Mauno Pekkala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mauno Pekkala
MaunoPekkala.jpg
Narození 27. ledna 1890
Sysmä
Úmrtí 30. června 1952 (ve věku 62 let)
Helsinky
Místo pohřbení Malmin hautausmaa
Alma mater Helsinská universita
Politická strana Suomen Kansan Demokraattinen Liitto
Příbuzní Eino Pekkala (sourozenec)
Funkce poslanec Finského parlamentu
Minister of Finance
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mauno Pekkala (27. ledna 1890 Sysmä30. června 1952 Helsinky) byl finský politik. V letech 1946–1948 byl premiérem Finska.

Od roku 1927 byl členem finské sociální demokracie. V letech 1939–1942 byl v jejích barvách ministrem financí.[1] Ze sociální demokracie vystoupil po konci tzv. pokračovací války se Sovětským svazem, kdy byly ve Finsku zrušeny na žádost Sovětského svazu antikomunistické zákony. Vstoupil pak do nově založené Finské lidově-demokratické ligy (Suomen Kansan Demokraattinen Liitto), jíž vytvořili finští komunisté a levicoví sociální demokraté.[2] Po volbách 1945, v nichž strana získala přes 23 procent hlasů, vstoupila do vlády a Pekkala se stal ministrem obrany (do 1946). Roku 1946 ho pod sovětským tlakem prezident Paasikivi jmenoval premiérem, prvním (a dosud jediným) radikálně levicovým premiérem v historii Finska. Vedl zemi dva roky a posunul ji blíže k sovětskému bloku. Po volbách v roce 1948, v nichž strana ztatila 11 mandátů, však z koalice na dlouhá léta vypadla a Finsko se součástí sovětského bloku nestalo. Agrární politik Juho Niukkanen to vysvětlil mj. i Pekkalovými osobními dispozicemi. "Byl příliš líný na to, aby udělal revoluci," řekl o něm.[3] Jiní jeho neakceschopnost připisovali jeho alkoholismu, případně tomu, že s komunisty spolupracoval jen z taktických důvodů.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mauno Pekkala na anglické Wikipedii.

  1. Mauno Pekkala. www.blf.fi [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. 
  2. HODGSON, John H. Communism in Finland: A History and Interpretation. [s.l.]: Princeton University Press 274 s. Dostupné online. ISBN 9781400875627. (anglicky) Google-Books-ID: RhTWCgAAQBAJ. 
  3. BUDIL, Ivo T.. Dějiny Skandinávie. Triton, 2017. ISBN 978-80-7553-228-2. S. 445.
  4. DURMAN, Karel. Popely ještě žhavé. I.: Válka a nukleární mír. [s.l.]: Karolinum Press 604 s. Dostupné online. ISBN 9788024606972. (česky) Google-Books-ID: ZFhcBAAAQBAJ.