Mauno Koivisto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mauno Henrik Koivisto
Mauno Koivisto.png

9. prezident Finska
Ve funkci:
27. ledna 1982 – 1. března 1994
Předchůdce Urho Kaleva Kekkonen
Nástupce Martti Ahtisaari

Předseda vlády Finska
Ve funkci:
26. května 1979 – 26. ledna 1982
Předchůdce Kalevi Sorsa
Nástupce Kalevi Sorsa
Ve funkci:
3. března 1968 – 14. května 1970
Předchůdce Rafael Paasio
Nástupce Teuvo Aura

Místopředseda vlády Finska
Ve funkci:
23. února 1972 – 4. září 1972
Předchůdce Päiviö Hetemäki
Nástupce Ahti Karjalainen

Ministr financí
Ve funkci:
23. února 1972 – 4. září 1972
Předchůdce Päiviö Hetemäki
Nástupce Johannes Virolainen
Ve funkci:
27. května 1966 – 31. prosince 1967
Předchůdce Esa Kaitila
Nástupce Eino Raunio
Stranická příslušnost
Členství Sociálně demokratická strana

Narození 25. listopadu 1923
Turku, Finsko
Úmrtí 12. května 2017 (ve věku 93 let)
Meilahti Tower Hospital
Místo pohřbení hřbitov Hietaniemi (od 2017)
Choť Taimi Koivisto
Děti Assi Koivisto
Ocenění Řád slona (1983)
velkokříž Národního řádu za zásluhy
Řád bílé orlice
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.
velkokříž Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Podpis Mauno Henrik Koivisto, podpis
Commons Mauno Koivisto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mauno Henrik Koivisto [ˈmɑuno ˈhenrik ˈkoiʋisto] (25. listopadu 1923, Turku12. května 2017, Helsinky) byl v letech 19821994 devátým finským prezidentem. Byl také prvním sociálním demokratem zvoleným do této funkce. Vystřídal v úřadě Urho Kekkonena. Po Koivistovi se v roce 1994 stal desátým prezidentem taktéž sociální demokrat Martti Ahtisaari.

Život[editovat | editovat zdroj]

V šestnácti se přihlásil jako dobrovolník do zimní války, bojoval i v pokračovací válce. Po válce vystudoval filozofii a sociologii.[1] Stal se též členem sociální demokracie. V letech 1966–1967 a roku 1972 byl ministrem financí. V letech 1968–1970 a znovu 1979–1982 byl předsedou vlády. Po rezignaci Urho Kekkonena na prezidentský post roku 1982 byl zvolen prezidentem.

Během svého prezidentování učinil tento úřad méně ofenzivním, než v časech svého předchůdce, a uvolnil tak více prostoru parlamentu.[2] Koivisto patřil k hlavním kritikům nadměrného vlivu svého předchůdce na vládní kabinety. V prezidentském úřadě ho zastihla perestrojka v SSSR a jeho následný rozpad. Koivisto toho využil k tomu, aby vyvedl Finsko z mezinárodní izolace, jež vycházela z jeho statusu neutrality během studené války. Ještě před rozpadem SSSR jednostranně vypověděl smlouvy, jež Finsko činily závislým na Sovětském svazu: Pařížskou smlouvu z roku 1947 i Smlouvu o přátelství a spolupráci z roku 1948. Přesto měl silný a dobrý vztah s posledním sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Podobnou vazbu měl s americkým protějškem Georgem Bushem, díky čemuž oba světové vůdce přesvědčil, aby se v roce 1990 sešli v Helsinkách na zvláštním summitu. Roku 1992 požádal Mauno Koivisto o členství Finska v Evropském hospodářském společenství, které poté schválili Finové jasnou většinou v referendu.

Byl proslulý svým suchým humorem. V závěru života trpěl Alzheimerovou chorobou.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maunu Koivisto na německé Wikipedii.

  1. Mauno Koivisto, President Who Led Finland Into E.U., Dies at 93. The New York Times. 2017-05-14. Dostupné online [cit. 2019-03-03]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. Zemřel finský exprezident Koivisto (†93): Udržoval blízké vztahy se SSSR. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]