Sanna Marinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sanna Marinová
Sanna Marinová (2023)
Sanna Marinová (2023)
46. předsedkyně vlády Finska
Ve funkci:
10. prosince 2019 – 20. června 2023
PrezidentSauli Niinistö
NáměstekKatri Kulmuni
Matti Vanhanen
Annika Saarikko
PředchůdceAntti Rinne
NástupcePetteri Orpo
Ministryně dopravy a komunikace Finska
Ve funkci:
6. června 2019 – 9. prosince 2019
Předseda vládyAntti Rinne
PředchůdceAnu Vehviläinen
NástupceTimo Harakka
Poslankyně finského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
22. dubna 2015
Volební obvodPirkanmaa
Předsedkyně sociálně demokratické strany
Ve funkci:
23. srpna 2020 – 1. září 2023
PředchůdceAntti Rinne
Stranická příslušnost
ČlenstvíFinská sociálně demokratická strana
Rodné jménoSanna Mirella Marin
Narození16. listopadu 1985 (37 let)
Helsinky, Uusimaa
FinskoFinsko Finsko
ChoťMarkus Räikkönen (od 2020)
Děti1
SídloKaleva (od 2007) a Tampere
Alma materTamperská univerzita (2007–2017)
Suupankujská škola
Pirkkalské všeobecné gymnázium Silmu
Profesepolitička a účastník mezinárodního fóra
OceněníBBC 100 Women (2020)
velkokříž Řádu bílé růže (2022)
Helmut-Schmidt-Zukunftspreis (2023)
Doctor of Humane Letters
Webová stránkawww.sannamarin.net
CommonsSanna Marin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sanna Marinová, rodným jménem Sanna Mirella Marin (* 16. listopadu 1985 Helsinky) je finská politička a od prosince 2019 do června 2023 předsedkyně vlády Finska. Jako členka Finské sociálně demokratické strany zasedá od roku 2015 v Parlamentu Finska.[1] Po svém znovuzvolení poslankyní zastávala mezi červnem a prosincem 2019 post ministryně dopravy a komunikace ve vládě Antti Rinneho.

Rinne na funkci premiéra rezignoval 3. prosince 2019 a o pět dní později byla ve stranickém hlasování zvolena kandidátkou na předsedkyni vlády.[2] Po schválení nominace parlamentem ji prezident republiky Sauli Niinistö jmenoval do úřadu 10. prosince téhož roku. Ve 34 letech se tak stala nejmladším finským předsedou vlády v historii a zároveň ke dni jmenování nejmladším stávajícím premiérem na světě.[3] Do úřadu vstoupila jako třetí žena po Anneli Jäätteenmäkiové a Mari Kiviniemiové.[4]

Na sjezdu sociálnědemokratické strany Finska byla 23. srpna 2020 na tříleté období zvolena předsedkyní strany.[5]

Soukromý život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Sanna Marinová se narodila 16. listopadu 1985 ve finském hlavním městě Helsinky.[6] Vyrůstala v chudších poměrech jako jediný potomek stejnopohlavních rodičů, biologické matky a její partnerky.[2]

V roce 2004 maturovala na střední škole v Pirkkale. Podle vlastního vyjádření se tak stala prvním členem rodiny s dokončeným středoškolským a následné i vysokoškolským vzděláním.[2][1] Roku 2017 absolvovala magisterský obor organizační studia na Tamperské univerzitě.[6]

Do manželství s Markusem Räikkönenem vstoupila v srpnu 2020, v lednu 2018 se jim narodila dcera Emma.[1][7]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 se stala členkou Mladých sociálních demokratů, kde mezi lety 2010–2012 působila ve funkci první místopředsedkyně.[8] Politickou kariéru zahájila v Tampere, kde roku 2008 nebyla nejdříve zvolena do městského zastupitelstva.[9] O čtyři roky později, ve věku 27 let, se již zastupitelkou stala[4] a v obecních volbách 2017 byla znovuzvolena.[10]

V roce 2014 se stala druhou místopředsedkyní sociálně demokratické strany.[11] V parlamentních volbách 2015 byla poprvé zvolena do jednokomorového finského parlamentu za volební obvod Pirkanmaa.[12][13] Po čtyřletém období mandát v následujících volbách obhájila.[14] V červnu 2019 se pak stala ministryní dopravy a komunikace ve vládě Antti Rinneho.[11]

Předsedkyně vlády[editovat | editovat zdroj]

Rinne na premiérskou funkci rezignoval na počátku prosince 2019 poté, co se se jeho strana dostala do konfliktu s liberálním koaličním partnerem Finský střed. Ten Rinnemu vyčítal čtrnáctidenní stávku poštovních úředníků.[15] Ve vnitrostranickém hlasování byla 8. prosince 2019 zvolena Rinneho nástupkyní v úřadu předsedkyně vlády, když porazila vůdce parlamentní frakce Anttiho Lindtmana těsným poměrem hlasů 32 : 29. Rinne formálně setrval ve funkci stranického lídra minimálně do sjezdu v červnu 2020.[16][17]

Po povinném schválení nominace parlamentem ji prezident republiky Sauli Niinistö jmenoval premiérkou 10. prosince 2019. Ve 34 letech se stala nejmladším finským předsedou vlády v historii a zároveň ke dni jmenování nejmladším stávajícím premiérem na světě (33letý Sebastian Kurz byl v mezidobí úřadu rakouského kancléře).[15][3] Finsko tak vyměnilo premiéra během předsednictví Evropské unie.[15] Marinová sestavila kabinet na existujícím půdorysu pěti koaličních subjektů, jimž předsedaly pouze ženy – při vzniku 32letá Li Anderssonová Svazu levice, 34letá Maria Ohisalová Zelenému svazu, 55letá Anna-Maja Henrikssonová Švédské lidové straně a 32letá Katri Kulmuniová Finskému středu. Ženy v kabinetu obsadily dvanáct z devatenácti křesel.[15][18][19]

Politické názory[editovat | editovat zdroj]

V otázce vstupu Finska do NATO se po nástupu do funkce vyjádřila odmítavě,[2] po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 kladně.[20] V květnu 2022 společně s prezidentem Sauli Niinistömem oznámili, že podporují vstup Finska do Severoatlantické aliance. Šlo o součást procesu, v němž země přehodnocuje svůj neutrální status v souvislosti s ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Finnish minister Sanna Marin, 34, to become world's youngest PM. BBC [online]. 2019-12-09 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Finland to get youngest-ever PM. Yle Uutiset [online]. 2019-12-08, rev. 2019-12-09 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Yle Uutiset [online]. 2019-12-10 [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Finland anoints Sanna Marin, 34, as world's youngest-serving prime minister. The Guardian. 9-12-2019. Dostupné online [cit. 9-12-2019]. (anglicky) 
  5. ↑ Санну Марин избрали председателем СДП – зал аплодировал стоя. yle.fi [online]. 2020-08-23 [cit. 2020-08-24]. Dostupné online. (rusky) 
  6. ↑ a b Sanna Marin [online]. Eduskunta [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Finnish prime minister will be world’s youngest. The Mercury News. 9-12-2019. Dostupné online [cit. 9-12-2019]. (anglicky) 
  8. ↑ HEMMILÄ, Ilkka. SDP:n uraohjus nousi 10 vuodessa Pirkanmaan ääniharavaksi – Sanna Marin haluaa ravistella puolueita [online]. Maaseudun Tulevaisuus, 2018-05-18 [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. (finsky) 
  9. ↑ GREENALL, Robert. Sanna Marin: The rising star set to lead Finland's 5.5 million. BBC News. 9-12-2019. Dostupné online [cit. 9-12-2019]. (anglicky) 
  10. ↑ Elected [online]. vaalit.fi [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Sanna Marin, Parlament Finska (finsky). cit. [2019-12-09].
  12. ↑ Candidates elected Ministry of Justice of Finland. Retrieved January 10, 2017.
  13. ↑ Sanna Marin [online]. [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (finsky) 
  14. ↑ Valitut [online]. tulospalvelu.vaalit.fi [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b c d Finsko bude mít zřejmě nejmladší premiérku světa. Do čela vlády míří 34letá Sanna Marinová [online]. ČT24, 2019-12-09 [cit. 2019-12-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Social Democrats selects Marin as its candidate to succeed Rinne [online]. www.helsinkitimes.fi [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ LEMOLA, Johanna; SPECIA, Megan. Sanna Marin of Finland to Become World’s Youngest Prime Minister. The New York Times. 9-12-2019. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ ; 2019. ‘I’ve proven my abilities’: Finland’s Sanna Marin becomes the world’s youngest prime minister | Ottawa Citizen [online]. 2019-12-09 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ MANZANARO, Sofia Sanchez. Finland's Sanna Marin becomes the world's youngest Prime Minister [online]. euronews, 2019-12-09 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ KOŠŤÁLOVÁ, Bára. Finsko zvažuje členství v NATO. ‚Bude to mít dalekosáhlé důsledky,‘ hrozí Moskva. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-02-25 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ ČTK. Finský prezident a premiérka podpořili vstup země do NATO, přiměla je k tomu válka na Ukrajině. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-05-12 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Finska
Znak premiéra Finska
Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023)
Státní znak Finska
Státní znak Finska
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sanna_Marinová&oldid=23115928“