Sauli Niinistö

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sauli Väinämö Niinistö

12. prezident Finska
Úřadující
Ve funkci od:
1. března 2012
Předchůdce Tarja Halonenová

Ministr financí Finska
Ve funkci:
2. února 1996 – 16. dubna 2003
Předseda vlády Paavo Lipponen
Předchůdce Iiro Viinanen
Nástupce Antti Kalliomäki

Místopředseda vlády Finska
Ve funkci:
13. dubna 1995 – 30. srpna 2001
Předseda vlády Paavo Lipponen
Předchůdce Pertti Salolainen
Nástupce Ville Itälä

Ministr spravedlnosti
Ve funkci:
13. dubna 1995 – 1. února 1996
Předseda vlády Paavo Lipponen
Předchůdce Anneli Jäätteenmäki
Nástupce Kari Häkämies
Stranická příslušnost
Členství Strana národní koalice

Narození 24. srpna 1948 (70 let)
Salo, Finsko
Choť Marja-Leena Niinistö
Jenni Haukio
Děti Aaro Niinistö
Alma mater Univerzita v Turku
Profese právník
Ocenění čestný doktor (2010)
čestný doktor (2011)
Řád Serafínů (2012)
čestný doktor (2012)
čestný doktor (2013)
… více na Wikidatech
Podpis Sauli Väinämö Niinistö, podpis
Webová stránka www.niinisto.fi
Commons Sauli Niinistö
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sauli Väinämö Niinistö (nar. 24. srpna 1948, Salo) je finský prezident a politik ze Strany národní koalice. Během vlády premiéra Paava Lipponena byl ministrem spravedlnosti, financí a místopředsedou vlády. V roce 2006 se zúčastnil prezidentských voleb ve Finsku, kde v druhém kole prohrál s Tarjou Halonenovou. Do prezidentských voleb kandidoval podruhé v roce 2012, kde vyhrál s 62,6 % hlasů proti Pekkovi Haavistovi.[1] Do úřadu prezidenta oficiálně nastoupil 1. března 2012 jako 12. v pořadí. V roce 2018 svůj mandát obhájil, když vyhrál již v prvním kole voleb.

Od roku 2009 do zvolení prezidentem země stál v čele Finského fotbalového svazu.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sauli Niinistö působil v letech 1977–1992 v komunální politice ve městě Salo. Do parlamentu byl zvolen ve volbách v roce 1987. V roce 1994 se stal předsedou Národní koaliční strany a o rok později místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti. Po ekonomické depresi v roce 1996 převzal úřad ministra financí, na nějž tehdejší ministr Iiro Viinanen rezignoval. Tuto funkci zastával Niinistö až do roku 2003, kdy odešel z parlamentu a stal se vicepředsedou Evropské investiční banky v Lucembursku.

V roce 2006 se zúčastnil prezidentských voleb ve Finsku. V prvním kole získal 24,1 % hlasů,[3] a postoupil tak do druhého kola s Tarjou Halonenovou, kde obdržel 48,2 % hlasů a těsně prohrál.[4] Téhož roku oznámil svoji kandidaturu do parlamentních voleb v roce 2007. Zde obdržel 60 563 hlasů,[5] což byl největší počet hlasů, který se kdy podařilo v parlamentních volbách získat.

V roce 2012 opět kandidoval do prezidentských voleb. S 37 % hlasů vyhrál 22. ledna první kolo voleb a dostal se tak do druhého kola spolu s Pekkou Haavistem.[6] Druhé kolo voleb se konalo 5. února a Niinistö zde zvítězil s 62,6 % hlasů.[1]

Prezidentský post obhájil i při volbách v roce 2018, kdy se ziskem 62,7 % hlasů zvítězil již v prním kole. Jeho hlavní vyzyvatel, kterým byl opět Pekka Haavisto, obdžel jen 12,4 % hlasů.[7]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva na Univerzitě v Turku a před vstupem do politiky pracoval jako právník. Roku 1974 si vzal za ženu Marju-Leenu Alanko, která později v roce 1995 zemřela při autonehodě. Má s ní dva syny, Nuuttiho (nar. 1975) a Matiase (nar. 1980). Během svého působení ministra se sblížil s opoziční političkou Tanjou Karpelou, Miss Finska a pozdější ministryní kultury. V roce 2003 oznámili své zasnoubení, nicmnéně o rok později bylo zrušeno. Roku 2009 se oženil s o třicet let mladší Jenni Haukio.[8]

Jeho synovcem je Ville Niinistö, někdejší předseda Zeleného svazu a ministr životního prostředí v letech 2011–2014.

Sauli Niinistö je také jedním z přeživších zemětřesení a tsunami v Indickém oceánu 2004.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Helsingin Sanomat - Tulospalvelu
  2. Finnish FA president becomes Finland's President. UEFA.com [online]. 2012-02-07. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Vaalit. 192.49.229.35 [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-17. 
  4. Vaalit. 192.49.229.35 [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-22. 
  5. Vaalit
  6. Yle Uutiset
  7. ČTK, iDNES.cz. Finským prezidentem zůstane Niinistö, dostal přes 60 procent hlasů. iDNES.cz [online]. 2018-01-28 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  8. Helsingin Sanomat
  9. Ilta-Sanomat

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]