI www.popolariperlitalia.org 0/400 0/200 Mimoparlamentní
ItálieItálie Itálie Trentinská tyrolská autonomní strana Partito Autonomista Trentino Tirolese PATT www.patt.tn.it 0/400 0/200 Mimoparlamentní
LitvaLitva Litva Svaz vlasti - Litevští křesťanští demokraté Tėvynės sąjunga - Lietuvos krikščionys demokratai TS-LKD tsajunga.lt 50/141 Vláda
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko Jednota Vienotība V vienotiba.lv 9/100 Vláda
LucemburskoLucembursko Lucembursko Křesťanskosociální lidová strana Chrëschtlech Sozial Vollekspartei CSV csv.lu 21/60 Opozice
MaltaMalta Malta Nacionalistická strana Partit Nazzjonalista PN pn.org.mt 35/79 Opozice
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Křesťanskodemokratická výzva Christen-Democratisch Appèl CDA cda.nl 15/150 9/75 Vláda
PolskoPolsko Polsko Občanská platforma Platforma Obywatelska PO platforma.org 110/460 41/100 Opozice
PolskoPolsko Polsko Polská lidová strana Polskie Stronnictwo Ludowe PSL psl.pl 19/460 2/100 Opozice
PortugalskoPortugalsko Portugalsko Sociálně demokratická strana Partido Social Democrata PSD psd.pt 77/230 Opozice
PortugalskoPortugalsko Portugalsko Demokratický a sociální střed - Lidová strana Centro Democrático e Social - Partido Popular CDS-PP cds.pt 0/230 Mimoparlamentní
RakouskoRakousko Rakousko Rakouská lidová strana Österreichische Volkspartei ÖVP oevp.at 71/183 22/61 Vláda
RumunskoRumunsko Rumunsko Národně liberální strana Partidul Național Liberal PNL www.pnl.ro 80/330 38/136 Vláda
RumunskoRumunsko Rumunsko Strana lidového hnutí Partidul Mișcarea Populară PMP pmponline.ro 0/330 0/136 Mimoparlamentní
RumunskoRumunsko Rumunsko Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku Uniunea Democrată Maghiară din România UDMR udmr.ro 20/330 9/136 Vláda
ŘeckoŘecko Řecko Nová demokracie Νέα Δημοκρατία ΝΔ nd.gr 158/300 Vláda
SlovenskoSlovensko Slovensko Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti - OĽANO OĽANO www.obycajniludia.sk 53/150 Vláda
SlovenskoSlovensko Slovensko Kresťanskodemokratické hnutie Kresťanskodemokratické hnutie KDH kdh.sk 0/150 Mimoparlamentní
SlovenskoSlovensko Slovensko SPOLU – občianska demokracia SPOLU – občianska demokracia SPOLU stranaspolu.sk 0/150 Mimoparlamentní
SlovenskoSlovensko Slovensko Aliancia - Szövetség Aliancia - Szövetség 0/150 Mimoparlamentní
SlovinskoSlovinsko Slovinsko Slovinská demokratická strana Slovenska demokratska stranka SDS sds.si 26/90 Opozice
SlovinskoSlovinsko Slovinsko Nové Slovinsko - Křesťanská lidová strana Nova Slovenija - Krščanska ljudska stranka NSi nsi.si 7/90 Opozice
SlovinskoSlovinsko Slovinsko Slovinská lidová strana Slovenska ljudska stranka SLS sls.si 0/90 Mimoparlamentní
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Lidová strana Partido Popular PP pp.es 88/350 97/265 Opozice
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Umírněná strana Moderata samlingspartiet M moderat.se 68/349 Vláda
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Křesťanští demokraté Kristdemokraterna KD kristdemokraterna.se 19/349 Vláda

Přidružené členy[editovat | editovat zdroj]

AlbánieAlbánie Albánie

Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie

NorskoNorsko Norsko

SrbskoSrbsko Srbsko

ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko

Členové pozorovatele[editovat | editovat zdroj]

ArménieArménie Arménie

BěloruskoBělorusko Bělorusko

Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina

GruzieGruzie Gruzie

KosovoKosovo Kosovo

MoldavskoMoldavsko Moldavsko

Černá HoraČerná Hora Černá Hora

NorskoNorsko Norsko

San MarinoSan Marino San Marino

UkrajinaUkrajina Ukrajina

Bývalí členové[editovat | editovat zdroj]

BěloruskoBělorusko Bělorusko

FrancieFrancie Francie

ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko

MaďarskoMaďarsko Maďarsko

ItálieItálie Itálie

RumunskoRumunsko Rumunsko

SlovenskoSlovensko Slovensko

ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko

TureckoTurecko Turecko

UkrajinaUkrajina Ukrajina

Spojené královstvíSpojené království Spojené království

Správa[editovat | editovat zdroj]

EPP se řídí nařízením EU č. 1141/2014 o evropských politických stranách a evropských politických nadacích a na její činnost dohlíží Úřad EU pro evropské politické strany a evropské politické nadace .

Předsednictvo[editovat | editovat zdroj]

Předsednictvo je výkonným orgánem strany. Rozhoduje o obecných politických směrech EPP a předsedá jejímu politickému shromáždění. Předsednictvo se skládá z prezidenta, deseti místopředsedů, čestných předsedů, generálního tajemníka a pokladníka. Předseda skupiny ELS v Evropském parlamentu, předsedové Komise, Parlamentu a Rady a vysoký představitel (pokud jsou členem členské strany ELS) jsou všichni místopředsedové z moci úřední . Předseda EPP Manfred Weber Od 1. června 2022 je předsednictvo EPP[19] (místopředsedové v pořadí hlasů obdržených na kongresu EPP v Rotterdamu):

Politické shromáždění EPP[editovat | editovat zdroj]

Politické shromáždění definuje politické pozice EPP mezi kongresy a rozhoduje o žádostech o členství, politických směrech a rozpočtu. Politické shromáždění se skládá z určených delegátů členských stran EPP, přidružených stran, členských sdružení a dalších přidružených skupin. Politické shromáždění se schází nejméně třikrát ročně.

Kongres[editovat | editovat zdroj]

Kongres je nejvyšším rozhodovacím orgánem EPP. Skládá se z delegátů členských stran, sdružení EPP, poslanců Evropského parlamentu ze skupiny EPP, předsednictva EPP, národních předsedů stran a vlád a evropských komisařů, kteří patří k členské straně, přičemž počty delegátů jsou váženy podle podílu EPP na Poslanci Evropského parlamentu a jednotliví delegáti volení členskými stranami podle pravidel členských stran.[20]

Podle stanov EPP se Kongres musí scházet jednou za tři roky, běžně se však schází i v letech voleb do Evropského parlamentu (každých pět let) a byly svolávány i mimořádné kongresy. Kongres volí předsednictvo EPP každé tři roky, rozhoduje o hlavních politických dokumentech a volebních programech a poskytuje platformu pro předsedy vlád a stranické vůdce EPP.

Aktivity v rámci strany[editovat | editovat zdroj]

Summit[editovat | editovat zdroj]

Lídři EPP se na summitu EPP setkávají několik hodin před každým zasedáním Evropské rady, aby formulovali společné postoje. Pozvánky zasílá předseda EPP a mezi účastníky jsou kromě členů předsednictva EPP všichni prezidenti a předsedové vlád, kteří jsou členy Evropské rady a patří k EPP; předsedové Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady a také vysoký představitel pro zahraniční věci za předpokladu, že patří k EPP; místopředsedové vlády nebo jiní ministři v případech, kdy předseda vlády země nepatří k členské straně EPP; a kde žádná členská strana EPP není součástí vlády, vůdci hlavní opoziční strany EPP.

Ministerská setkání[editovat | editovat zdroj]

Po vzoru summitu EPP strana také organizuje pravidelná ministerská setkání EPP před každým zasedáním Rady Evropské unie , kterých se účastní ministři, náměstci ministrů, státní tajemníci a poslanci EP v konkrétní oblasti politiky:

  • Obecné záležitosti
  • Zahraniční styky
  • Ekonomika a finance
  • Domácí aféry
  • Spravedlnost
  • Obrana
  • Zaměstnanost a sociální věci
  • Průmysl
  • Zemědělství
  • Energie
  • Prostředí

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

EPP také organizuje ad hoc pracovní skupiny k různým otázkám a také setkání se svými přidruženými členy v Evropské komisi . Rovněž zve jednotlivé komisaře na schůzky vrcholných schůzek EPP a na ministerská zasedání EPP.

Po změnách nařízení EU, které upravuje eurostrany v roce 2007, je EPP, stejně jako ostatní evropské politické strany, odpovědná za organizování celoevropské kampaně k evropským volbám každých pět let. Podle Lisabonské smlouvy musí strany představit kandidáty na předsedu Evropské komise, ale EPP to již učinila tím, že v dubnu 2009 podpořila José Manuela Barrosa na druhé funkční období.

V roce 2014 proběhla první plnohodnotná kampaň EPP před evropskými volbami téhož roku. Strana nominovala bývalého lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera jako svého kandidáta na předsedu Evropské komise a vedla celoevropskou kampaň v koordinaci s národními kampaněmi všech svých členských stran.

Aktivity v rámci institucí EU[editovat | editovat zdroj]

Od prosince 2019 bude EPP předsedat Evropské komisi s Ursulou von der Leyenová (CDU).

Přehled institucí Unie[editovat | editovat zdroj]

Instituce Počet sedadel
Evropský parlament 187/705
Výbor regionů 125/350
Evropská komise 10/27
Evropská rada

(hlavy států a vlád)

7/27
Rada Evropské unie

(ministři vlád států)

11/27

Evropská komise[editovat | editovat zdroj]

Po vítězství EPP ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byla Ursula von der Leyen nominována EPP předsedkyní Komise . Byla schválena Evropskou radou a zvolena absolutní většinou v Evropském parlamentu. Dne 1. prosince 2019 se von der Leyenova komise oficiálně ujala úřadu. Zahrnuje 10 funkcionářů EPP z celkového počtu 27 komisařů.

Stát Portrét Komisař Portfolio Politická strana
Německo Ursula von der Leyenová Prezidentka CDU
Lotyšsko Valdis Dombrovskis Výkonný viceprezident – ​​Ekonomika, která pracuje pro lidi, obchod Jednota
Chorvatsko Dubravka Šuica Viceprezidentka – ​​Demokracie a demografie HDZ
Řecko Margaritis Schinas Viceprezident – ​​Propagace evropského způsobu života ND
Rakousko Johannes Hahn Komisař pro rozpočet a správu ÖVP
Irsko Mairead McGuinness Komisařka pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů FG
Bulharsko Marija Gabrielová Komisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež GERB
Kypr Stella Kyriakidesová Komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin DISY
Rumunsko Adina-Ioana Văleanová Komisařka pro dopravu PNL
Maďarsko Olivér Várhelyi Komisař pro sousedství a rozšíření EPP

(Nezávislý na národní úrovni, ale přidružený k EPP na úrovni EU)

Evropský parlament[editovat | editovat zdroj]

EPP má v Evropském parlamentu největší skupinu. V současné době má v Evropském parlamentu 182 poslanců a jejím předsedou je německý europoslanec Manfred Weber.

V každých volbách do Evropského parlamentu jsou kandidáti zvolení na listinách členských stran EPP povinni vstoupit do skupiny EPP v Evropském parlamentu.

Skupina EPP zastává pět ze čtrnácti místopředsedů Evropského parlamentu.

Evropská rada[editovat | editovat zdroj]

EPP má 10 z 27 hlav států nebo předsedů vlád EU, kteří se účastní summitů EPP v rámci přípravy Evropské rady (k říjnu 2021):

Členský stát Portrét Zástupce Titul Politická strana Člen Rady od r
Rakousko Karl Nehammer Kancléř ÖVP 6. prosince 2021
Chorvatsko Andrej Plenković Premiér HDZ 19. října 2016
Kypr Nicos Anastasiades Prezident DISY 28. února 2013
Řecko Kyriakos Mitsotakis Premiér ND 8. července 2019
Lotyšsko Arturs Krišjānis Kariņš Premiér Jednota 23. ledna 2019
Litva Ingrida Šimonytė Premiérka EPP 11. prosince 2020
Rumunsko Klaus Iohannis Prezident PNL 21. prosince 2014
Švédsko Ulf Kristersson Premiér M 18. října 2022

Aktivity mimo Evropskou unii[editovat | editovat zdroj]

Ve třetích zemích[editovat | editovat zdroj]

Prostřednictvím svých přidružených a pozorovatelských stran má EPP pět hlav států nebo vlád v zemích mimo EU:

Stát Portrét zástupci Titul Politická strana Od té doby u moci
Srbsko Aleksandar Vučić Prezident SNS 31. května 2017
Srbsko Ana Brnabić Premiérka SNS 29. června 2017
Bosna a Hercegovina Šefik Džaferović Bosniak Člen předsednictví SDA 20. listopadu 2018
Moldavsko Maia Sandu Prezidentka PAS 24. prosince 2020
Moldavsko Natalia Gavrilița Premiérka PAS 6. srpna 2021

V Radě Evropy[editovat | editovat zdroj]

Skupina EPP v Parlamentním shromáždění Rady Evropy hájí svobodu projevu a informací, jakož i svobodu pohybu myšlenek a náboženskou toleranci. Prosazuje princip subsidiarity a místní autonomie, jakož i obranu národnostních, sociálních a jiných menšin. Skupinu EPP/CD vede Aleksander Pociej, člen Polské občanské platformy.

Skupina EPP/CD zahrnuje také členy ze stran, které se samotnou EPP nesouvisí, včetně členů Vlastenecké unie (Lichtenštejnsko), Strany progresivních občanů (Lichtenštejnsko) a Národní a demokratické unie (Monako).

V Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě[editovat | editovat zdroj]

„Skupina EPP a podobně smýšlející skupiny“ v Parlamentním shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je nejaktivnější politickou skupinou v tomto orgánu. Skupina se pravidelně schází a prosazuje postoje EPP. Členové skupiny EPP se rovněž účastní volebních monitorovacích misí OBSE.

Skupině předsedá Walburga Habsburg Douglas (Švédsko) a jejími místopředsedy jsou Consiglio Di Nino (Kanada), Vilija Aleknaitė Abramikiene (Litva), Laura Allegrini (Itálie) a George Tsereteli (Gruzie).

Skupina rovněž zahrnuje členy stran, které nejsou spřízněny s EPP, ale tvoří „stejně smýšlející“ strany. Mezi nimi jsou členové Vlastenecké unie (Lichtenštejnsko), Unie pro knížectví (Monako), Konzervativní strany (Spojené království), Konzervativní strany Kanady a Republikánské strany (USA).

V Severoatlantické alianci[editovat | editovat zdroj]

EPP je také přítomná a aktivní v Parlamentním shromáždění Severoatlantické aliance (NATO) a tvoří zde skupinu „EPP a přidružení členové“. Vede ji německý politik CDU Karl Lamers, který je také současným předsedou Shromáždění. Skupina také zahrnovala členy Konzervativní strany Kanady a Republikánské strany (USA), ale nyní jsou členy konzervativní skupiny.

Vztahy se Spojenými státy[editovat | editovat zdroj]

EPP má úzké vztahy s Mezinárodním republikánským institutem (IRI), organizací financovanou vládou USA zejména za účelem podpory demokracie a demokratizace.[21] EPP a IRI spolupracují v rámci Evropské iniciativy partnerství.

Globální sítě[editovat | editovat zdroj]

EPP je evropským křídlem dvou globálních středopravých organizací, Mezinárodní demokratická unie (IDU) a Křesťanskodemokratická internacionála (CDI).

Martens Center[editovat | editovat zdroj]

Po revizi nařízení EU, které upravuje evropské politické strany v roce 2007 a které umožňuje vytváření evropských nadací přidružených k eurostranám, založila EPP v témže roce svou oficiální nadaci/think tank Centrum pro evropská studia (CES), které bylo později přejmenován jako Martens Center. Jeho členy jsou všechny hlavní národní think-tanky a nadace přidružené k členským stranám EPP: Nadace Konrada Adenauera (CDU), Nadace Hannse Seidela (CSU), Nadace pro analýzu a sociální studia (PP), Institut Constantinose Karamanlise pro Demokracie (ND), Nadace Jarla Hjalmarsona (MOD), Politická akademie Rakouské lidové strany (ÖVP), Institut pro křesťansko-demokratickou politiku (KDU-ČSL), TOPAZ (TOP 09) a další.[22] Během volební kampaně do Evropského parlamentu v roce 2009 spustilo středisko webový modul kampaně tellbarroso.eu na podporu Jose Manuela Barrosa, kandidáta EPP na znovuzvolení předsedou Komise.

V roce 2014 na počest Wilfrieda Martense – zesnulého prezidenta EPP, který také CES založil – změnil svůj název na Martens Center.

Současným prezidentem Martensova centra je bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Formálně je Fidesz součástí koaliční vlády spolu s KDNP. KDNP je však často obviňováno, že v praxi není ničím víc než satelitní stranou Fideszu.[4][5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku European People's Party na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Parties and Elections in Europe. www.parties-and-elections.eu [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ [cit. 2022-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. ↑ Euroskop.cz - Evropská lidová strana
  4. ↑ MAKSZIMOV, Vlagyiszlav. Fidesz coalition partner MEP stays in EPP Group [online]. 2021-03-04 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HERHOLZ, Alexander. Sanctions on Hungary: What For and Why Now? [online]. 2012-02-26 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BATORY, Agnes. Election Briefing No. 51: Europe and the Hungarian parliamentary elections of 2010 [online]. European Parties Elections and Referendums Network, 2010-06-17 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ European conservatives’ Orbán crisis: State of play [online]. 2019-03-01 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Orban vs Juncker for the EPP's Future [online]. 2019-02-22 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Orban's campaign against Soros 'mercenaries' – DW – 08/04/2018. dw.com [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Juncker: Hungary’s ruling Fidesz doesn’t belong in EPP [online]. 2019-02-19 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ The end of Germany’s Orbán affair [online]. 2019-03-04 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ How the EPP lost its way [online]. 2019-03-22 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Fidesz MEPs remain in the EPP group, for now [online]. 2019-03-26 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ EPP prolongs suspension of Hungary’s Fidesz indefinitely [online]. 2020-02-03 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ ÁGNES, Szűcs. A Fidesz kizárását kéri a Néppárt 13 tagpártja. index.hu [online]. 2020-04-02 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (maďarsky) 
  16. ↑ Hungary's Orban can now rule by decree – DW – 03/30/2020. dw.com [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ CROWCROFT, Orlando. Hungary PM Orban’s party quits largest group in European Parliament. euronews [online]. 2021-03-03 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Hungary's ruling party quits European People's Party – DW – 03/18/2021. dw.com [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ PARTY, EPP-European People's. EPP - European People's Party. EPP - European People's Party [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ JANSEN, Thomas. At Europe's service : the origins and evolution of the European People's Party. Berlin: Springer 1 online resource (xviii, 385 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-19414-6, ISBN 3-642-19414-1. OCLC 733543683 
  21. ↑ EUROPEAN PARTNERSHIP INITIATIVE [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  22. ↑ Members | Martens Centre. www.martenscentre.eu [online]. [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Politika EU – politické strany EU, skupiny v EP a svazy stran v Evropě
Politické skupiny EP
Současné
Bývalé
Politické strany EU
Uznané
Ostatní a zaniklé
Konzervatismus
Proudy a směry
Pojmy a ideje
Organizace
Související články
Křesťanská demokracie
Ideje
Dokumenty
Organizace
Strany
UDF • CDU • ÖVP • KDU-ČSL
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Evropská_lidová_strana&oldid=22515378“